Je to už půl století, kdy se zrodil jeden pozoruhodný úspěch fotbalistů tehdejší Škody Plzeň, na který by se nemělo v historii Viktorie zapomenout. Psal se rok 1969. První mužstvo na jaře bojovalo ve druhé lize o návrat do nejvyšší soutěže a rezerva zápolila v divizi. A nutno říci, že velice úspěšně. V červnu postoupila do nově vytvořené III. ligy, které se rovněž říkalo Zemská liga.

Přibližme si některé zápasy úspěšného jara trochu podrobněji. V zimní přestávce sezony 1968/1969 bylo ve Štruncových sadech hodně optimismu. První mužstvo vedlo II. ligu před Bohemians a postupové ambice byly velice reálné. Béčko přezimovalo v divizi s náskokem tří bodů před Viktorií Žižkov a parta složená z odložených ligových borců doplněných nadějným mládím předváděla pod vedením trenéra Vladimíra Perka už na podzim pohledný fotbal.

Jaro zahájilo béčko doslova impozantně. Na úvod smetlo tachovskou Duklu 3:1, když góly vstřelili Bouda, Kamír a Hödl. V dalším kole vyhrálo v Písku nad další Duklou hladce 3:0 (Hödl 2, Bouda) a když doma rozstřílelo 4:1 Humpolec, věnovaly i noviny týmu větší pozornost. „Béčko Škody podalo výborný výkon. Dominovali stoper Lopata, obránce Kraus a Pleško v záloze. O branky se podělili Pokorný 2 a Pleško 2,“ napsala tehdy Pravda. Mužstvo si zahrálo i mezinárodní zápas. Do Plzně přijel TSV Mnichov a plzeňská rezerva ho vyklepla 3:1.

A už tady bylo plzeňské divizní derby s Lokomotivou. To byly většinou boje na ostří nože, kdy si oba rivalové nic nedarovali. Bylo tomu tak i tentokrát. Přestože béčko Škody vedlo divizi stále o tři body a Lokomotiva sídlila ve spodní polovině tabulky, chvílemi se dokonce zdálo, že bojuje o záchranu, skončilo utkání 1:1. Gól dal Bouda a za Lokomotivu střílel hokejový obránce Valenta. V dalším kole přijel do Plzně soupeř z nejt잚ích – druhá Viktoria Žižkov. Na hřišti dominoval Zdeněk Böhm, stmelil a dirigoval hru domácích a nakonec vstřelil i rozhodující gól utkání a Plzeň zvítězila 1:0.

V tabulce mělo béčko čtyřbodový náskok právě před Žižkovem a začalo se otevřeně hovořit o tom, že by se měla v další sezoně v Plzni hrát III. liga. Po bezbrankové remíze v Přibrami s Baníkem přišlo vítězství nad VS Tábor 3:0 (Böhm, Pokorný, Bouda), ale v dalším zápase se dostavila nečekaná prohra doma 1:2 s Královým Dvorem. Když mužstvo následně padlo opět 1:2 v Sušici s Duklou, mělo už před Žižkovem jen jednobodový náskok. Dvě prohry za sebou pak odnesl Pelhřimov, který béčko Škody deklasovalo 6:2 (Böhm 2, Bouda 2, Hödl a vlastní).

Remíza 1:1 (Pokorný) s Duklou Hraničář České Budějovice znamenala jistotu postupu. V posledním kole sice béčko prohrálo v Táboře s rezervou Dukly 0:1, přišlo o první místo, ale druhá příčka dva body za Žižkovem znamenala postup do III. ligy. Tak vysoko rezerva klubu nikdy v historii nebyla. Připomeňme si sestavu z předposledního utkání s Duklou České Budějovice: Hop – Zelenka, Kraus, Lopata, Mudra – Koželuh, Korelus, Pleško – Pokorný, Böhm, Bouda.

Jaké byly příčiny tohoto úspěchu? V první řadě se podařilo Vladimíru Perkovi sestavit výborný a po všech stránkách vyvážený kolektiv. Trenér áčka Vlastimil Chobot nevyužíval některé hráče širšího kádru, jako například Jiřího Lopatu, Zdeňka Böhma, Jiřího Hopa, Bohumila Mudru nebo Jaromíra Pokorného. A člen Klubu ligových kanonýrů se 130 vstřelenými góly Vladimír Perk odloženým borcům dokázal najít ve svém mužstvu odpovídající posty. Například vyhlášeného střelce Jiřího Lopatu postavil na místo stopera a fungovalo to dokonale.

Po letech na úspěch vzpomíná člen hráčského kádru Václav Liška, který za Škodu hrál od žáků, zahrál si za ni i dorosteneckou ligu a po návratu z vojny se v roce 1968 stal členem béčka. „Přišel jsem do výborného týmu, ve kterém byly škodovácké ikony. Lopata, Mudra, Beránek, Hop, Böhm. To všechno byli nejen výborní hráči, ale i skvělí lidé. My mladí jsme je doplňovali a dohromady se vytvořil perfektní kolektiv. Jirka Lopata organizoval defenzivu, hru tvořil Zdeněk Böhm a směrem dopředu řádili Bouda, Hödl, Krušina, někdy přišli z áčka Pokorný, Kamír, Bakič nebo Sudík. Trenér Perk byl takový praktik, vycházel hlavně ze svých bohatých hráčských zkušeností, ale hrálo se nám pod ním dobře. Postoupit jsme chtěli a to se nám podařilo.“ Vedoucího mužstva dělal bývalý hráč áčka Josef Strejček.

Jen pro připomenutí: první mužstvo Škody podzimní vedoucí postavení ve II. lize neudrželo, trenéra Vlastimila Chobota v zimě totiž vystřídal Karel Kolský, přestalo se dařit, výsledkem byla až pátá příčka a návrat do I. ligy se nekonal. Škoda Plzeň B hrála ve III. lize čtyři roky. V první sezoně 1969/1970 se umístila ze šestnácti účastníků na pěkném 7. místě, v sezoně 1970/1971 byla na 10. místě, v sezoně 1971/1972 na 13. místě, v sezoně 1972/1973 skončila předposlední a sestoupila do divize. Václav Liška byl v kádru béčka Škody do roku 1971, potom přestoupil do Slovanu Karlov. „V roce 1973 jsme s Karlovem postoupili do divize a hned na podzim jsme hráli s béčkem Škodovky, které z III. ligy v létě sestoupilo. Zahrál jsem si proti bývalým spoluhráčům, což bylo takové zvláštní. To už je ale netrénoval Perk ale Švajner.“

Připravil: Pavel Hochman
FOTO (archiv autora): Škoda Plzeň B v roce 1969. Vzadu zleva Václav Liška, Jiří Kraus, Václav Hödl, Bohumil Mudra, Zdeněk Suchomel, Zdeněk Pleško, Jiří Hop. Dole zleva Jaroslav Koželuh, Miroslav Nádherný, Vít Koukolík, Jozef Bakič.