Běžela 73. minuta zápasu Plzně s Ostravou. Na tabuli svítil nerozhodný bezbrankový stav, když plzeňský záložník Milan Petržela dostal krásný pas od kapitána Pavla Horvátha. Řítil se sám na bránu, jenže v rozhodující chvíli mu míč uskočil a gólman Baníku Vít Baranek neměl větší problém obrovskou šanci Viktorie zlikvidovat.

Petržela se stal smutným hrdinou zápasu. „Beru to na sebe, ten zápas jsem pokazil. Takové šance se musejí proměňovat,“ sypal si po utkání šestadvacetiletý krajní záložník popel na hlavu. „Pavel Horváth mi taky říkal, že se mám na tiskovce ztrestat,“ kálo se Petržela s pohledem na vedle sedícího kapitána.

Rychlonohý Petržela byl velmi výraznou postavou zápasu. Dřel, lítal po pravé i levé straně hřiště, vypracoval si šance, dostal se i do zakončení. Jenže v něm opět selhal. „Při tom sóle jsem dostal krásný balon do běhu od Horviho. Byl už jsem před ostravským hráčem a nechtěl jsem si balon ukopnout, tak jsem se soustředit na první dotyk. Ten se mi podařil, míč jsem si přebral. Při druhém dotyku mi to ale skočilo až na koleno a jak jsem byl rozběhnutý, dal jsem to kolenem do náruče Baranka,“ vracel se Petržela k nešťastnému momentu.

O své špatné koncovce, která se opakuje, hbitý záložník ví. Co se s tím dá dělat? „Trénovat asi, nevím..“ povzdechl si. Vyslechl také radu od Pavla Horvátha. „Už jsem Milanovi říkal, že by to všechno neměl dělat tak rychle. Na úkor rychlosti jde pak přesnost,“ míní Horváth. „Milan je natolik rychlý, že si gólové situace vytvoří. Poslední dva tři kroky by měl ale zvolnit.“

„To ale nejde,“ reagoval Petržela. „Ale jde,“ trval si na svém Horváth. Už s úsměvem, protože právě rychlost není silnou stránkou plzeňského kapitána.

Viktoriáni tak berou ze zápasu s Baníkem na úvod jara bod. „Hráli jsme doma, chtěli jsme tři,“ konstatoval Horváth. „Ale Baník je silný tým, který moc bodů rozdávat nebude. Při sčítání na konci soutěže se nám může i ten bod hodit,“ dodal Pavel Horváth.