173 zápasů, 3x mistr ligy, 1x vítěz Superpoháru, 2x skupina Ligy mistrů, 2x osmifinále Evropské ligy a jeden Roman Hubník. Velká legenda novodobé historie Viktorky se rozloučila v posledním utkání sezony, při vítězství 4:0 byl „Hubňa“ na hřišti od 57. minuty. A pak už si vychutnával obrovské ovace...

„Vnímal jsem to a bylo to moc příjemné, ale člověk se soustředí na výkon, aby těch 30 minut zvládl. Jsem rád, že mi to kluci umožnili. Šel jsem na hřiště za stavu 3:0, takže tím mi to hrozně usnadnili a prakticky jsme druhý poločas jen dohrávali,“ řekl dlouholetý plzeňský kapitán ke své poslední výhře v barvách FCVP.

„I když jsem si to nechtěl připouštět, tak v hlavě jsem měl, že je to poslední zápas. Věděl jsem, že tam půjdu v průběhu druhého poločasu. S trenérem jsme byli domluveni, ale hlava byla víc. Člověk hrozně chce, ale pak, když jsem sledoval časomíru, jak už se to blíží k 90. minutě, tak emoce začínaly a věděl jsem, že za pár minut to skončí. A skončilo,“ vyprávěl v rozhovoru Roman Hubník.

Tak, jak jeho cesta v Plzni začala, tedy duelem proti Severočechům, tak stejně i skončila. „Vidíš to, až teď si vzpomínám, že jsem hrál první zápas proti Liberci. Jsem strašně rád, že jsem závěr mohl strávit na hřišti s kluky i fanoušky… Pro mě strašně emotivní,“ prozradil stoper s číslem 4.

V Plzni strávil celkově 7 let. Přirostla mu za tu dobu Viktorka k srdci? „Stoprocentně, protože sedm let je kus fotbalového života. Někdo hraje fotbal 10 let, někdo 15 a já tady strávil 7. Sedm let, krásné roky – dvakrát Liga mistrů, tři tituly, Superpohár, mám na co vzpomínat. Viktorka mi mnoho dala. Chci ji hrozně poděkovat, protože jsem tady zažil krásné chvíle,“ měl jasno oblíbenec fanoušků i všech v klubu.

Po konci zápasu s Libercem čekala na RH4 dlouhá rozlučka s mikrofonem v ruce, spoluhráči si pro něho potom připravili vlastní překvapení v kabině v podobě podepsaného dresu s počtem odehraných zápasů za Viktorku, obraz s nejlepšími fotky v časech strávených na západě Čech nebo obrovské šampaňské s podpisy všech.

„Nečekal jsem to, bylo to hrozně milé a příjemné. Upřímně nemám rád být středem pozornosti, člověk v tu chvíli neví, co říkat. Celý stadion tleská, kluci tleskali, všichni měli oči jenom na mě a byl to zvláštní pocit. Něco tady začalo a teď to skončilo, zítra už bude život zase jiný,“ věděla dlouholetá stálice zadních řad.

V posledním rozhovoru pro klubový web ještě Roman Hubník vzkázal: „Viktorka je rodina. Chtěl bych vám poděkovat za dobu, kterou jsem tady strávil. Budu vzpomínat jen na to nejhezčí.“

Romane, my děkujeme a a se ti v budoucnu daří!

Fotogalerie

       
Další
fotografie