Plzeňský útočník Marek Bakoš. Přes pět let trvalo toto slovní i srdcové spojení mezi aktuálním leaderem SYNOT ligy a jednatřicetiletým slovenským fotbalistou. V červeno-modrém dresu si Marek připsal celkem 177 soutěžních zápasů, ve kterých zaznamenal 66 branek. Na startu roku 2015 přestoupil do severočeského Liberce, kterému chce pomoci zachránit nejvyšší soutěž. V neděli poprvé se tak v Doosan Areně představí jako soupeř. A přiznává, že návrat to bude emotivní. Klub Markovi před zápasem oficiálně poděkuje.


Když jsi před bezmála šesti lety přestupoval do Plzně, napadly Tě myšlenky o zisku titulu, vyprodaných tribunách a zápasech v prestižní Lize mistrů?
Upřímně – nenapadly. Klub i celé město ušly za ty roky neskutečnou cestu, situace je opravdu diametrálně jinde. Přicházel jsem s tím, že chceme tehdy průměrný tým dostat v tabulce české ligy výše a do budoucna se i pokusit o možný průnik do evropských pohárů. Šlo se ovšem postupnými krůčky. Byli jsme rádi za každý vyhraný zápas, za každého fanouška navíc. Postupně jsme si vybudovali v Česku respekt a nakročili do pohárů. V tuto chvíli je Viktoria týmem, který je uznáván na fotbalové mapě Evropy. To cítím osobně jako největší úspěch celého klubu. 

Jde najít ve fotbalové cestě Viktorie určitý ´bod zlomu´, který byl rozhodujícím momentem pro všechny budoucí úspěchy?
Samozřejmě se zde sešli výborní hráči s výjimečným trenérem. Ale nevidím jeden okamžik, po kterém bychom se z průměru zázračně zvedli. Šli jsme za úspěchy postupně, bez velkohubých prohlášení a s nohama na zemi. Dařilo se nám bavit fanoušky dobrou hrou, zájem o fotbal se zvedal prakticky každým týdnem. Každý v klubu pracoval na sto a více procent, euforie se rozlila z tribun také do kanceláří. Když jsem sledoval středeční vystoupení Slavie v Doosan Areně, byla to dokonalá ukázka respektu, který si Viktoria během posledních let vybudovala. 

Výjimečným zážitkem byl pro všechny Plzeňany zisk historicky prvního titulu. Jak na něj vzpomínáš?
Nádherný rok, nádherné vzpomínky a nezopakovatelné oslavy v ulicích celé Plzně. Zážitků bylo během mého plzeňského působení mnoho, ale hodiny prvních mistrovských oslav se určitě řadí k těm nejemotivnějším. 

Následně Viktoria vkročila do evropských pohárů. A rovnou do Ligy mistrů. Jak jsi tyto chvíle prožíval?
Zajímavé je, že ta první účast v základní skupině Ligy mistrů byla naprosto přirozená. Najednou jsme byli mezi nejlepšími týmy světa a chystali se na zápasy s AC Milán a Barcelonou. V tu chvíli jsme jeli na obrovské euforické vlně, kdy prostě vše vycházelo a nepřipouštěli jsme si nic jiného. Až v dalších sezonách jsme si uvědomili, jak složitě je projít z předkol do hlavní soutěže obou soutěží UEFA. Samotná Liga mistrů pak byla obrovským zážitkem a to nejen po fotbalové stránce. Veškerá show s touto soutěží spojená je vrcholem, na který může fotbalista na klubové úrovni dosáhnout. Zkušenosti jsme si odnesli my jako hráči, i zaměstnanci klubu. 

Velkou změnou prošla za Tvého působení také Doosan Arena. Jak na Tebe dnešní plzeňský stánek působí?
Při mém příchodu do Plzně byl stadion samozřejmě úplně jiný. Cesta, kterou klub v tomto směru urazil, je obrovská. V současné době je to krásný fotbalový chrám po střechu naplněný fanoušky. Všem plzeňským příznivcům i klubu to moc přeji. 

Celý rozhovor si přečtete v zápasovém bulletinu Viktorián, který bude k dostání u kolportérů před utkáním za tradičních 19 Kč.