Ondøej Mihálik a Dominik Janošek se do utkání s Karabachem dostali až v prùbìhu druhé pùle, oba dva ale dokázali v závìru nádhernými brankami pøekonat brankáøe Karabachu a spoleènì zaøídili koneènou remízu 2:2.

Hodnocení zápasu s Karabachem (2:2, report ZDE)

Ondøej Mihálik: „V tu chvíli, kdy mi ten balon trochu odskoèil, a ještì jsem vidìl gólmana, že vybìhl proti mnì, tak jsem mìl jedinou myšlenku, že ho budu takhle pøehazovat placírkou. Musím øíct, že se mi to povedlo. Pøesnì tenhle gól jsem si natrénoval na Hrušounovi v tréninku, když jsem ho taky takhle pøehodil a jsem rád, že jsem to pøenesl i do zápasu. Karabach byl silný na balonu a v zápase mìl chvílemi pøevahu, ale my jsme odehráli dobøe posledních 15 minut a ještì jsme mohli nìjaký gól i pøidat.“

Dominik Janošek: „První pùlku jsem vidìl jen ze støídaèky, ale Karabach byl velmi kvalitní a dobøe kombinoval. Nám moc nešlo napadání, ale pak jsme to zlepšili a myslím si, že remíza je nakonec zasloužená. Jsem rád, že jsem se trefil, ale musím takhle hrát každý zápas, abych se do kádru zapracoval. V té konkurenci je to tìžké, ale to je dobøe. Nutí nás to všechny makat, protože tu nikdy nemáte nic jisté. O støely zpoza šestnáctky se snažím, protože jsem je mìl vždycky dobré. Èasto to piluju a když mám možnost, tak to zkusím.“

Zdenìk Beèka: „První poloèas urèitì nebyl podle našich pøedstav. Zkoušeli jsme tam trochu jiné rozestavení ve støedu høištì, bohužel se nám to ale nevydaøilo. Soupeø byl agresivnìjší a nám dlouho trvala rozehrávka. Po pøestávce jsme se vrátili k tomu našemu klasickému rozestavení 4–2–3–1. Svým zpùsobem se ta hra zmìnila, po tom prostøídání pìti nebo šesti hráèù bych øekl, že jsme už zaèali dominovat. Je dobøe, že se prosazují kluci ze støídaèky, protože se tím zvyšuje konkurence v mužstvu a nikdo si nemùže být jistý svým místem v základní sestavì.“

Fotogalerie