Do jarní části ePojisteni.cz ligy vlétl jako vítr, v jejích prvních třech zápasech nastoupil vždy v základní sestavě. Většinu března a začátek dubna ale strávil Milan Petržela na střídačce nebo mezi diváky. O trénincích, volném čase i o probíhajících Velikonocích s dcerkou Claudií se ve speciálním rozhovoru pro bulletin Viktorián rozvyprávěl právě pravý záložník Viktorie Plzeň.

V březnu převážně v posilovně

Plzeňští fanoušci možnost vidět v zápase na hřišti Hradce Králové i doma proti Slovácku. „Hrálo se mi celkem dobře. Byl jsem rád, že jsem po dlouhé době dostal šanci od začátku. Zápasy to byly těžké, ale zvládli jsme to,“ pochvaluje si Petržela, který před utkáním v Hradci nezasáhl do soutěžního zápasu přes měsíc. „Snášel jsem to těžce. Každý hráč chce nastupovat a být platným členem základní jedenáctky, ale vždycky je to na trenérech a jejich rozhodnutí. Pro mě osobně to bylo velice obtížné, ale jsem rád, že jsem se vrátil do základu. Snad se tam udržím co nejdéle,“ přemýšlí Petržela. V době svého zápasového půstu ale rozhodně nelenil. „Víc jsem trénoval, chodil jsem do posilovny, přidával jsem si. Když jsem věděl, že o víkendu nebudu hrát, chodil jsem do posilky víc, než jsem musel. Když na to je prostor, proč si nepřidat,“ uvažuje. Nedílnou součástí tréninku profesionálního fotbalisty je kvalitní regenerace. O tu má Milan Petržela doma postaráno. „Mám doma dcerku Claudii, takže s tou se vždy odreaguju. Musím říct, že i díky ní jsem lépe kousal svou situaci, když jsem nehrál,“ prozrazuje plzeňský záložník.

Malá fotbalistka Claudie

Claudie zřejmě podědila po tátovi vrozenou neposednost. „Každý den vymýšlí něco nového. Snažím se s ní držet krok a přizpůsobit. Baví jí spoustu věcí, teď mi třeba pomáhala na zahradě, trhala plevel, vozili jsme hlínu. Člověk s ní dokáže úplně vypnout,“ pochvaluje si Petržela, jenž má v Claudii svou největší fanynku. „Pořád si chce pouštět hymnu Viktorky, tu zná celou nazpamě. Vždycky mi říká ‚tati Vitojka‘, takže si často zpíváme nebo fandíme. Má ráda strejdy Hubňu s Limbou, má svůj vlastní dres, ve kterém nám drží palce u televize. Vlastně si ani moc nepouštíme nějaké pohádky nebo pořady pro děti, to jí až tak nebaví. Ale jak se někde objeví Viktorka, stane se z ní velká fanynka,“ usmívá se hrdý otec. „I do balónů už kope. Doma jich máme dost, protože vždycky, když jdeme někam do obchodu, vybere si míč. Panenky jí moc neberou, je fotbalová,“ dodává Milan.

O svátcích na hřišti

A jak se u Petrželů slaví právě probíhající velikonoční svátky? „Musím se přiznat, že co jsme tady v Plzni, tak Velikonoce zase až tak neřešíme. Samozřejmě na Moravě jsou Velikonoce velkou tradicí, která se stále drží. Teď ale nemáme čas na Velikonoce jet domů, protože hrajeme. Takže si uděláme takové malé Velikonoce u nás. Přítelkyně má připravenou výzdobu, to je jasné. Možná pozveme pár sousedů ‚na štamprlu‘, ale nebude to nic velkého,“ říká Petržela. Zatímco většina plzeňských fanoušků si na velikonoční svátky bude užívat volného pátku i pondělí, plzeňští fotbalisté budou makat na hřišti. „Po nedělním zápase budeme mít v pondělí asi jen dopolední trénink, nebo trenér Bečka přimhouří oko a dá nám úplně volno, když je ten svátek. To ještě uvidíme,“ směje se viktorián s jedenáctkou na zádech.

Velikonoce na jihu Moravy

Vyrůstal v Hošticích nedaleko Vyškova, tedy v kraji, kde se slavení velikonočních svátků těší velké oblibě. „Pamatuji si, jako by to bylo dneska, když jsem byl malý a chodili jsme šupat. To jsem vstal v sedm ráno, nasnídal jsem se a kolem půl deváté jsme šli k babičkám. Jedna bydlela kousek od nás a druhá vedle ve vesnici. To jsme prostě museli, byla to taková tradice a navíc rodinná povinnost. V jedenáct jsme pak měli sraz s kamarády a začali jsme obcházet vesnici. Vždycky jsme nasbírali vajíčka, sladkosti a další maličkosti,“ popisuje Petržela zážitky ze svého mládí. „Druhý den ve škole měli všichni na svačinu vejce natvrdo nebo vajíčkovou pomazánku. Když jsme toho měli doma hromadu, museli jsme to využít,“ rozesměje se při vzpomínce současný hráč Viktorie Plzeň. „Když jsme byli starší, dostali jsme někde už i nějakého panáčka. Pamatuji si, že byli kluci, kteří už pak ani nechtěli vejce a brali jen štamprle,“ dodává s úsměvem od ucha k uchu. „V Hošticích jsme měli takovou svojí tradici, že vždycky na Velikonoce chodili starší kluci po vesnici s velkou pomlázkou a holky jim na ní vázaly mašle. Pak taky jeden den chodili mrskat kluci a druhý den holky. Já jsem nikdy ale vyšupáno nedostal, vždycky jsem dokázal utéct.“

Svátky u Petrželů

Zahrávat si s velikonočními tradicemi se nevyplácí, proto si letos pořídí pomlázku, neboli mrskačku, i Milan Petržela a doma dojde na ‚mrskut‘, jak se říká na Moravě. „Tak to je povinnost, holky doma trochu vylupu, aby příští rok neuschly. I na barvení vajíček dojde, to si snad ještě pamatuju ze školy. Důležité je pořádně ho vyfouknout a pak už je to na každém, my asi budeme s Claudinkou barvit tempery nebo nalepovat kytičky a další vystřihovánky, ale pamatuji si, jak se barvily vejce i v cibuli. To se na ně nakladly různé sedmikrásky, listy nebo tráva, zabalily se do staré punčochy a po obarvení měly různé odstíny hnědé,“ vzpomíná Petržela. Rozšířeným zvykem je i pečení tradičního velikonočního beránka. „Toho nevím, jestli budeme mít, ale určitě u nás nebudou chybět vejce, a ty pravé nebo čokoládové, a další figurky z čokolády. To má přítelkyně už nakoupené. Jednoho nebo dva zajíčky jsme dokonce už zlikvidovali,“ směje se Petržela.

Velikonoční týden Milana Petržely


Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům dříve začínaly jarní prázdniny.

„My máme prázdniny pořád. Claudie je ještě malá, takže si užívá prázdnin celý rok. To jí trochu závidím.“

Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny.

„Tak to nebyla moje starost, protože o hospodáři tam nic nestojí.“

Škaredá středa: Podle tradice se v tento den měly vymetávat saze z komína.

„Když topíte plynem, jde to těžko.“

Zelený čtvrtek: Utichly všechny zvony, které "odlétaly do Říma". Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky.

„Přivezl jsem si řehtačku z Moravy, hlavně Claudinka z ní měla radost. Já už pak tolik ne, když s ní blbnula do večera.“

Velký pátek: Dodržoval se přísný půst, nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Také se tento den děly zázraky, zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

„Já teda žádný nenašel, škoda. Jinak na oběd jsem měl kuře, takže to jsem asi úplně nedodržel. Ale slibuju, že se postím někdy po zápase.

Bílá sobota: Pekly se mazance, beránci a také chléb. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků a zdobila se vajíčka.

„Tak tady mám splněno, vajíčka, pomlázka i mazanec u nás byly.“

Boží hod velikonoční: V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.

„Tak kdybych si před zápasem dal klobásku, nádivku, mazanec a zapil to vínem, asi by trenér neměl moc radost. Po návštěvách jsme jezdili minulý týden a určitě na to ještě čas bude.“

Velikonoční pondělí: Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví.

„No to budu muset, aby mi doma holky neuschly. Už mají slíbeno, tak doufám, že si vykoleduju nějaké vajíčko.“