Následující řádky Vám přinášejí pohled na předcházející vzájemné duely, jejich historii a další statistické údaje.     23. kolo GL FC Viktoria Plzeň - FC Tescoma...

Následující řádky Vám přinášejí pohled na předcházející vzájemné duely, jejich historii a další statistické údaje.

 

 

23. kolo GL

FC Viktoria Plzeň - FC Tescoma Zlín

Štruncovy sady - neděle 12.04 - 15:00 

 

 

 

 

Tabulka celkem

 9. FC Viktoria Plzeň 22 6 9  7 30:29 27

16. Tescoma Zlín      22 2 7 13 13:34 13

 

Tabulka doma

13. FC Viktoria Plzeň 11 3 6 2 15:12 15

 

Tabulka venku

16. Tescoma Zlín 11 0 2 9 3:18 2

 

NEJ střelci

Viktoria - 5 Horváth Pavel

Tescoma  - 3 - Rýdel Filip a Bača Martin

 

Sestava Zlína v posledním utkání s Teplicemi

Baránek - Malcharek (90+1. Zbožínek), Kroča, Čelůstka, Trubila - Vyskočil (74. Musil), Rýdel, Dostálek, Šmahaj - Žůrek, Bača (69. Kroupa).

 

 

Poslední zápasy

Baník Ostrava - Viktoria Plzeň 1:4

Tescoma Zlín - FK Teplice 1:1

 

Program 23. kola GL

Slovan Liberec - Baník Ostrava 12.04 20:00   ČT4

Teplice - Bohemians Praha 12.04 17:00 

Slavia Praha - Sparta Praha 13.04 17:15 ČT2

Brno - Jablonec 12.04 17:00 

Příbram - Mladá Boleslav 11.04 17:00 

Viktoria Žižkov - Sigma Olomouc 12.04 10:15 

České Budějovice - Kladno 12.04 17:00

 

Vzájemné zápasy pohledem archivu:

Sezona 2008/09

Zlín – Plzeň 2:0

 

Sezona 2007/08

Zlín - Plzeň 3:1

Plzeň - Zlín 1:1

 

Sezona 2006/07

Zlín - Plzeň 1:2

Plzeň - Zlín 2:0

 

Sezona 2005/06

Plzeň - Zlín 1:1

Zlín - Plzeň 0:0

 

Sezona 2003/04

Plzeň - Zlín 0:0

Zlín - Plzeň 3:1

 

Sezona 2001/2002 - II. liga

Zlín - Plzeň 1:1

Plzeň - Zlín 3:3

 

Sezona 1999/2000 - II. liga

Zlín - Plzeň 0:1

Plzeň Zlín 0:2

 

 

Přehled ligových zápasů mezi Plzní a Zlínem

Statistika utkání Viktorie (dříve Škody) Plzeň a Zlínem (dříve Gottwaldovem) má velmi zajímavý průběh a sledoval ji Václav Přibáň.

Zatímco během téměř tří desetiletí od počátku padesátých do začátku osmdesátých let 20. století se oba kluby potkaly ve stejné soutěži pouze v sezónách 1970 -72, tak od roku 1982 došlo k zásadnímu obratu, který trvá až do současnosti. Od té doby (27 sezón včetně té právě probíhající) se ve stejné soutěži nestřetly pouze osmkrát. Většina vzájemných zápasů se odehrála ve druhé nejvyšší soutěži, i když od toho posledního druholigového uběhlo v den dnešního zápasu přesně pět a půl roku.

V prvoligové sezóně 1970-71 vyhrála Plzeň oba zápasy, přesto hned po roce sestoupila, stejně jako právě Gottwaldov, jenž opustil ligu po dvou letech. Ze 30 gottwaldovských branek v tomto ročníku jich více než polovinu (16) vstřelil Zdeněk Nehoda a společně s trnavským Jozefem Adamcem se stal nejlepším střelcem ročníku.

V následující druholigové sezóně Plzeň opět zvítězila v obou utkáních. Podzimní výhra v Gottwaldově (1:0) byla její jedinou „venkovní“ za celý tento ročník, ovšem při vysokém počtu remíz a výborné domácí bilanci obsadila 2. postupové místo za Hradcem Králové. V jarní odvetě vyhráli doma plzeňští 3:1. Gottwaldov naopak po další sezóně (1973) sestoupil i z 2. ligy.

V dalších letech, i zásluhou dvou reorganizací soutěží v letech 1977 a 1981, se v Gottwaldově ještě prostřídala 2. i 3. nejvyšší soutěž, prvenství ve 2. ČNFL v sezóně 1981/82 však znamenalo postup do 1. ČNFL a po desetileté přestávce i obnovení vzájemných zápasů se Škodou Plzeň.

Nejdříve to byly 4 sezóny v řadě (1982-86), ve kterých se vždy na podzim hrálo v Gottwaldově a vždy vyhráli domácí. V Plzni se v červnu 1983 (dvě kola před koncem) hrálo 2:2, když hosté nutně potřebovali aspoň bod k záchraně a také jej získali – minutu před koncem z penalty! Jinak i v Plzni vítězili domácí, nejzajímavější z tohoto období byl určitě zápas z března 1986, když hosté od 2. minuty vedli, ale domácí ve druhé půli nakonec vydřeli vítězství brankami Jiřího Sloupa z penalty a Josefa Kovačiče v poslední minutě. V předposledním kole navíc Gottwaldov nečekaně vyhrál v Chomutově (1:0), který se až do té doby

přetahoval s Plzní o vedení v tabulce, a tím bylo o plzeňském postupu, ke kterému přispěla i výhra 1:0 v Ml. Boleslavi, rozhodnuto.

Hned za rok však byla Plzeň zpět v národní lize, v Gottwaldově již konečně získala alespoň bod za bezbrankovou remízu, jarní zápas rozhodl (opět) Josef Kovačič.

Po opakovaném plzeňském postupu a okamžitém sestupu na sebe oba kluby znovu narazily. Sezónu 1989/90 však poznamenalo vyloučení tří klubů ze soutěže v průběhu podzimu, i když byly před zahájením jarní části vráceny zpět. Jedním z nich byl i Gottwaldov, na jaře již se staronovým názvem Zlín. Během jara se muselo dohrávat celkem 16 zápasů z podzimní části. Týkalo se to i zápasu Plzeň – Zlín, který se hrál až první dubnovou středu.

V roce 1991 vyhrála Plzeň oba zápasy, když všechny její branky vstřelil Roman Vonášek, jak v jarním utkání ve Zlíně (1:0), tak na podzim v Plzni (3:2 – hattrick). Na jaře 1992 ve Zlíně (2:2) padly obě branky domácích z penalty… O rok později, devět kol před koncem, vyhrál na svém hřišti Zlín 2:1, byla to však poslední plzeňská porážka v sezóně. Do nejvyšší soutěže pak postoupilo šest klubů včetně Viktorie Plzeň i Zlína, který se tak vrátil do ligy po 22 letech.

Po této době se tedy oba celky znova utkaly v první lize, a to tři sezóny, než Zlín opět sestoupil. Všech šest zápasů skončilo výhrou domácích, každý tedy vyhrál třikrát. V každé z těchto tří sezón vedl Zlín jiný trenér, nejdříve Petr Uličný, který tam působil i ve třech předchozích druholigových sezónách, poté již zmíněný Jozef Adamec (tři kola před koncem sezóny 1994/95 byl však odvolán) a nakonec další bývalý nejlepší ligový střelec a člen Klubu ligových kanonýrů Werner Lička. V té době se zlínští fotbalisté „blýskli“ málokdy vídaným kouskem, a to hned dvakrát. Na jaře 1995 odehráli devět zápasů v řadě bez vstřelené branky, na podzim téhož roku dokonce deset… Je zajímavé, že obě tyto zlínské série „orámovala“ Viktoria Plzeň, když byla na jaře prvním z devíti soupeřů

 

Zlína, kterým nevstřelil branku a na podzim naopak posledním z deseti. Během těchto prvoligových sezón ve Zlíně jako hráč působil i jeho nynější trenér Pavel Hoftych.

Za další tři roky se vrátila 2. liga i do Plzně a oba zápasy naopak skončily výhrou hostů. Dvě kola před koncem zaznamenal Zlín svou vůbec jedinou výhru v Plzni, návrat Viktorie do 1. ligy to nakonec neohrozilo, ale…

…hned za rok byla Plzeň zpět ve 2. lize a obě střetnutí pro změnu tentokrát skončila nerozhodně. Hlavně jarní zápas v Plzni měl pro domácí velmi nešastný závěr. Ačkoli Zlín dohrával více než 20 minut bez vyloučeného Luďka Zdráhala, v posledních vteřinách pětiminutového nastavení vyrovnal střídající Michal Nehoda na konečných 3:3. V jediném druholigovém utkání vstřelil Zlín v Plzni přesně tolik branek jako v 1. lize od roku 1970 dohromady… Nakonec zůstal až do konce soutěže neporažen (celkem 17x v řadě) a s velkým náskokem obsadil 2. postupové místo (za Č. Budějovicemi). Do nejvyšší soutěže se tak vrátil po šestileté přestávce.

O rok později (2003) postoupila i Viktoria Plzeň, odehrála však zřejmě historicky nejslabší sezónu v nejvyšší soutěži. Poprvé v české 1. lize doma nad Zlínem nevyhrála (0:0), na jaře podlehla venku 1:3, což je dodnes poslední porážka od Zlína.

Po roční přestávce skončily oba zápasy nerozhodně, vůbec poprvé v české lize Plzeň bodovala ve Zlíně, který však na jaře remízu oplatil a navíc ukončil svou sérii osmi zápasů bez vstřelené branky na půdě soupeře.

V sezóně 2006/07 zaznamenala Viktoria Plzeň vůbec první výhru ve Zlíně v samostatné české lize, kterou potvrdila i v jarní části. Na plný bodový zisk v domácím utkání se čekalo téměř jedenáct a půl roku. Vedoucí branku, jedinou během svého plzeňského působení, vstřelil Vladimír Malár, nyní již opět hráč Zlína. V loňské sezoně skončil vzájemný duel ve Štruncových sadech nerozhodně. Na jaře potom zlínští v domácím prostředí Viktorii pokořili a vyhráli 3:1.

Podzimní zápas ročníku 2008/09 na zlínské Letné vyšel lépe domácím fotbalistům, když díky trefám Bači a Žůrka zvítězili nad oslabenou Viktorií (hrála bez vyloučeného Limberského) 2:0. V dresu Zlína se oblevili i ještě nedávno hráči Viktorie Vladimír Malár a Pavel Malcharek. 

 

 

 

Okénko k soupeři

Zimní odchody/příchody

Přišli: Dostálek (Líšeň), Rýdel (Olomouc), Trubila (Most).

Odešli: Kóňa (Sparta).

 

První fotbalový oddíl byl ve Zlíně založen v roce 1919. Dostal název SK Zlín a útočištěm se mu stalo hřiště na pronajatém trhovišti zvaném "Za sýpkou". Po výpovědi z tohoto hřiště bylo nutné se obrátit na firmu Baa, která za roční poplatek 5 korun pronajala klubu pozemek na Deštěnce.

 

Spolupráce s firmou Baa pokračovala dále, v roce 1924 se název změnil z dosavadního SK Zlín na SK Baa Zlín. Fotbal v našem městě se stal součástí reprezentace továrny, fotbal sloužil také reklamě podniku. Ještě v tomtéž roce bylo vybudováno v prostoru za nynějším nádražím nové hřiště, které bylo dokončeno postavením kryté tribuny v roce 1926.

 

Mezi roky 1926 až 1938 se klub snažil postoupit do vyšších soutěží. V roce 1932 se SK Baa Zlín stal poprvé mistrem Hanácké fotbalové župy a získal také titul "Mistr Moravy". O dva roky poté - v roce 1934 byl otevřen nový stadion "U elektrárny", který na tehdejší dobu jeden z nejkrásnějších v republice.

 

V roce 1938 vyhrálo mužstvo SK Baa Zlín bez jediné porážky vyhrál Moravskoslezskou divizi a postoupil do nejvyšší soutěže – státní fotbalové ligy. Největšího úspěchu dosáhli v ligové soutěži 1942/1943, kdy skončili na třetím místě za Slavií a Spartou a tentýž úspěch zopakovali rovněž v dalším roce. Hned po válce se družstvu SK Baa opět vedlo – skončilo ve skupině A I. ligy druhé za AC Spartou. O rok později byla účast zlínských v I. lize velmi

nedůstojně ukončena. V posledním ligovém utkání byla zjištěna úplatkářská aféra a kluby Kladna, Baa Zlín a tehdejší SK Židenice byly potrestány sestupem do divize.

Zpět do nejvyšší soutěže se mužstvo dostalo v roce 1950, aby po dalším roce opět sestoupili. Toto se opakovalo také o tři roky později.

V březnu 1958 došlo v našem městě ke sloučení tělovýchovných jednot, a tím i ke sloučení tehdejších bývalých oddílů Jiskry a Spartaku. V té době hrálo nové mužstvo TJ Gottwaldov většinou ve II. lize, a to bez výrazných úspěchů.

Patnáct dlouhých let nepostoupil Zlín do I. ligy, toto se podařilo zvrátit v roce 1969. O rok později se mužstvo stalo vítězem Československého poháru, když ve finále porazilo Slovan Bratislava 2:1. Naši fotbalisté se tak stali účastníky druhé nejvyšší mezinárodní fotbalové soutěži - Poháru vítězů pohárů. O dva roky později však následoval další sestup z celostátní I. ligy, který se za dva roky zastavil až v III. lize, zvané národní.

 

Změny v politickém systému zasáhly také oblast tělovýchovy a sportu. Od 1. ledna 1990 se městu vrátil historický název Zlín, což se projevilo také v přejmenování fotbalového klubu. Do sezóny 1990/91 vstoupil jako samostatný právní subjekt Football Club Svit Zlín - FC Svit Zlín. Přes reálnou naději na postup do nejvyšší soutěže se však zlínský fotbal musel pro další dva roky spokojit pouze s druhou nejvyšší ligou. Rozdělení ČSFR připravilo možnost postupu

pro šest mužstev z II. ligy do nově vytvořené nejvyšší soutěže. Zlínští tuto šanci nepromarnili a po remíze v Brandýse nad Labem postoupili po dlouhých 22 letech zpět do I. ligy. Tři roky zde působili pod hlavičkou FC Zlín, předposlední příčka v sezóně 1995/1996 je vrátila o třídu níže.

Od sezóny 2000/01 se novým hlavním sponzorem a partnerem klubu stává firma LUKROM. Název se mění na FK Zlín a výsledkem ekonomické stabilizace je zlepšení výkonnosti mužstva. O rok později mužstvo po bezchybné jarní části a domácím vítězství nad Českými Budějovicemi postupuje do nejvyšší soutěže. Hlavním sponzorem se stává firma Tescoma, která se dostává rovněž do názvu klubu – FC TESCOMA Zlín.

 

Od roku 2002 je tým účastníkem nejvyšší české fotbalové ligy a zároveň hraje evropské poháry. O jeho vysokém morálním kreditu hovoří fakt, že zlínský klub nebyl nikterak zapojen do úplatkářské aféry, která byla v českém fotbale odhalena v roce 2004. Návštěvníci ligových zápasů se dočkali i vytoužené východní tribuny, která byla zastřešená a rozšířila kapacitu stadionu Na Letné na 5 673 míst k sezení.

Největších úspěchů v novodobé historii dosáhl nᚠklub hned v úvodních dvou letech své působnosti v nejvyšší soutěži. Tehdy začala naplno vycházet hvězda mladého trenéra Vlastislava Marečka. Pod jeho vedením obsadil Zlín v sezonách 2002/03 a 2003/04 dvakrát po sobě sedmé místo a probojoval se až do semifinále Poháru ČMFS, ve kterém vypadl až na penalty s Jabloncem.

Tým si zároveň zajistil premiérovou účast v evropském poháru Intertoto Cup, do kterého vstoupil už pod vedením Marečkova nástupce, kterým se stal Vlastimil Palička. Zlín v létě roku 2004 postupně vyřadil finský celek MyPa Myllikoski, belgický KVC Westerlo a ve třetím kole na něj čekal slavný španělský klub Atlético Madrid.

V prvním zápase na vyprodané Letní sice Zlínští slavnému sokovi podlehli 2:4, ovšem v odvetě na španělské půdě favorizovanému soupeři zle zatápěli. Zaskočení domácí jen přihlíželi koncentrovanému výkonu našich fotbalistů, kteří se dostali do dvoubrankového vedení a pouze jeden gól je dělil od postupové senzace. Atlético už ale i s potřebnou dávkou štěstí postup do další fáze poháru uhájilo.

 

 

Také samotná mistrovská sezona 2004/05 začala slibně. Střevní chřipkou sužovaný Zlín nečekaně porazil v úvodním kole Slavii Praha. To však byla kromě cenné výhry nad Libercem jediná vlaštovka. Na místo kouče Paličky proto ještě v průběhu podzimu přišel bývalý československý reprezentant Pavel Hapal. Ve zbytku podzimu se naše mužstvo herně i výsledkově zvedlo a zajistilo si tak klidnou zimu. Jaro už tak povedené nebylo, přesto si Zlín výhrou nad Opavou v posledním kole zajistil konečné 10. místo. V létě se mužstvo navíc opět zúčastnilo letního Interpoháru. V něm postoupilo v prvním kole přes běloruský klub FC Neman Grodno, ale ve druhém kole mu vystavil stopku belgický K.A.A. Gent.

 

Do nadcházejícího ročníku 2005/06 vstoupil Zlín s novým mužem na lavičce, regionálním patriotem Lubomírem Blahou. Start sice mužstvu nevyšel, vyhrálo až ve třetím kole regionální bitvu nad Slováckem, ovšem ještě během podzimu udělal Zlín ze svého stadionu nedobytnou tvrz, která až do konce sezony nepadla. Trochu horší už to bylo s našimi venkovními zápasy, protože v těch se mužstvu nepodařilo ani jednou zvítězit. Domácí body nám ale stačily po celou sezonu na klidný střed tabulky a konečné 11. místo.

 

To v mistrovské sezoně 2006/07 měli zlínští mnohem větší starosti. K mužstvu sice přišel protřelý stratég Petr Uličný, ovšem na své předchozí úspěšné působení v našem klubu nenavázal. Ještě před koncem kalendářního roku byl odvolán a na jeho místo nastoupil Pavel Hoftych. Těžkou premiéru na prvoligové lavičce zvládl na výbornou. Mužstvo udržel nad vodou, zvládl klíčové záchranářské duely a pro celý Zlínský kraj zachránil nejvyšší soutěž.

A hned v příští sezoně svou misi ještě vylepšil. Zlín se opět začal naučit vyhrávat venku, kde hlavní v jarní části soutěže sbíral tolik potřebné body. A protože měl za sebou i mimořádně zdařilý podzim, mohl se na konci sezony těšit z výtečné osmé příčky.