Záloník Viktorie Plzeň má silné vazby na hanácký region, nebo v jeho metropoli Olomouci strávil před svým přesunem do Plzně rovných deset let. Pro usměvavého Moravana a dvojnásobného otce představují vánoční svátky monost aspoň na chvíli si odpočinout od kadodenního fotbalového shonu.
Pamatuji si Vánoce, kdy jsem byl malý kluk. Sela se celá rodina, vechny děti, těili jsme se na Jeíka a nemohli se dočkat, ne skončí tědrovečerní večeře, abychom u mohli jít ke stromečku. Vdycky jsem si přál autodráhu nebo auto na dálkové ovládání. To jsou dárky, které má rád kadý malý kluk, vzpomíná Hořava. Později jsem si začal uvědomovat, e Vánoce zase tak úplně nejsou jen o dárcích, ale o něčem jiném. Ale to u jsem byl dospělejí a měl víc rozumu, usmívá se plzeňský záloník. Stejně jako vloni pojedeme i letos na Moravu. Moc se na to těím, protoe spoustu blízkých příbuzných jsem dlouhé měsíce neviděl. K Vánocům samozřejmě patří pohádky, stromeček, vánoční cukroví, tradiční tědrovečerní večeře, co jsou ty vnějí věci. Ale člověk by se měl obrátit i trochu do sebe, take půjdeme do kostela, kde je ta atmosféra ryze vánoční. Rodiče mě k tomu odmala vedli a myslím si, e kadý člověk by měl v sobě pěstovat určité hodnoty, které v dnení době tolik schází, přemýlí Tomá Hořava.