Po prohraném zápase s Libercem z něj čiel smutek. A natvání. Pro plzeňského obránce Davida Limberského bylo právě tohle utkání speciální, v lize s pořadovým číslem 100. ”Ale...
Po prohraném zápase s Libercem z něj čiel smutek. A natvání. Pro plzeňského obránce Davida Limberského bylo právě tohle utkání speciální, v lize s pořadovým číslem 100. "Ale představoval jsem si fakt hodně jinak," ulevil si pětadvacetiletý hráč s osmičkou na dresu.
Na oslavu to nakonec není. V čem byla chyba?
Určitě jsme si představovali u vstup do utkání jinak. Měli jsme ance, ty jsme nedali a Liberečtí naopak dali gól z brejku. Pak to zavřeli a bránili na čtyřiceti metrech. My jsme kombinačně nehráli patně, ale oni měli zhutěnou obranu a chodili do brejků. Bylo to pak hodně těké.
Byly tedy rozhodujícím okamikem právě neproměněné ance Plzně a po nich inkasovaný první gól?
Ano. Kdybychom se dostali do vedení, nemuseli jsme se tak tlačit dopředu a oni by pak neměli tolik brejků. Take nae dvě první neproměněné ance (Jiráček a Petrela, pozn. aut.) byly podle mě opravdu zlomové.
Plzni se na Liberec dlouhodobě nedaří. Můe i tenhle "straák" hrát svou roli, můe to být v hlavách hráčů?
Já nevím, ale Liberec jsem snad jetě nikdy neporazil. O to větí motivaci jsem měl, ale ani na 150. pokus se mi to nepodařilo (hořký úsměv). Oblíbený soupeř to není.
V čem tedy vězí osvědčený liberecký recept na úspěchy proti Plzni?
Oni tu vdycky poctivě brání. I kdy hrajou nahoře, přijedou do Plzně a jsou zalezlí jako třeba Kladno. Tahle taktika se jim osvědčila minulý rok, kdy tu vyhráli 2:0, my do nich taky buili a oni chodili do brejků. My se nepoučili a udělali to znova. Své první dvě ance jsme neproměnili a pak u byl scénář stejný jako minulý rok. Se stejně patným koncem.