Pocity, které měli viktoriáni po finálním hvizdu bezbrankové bitvy o ligový titul, odhadne dobře asi každý. „Bezprostředně určitě převažuje zklamání. Dneska jsme měli na to, abychom vyhráli. Bohužel nám to tam nespadlo. Myslím si ale, že se nemám za co stydět,“ říká Daniel Kolář.

Pocity, které měli viktoriáni po finálním hvizdu bezbrankové bitvy o ligový titul, odhadne dobře asi každý. „Bezprostředně určitě převažuje zklamání. Dneska jsme měli na to, abychom vyhráli. Bohužel nám to tam nespadlo. Myslím si ale, že se nemám za co stydět,“ říká Daniel Kolář.

Ve velmi vyrovnaném a také pohledném duelu měli o trošičku navrch Plzeňané. Místy je dělily jen kousky od toho, aby vstřelili gól, který by jim mohl zajistit zisk mistrovské trofeje. „Myslím si, že jsme měli více vyložených šancí. Nastřelili jsme dvě tyčky, takže v tomto směru jsme byli lepší určitě. Koncovka je ale naše klasika... Není to jen tento zápas. Bohužel toto utkání rozhodovalo o tom, jestli budeme první nebo třetí,“ krčí rameny.

Nutně tak musí přijít další otázka: Jaká střetnutí rozhodla? „Největší chybou bylo nevyhrát doma s Ostravou, když jsme prakticky hráli házenou. Oni bránili v jedenácti lidech. To mě bolí nejvíce. Poté také ztráta s Duklou, kdy jsme měli ještě větší vyložené šance než dnes. To jsme také měli zvítězit. A dále ztráta na Žižkově. Tam jsme nedali gól prakticky do prázdné brány,“ přemýšlí nad smolnými zápasy, ve kterých Viktorka poztrácela body.

I když se viktoriánům nepodařilo splnit poslední snový krůček, ročník 2011/12 se rozhodně zapíše do historických análů klubu nesmazatelným inkoustem. „Je toho spoustu, co se mi vybaví. Teď asi tento zápas, ale nejvíce pro nás bylo dostat se do Ligy mistrů, hrát poháry a vyzkoušet si všechny zápasy s evropskými velkokluby. Je ještě ale brzo vzpomínat na sezónu,“ říká. „Tento ročník byl pro nás úspěšný. Když se na to podíváme s odstupem času, tak si myslím, že jsme toho dokázali dost,“ dodává.

A úspěchů Viktorky si cení také plzeňští fanoušci, kteří za ní cestovali také na sever Čech. „I přesto, že tady bylo více libereckých příznivců, mohli jsme se tu cítit jako doma. Zvlášť ve druhém poločase nám vytvořili fantastickou atmosféru a hnali nás dopředu. Bohužel to nevyšlo, ale patří jim za to obrovský dík,“ chválí ty nejvěrnější.

Sezóna utkáním v Liberci možná pro plzeňského středopolaře nekončí. V pondělí se totiž má rozhodnout o nominaci českého reprezentačního výběru na evropský šampionát. „Do té doby budu s rodinou. Dnes se rozloučíme se sezónou a zítra se rozutečeme. Netrpělivý nebudu. Je to na trenérovi a buď pojedu, nebo nepojedu,“ říká skromně.