Oba zažili další vydařený zápas v dresu Viktorky. Jan Kovařík i Stanislav Tecl svou aktivitou představovali permanentní nebezpečí pro branku soupeře, který se po vyloučení z první minuty stáhl do ještě kompaktnějšího obranného bloku. Jan Kovařík navíc svůj výkon korunoval další brankou, která definitivně zlomila vaz odporu soupeře. Stanislav Tecl pak po bleskovém brejku přihrál na poslední gól Viktorky.

Oba zažili další vydařený zápas v dresu Viktorky. Jan Kovařík i Stanislav Tecl svou aktivitou představovali permanentní nebezpečí pro branku soupeře, který se po vyloučení z první minuty stáhl do ještě kompaktnějšího obranného bloku. Jan Kovařík navíc svůj výkon korunoval další brankou, která definitivně zlomila vaz odporu soupeře. Stanislav Tecl pak po bleskovém brejku přihrál na poslední gól Viktorky.

Zápas výrazným způsobem už v úvodu ovlivnila červená karta, která následovala po faulu hostujícího Vorla právě na Stanislava Tecla. „Dostal jsem od Marka Bakoše přihrávku, obhodil jsem si hráče a pak jsem dostal ránu do obličeje,“ popisuje klíčový incident útočník Viktorky. „Pak nás bylo o jednoho více. Snažili jsme se více kombinovat. Oni zase hráli spíše na brejky nebo čekali na příležitosti ze standardek,“ přidává se Jan Kovařík a dodává. „Myslím si, že druhý zásadní moment byla ta penalta, kterou famózně chytil Matúš Kozáčik. To bylo minimálně na zákrok kola,“ chválí svého spoluhráče Jan Kovařík. I u tohoto momentu se nachomýtl Stanislav Tecl. Po rozehrání volného přímého kopu míč doplachtil až do vápna domácích, kde se jej bohužel právě padající Stanislav Tecl zcela jasně dotkl rukou. A rozhodčí neváhal nařídit penaltu. „Přepadával jsem tam přes jednoho hráče, a jak jsem padal, tak jsem tam plácl do balonu. Penalta to byla asi správná,“ přiznává Stanislav Tecl.

I v deseti však Dukla kladla tuhý odpor a viktoriáni měli po celý první poločas problémy dostat se do střeleckých pozic. „Dokud s námi stačili běhat, tak byli hodně nepříjemní. Opravdu se to zlomilo až kolem té sedmdesáté minuty, kdy jim došly síly a začali jsme je přehrávat,“ říká Stanislav Tecl. I Jan Kovařík chválil soupeře za předvedený výkon. „Kdyby hráli v jedenácti, tak by to bylo ještě těžší. Jsou na tom kombinačně velmi dobře. Ne náhodou jsou na šestém místě, ale jsme rádi, že to takhle dopadlo.“ I on ke zkáze pražského klubu přispěl gólem. Jeho šance přišla v osmdesáté šesté minutě, kdy definitivně potvrdil vítězství Viktorky a zvýšil skóre už na 3:0. „Vláďa Darida to tam střílel naslepo a můj úkol je zavírat tu zadní tyč. Tak jsem tam byl, ale myslel jsem, že už to bude mít přede mnou Standa Tecl. Ale pak to nějak přede mnou vyskočilo a zahrál jsem to tak nějak tělem, stehnem, nevím čím, ale spadlo to tam,“ směje se šťastný střelec. Ten po vstřelené brance ani nestihl poslat pozdravy své rodině, která tentokrát seděla na tribuně. „Tak já jsem nevěděl, kde sedí, protože dneska seděli někde jindy než obvykle. Ještě jsem se tam trošičku zamotal do sítě a pak už přiběhli spoluhráči a gratulovali mi, takže jsem to ani nestihl,“ dodává pobaveně Jan Kovařík.

Po vydařeném utkání čeká ty z viktoriánů, kteří nebudou plnit své reprezentační povinnosti, zasloužené volno. Mezi ně bude patřit i Jan Kovařík. „Nějaké tři týdny jsme neměli volno, takže myslím, že asi dva, tři dny po zápase s Duklou bude volno. Už se na něj docela těším, protože přece jen je to jiné, když člověk může na ten jeden den vypnout a věnovat se jiným, například relaxačním, věcem,“ přibližuje Jan Kovařík dny příští.