Stejně jako tisíce dalších nebude chybět na utkání Evropské ligy proti rumunskému FCSB i přesto, že má před sebou nejvýznamnější koncert minimálně letošní sezóny. V pondělí 27. listopadu odehraje Marek Ztracený v pražském Fóru Karlín výroční koncert k deseti letům účinkování na hudební scéně. „Je to tak. Už deset let uplynulo od doby, co jsem si začal plnit svůj dětský sen a složil písničku Ztrácíš. Chtěl bych pozvat všechny fanoušky Viktorie, aby si přišli tenhle koncert užít, v prodeji zbývá 200 vstupenek,“ říká sám Marek. Koncert nese příznačný název ‚10 let od Ztrácíš‘.

Píšeš si všechny texty sám?
„Jojo, jsem autor textů i hudby.“

Jak bys zrýmoval slovo Viktorka? Dá se to vůbec v něčem použít?
„Ty bláho. Já tedy nejsem takhle na první dobrou, ale teď mě nenapadá žádný důstojný rým pro Viktorku. To by muselo být něco velkého. Dej mi chvilku … Možná že mi srdce bije ve jménu Viktorie.“

Pěkně! Kdybys měl napsat nějakou písničku o Viktorce, o čem by měla být, aby odpovídala současnému stavu?
„Asi by byla o obdivování. Zrovna včera jsem stál před stadionem, tak jsem si srovnal rok 2005 a ten, co je teď. Běhá mi husí kůže po zádech z toho, co všechno se vybudovalo. V létě jsem skládal písničku, která není o Viktorce jako takové, ale v jedné frázi jsem použil, že fandím Viktorce jak v Plzni, tak i v Praze a jinde. Můžete si ji pustit na nové desce.“

Na fotbal tedy chodíš od roku 2005?
„Byl jsem jednou na druhé lize s kamarádem, protože jsem studoval v Praze, ale všichni moji kamarádi ze Železné Rudy studovali v Plzni, takže jsem sem dojížděl. Od roku 2005 to aktivně prožívám.“

Takže si pamatuješ všechny reálie jako sloupy, osvětlení, staré tribuny…
„No jasně. Právě, že tohle všechno si pamatuju nejvíc. Ale abych řekl pravdu, pro mě byla ta atmosféra stejná dnes jako před těmi dvanácti lety. Tady to bylo vždycky tak dobré, že to člověka strhlo k tomu, aby přišel znovu.“

Na co všechno umíš hrát?
„PR manažeři, kteří občas dělají moje promo nebo rozhovory, tvrdí, že na osm nebo devět nástrojů. Realita je taková, že umím hrát asi na čtyři. Na zbytek taky, ale spíš jen, že to tak vypadá. Bohužel nejsem žádný virtuóz, ale většinou to umím dobře prodat. Jak jsem zjistil za svoji hudební cestu, je to hodně o tom, jak se člověk prezentuje.“

Takže věci typu nezapojené klávesy, hluchá kytara …
„To ne, to jsem nedělal nikdy v životě. Vlastně jednou jsme dělali playback do televize. Pamatuji si, že jsem z toho měl dlouho depresi, ale jinak hrajeme vždy naživo. Byl bych mnohem bohatší, kdybych ty playbacky uměl, protože o to je hrozný zájem. Přijít, pustit si CDčko a zašaškovat. Nemusíš mít žádnou kapelu, nemusíš nic platit a tak dále. To ale není ten směr, kterým já jdu.“

Takže vždycky na srdíčko?
„Vlastně jo. Teď to bude 10 let, co jsem na Železné Rudě složil písničku ‚Ztrácíš‘. Tak nějak jsem si prošel vším. Velkým boomem, pak tím, že jsem pár věcí nedělal správně. Pak to vypadalo, že zpívání pověsím na hřebík, ale nakonec se z toho dna stalo to, co se teď kolem mě děje. Je fajn vědět, že se člověku, který se opravdu hodně snaží, může něco povést.“

To máš podobné jako fotbalisté…
„Zrovna jsem nad tím přemýšlel. Někdy je dobré, že to dno je nejlepší odrazový můstek.

Máš nějaký koncert, který si pamatuješ? Jaký byl ten největší?
„Paradoxně už to není o tom, kolik kde bylo lidí, ale spíš o zážitku. Vzpomínám si, že jsme hráli před Beyoncé v O2 Aréně nebo s Kabáty v O2 aréně. To bylo na začátku a byl to pro mě velký zážitek. Ty největší koncerty jsem měl ale v posledních letech. Střídáme se na akcích s kapelami jako jsou Wanastovky, Team, Mig 21, No name, nebo Karel Gott. Někdy si připadám jako Alenka v říši divů. Nezapomenutelný je taky koncert na plzeňském náměstí, když jsme oslavovali s Viktorkou titul.“

Kolik tam bylo lidí?
„Já si myslím, že tam desítka byla. Hrál jsem v dresu a celé si to užil. Snad i ostatní.“

Takže trémou netrpíš? Kdyby ses měl v Doosan Areně postavit před 11 tisíc fanoušků a zpívat hymnu před zápasem, šel bys do toho?
„Úplně bez problémů. Musím se přiznat, že tenkrát jsem nervózní byl. To byl rok 2013 a já samým rozrušením popletl hymnu ‚Ať stále vítězí Viktoria‘. Úplně jsem se tam zaškobrtnul a byl za největšího ňoumu. Pravda je taková, že ji samozřejmě umím, můj šestiletý syn jí umí, doma si jí často zpíváme.“

Počítáš, kolik koncertů máš za sebou?
„Už jsme to dočárkovali, protože jsme v tom měli zmatek, ale podle mě to vychází na 800.“

„Hodinu bych řekl průměrně.“

„Tak to bude přes 500 zápasů. Což je v mém věku, když to porovnám s ostatními hráči, docela dobré. Na druhou stranu, byl jsem dlouhou dobu zraněný, nebo jsem zrovna nebyl ve formě.“

Hrál si někdy fotbal?
„Ano, v Železné Rudě mám registrační kartu ještě coby Miroslav Slodičák. Popravdě fotbal mě baví hlavně z hlediště, protože jsem zjistil, že na něj nejsem až tak šikovný. Hodně mě baví hokej, už jenom kvůli tomu, že ho hraje syn. HC Škoda Plzeň je moje druhá vášeň.“

Ty máš hokejovou postavu, ve fotbale bys byl stoper nebo útočník?
„Já nevím, těžko říct. Možná vyhazovač? Nejsem si jist, ale myslím si, že bych byl spíš vzadu.“

Křičíš při zápasech?
„Strašně. Spousta lidí mě za to nemá rádo. Párkrát mě někdo i okřikne, ať se snažím nebýt vulgární a nebýt taková ta ‚lopata‘. Ale ty emoce musí ven. Myslím, že jako fanoušek jsem dobrý v tom, že nelámu hůl, když se nedaří, což se prostě občas stane. Zároveň ale umím dobře oslavovat, když se daří.“

Máš od doktora dovoleno křičet?
„Já vůbec doktory neřeším. Hodně jsem kouřil, alkohol hlasu taky nepřidává. Dokonce mi píchali nějaké injekce do krku. Pak jsem zjistil, že když chci být zpěvák, tak bude lepší nekouřit a nepít. Od té doby funguju dobře. Moc nevěřím na nějaké hygieny hlasu a učitele zpěvu, protože jsem byl na konzervatoři a vystudoval jsem ji. Ne jako zpěvák, ale jako pianista a skladatel. Tam všichni zpěváci přišli do prváku skvělí, s velkým potenciálem, měli správnou barvu a odcházeli naučení s vibratem a všichni stejní. Říkal jsem si, že takhle to já nechci. Každý máme být originální.“

Možná proto máš tak charakteristický hlas…
„Možná jo. Otázka je, jestli dlouho vydrží. Když ne, tak budu na Viktorce pomáhat sekat trávu.“

Máš nějakého oblíbence, že by tady běhal někdo a ty by sis řekl, že konečně zase hraje?
„S pár kluky se znám. S nikým si nepíšu, nebo nechodíme na večeře, ale měl jsem je možnost poznat. Bavil mě Horvi, který mi dal i dres, nebo Limba. Vím, že kolem sebe má zaprvé zvláštní pověst a zadruhé speciální energii, ale mně se líbí jeho emoce na hřišti. Vždycky když hraje, tak je to zábavnější. Když ne, tak jsem z toho trochu smutný. Zrovna nedávno na zápase, když seděl za mnou, tak jsem byl trochu zklamaný. Už jenom pro to, že jeho hra má koule a taky proto, že si nemůžu zakřičet Limberský ty si hovado.“

Limba je celkově plzeňský patriot. Ty jsi ze Železné Rudy. Dá se říct, že si západočeský nebo plzeňský patriot?
„Stoprocentně. Zaprvé plzeňským dialektem, který je stejný v Železné Rudě jako v Plzni. Dostávám to dost sežrat, hlavně když jedeme s kapelou v dodávce. Co se týče sportu, je to jasné. Já když fandím, tak naplno. Občas se rád i dohaduji, když je potřeba. V Praze zastávám naši pozici, prostě k tomu mám vztah, jak k fotbalu, tak k hokeji. Líbí se mi, jak je náš klub takový rodinný. Sparta je spíš obrovská firma, která je neosobní, všichni jsou takové ovce. Tady se každý s každým baví, má to šťávu.“

Práskni, kdo ze zpěváků nebo v tvém okolí je sparťan?
„Třeba Vojta Dyk, to je velký sparťan. Leoš Mareš je zase velký slávista. Přemýšlím ještě z těch slavných a populárnějších lidí a vlastně nevím.“

Ty jsi zmínil svého syna. Bude to spíš muzikant nebo sportovec?
„Ještě nevíme. Hraje skvěle na bubny, je to takový rocker, jezdí občas s naší kapelou. Zároveň je to malá hokejka, od tří let bruslí hraje za Klatovy. Zatím mu říkáme ne hokejista, ale rockerista. Má možnost volby. Teď začíná chodit na piano, sám si to vybral, do ničeho ho netlačíme. Necháme ho pár let, ať se hledá a pak ho podpoříme v tom, v čem bude potřebovat. Je hrdý zastánce Plzně, furt se s někým dohaduje. Navíc přítelkyně je z Chomutova, takže si k tomu taky řekne své. Je to sranda je pozorovat. Malý je fajn kluk.

Jak si to měl ty v mládí? Byl si vždy odhodlaný být zpěvák, nebo si chtěl dělat něco jiného?
„Já jsem se s tím tak nějak narodil. Mně táta v sedmi letech pustil koncert Freddieho Mercuryho nebo Queenů ve Wembley 1986 na takové té roztřesené VHSce. Změnilo mi to život, úplně totálně. Od té doby jsem chtěl být zpěvák. Akorát jsem moc nevěřil, že umím zpívat, tak jsem jenom skládal a hrál na piano. Pak jsem skládal písničky i psal texty pro ostatní. Ale vadilo mi, jak je prezentují, tak jsem začal i zpívat. Rozhodl jsem se prorazit. Chodil jsem v sedmnácti letech po celém Plzeňském kraji, jestli mi někdo dá sponzorský dar. Všem jsem říkal, jak mám všude kontakty, že mě budou hrát rádia, že mě budou vídat v televizích a to jediné, co mi chybí, jsou peníze na demáč. Vybral jsem za rok za pomocí mého táty asi 120 tisíc a nahrál to. 

Takže jsi měl vyhráno?
Vlastně ani ne. Měl jsem v ruce demo, ale vůbec nevěděl, co s ním dělat, protože jsem samozřejmě všem kecal, žádné kontakty jsem neměl, chtěl jsem udělat průlomovou písničku a neřešil jsem, co bude dál. Lidé na mě tlačili, abych jim ukázal, v jakém rádiu a televizi mě hrají, když mi dali své peníze. Tak jsem si říkal, že to pošlu nějakému hudebnímu skautovi. Našel jsem si na internetu prvního, který mi vyjel, a tomu poslal demo. Za pět minut mi zavolal, že se sejdeme a tři měsíce po schůzce hrála písnička ‚Ztrácíš‘ v rádiu. Od té doby je to taková hollywoodská pohádka. Doufám, že jen tak neskončí.“

Tak to je hodně velký…
„No, je to hustý. Myslím si, že jsem měl víc štěstí než rozumu.“

Ale i to k tomu patří, ne?
„Jo, tak já jsem hrál po konzervatoři po barech a po hotelech na piano klasiku a jazz. Všichni jedli, nikoho to nezajímalo. Rodiče mě v tom podporovali, byli trpěliví, že mě nehnali hned do fabriky, ale ještě mi dávali rok, pak další. Nebýt jich, tak si myslím, že dnes nejsem tam, kde jsem. Oni byli tak přesvědčení se mnou, že se zkrátka všechno podařilo.“

Teď to máš asi náročné, co se týče času, práce? Všechny ty povinnosti, které máš, do toho rodina. Kde bereš čas na fotbal?
„Ono se to dá, ale musíš plánovat všechno na minuty. Ráno jdeš do studia, pak na rozhovor, poté zajdeš vyfotit nějakou reklamu, potom je zkouška, večer na koncert, tam hodinu hraješ, hodinu autogramiáda, tři hodiny jedeš zpátky a jdeš spát. V létě je to celkem nereálné v kombinaci rodinou. Dva dny v týdnu se vidíme, občas jede Mareček se mnou. Pravda je, že potom na podzim po festivalech si udělám dlouhé volno a jsem s rodinou furt, až je štvu. Takže ono se to tak nějak vykompenzuje.“

Plánuješ si všechny svoje akce sám?
Děláme si to tak nějak po domácku, rodinně, sami. Mám manažerku, která byla nejdříve moje účetní. Road manager byl zase pojišťovák, který nám nejprve nosil bedny. Vypracovali se a dnes patří k úplný špičce. Máme navíc své vydavatelství. Je toho hodně co řešit. Mě to docela baví, ale samozřejmě už to není jen o tom, že zpíváš a skládáš písničky, ale bohužel děláš všechny věci okolo, sponzory, koncerty a tak.“

Znáš nějaké zpěváky, co fandí Viktorce? Vím, že Pepa Bolan z Mandrage chodí do kotle.
„Jo, s Pepou se známe. Vůbec Mandrage mám celkově rád, asi i proto, že jsou plzeňští. Zadruhé, protože mě baví, jak to dělají. A ještě někoho z Plzně? No, zrovna teď jsem napsal písničku Karlu Gottovi, tak jsme se bavili o Plzni. Narodil se tady a říkal, že na Plzeň rád vzpomíná.“

Co by si vzkázal fanouškům? Co bys popřál Viktorce do dalších let?
„Ať se nenechají rozhodit a ovlivnit médii. Plzeňští fanoušci jsou sice občas tvrdí, ale jsou všude po republice. Vím to, protože všude, kam přijedu, se s některými potkám. Všude mají jméno, což je prostě skvělé. Myslím si, že i klub je díky nim tak úspěšný. Tady by mohli být hráči, jací by chtěli, ale kdyby sem nechodili lidé, Viktorka by nikdy neměla takový úspěch. Přál bych jim, aby zůstali, jací jsou, aby jich bylo furt tolik.“

Budeš fandit Viktorce i v blížícím se zápase s Bukureští?
„No jasně, moc se mi líbí ambice trenéra i hráčů, kteří chtějí zvítězit ve všech zápasech. Bylo by skvělé, kdybychom utkání s FCSB zvládli a prokousali se do jarní části Evropské ligy. Moc se na zápas těším!"