Vstupenky v prodej Beer-Sheva
Týden viktoriánských šperkůRepre a Opava

Památné zápasy

Přehled zápasů


Slavný Juventus v Luční ulici

Ve třicátých letech minulého století byl Středoevropský pohár největší a nejpopulárnější evropskou soutěží klubových celků. Jeho vítěz byl považován za nejlepší klubový tým na starém kontinentu. A právě do takové významné soutěže se probojovala Viktoria Plzeň, když v ligovém ročníku 1934 - 1935 skončila pod vedením trenéra Jindřicha Protivy na čtvrtém místě. Tehdy to byl v dosavadní čtyřiadvacetileté historii klubu zatím největší úspěch. Vylosování však nebylo pro Viktorii příliš příznivé. Hned v prvním kole narazila na Juventus Turín, jedno z nejlepších světových mužstev. Vždyť Itálie se rok před tím stala ve vlastním prostředí mistrem světa, když ve finále zdolala Československo 2:1 a v Juventusu hrála řada reprezentantů. Cesariny, Bertilony, Orsi a další byla uznávaná světová esa.

První utkání se hrálo 16. června 1935 a na stadion v Luční ulici přišlo 18 000 diváků, což byla v historii klubu do té doby zdaleka největší návštěva. Viktoria Plzeň nastoupila k památnému utkání ve složení Dědič - Wana, Mudra, Bešťák, Biro, Vlček, Horák, Čulík, Červený, Hess a Bína.

Průběh dramatického boje doslova šokoval. Italové byli vysokým favoritem, museli se však bránit útokům Viktorie, která podala před nadšenými fanoušky vynikající výkon. Čulík pěkně přihrál Horákovi, přesný centr a Bína hlavou poslal míč přesně do sítě - 1:0. Za chvíli Čulík propásl jasnou šanci na druhý gól a Viktoria byla jasně útočnější.

Juventus podnikal jen ojedinělé útoky, přesto nečekanou ránou Borel vyrovnal. A za chvíli bylo pro domácí ještě hůř, když Gabetto po rohu vstřelil druhou branku. Viktoriáni se ale nevzdali, jeden útok za druhým se řítil na svatyni Juventusu a ještě před přestávkou proměnil Biro trestný kop ve vyrovnávací úspěch - 2:2.

Po obrátce se většinou hrálo v režii domácích a po přihrávce Vlčka vstřelil Hess vedoucí gól Viktorie - 3:2. Hostující Tiena za pár minut vyrovnal na konečných 3:3, ale za tohoto stavu vstřelil Červený naprosto regulérní branku, kterou sudí Ivancsic z neznámých důvodů neuznal. Přesto byli diváci nadšeni skvělým představením. Dlouho se nejen v Plzni o utkání mluvilo.

Noviny "Nová doba" druhý den pod titulkem "Squadra azura kouzla zbavená" mimo jiné napsaly: "Jméno Viktorie Plzeň letí světem vpravdě vítězně, neboť dokázalo, že ani hlavní kádr mistrů světa Itálie, nemůže je odsunouti na vedlejší kolej. Viktoria Plzeň si ve včerejším zápase vybojovala nejen více než čestný výsledek a naprostý morální úspěch. Viktoria Plzeň včera dokázala, že patří mezi nejlepší kluby Evropy. Musíme jen smeknout před tím grandiosním výkonem, jehož jsme včera byli svědky. Nebýt soudce Ivancsise, byli by mistři světa odešli z Plzně poraženi."

Odveta už tak slavná nebyla. Na horké půdě v Turínu na svého soupeře Viktoria nestačila a prohrála 1:5, když jediný gól vstřelil Horák. Přestože byla ze soutěže vyřazena, nelze její účinkování ve Středoevropském poháru považovat za neúspěch. Po válce popularita této soutěže po vzniku PMEZ, a PVP výrazně poklesla. Viktoria si Středoevropský pohár ještě jednou však zahrála. V sezoně 1970 - 1971 vyřadila pod tehdejším názvem Škoda rakouský LASK Linec po výsledcích 1:1 a 4:0. Ve druhém kole vyřadil Škodovku maďarský Csepel Budapešť. V Plzni se hrálo 1:1, v Budapešti 0:0 a tak o postupu Csepelu rozhodla jediná branka vstřelená na hřišti soupeře.

Věhlasná Dukla ve Štruncových sadech

Je září 1961 a po devíti letech se hraje v Plzni znovu nejvyšší fotbalová soutěž první liga. V zahajovacím utkání před návštěvou 18 000 diváků remizuje Spartak Plzeň s Nitrou 2:2, potom za stejný výsledek přiveze bod z Trnavy, rozdrtí doma Kladno 6:2 a v Bratislavě hraje s RH bez branek. Na nováčka jen samé úspěchy. Nadšení, elán a bojovnost dělají své. V pátém ligovém kole přijíždí do Plzně Dukla Praha a celý kraj je doslova na nohou.

Několikanásobný mistr Československa se před zahájením ligy vrátil z velkého mezinárodního turnaje v New Yorku, kde mimo jiné porazil CZ Bělehrad, Rapid Vídeň, AS Monaco, Shamrock Rovers a ve finále dvakrát anglický Everton. Dukla patřila v té době k nejlepším světovým klubovým celkům a dala základ národnímu týmu Československa, který o rok později vybojoval na mistrovství světa v Chile stříbrné medaile.

Dukla měla tehdy skvělou formu. Kouba - Šafránek, Čadek, Novák - Pluskal, Masopust - Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek byla pod vedením trenéra Jaroslava Vejvody sestava, která byla vyslovována s úctou po celém světě a nesmazatelně se zapsala do naší fotbalové historie. Plzeňský Spartak byl jako nováček štikou ligy a žádný zápas díky příkladnému nasazení pro něj nebyl předem ztracen. Proti Dukle nastoupil v sestavě: Fr. Čaloun - Strejček, Hrneček, Mudra - Bíba, Homola - Trykar, Böhm, Lopata, Sloup, Sohan.

Na utkání, od kterého si všichni hodně slibovali, přišla až dosud rekordní návštěva - 35 000 diváků. Nedávno nová tribuna byla několik dní dopředu beznadějně vyprodána, diváci se nevešli ani do ochozů a obsadili i prostory kolem škvárové atletické dráhy. Všichni viděli velký nástup domácího mužstva. Už po pěti minutách hry uniká Trykar po pravé straně a střílí vedoucí gól Spartaku. Celý stadion jásá, rodí se snad obrovské překvapení? Nápor trvá ještě několik minut, ale další branky nepřichází. Naopak zkušená a klidná Dukla pomalu vyrovnává hru a začíná se projevovat především její technická převaha. Do přestávky stačí ještě domácí držet krok, ale druhá půle se mění v trvalou převahu velmi dobře hrající Dukly. Velký talent našeho fotbalu Rudolf Kučera střílí sám tři pěkné góly a Dukla nakonec vyhrává 7:1.

Přestože Spartak vysoko prohrál, patří tento zápas do historické knihy klubu. Nejen kvůli vysoké návštěvě, která se dnes zdá být utopií a dosud nebyla překonána, nejen kvůli slavnému soupeři, ale hlavně pro další průběh výtečného podzimu v podání plzeňského Spartaku. Debakl s Duklou vůbec nic nezastavil. Právě naopak. Plzeň poráží Prešov 5:0, KPS Brno 2:1, Žilinu 4:3, Slovan Bratislava 2:0, Hradec Králové 3:0, v Ostravě remizuje 2:2 a prohrává pouze v Praze se Spartakem Sokolovo (Sparta) 1:5. Po podzimu sezony 1961 - 1962 je plzeňský Spartak v tabulce v roli nováčka na krásném třetím místě a Jiří Lopata s třinácti góly spolu s nitranským Pucherem v čele ligových střelců.

Brankář Hlavatý porazil Flamengo

Významný pro fotbal byl rok 1962. Znamenal mistrovství světa v Chile a ještě před ním se v dubnu v plzeňských Štruncových sadech konala velká událost. Přijelo brazilské Flamengo. Od zisku prvního titulu mistra světa v roce 1958 ve Švédsku hráli Brazilci nádherný fotbal. Celému světu lahodila hra plná technických fines, přesných přihrávek, variability, pohybu bez míče, časté a přesné střelby. Jména jako Pelé, Gilmar, Didi, Vavá, Djalma a Nilton Santosové, Amarildo, Garincha byla v celém světě vyslovována s náležitou úctou.

Velký fotbal však hrálo nejen reprezentační mužstvo Brazílie, ale i klubové týmy ze země mistrů světa. K nejlepším světovým mužstvům patřilo i Flamengo, jehož oficiální název zní: Club de Regatas do Flamengo Rio de Janeiro. Ve dvaašedesátém roce to byl držitel devatenácti mistrovských titulů státu Rio a tří titulů celé Brazílie.

V dubnu 1962 podniklo Flamengo zájezd do Evropy, jehož součástí bylo i utkání v Plzni. Fotbal náramně táhl a na přátelské mezinárodní utkání se přišlo do Plzně podívat 27 000 diváků. Pro celý Západočeský kraj to byl velký svátek. Vždyť, kdy se podaří vidět na vlastní oči fotbalové kouzelníky ze země úřadujících mistrů světa. Mužstvo Flamenga vedl trenér Flavio da Costa a na trávník převedl třeba Jaira, Nelsinha, Jordana ze širšího kádru národního celku. Spartak Plzeň nastoupil pod hlavičkou Západočeského kraje v sestavě Hlavatý - Strejček, Tóth, Mudra - Bíba, Homola - Trykar, Štrunc, Lopata, Böhm, Vlček. Posledně jmenovaný byl výborné levé křídlo z Kladna, momentálně sloužící na vojně v Tachově.

Brazilci produkovali samé technické parádičky, krátké narážečky, prováděli s míčem pravá kouzla, jeden z nich nastřelil dokonce krásnými nůžkami břevno. Spartakovci však výborně bránili a v brance měli Františka Hlavatého, který ten den sehrál životní zápas. Byl pro protihráče nepřekonatelnou překážkou, pochytal jim všechno a měl i kousek potřebného štěstí.

V lize dělal většinou náhradníka Františku Čalounovi, ale s Flamengem podal perfektní výkon. "Utkání mně mimořádně vyšlo. Když jsem chytal za bratislavskou Rudou Hvězdu, několikrát jsme s Brazilci hráli a já jsem věděl, že střílí buď zdálky, nebo chtějí jít s míčem až do branky. A na to jsem se připravil," vzpomínal po letech na Flamengo hrdina František Hlavatý.

Když se k tomu přidaly i další výborné výkony, především průbojnost tehdy dvacetiletého Stanislava Štrunce v útoku, bylo na překvapení zaděláno. Už v poločase plzeňský tým vedl 2:0 a oba góly vstřelil právě Štrunc. První po Lopatově přihrávce a při druhé si Štruncův polovysoký centr srazil brankář Wanderley sám do sítě. Ve druhé půli hráli Jihoameričané stále výborný fotbal, podařilo se jim však jenom snížit a tak Spartak Plzeň slavně zvítězil 2:1 ve strhujícím utkání, které je v klubové historii zapsáno zlatým písmem.

Ve Štruncových sadech prohrálo nejslavnější a nejstarší klubové mužstvo Brazílie, které hraje ligová utkání na Maracaná, kolosu pro 220 000 diváků. Výkon Spartaku také trenér Flavio da Costa patřičně ocenil: "Hrajete velmi dobrý fotbal, výtečný byl Štrunc, ale brankář Hlavatý byl přímo fenomenální. Prostě hráli jste proti nám dobře."

Hlavička Štrunce pokořila Slavii

V sezoně 1964 - 1965 hraje Spartak Plzeň podruhé za sebou druhou ligu a tajným přáním všech je postoupit opět mezi elitu. Od zahájení se drží v čele tabulky a pronásleduje ho jediná Slavia Praha. Dvě kola před koncem podzimu mají plzeňští borci náskok jediného bodu a Slavia přijíždí do města piva k přímému souboji.

Rok před tím se otevřeně hovoří o tom, že Dynamo Praha zřejmě zanikne. Fotbalumilovní literáti, příznivci červenobílých barev však ustavili Odbor přátel Slavie, prosadili návrat k původnímu názvu a hlavně nakoupili kvalitní hráče.

Listopadovou uplakanou neděli jede sešívané do Plzně povzbudit pětatřicet autokarů a stovky osobních aut, dohromady na pět tisíc fanoušků. Stíhací závody mezi Spartakem a Slavií jsou v popředí zájmu celé republiky, už před týdnem sleduje výhru Plzně 3:2 na Žižkově přes deset tisíc lidí. A teď se jich ve Štruncových sadech sejde 25 000. Vytvoří prostředí, jaké oběma rivalům závidí celá republika. Ani jedno z mužstev nezůstane na chviličku bez hlasité podpory.

Těžký boj na záludném a promáčeném terénu je neúprosný od první do poslední minuty. Jako by ožila stará sláva tradičních soubojů Slavie a Viktorie před lety. Spartak v sestavě Fr. Čaloun - Vacín, Kasík, Mudra - M. Štrunc, Bíba - St. Štrunc, Lopata, Bohatý, Böhm, Silnický (65. Homola) se v prvním dějství překvapivě většinu minut brání, ale po obrátce rozehrává partii krásného a útočného fotbalu. Po hodině hry střílí i rozhodující jedinou branku utkání. Po faulu Mitlbacha zahrává Zdeněk Böhm ze strany trestný kop, na ideální centr si nabíhá Stanislav Štrunc a nezadržitelně hlavou překonává Ledeckého v brance Slavie. Výborně hrající Plzeň má další šance, sudí odpouští Pražanům dvě penalty za ruce ve vápně. Na rozbahněném trávníku řádí především technicky vybavený útočník Zdeněk Bohatý, ale další gól už nepadne.

Atmosféru si po utkání pochvaluje i mezinárodní rozhodčí Galba z Bratislavy. "Byl to úžasný souboj. Plzeň byla hlavně druhou půli lepší, vyhrála zaslouženě. Obdivuji Bohatého, který byl především v závěru skvělý." Slávisté sportovně přiznali kvalitu soupeře. Za všechny to vyjádřil stříbrný obránce z Chile Jan Lála. "Gratuluji. Plzeň byla lepší a mohla dát víc gólů. Měla kopat dvě penalty," přiznává. Pochvalu svému mužstvu vysekne i trenér Gustav Moravec: "Kluci dřeli do úmoru a výhru si zasloužili. Stejně tak si skvělí diváci zaslouží první ligu." Ti plzeňští se jí nakonec ještě nedočkají. Plzeň sice přezimuje v čele druholigového pelotonu, ale na jaře je všechno jinak. Slavia se dotáhne na první příčku a definitivně plzeňský odpor zlomí v Edenu, kde před návštěvou 40 000 (!) diváků a za asistence televizních kamer poráží Spartak 4:1. Ten si musí na postup počkat do roku 1967, kdy už pod názvem Škoda mezi elitu konečně zamíří. Nikdy však na druhou ligu nechodilo tolik diváků jako tenkrát.

Pyšný Slovan v Plzni poražen

Nejpopulárnějším celkem Slovenska v celé jeho fotbalové historii je bezkonkurenčně Slovan Bratislava. S řadou vynikajících fotbalistů, dost často reprezentantů, patřil Slovan k nejlepším mužstvům bývalého Československa. V roce 1969 získal jako jediný zástupce republiky významnou evropskou pohárovou trofej. Ve finále Poháru vítězů pohárů porazil v Basileji slavnou Barcelonu 3:2.

Slovan je také šestinásobným mistrem Československa. A mužstvo, které v roce 1969 získalo druhou nejcennější evropskou klubovou trofej zrálo několik let. Jeho základ byl položen už v roce 1967. A v září téhož roku přijel Slovan do Plzně. Bylo to osmé kolo prvoligového ročníku 1967 - 1968. Slovan byl v čele ligy a Škodovka jako nováček po sedmi odehraných kolech desátá. A byla zatím remízovým králem ligy. Kromě prohry 0:7 v Bratislavě na Interu všechny její ostatní zápasy skončily nerozhodně.

Doma s Ostravou 1:1, Spartou 0:0, VSS Košice 2:2, Bohemians 2:2, v Trenčíně 1:1 a v Žilině 2:2. Mužstvo sice dobře útočilo, ale v obranné činnosti se dopouštělo velkých chyb. V té době byly ve Štruncových sadech obrovské návštěvy. Pod 20 000 diváků neklesly, na Spartu přišlo dokonce 30 000 a také tentokrát je na Slovan zvědavo 27 000 diváků. Pravá fotbalová atmosféra.

Bratislavský trenér Ján Hucko staví mužstvo Sedílek - L. Zlocha, Horváth, Popluhár, Mutkovič - Tománek, Hrdlička - Cvetler, Medviď, Jozef Čapkovič, Ján Čapkovič. Domácí kouč Vlastimil Chobot posílá do boje tyto borce: Fr. Čaloun - Vacín, M. Štrunc, Plass, Bakič - Mysliveček, Süss - Herbst, Kamír, Michálek, Pokorný.

Slovan si myslí, že Škodovku přehraje rutinou, vždyť má ve svých řadách většinu reprezentantů, ale domácí oplývají nezměrnou bojovností a elánem. Chtějí konečně už vyhrát a daří se jim. Po několika zmařených možnostech posílá ve 35. minutě Miloš Herbst poprvé míč do branky Slovanu. Diváci jásají, ale mají obavy, aby Škodovka rychlé tempo utkání vydržela. Vždyť Slovan je velké mužstvo.

Jednobranková ztráta v poločase inspiruje Bratislavské k prudkému nástupu po přestávce. Plzeňané však odvracejí jejich útoky a čekají na příležitost. Ta brzo přichází. Karel Süss posílí dlouhý míč Zdeňkovi Michálkovi, ten probíhá po pravé straně a centruje před branku. Na vysoký míč nedosahuje ani výskok brankáře Sedílka, ani Herbstova hlava. Snáší se k nohám neobsazeného Pokorného, který jej pohodlně zasunuje do sítě - 2:0.

Druhý gól podlamuje sebevědomí Slovanu, povzbuzuje škodováky a znásobuje jejich síly. V závěru ještě Herbst překonává Sedílka svou druhou brankou a upravuje na konečných 3:0. Budoucí vítěz PVP v Plzni hladce prohrál. Škodováci hráli všichni dobře, ale nad všechny vynikal Karel Süss, který se v létě vrátil z vojny v Dukle Tábor. Houževnatě bránil a neustále zakládal s přehledem útočné akce. Měl velmi těžký úkol a byl to jeho zápas. Slovan po tomto utkání vystřídaly v čele VSS Košice a Plzeň postoupila na deváté místo.

Na podzim se mužstvu ještě dařilo, jaro už ale bylo podstatně horší a znamenalo po roce opět pád do druhé ligy. Sezona 1967 - 1968 však byla pro Plzeň historická v návštěvnosti na domácí utkání. Třináct domácích utkání navštívilo 263 000 diváků, což dělá průměr 20 230 na jeden zápas!

Hvězdy Bayernu musely v Plzni bránit

V červnu 1971 skončila Škoda Plzeň v první lize jako nováček předposlední a sestoupila do druhé ligy. Mnohem lépe si však vedlo mužstvo v Českém poháru. V semifinále vyřadilo Jablonec a ve finále hrálo dvakrát s béčkem pražské Sparty (to před tím vyřadilo áčko) 1:1 a 3:3. Po druhém utkání skončila 5:5 i střelba pokutových kopů a o výhře Škody v Českém poháru tak rozhodl los.

Ve finále Československého poháru se Škodovka utkala se Spartakem Trnava, mistrem republiky. Doma prohrála 1:2, venku 1:5, a protože trnavský tým startoval v PMEZ, zastupovala druholigová Škoda Plzeň naši republiku v Poháru vítězů pohárů.

A los byl krajně nemilosrdný. Hned v prvním kole Škodovce určil Bayern Mnichov, mužstvo z výkvětu světového fotbalu. Veřejnost měla obavy z debaklu, protože sestoupivší Škodě se příliš nedařilo ani ve druhé lize. První utkání se hrálo 15. září 1971 v Plzni a byl o něj obrovský zájem. Už dlouho před utkáním přicházely objednávky na vstupenky z různých míst republiky, šlágr chtěli vidět fanoušci nejen z Čech, ale i z Moravy a Slovenska. Hodně zájemců bylo i z Bavorska.

Hrálo se ve Štruncových sadech za umělého osvětlení před návštěvou 30 000 diváků! Mužstva nastoupila v obvyklých sestavách. BAYERN: Maier - Hansen, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Breitner - Zobel, Roth, Schneider - Hoeness, Gerd Müller, Sünholz. Trenér Udo Lattek. ŠKODA: J. Čaloun - Špinka, Plass, Michálek, Pleško - Süss, Kamír, Bachner (70. Hoffmann) - Sudík, Bican, Ziegler. Trenér Jiří Rubáš.

Utkání mělo vynikající úroveň. Škodovka bojovala, útočila, měla vyložené šance. František Plass nastřelil dokonce břevno, ale daleko zkušenější Bayern nakonec vyhrál 1:0 šťastnou brankou Sünholze. Plzeň však překvapila velmi dobrým výkonem, přinutila věhlasný celek z Bavorska k tvrdé obranné práci. Nejlepším hráčem na hřišti nebyl ani "císař" Beckenbauer, ani kanonýr Gerd Müller, ale plzeňský František Plass. Předváděl svou technickou inteligentní hru a opět dokázal, že patří mezi nejlepší fotbalisty Československa.

Sám mohl vstřelit dva góly. "Podobné situace v lize proměňuji, ale štěstí se k nám ten večer obrátilo zády," stěžoval si František Plass. Nezapomněl ale pochválit diváky. "Byli perfektní. Neustále nás hnali kupředu a my hráli ne na sto, ale minimálně na stopadesát procent. Byla to zvláštní vznešená atmosféra, umocněná září reflektorů. Pod umělým osvětlením jsem si připadal jako na divadle."

V odvetném utkání, které se hrálo za čtrnáct dní v Mnichově, musel volit trenér Jiří Rubáš útočnou hru. Nic jiného Škodovce nezbývalo. Plzeň brzo prohrávala, Ivan Bican stačil vyrovnat na 1:1, ale konečná porážka 1:6 znamenala vyřazení z druhé nejpopulárnější soutěže v Evropě. Přesto to byl zlatý zápis do klubové historie.

"Brzy jsme prohrávali, ale podařilo se mi vyrovnat. Po přihrávce od levého křídla Zieglera jsem nohou překonal Maiera. Hrál se kvalitní a otevřený fotbal. Akce se střídaly na obou stranách, ve hře nahoru dolů jsme nedokázali opět proměňovat šance, ale domácí ano. Střelecky se dařilo Gerdu Müllerovi, který nám dal dva góly. Konečná porážka byla ale hodně krutá," vzpomínal na odvetu už s odstupem času Ivan Bican.

Kromě nepříjemného debaklu čekalo na škodovácké fotbalisty ještě překvapení při zpáteční cestě na hranicích. Vzpomíná na ně brankář Josef Čaloun: "Na celnici jsme museli vystoupit z autobusu a podrobit se každý důkladné osobní prohlídce, při které nás naši celníci vysvlékli skoro do trenýrek. Pečlivě prohledali celý autobus i všechny naše zavazadla a v cestě domů jsme mohli pokračovat až o čtyři hodiny později." Taková to tehdy byla normalizační doba.

Plzni se po Bayernu začalo dařit ve druhé lize, vyhrávala doma i venku, po roce se do první ligy vrátila a hrála tam osm dlouhých sezon nepřetržitě. Až do roku 1980.

Porazili semifinalistu PMEZ

Předním celkem ze Slovenska, který vždy v Plzni předváděl kvalitní fotbal a na který příznivci rádi chodili, byl Spartak Trnava. Patří k nejpopulárnějším slovenským celkům a především na konci šedesátých let dosáhl skvělých úspěchů. Trenér Anton Malatínský sestavil mužstvo z tehdy neznámých mladých fotbalistů, naordinoval jim útočný fotbal a trnavský Spartak se stal pětkrát mistrem Československa, čtyřikrát vítězem čs. poháru, byl pravidelným účastníkem evropských klubových pohárů, kde dosáhl nemalých úspěchů.

Přesto se proti Trnavě plzeňské Škodovce v domácím prostředí dost často dařilo. V jarní části prvoligového ročníku 1972 - 1973 střádala Škoda jako nováček bodík k bodíku se vzdálenou vidinou záchrany. Před dohrávaným utkáním se Spartakem Trnava byla na předposledním sestupovém místě. Mezi domácími příznivci se vůbec nepočítalo s plným bodovým ziskem. Vždyť do Plzně přijel tehdy již čtyřnásobný mistr republiky, semifinalista PMEZ z roku 1969, mužstvo porážející slavné evropské kluby a u nás už čtvrtý rok suverénně nejlepší. Trnava hrála moderní, technický a útočný fotbal. Co hráč, to reprezentant. Proto v Plzni byla jasným favoritem. Jaká ale byla skutečnost?

Před návštěvou 10 000 diváků přivádí 8. Května 1973 rozhodčí Junek na hrací plochu mužstva v očekávaném složení. Trnava: Kekéti (7 reprezentačních startů) - Varadin (5), Dobiáš (67), Majerník (4), Hagara (25) - Hrušecký (3), Kuna (47), Fandel (od 46. min. Kramlík) - Martinkovič, Horváth, Kabát (24). Trenér Malatínský postrádal jen Adamce, který si odpykával trest za vyloučení.

Plzeňský kouč Jiří Rubáš trochu zahýbal sestavou. Z postu stopera posunul Plasse do zálohy a středního útočníka hrál tentokrát Michálek. Plzeň: J. Čaloun - Sudík, Kořínek, Brusnický, Hoffmann - Süss, Plass, Bican - Štrunc (od 72. min. Krušina), Michálek, Gomola. Zpočátku je hra opatrná. Trnava hraje svůj líbivý fotbal, ale Škodovka dobře zajišťuje obranu a postupně díky velmi dobře pracující záloze přebírá iniciativu. Vytváří si několik brankových příležitostí, ale jen jednu promění. V 31. minutě nachází Süss vzornou přihrávkou Gomolu a ten pohotovou placírkou k pravé tyči překonává Kekétiho.

V druhé půli Trnava tlačí, chce za každou cenu vyrovnat, ale škodováci velmi dobře brání. Především stoperská dvojice Kořínek - Brusnický hraje životní zápas. Navíc Škodovka podniká do odkryté obrany soupeře rychlé a nebezpečné protiútoky. Při jednom z nich proniká Süss, je v trestném území sražen, penaltu střílí Michálek, ale Kekéti chytá. Drama vrcholí. V 75. minutě nastřeluje Brusnický zblízka hlavou tyč branky již bezmocného Kekétiho. Až do konce Tranava vyvíjí maximální snahu o vyrovnání, obrana Plzně však pracuje bezchybně. A je tu konec! Nováček naprosto nečekaně poráží semifinalistu PMEZ 1:0. Byl to heroický výkon.

A jaká je situace na konci ligy? Spartak Trnava se stal popáté a naposled mistrem Československa. Škoda Plzeň skončila se šestadvaceti body třináctá a zachránila se. Mezi domácí elitou poté nepřetržitě vydržela ještě sedm let.

Šest gólů v Košicích a šesté místo

Je léto 1976. Československo se v červnu stalo v Bělehradě poprvé a zatím naposledy mistrem Evropy. Ligový ročník 1975 - 1976, který před finálovými boji ME skončil, zvládla Škoda Plzeň nakonec úspěšně. Třinácté místo znamenalo záchranu. V Plzni už druhý rok trénoval ambiciózní Tomáš Pospíchal a v letní přestávce si přivedl nové hráče, kteří v prvopočátku na výrazné posily nevypadali.

Z Kladna přišel střelec Michal Jelínek, z Břevnova záložník Jan Berger, z ČSAD Plzeň přes vojnu univerzální Jiří Sloup, z pražské Slavie záložník Pavel Karafiát a z Milevska útočník Lubomír Rejda. Náročný kouč naordinoval mužstvu tvrdou letní přípravu s cílem hrát konečně v první lize důstojnou roli a předvádět ofenzivní fotbal.

Start vyšel poměrně dobře: Škodovka přivezla bod z Teplic za remízu 1:1, doma s tehdy výbornou pražskou Duklou uhrála bezbrankovou remízu, další bod přivezla z Edenu za výsledek 2:2 se Slavií. Potom však následovaly nevyrovnané výkony a Plzeň spíše ztrácela, než získávala. Po deseti odehraných kolech byla sice Škoda v tabulce devátá, ale před posledními VSS Košice měla pouze tříbodový náskok.

A právě v jedenáctém kole jela Škoda Plzeň na horkou půdu VSS, které nutně potřebovaly vyhrát, aby se odpoutaly od samého dna. Důležitý duel se hrál 13. listopadu 1976. Trenér Tomáš Pospíchal dal důvěru těmto hráčům: J. Čaloun - Sudík, Sloup, Minařík, Süss - Uličný, Bican, Berger - Hřebík, Jelínek, Rejda. Domácí nastoupili ve složení Baranec - Šťovčík, Jutka, Kuchár, Tamáš - Štafura, Polák, Pápišta - Hoholko, Gállis, Andrejko.

Domácí zahájili náporem, ten však zmrazil už v 9. minutě Sloup, který využil chyby Barance a po centru Hřebíka hlavou skóroval. Vzápětí však rychlý Hoholko prudkou střelou z plného běhu pohotově vyrovnal - 1:1. Domácí nadále útočili, ale ve 20. minutě je šokoval tehdejší začínající talent Jan Berger: z pětadvaceti metrů překvapil Barance - 1:2. Košický brankář se nechal vystřídat, nastoupil Habiňák a domácím se začalo dařit i střelecky.

Ve skrumáži se nejlépe orientoval Gállis, vyrovnal na 2:2 a za chvíli bylo pro Plzeň ještě hůř: Minařík zahrál ve vápně rukou a Hoholko z penalty nezaváhal - 3:2. Vše se zdálo být jasné, poločas skončil a hned po obrátce zahájili domácí náporem. Reprezentant Polák trefil tyč, to však byla labutí píseň Košic. Další minuty nevycházeli košičtí hráči i diváci z údivu. Byl to pro všechny šok!

Škodovka nasadila k mohutnému náporu, v naší lize od hostujícího celku nevídanému. Na pravém křídle řádil dnešní trenér Jaroslav Hřebík, který byl k neudržení. V 56. minutě rozvlnil síť košické branky Sloup - 3:3. Za šest minut unikl po křídle Hřebík a jeho měkký centr zužitkoval také současný kouč Petr Uličný - 3:4. Vzápětí si Hřebík únik zopakoval a tentokrát zakončoval "anglickou" hlavičkou Ivan Bican - 3:5. V té době by nejraději domácí odešli do kabin, na hřišti existovalo jen jedno mužstvo - Škodovka. Kalich hořkosti se pro VSS naplnil v 81. minutě: Uličný nastřelil břevno, míč se dostal před Jelínka a ten uzavřel konečný účet - 3:6.

Škodovka přehrála soupeře po všech stránkách, imponoval pohyb a rychlý přechod do útoku. Kromě Hřebíka podal vynikající výkon Berger, který s přehledem dirigoval hru, ale i ostatní hráli výborně. Šest vstřelených gólů v Košicích znamenalo odraz k dosud nejlepšímu poválečnému umístění Škody Plzeň v první lize. Po podzimu byla sice jedenáctá, ale v zimní přestávce mužstvo doplnil z druholigové Vlašimi útočník Antonín Dvořák a od jara hrálo útočné trio ve složení Rejda - Jelínek - Dvořák a oba křídelní útočníci připravovali Michalu Jelínkovi ideální šance a ten střílel jeden gól za druhým. Za sezonu 1976 - 1977 jich nasázel 15, jen o tři méně než nejlepší střelec Józsa z košické Lokomotivy.

Na jaře Škodovka doma zpravidla vyhrávala, body vozila i z cizích hřišť. V předposledním kole s Interem Bratislava (2:1) vstoupil Stanislav Štrunc do Klubu ligových kanonýrů a šesté místo bylo hodně příjemnou realitou. V létě 1977 však předčasně odešel do Bohemians trenér Tomáš Pospíchal a nastoupil Jaroslav Dočkal.

Poslední Plzeň porazila první Spartu

Aby poslední tým tabulky vyškolil lídra? I to se někdy stává. Povedlo se to na jaře 1987 plzeňské Škodovce. Připomeňme si, co tomu předcházelo. V létě roku 1986 po šestiletém pobytu v druholigové společnosti vybojovala Škoda Plzeň pod vedením trenérů Jiřího Rubáše a Jaromíra Myslivečka znovu první ligu. Jiří Rubáš však v Plzni skončil, odešel do fotbalového důchodu a mužstvo převzal Václav Rys. Do Štruncových sadů přestoupili brankář Štícha z Hradce Králové, obránce Kamiš z Českých Budějovic a útočník Čermák z České Lípy.

V podzimní části sezony 1986 - 1987 byla Plzeň remízovým králem, po čtyřech kolech měla na kontě čtyři nerozhodné výsledky. Na konci podzimu to ale vůbec nebyla příznivá bilance: pouhé dvě výhry, šest remíz a sedm porážek. V posledním kole dokonce utrpěla Plzeň debakl 0:6 na Letné od vedoucí Sparty a byla poslední. V zimní přestávce však přišel do Plzně střelec Antonín Rosa z Bohemians a spřádaly se plány, jak první ligu zachránit. Půltucet na Letné se však postaral o to, že plzeňský nováček měl přes zimu hodně těžké sny. Navíc ho provázel fakt, že s první Spartou zahájí jaro.

Utkání se hrálo ve Štruncových sadech 8. března 1987 a trenér Pražanů, věhlasný Václav Ježek si vůbec nepřipouštěl možnost porážky. Stejně tak jeho hráči. Mezinárodní sudí Vojtěch Christov přivedl před zraky 8 000 diváků na zasněžený (!) trávník mužstva odhodlaná k velkému boji: Škoda: Václav Lavička - Kamiš, Forman, Kalabus, Kovačič - Paul, Kubata, Vr. Chaloupka - Čermák, Rosa (80. Vašák), Homola (88. Hudec). Sparta nastoupila ve hvězdné sestavě: Stejskal - Bielik, Straka (55. Drahokoupil), Chovanec, Bílek - Němeček (67. Mejdr), Čabala, Hašek, Víťa Lavička - Skuhravý, Procházka.

Horkého aspiranta titulu zaskočil zasněžený a vrtošivý trávník. Vázla kombinace a technická hra plná kudrlinek byla k ničemu. Až přišla pro hosty osudná 15. minuta. Nejprve Chaloupka výtečně přistrčil míč Čermákovi, jehož centr však minuli nejen Stejskal a letenští obránci, ale také hlavičkující Rosa. Jenže rozehrávka od vlastní branky se Stejskalovi nepovedla, míč se dostal zpátky k Rosovi těsně před sparťanskou šestnáctkou a ten ukázkově technicky Stejskala přehodil - 1:0. Krásný lob!

Vysoce favorizovaní hosté zvýšili tlak, ale těžili z něho pouze rohové kopy, na které 14:4 vyhráli. Druhou půli zahrála Sparta několikrát doslova hokejový zámek, ale bez nápadu a chytře hrající obranu Škodovky nerozleptala. Obětavý a bojovný tým domácích spoléhal na brejky a po hodině hry mu jeden z nich dokonale vyšel. Na přízemní centr Čermáka byl brankář Stejskal krátký a kapitán Miloš Paul poslal balón přes tyčku do branky - 2:0!

Sparta si dokonce mohla odvézt debakl. Čtvrt hodiny před koncem Paulovu střelu vykopl Drahokoupil z prázdné branky a následnou Chaloupkovu bombu vyškrábl Stejskal. A tak poslední porazil prvního. Kouč poražených Václav Ježek: "Plzeň předčila můj celek bojovností, obětavostí a hlavně taktickou kázní. První gól byl velice inteligentní a nakonec jsme byli rádi, že jsme neprohráli vyšším rozdílem." Plzeňský lodivod Václav Rys si po utkání zašprýmoval: "Měl jsme obavy, protože se hrálo na MDŽ a na jiný svátek, na Mikuláše jsme na Letné dostali šest branek. Dnes jsme se však dokázali lépe přizpůsobit terénu."

Plzeň hrála na jaře dobře. Mimo jiné porazila 3:0 Bohemians, 2:1 Trnavu, 2:0 Nitru, 3:2 Cheb, nějaký ten bod přivezla i z venku, ale přišel nešťastný domácí zápas s Českými Budějovicemi, kdy vítězství hostů 2:1 zařídil sudí Hora.

Stejný rozhodčí se podepsal i na prohře 1:2 v Dunajské Stredě a samotný závěr ligy Škodovka psychicky neunesla. Skončila předposlední a společně s Českými Budějovicemi sestoupila na jeden rok o soutěž níž.

Mladičký Ušák senzačně zazářil

Byl to jeden z prvoligových ročníků, kdy plzeňská Viktoria neměla starosti se záchranou a odnesla to i pražská Sparta. V sezoně 1995 - 1996 si vedli fotbalisté Viktorie v lize velmi dobře. Před podzimní derniérou jim patřila sedmá příčka a v klidu se tak těšili na domácí souboj s pražskou Spartou. Ta sice tabulku tehdy nevedla, ale stále byla považována za největšího favorita na zisk mistrovského titulu.

Na 7 000 diváků ve Štruncových sadech očekávalo výhru hostů už i proto, že domácím chyběli čtyři hráči základní sestavy: Mika, Janoušek, Kulhánek a Studeník. Trenér Jaroslav Hřebík však vytáhl z rukávu nečekanou kartu, která se ukázala být klíčovým esem: v základní sestavě se objevil sedmnáctiletý dorostenec Václav Ušák. A trenérovi se za důvěru odvděčil výborným výkonem.

Na hřiště vyběhla následující plzeňská sestava: M. Čaloun - Slabý, Vlček, Janota, Bečka - Skála, Plocek (88. Královec, 90. Šanda), Purkart, Ježek - Ušák (57. Velkoborský), Heřman. Sparťanský lodivod Jozef Jarabinský zase věřil těmto borcům: Kouba - Novotný, Horňák, Řepka, R. Vonášek - Mistr (55. Koller), Svoboda, Budka, Nedvěd - Lokvenc, Frýdek. V neděli 2. prosince 1995 se tak na měkkém trávníku rozehrála nesmírně dramatická, bojovná, ale korektní bitva, při níž oslabený plzeňský tým podal doslova heroický výkon.

Už ve čtvrté minutě Koubův nedůrazný odkop zachytil debutant Ušák. Reprezentačního brankáře sice nepřekonal, ale dobíhající Tomáš Heřman přesnou hlavičkou rozjásal Štruncovy sady poprvé. Za chvíli však založil rychlou akci Pavel Nedvěd, dlouhán Lokvenc uvolnil přesnou hlavičkou sprintujícího Romana Vonáška a chytrý dloubák přes Čalouna znamenal rychlé vyrovnání.

Ale druhé dějství zahájili opět lépe domácí borci. Benjamínka Ušáka zastavili sparťané jen za cenu faulu. Míč si k trestnému kopu postavil osmnáctiletý Patrik Ježek a levačkou vypálil přesně k tyči. Kouba sice se štěstím a s pomocí tyče míč vyrazil, ale dobíhající obránce Zdeněk Bečka bombou z nulového úhlu rozjásal diváky podruhé. Stav 2:1 se už nezměnil, přestože Sparta ještě kousala a na trávníku plály emoce.

Střídající Koller byl po údajné druhé žluté dokonce vyloučen, ale vzápětí byl vrácen znovu do hry, neboť fauloval Frýdek a tomu se zažlutilo poprvé. V jednu chvíli se dokonce do sebe málem pustily obě lavičky. V domácí svatyni však kraloval jistě Michal Čaloun. Po nádherném centru Nedvěda vyrazil bravurně hlavičku Kollera a v nastaveném čase při letenské power - play vyškrábl po rohu hlavičku kolegy brankáře Kouby.

Trenér Jozef Jarabinský byl po utkání dost rozezlen: "Na hřišti nebylo moc prostoru ke hře. Nechci rozebírat to, co se odehrávalo na trávníku. Gratuluji Plzni k taktice a vítězství," polykal hořkost porážky. Zato plzeňský kouč Jaroslav Hřebík zářil: "Na rozdíl od kolegy se mi utkání líbilo. Hráči splnili taktické pokyny a nenechali Spartě prostor ve středu pole. Hráči poctivě trénují, jsou to kvalitní fotbalisté i dobří lidé a pracuje se mi s nimi dobře."

Výborně si vedla plzeňská Viktoria i na jaře. Nakonec skončila s devětatřiceti body devátá. V létě 1996 však odešel ze Štruncových sadů úspěšný trenér Jaroslav Hřebík. Spartu naopak konečné účtování nepotěšilo. Tentokrát na vytoužený titul nedosáhla, když skončila na čtvrté příčce za mistrovskou Slavií, Olomoucí a Jabloncem.

Slavia klesla v Plzni na kolena

A to je už téměř realita. Sezona 2009 - 2010 byla pro plzeňskou Viktorii velice úspěšná. Už na jaře předchozí sezony předvádělo mužstvo pod vedením trenéra Pavla Vrby atraktivní útočný fotbal a stejně tak tomu bylo i na podzim nové sezony. Po první části byl plzeňský tým na výborném pátém místě a stejné umístění držel i čtyři kola před koncem celého ročníku, přestože na jaře bral většinou remízy. A to i v utkáních, ve kterých měl vyhrát. Viktoria totiž hrála stále velice pohledně, jen se jí nedařilo proměňovat vypracované brankové šance. A v každém utkání jich měla tolik, jako jiné celky za několik zápasů.

Protože se v závěru sezony na Viktorii dotahovala šestá Olomouc, potřebovala ve 28. kole s pražskou Slavií zabodovat naplno. Utkání se hrálo ve středu 5. května 2010 ve Štruncových sadech a bylo důležité i pro Slavii. Ta neprožívala v roli úřadujícího mistra příliš šťastné jaro a potřebovala si vylepšit reputaci. Okupovala totiž až osmou příčku a řada hráčů hrála o důvěru na příští časy. Sestava Viktorie: Daněk - Limberský, Bystroň, Navrátil, Lecjaks - Petržela (83. Rajtoral), Kolář (88. Darida), Horváth, T. Rada, Rezek - Střihavka (66. Jiráček).

Borci Viktorie ukázali opět svou sílu, a přestože v utkání dvakrát prohrávali, nakonec zcela zaslouženě zabodovali naplno. Ale v prvním poločase to neměli vůbec jednoduché. Už v páté minutě poslal po nájezdu Ivanovski z úhlu Slavii do vedení. Ve 22. minutě po parádní akci, když šel míč po ose Limberský - Horváth - Kolář posledně jmenovaný vyrovnal hlavou na 1:1. Ale ještě do přestávky sešívaní opět vedli. Ivanovski zakončil přesné vysunutí od J. Černého. Poločas tak skončil pro Pražany úspěšně.

Ve druhém dějství však už byl na hřišti pouze jeden tým. Na branku hostujícího Vaniaka se valil jeden útok za druhým. V 50. minutě Jan Rezek vyrovnal a brankou tak oslavil osmadvacáté narozeniny. "To byl takovej bonus. A jako dárek jsem dostal skvělou přihrávku od Horviho," smál se po utkání oslavenec. Za chvíli hostující Hošek poslal velice nepovedenou malou domů, k míči se dostal Střihavka a měl jednoduchý úkol vstřelit gól s pořadovým číslem tři. A čtvrtý hřebíček do slávistické rakve zatloukl kapitán Pavel Horváth, když se nejlépe orientoval na malém vápně po rohovém kopu. Milan Petržela navíc trefil břevno.

"Po měsíci jsme konečně vyhráli. Před závěrem sezony je to dobře a hlavně je to pro nás povzbuzení před finále poháru s Jabloncem," pochvaloval si plzeňský trenér Pavel Vrba. Vyvrcholení Ondrášovka Cupu už bylo totiž za dveřmi. To jeho kolega František Cipro, který převzal Slavii po odstoupení Karla Jarolíma, byl hodně zklamán. "Nedokážu si to vysvětlit. Někteří hráči dělali neuvěřitelné chyby, mohli jsme dostat i víc gólů," potvrdil.

V předposledním kole Viktoria remízovala v Praze se střížkovskými Bohemians 2:2 a stejný výsledek uhrála i v posledním kole doma se Slováckem. V podvědomí se už hráči šetřili na velké pohárové finále. Pátou příčku však Plzeň udržela. Za dvanáct výher, dvanáct nerozhodných výsledků a šest porážek získala osmačtyřicet bodů, což byl velice úspěšný výsledek. Před ní skončily v tabulce jen Teplice, Ostrava, Jablonec a mistrovská Sparta.

Před finále poháru se listovalo v historii

Očekávání pohárového finále nutilo k listování v análech. Bylo zjištěno, že Viktoria vybojovala finále popáté v historii. Už za druhé světové války hrála o pohárovou trofej proti pražské Spartě dva roky po sobě. Poprvé v roce 1943. V prvním utkání v Luční ulici před návštěvou 15 000 diváků zajistil domácím vedení Perk, ale Pražané po přestávce výsledek otočili a vyhráli 3:1. Na pražskou Letnou přišlo na odvetu dokonce 35 000 diváků a Sparta vyhrála vysoko 7:1, když čestný úspěch hostů vstřelil Gusta Moravec. Sestava Viktorie z plzeňského duelu: Lacina - Bešťák, Berka - B. Zoubek, Bouček, Bína - R. Sloup, Perk, G. Moravec, Hönig, Volek.

I o rok později v roce 1944 skončila Viktoria svoji pohárovou pouť až ve finále. Prvenství stejně jako před rokem musela přenechat pražské Spartě. Stalo se tak ale po velkém boji. Na první střetnutí do Luční ulice přišlo neuvěřitelných 20 000 diváků. Stadion doslova praskal ve švech. Viktoria kladla tuhý odpor, přesto podlehla 2:4. Oba plzeňské góly vstřelil Hönig. V odvetě na pražské Letné se schylovalo k velkému překvapení. První poločas nevycházelo 30 000 diváků z údivu, když Štekl, Hönig a Perk zajistili hostům vedení 3:1. Sparťané ale po přestávce zabrali, výsledek otočili na 4:3 a pohár patřil opět jim. Sestava Viktorie v Praze: Lacina - Berka, Mestl - Bešťák, Bína, V. Svoboda - Perk, R. Sloup, Hönig, Šamberger, Štekl.

V poválečném období klubu je v poháru zapsána Viktoria zlatým písmem v roce 1971, kdy tehdejší Škodovka postupně vyřadila NHKG Ostrava, Jablonec, ve finále Českého poháru pražskou Spartu B a až ve finále Československého poháru nestačila na mistrovskou Trnavu (1:2, 1:5). Přesto si plzeňský tým zahrál Pohár vítězů pohárů s Bayernem Mnichov. O tom se však píše na jiném místě. Připomeňme alespoň sestavu z Prahy, kde Škoda remízovala v odvetě s rezervou Sparty 3:3 a české pohárové prvenství ji zajistil pěti proměněnými pokutovými kopy Jiří Hoffmann. Radovalo se mužstvo J. Čaloun - Sudík, Knesl, Brusnický (46. M. Štrunc), Špinka - Süss, Plass - Kamír (46. Bachner), J. Hoffmann, Bican, Ziegler. Trenér Jiří Rubáš.

Další velký pohárový úspěch se dostavil v roce 1979. Plzeň vyřadila ve čtvrtfinále Brno 1:0 a v semifinále přijela do Štruncových sadů Dukla Praha, vedoucí tým ligy a pozdější mistr. Poprvé se kvůli špatnému terénu nehrálo, na druhý pokus Škoda vyhrála dvěma góly Pavla Korejčíka senzačně 2:0 a byla po osmi letech opět ve finále Českého poháru. Soupeřem byl ostravský Baník.

Tři dny před prvním utkáním uhrála Plzeň v Ostravě prvoligovou bezbrankovou plichtu, hodně potřebnou k záchraně, ale v prvním pohárovém finále na Bazalech nestačila a prohrála 0:2. V domácí odvetě měla sice Škodovka celý zápas převahu, ale opět padla, tentokrát 0:1. Sestava Škody z plzeňského utkání: J. Čaloun - Sudík, Pupp (26. Fiala), Süss, Kopřiva - Šilhavý, Palička (46. Trněný), Barát, Sloup - P. Korejčík, Dvořák. Trenér Svatopluk Pluskal.

S ostravským Baníkem se Viktoria střetla v poháru i v nedávné minulosti. V roce 2005 se v Plzni hrálo bezbrankové semifinále, v penaltovém rozstřelu zvítězili ostravští borci 3:0 a postoupili do finále Českého poháru.

Viktoria vyhrála pohár a je v Evropě

Kolikrát je už mužstvo pod samotným vrcholem a nakonec se na tom nejposlednějším krůčku něco zadrhne, konečný cíl zůstane nezdolán a vítěznou radost prožívá soupeř. Tentokrát to však neplatilo a toužebně očekávaný úspěch se dostavil. Olymp byl zdolán! Na čtyři tisícovky nadšených fanoušků Viktorie viděly na pražské Letné ve finále Ondrášovka Cupu skvělé vítězství nad Jabloncem 2:1. Radost byla obrovská, ale předcházela ji daleká a nelehká cesta do finále s dramatickým a nervydrásajícím vyvrcholením.

Cesta k vrcholu stojí opravdu za připomenutí. V pohárovém startu ve Vlašimi vyhrála Viktoria 3:1, problém neměla ani na pražské Dukle, kde zvítězila 4:1. Osmifinále se už hrálo na dvě utkání. Kladno bylo vyřazeno po výsledcích 3:0, 1:0, ve čtvrtfinále Příbram po výsledcích 1:0, 1:1 a konečně v semifinále Viktoria vyřadila Olomouc, když doma hrála 2:2, ale na Moravě dokázala vyhrát 3:1.

Do samotného finále postavil Pavel Vrba plzeňský tým ve složení Daněk - Rajtoral, Navrátil, Bystroň, Limberský - Petržela (89. Rýdel), Rada, Horváth, Kolář (90. Ševinský), Rezek - Střihavka (83. Bakoš). Jablonecký kouč František Komňacký věřil hráčům Špit - Zábojník, Pavlík, Drsek, Jablonský - Jarolím, Loučka, Eliáš (75. Vošahlík), Kovařík - Pekhart, Lafata.

Do velkého finále měla Viktoria skvělý nástup. Už ve druhé minutě poslal Rada dopředu Rezka a jeho střílený centr z levé strany před branku doklepl do sítě Petržela - 1:0. Za pět minut mohlo být ještě veseleji. Znovu Rezek našel ideálně ve vápně rozběhnutého Limberského, ale ten sám před brankářem Špitem mířil vedle. Potom se Jablonec probudil, ale prudkou ránu Jablonského pod břevno vyrazil Daněk.

Viktoria ovládla i nástup do druhého poločasu. Střihavkovu bombu Špit neudržel v ruce, ale stoper Pavlík stačil míč odvrátit do bezpečí. Vzápětí se prodral až před Špita Rezek, ale jablonecký gólman jeho střelu vyškrábl na roh. Po hodině hry však udeřilo na druhé straně. Plzeňská obrana neuhlídala kanonýra Lafatu a ten vyrovnal na 1:1. Zůstane stát plzeňský tým opět pod samotným vrcholem? Touha Viktorie zahrát si evropské poháry ale byla silná. V 68. minutě zahrál Rezek přímý kop ke vzdálenější tyči a Bystroň hlavou překonal Špita. Další minuty se hrozně vlekly.

V dramatickém závěru plzeňský tým uhájil jednobrankový náskok a skvělí fanoušci Viktorie, kterých přijelo do Praha na 35 autobusů, mohli skandovat: "UEFA do Plzně." Kapitán Pavel Horváth převzal pohár z rukou předsedy ČMFS Ivana Haška a zářil radostí: "Jsme šťastni. Byl to pěkný zápas, doufám, že se to lidem líbilo, že si to užili. V evropském poháru bych si přál německý mančaft."

Spokojen byl samozřejmě i trenér Pavel Vrba. "Že Jablonec porazíme, to jsem začal věřit až ve chvíli, kdy rozhodčí odpískal konec. Na jaře jsem zažil tolik zápasů, které vypadaly, že je vyhrajeme a nakonec to nedopadlo. Teď jsem však velmi spokojen." Spravedlivé pohárové prvenství přiznal Viktorii i jablonecký kouč František Komňacký. "Myslím, že vyhrálo lepší mužstvo. Projevila se kvalita Plzně, která nás svou rychlostí a přesnou kombinací přehrávala. Navíc byla hladovější po úspěchu než my."

Skutečnost, že si Viktoria zahraje po devětatřiceti letech opět evropské poháry, fanoušci náležitě oslavili. Cesta autobusů z Prahy do Plzně byla hodně veselá. Na plzeňském náměstí potom nejvěrnější fandové čekali na noční příjezd mužstva s vítězným pohárem. Po příjezdu a přivítání s hráči pokračovala vítězná oslava společně. Vždyť bylo co oslavovat. Viktoria Plzeň vyhrála domácí pohárovou soutěž a město i kraj se těšilo na Evropskou ligu!

Turci si zasloužili debakl

Němci to nebyli, jak si přál kapitán Pavel Horváth. Los přiřknul Viktorii v předkole Evropské ligy velmi kvalitní a pohárově ostřílený Besiktas Istanbul. Turci by zase až tak velkou ranou nebyli, ale horší byl fakt, že plzeňský celek přišel vlastně o domácí prostředí. Příslušná komise UEFA prohlédla detailně stadion ve Štruncových sadech, zjistila, že nevyhovuje normám stanoveným pro tak významnou soutěž a Viktoria musela hledat náhradní řešení. Pohárový azyl ji poskytla pražská Sparta ve svém svatostánku na Letné.

To byla obrovská výhoda soupeře, ztráta domácího prostředí se těžko vyrovnává něčím jiným. I proto vidělo utkání 29. července 2010 jen 5 875 platících diváků, z nichž samozřejmě většina byla z Plzně. Trenér Pavel Vrba zvolil sestavu L. Krbeček - Rajtoral, Bystroň, Navrátil, Limberský - Petržela (90. Hájovský), Horváth, Rada, Kolář (67. Střihavka), Jiráček (86. Hruška) - Rezek. Německý kouč Turků Bernd Schuster vsadil na složení Arikan - Erhan, Sivok, T. Ibrahim, Ü. Ibrahim - Hilbert (67. Tabata), Ernst, Delgado, Quaresma - Mert (77. da Silva), Nihat (46. Necip).

Plzeňští borci vzali od úvodních minut obranný val tureckého týmu útokem. Rychlou kombinací se dostávali do šestnáctky Besiktasu a vytvářeli si šance jako na běžícím pásu. Střely Rezka a Horvátha ještě brankář Arikan uklidil do bezpečí, ale na Limberského bombu z přihrávky Horvátha ve 28. minutě už byl krátký. Diváci žasli! Namlsaná Plzeň přitlačila favorizovaný Besiktas na jeho polovinu a mohla svůj náskok ještě zvýšit. Jenže turecký gólman doslova čaroval a zmařil ty nejvyloženější šance.

A minutu před přestávkou udeřilo na druhé straně. Při souboji Quaresmy s Rajtoralem v šestnáctce Viktorie nejdříve fauloval hostující hráč, Rajtoral se rychle zvedl z trávníku a Quaresma pohotově upadl přes jeho nohu na trávník. Místo aby Plzeň zahrávala přímý kop od vlastní branky, nařídil sudí Gomez penaltu, kterou proměnil Delgado. Místo aby v poločase po zásluze Viktoria vedla 3:0, tak skvělý fotbal předváděla, svítil ukazatel 1:1. Vzpomínky pamětníků tak zaletěly do roku 1935, kdy s Juventusem za stavu 3:3 neuznal rozhodčí Viktorii regulérní gól a obral ji o zaslouženou výhru.

Druhý poločas byl už na šance chudší a skóre nezměnil. Trenér Pavel Vrba byl z výsledku zklamaný. "Doplatili jsme na pohárovou nezkušenost. Určitě jsme si zasloužili vyhrát. Bohužel jsme nepřidali další gól, přestože jsme měli tři obrovské šance. A penaltu viděl jen rozhodčí." První poločas na trávníku excelující kapitán Pavel Horváth cítil ještě šanci na postup. "Naše mužstvo na to má. Jenom musíme dát v Istanbulu gól, což při naší koncovce nebude snadné. Dnešní první poločas byl můj nejlepší v dresu Plzně."

Odveta 5. srpna 2010 se odehrávala v bouřlivém prostředí. Přes 31 000 diváků vytvořilo obrovský kotel. Základní sestava Viktorie byla stejná jako v Praze a přestála úvodní nápor Turků. Naopak hosté zahrozili brejky Petržely, Limberského a přímým kopem Horvátha. Taktika neinkasovat a hrozit z protiútoků vydržela jen půlhodinku. Potom se vše zhroutilo jako domeček z karet.

Stačila jen velká chyba brankáře L. Krbečka. Ve 32. minutě rozehrál míč nakrátko na paty stopera Navrátila, který to nečekal, balonu se zmocnil Quaresma a řítil se sám na branku. Navrátilovi nezbylo nic jiného než faulovat těsně před hranicí šestnáctky a sudí Nzolo vytáhl červenou kartu. Domácí tak dostali Viktorii pod tlak, Quaresma převzal kolmou přihrávku a šajtlí se trefil přesně k tyči - 1:0. Ještě minutu před přestávkou měl obrovskou šanci Jiráček, nastřelil však jen gólmana.

Sedm minut po obrátce přišla další těžká rána. Limberský fauloval u postranní čáry a po druhé žluté kartě byl vyloučen. Delgado a Hološko přidali další góly a konečný výsledek byl 3:0 pro postupující Besiktas. "Když jsme hráli o jedenácti, nic jsme soupeři nedovolili. Naší hrubou chybou a vyloučením se zápas otočil v náš neprospěch. Šanci na zvrat jsme měli při obrovské příležitosti Jiráčka. Po vyloučení Limberského jsem věděl, že je zle," viděl utkání trenér Pavel Vrba.

Viktoria však se soupeřem, který má rozpočet 200 000 000 eur, sehrála přinejmenším vyrovnanou partii a první poločas pražského utkání ho skvělou hrou přehrávala. Evropa se přesvědčila, že v Plzni se hraje vysoce kvalitní fotbal.

Výhra nad Baníkem přinesla historický titul

Hektické jaro sezony 2010 - 2011 se blíží ke svému závěru a stíhací jízda pražské Sparty za Viktorií nabírá na obrátkách. Ve 28. kola Viktoria vítězí v Teplicích 1:0, v čele tabulky má před Spartou čtyřbodový náskok a před sebou dvě utkání: s Ostravou doma a v Olomouci. K uhájení první příčky potřebuje dvakrát remizovat, nebo jednou získat tři body. A nejlépe hned v sobotu 28. května 2011 ve Štruncových sadech v duelu s Baníkem.

Vzpomínky pamětníků letí a pětatřicet let zpět, kdy v roce 1976 vybojoval právě v Plzni ostravský tým svůj první mistrovský titul po vítězství 1:0 nad tehdejší Škodovkou. Dojde teď v Plzni k odplatě? Vyhraje Viktoria a bude se radovat poprvé ve stoleté historii klubu z titulu?

To jsou otázky, které zajímají fanoušky nejen plzeňského celku, ale prakticky celou fotbalovou republiku. Jaro mají svěřenci kouče Pavla Vrby o poznání horší, přestože ještě neprohráli. Herní projev v jejich podání nenabízí tolik jistoty a efektivity jako v první části soutěže. Doma Viktoria zbytečně ztratila vyhrané utkání se Slavií (2:2), když soupeř vstřelil dva góly v poslední minutě. Zbytečná ztráta byla třeba i na Slovácku (2:2), nebo v Brně (1:1). Nezaváhají borci okolo kapitána Pavla Horvátha v nejnevhodnější chvíli? Ustojí stále se stupňující maximální tlak na psychiku?

O utkání je obrovský zájem. Dopředu je už konečně přestavovaný stadion beznadějně vyprodán, všichni doufají, že se bude slavit po tomto utkání a do Olomouce se potom pojede jako na příjemný výlet. Trenér Pavel Vrba věří této sestavě: Pavlík - Rajtoral, Ševinský, Bystroň, Limberský - Petržela (77. Ďuriš), Horváth, Kolář (85. Fillo), Jiráček, Rezek - Bakoš (Brezinský). Všichni by si měli tuto sestavu zapamatovat, neboť vejde do zlaté knihy Viktorie.

Tolik očekávané utkání začíná šokem. Z prvního útoku sice střílí Viktoria gól, který není uznán pro sporný ofsajd a za chvíli se na druhé straně radují hráči soupeře: Lukeš napálí míč z přímého kopu do vápna, obránce David Limberský hlavou tečuje do opačného kouta branky, než stojí brankář Roman Pavlík - 0:1 a přímo ledová sprcha! Ještě do poločasu však viktoriáni otočí výsledek. Taková je jejich touha po výhře.

Ve 25. minutě přebírá nejlepší hráč na hřišti Petr Jiráček míč od stopera Davida Bystroně a technickou střelou přesně k tyči rozjásá Štruncovy sady poprvé - 1:1. A za šest minut exploduje stadion podruhé. Míč jde po ose Pavel Horváth - Petr Jiráček na Marka Bakoše, který si položí na zem obránce i s brankářem a skóruje prakticky do prázdné branky - 2:1. To byla akce jako z učebnice o krásném fotbalu!

Po obrátce je zřejmé, že to už Viktoria nepustí. Takticky hraje velice dobře a definitivní podobu výsledku dá symbolicky Pavel Horváth. Z trestného kopu pošle polovysokou střelu kolem zdi přesně k pravé tyči - 3:1. Celá Plzeň jásá, stadionem, náměstím, bary a hospodami zní skandování: Mistři! Mistři! Zcela po zásluze se mistrem České republiky v roce 2011 stává Viktoria Plzeň. V roce oslav stých narozenin si nemohla dát lepší dárek.

Předseda ČMFS Ivan Hašek předává do rukou Pavla Horvátha mistrovský pohár a nekonečné oslavy na stadionu i na náměstí můžou začít. "Dokázali jsme to s týmem, který v téhle sezoně nejvíc překvapil. Před sezonou byl na titul Plzně kurz dvacet ku jedné, takže jsme byli asi takový favorit jako kulhající kůň na Velké Liverpoolské," smál se trenér Pavel Vrba, prožívající radost z titulu už potřetí. Zároveň dodal: "Při působení v Baníku Ostrava jsem byl spíš dělník, všechen tlak na cestě k titulu zvládal hlavní kouč Franta Komňacký. Při titulu v Žilině jsem měl zase mimořádně silný tým a neměli jsme tak silného soupeře jako teď Spartu. Proto tenhle titul s Viktorkou stavím nejvýš."

Ofenzivní borec Daniel Kolář patří k několika hráčům, kteří do Plzně přišli ze Sparty. I proto prožíval titul velmi intenzivně. "Za tuhle sezonu jsme si prvenství zasloužili. Z pohledu všech lidí v mužstvu, realizačním týmu i ve vedení to byla naprosto výjimečná sezona." Docela výstižná byla slova útočníka Jana Rezka: "Je to fantastické. Pohár je ve správných rukou. Možná to zní sebevědomě, ale nastříleli jsme nejvíc gólů a získali nejvíc bodů. Psalo se o nás jako o odložených hráčích, kteří se nikde nechytli. Ale za poslední dva roky se v Plzni utvořila skvělá parta a to byl jednoznačně základ tohoto úspěchu. To je naše největší přednost."

A závěrem vyznání kapitána Pavla Horvátha, který má na titulu obrovský podíl: "Když jsem přišel před třemi sezonami do Plzně, mužstvo kolem mě se tvořilo, až dostalo současnou podobu. Ale ten tým není o mně, celá základní jedenáctka plus dva tři hráči z lavičky mají dnes na víc než hrát českou ligu, taková je tady kvalita. Není to můj úspěch, není to moje satisfakce, je to velký úspěch těch kluků. To, jak za dva roky fotbalově vyspěli, je nádhera se koukat a je krásné s nimi hrát. Troufnu si říci, že poslední dvě sezony, které jsem odehrál v Plzni, jsou nejlepší v mém životě."

Viktoria šokovala sebevědomou Kodaň

Léto a podzim 2011 byly ve znamení Ligy mistrů a rozhodně se od Viktorie nečekaly takové vynikající výsledky, kterých nakonec dosáhla. Ještě než vstoupila do kvalifikace o nejvýznamnější klubovou soutěž v Evropě, oslavila 11. června na narozeninové párty na nádvoří plzeňských pivovarů 100 let od svého založení. Po letní přípravě, jejíž součástí bylo i soustředění v Rakousku, vyhrála v prvním ostrém evropském boji v Jerevanu 4:0, doma v odvetě arménského soupeře pokořila výsledkem 5:1 a poradila si i ve třetím předkole s norským Rosenborgem Trondheim, který vyřadila po výsledcích 1:0 a 3:2. Čekalo už play off a v něm sebevědomá Kodaň. Výhra 3:1 na půdě soupeře byla senzací, kterou však Viktoria musela ještě potvrdit v domácím prostředí.

O to však přišla rozhodnutím příslušné komise UEFA, která neuznala rozestavený stadion ve Štruncových sadech za způsobilý a důležitý duel se musel odehrát v pražském Edenu. Dne 24. srpna 2011 vidělo téměř 20 000 fanoušků výborný fotbal. Trenér Pavel Vrba poslal do boje mužstvo ve složení Čech - Rajtoral, Čišovský, Bystroň, Limberský - Petržela (82. Fillo), Jiráček, Horváth (86. Trapp), Kolář, Pilař - Bakoš (77. Ďuriš). Všichni fanoušci v republice si přáli, aby Viktoria přešla přes dánský celek do základní skupiny Ligy mistrů, což by byl pro Českou republiku obrovský úspěch.

V prvním poločase však nastal problém. Domácí si nedovedli poradit s dobře organizovanou hrou soupeře. Navíc přišla 32. minuta, kdy se po akci začínající na levé straně dostal míč k Bolaňosovi na pravé straně a ten diagonální střelou překonal Čecha. Po změně stran se Viktoria zlepšila, ale stále se nedokázala před soupeřovou brankou prosadit. Sice stále držela postupové skóre, ale Kodaň byla stále hodně nebezpečná. V dusném vedru tak dostávala srdce diváků velkou masáž. Velkou úlevu přinesla až 67. minuta, kdy se plzeňský tým konečně prosadil. Jiráčkův centr z levé strany vyčíhl u vzdálenější tyče Bakoš a šestým gólem v kvalifikaci Ligy mistrů vyrovnal na 1:1.

V ten moment bylo jasné, že by Kodaň musela vstřelit ještě dva góly, aby dosáhla alespoň na prodloužení. Ale Viktoria už začínala hrát velký zápas. O všem rozhodl střídající Ďuriš. Nejdřív zmařil samostatný únik, ale v poslední minutě po rychlém brejku a přesné přihrávce od Filla technickou umístěnou střelou k tyči dokonale rozjásal fanoušky. Viktoria zvítězila 2:1 a Eden byl pro ni rájem. "Věděli jsme, že nás čeká životní zápas a jsem rád, že se to podařilo. Ve druhé půli jsme ukázali morálku a utkání jsme otočili. Ze šesti zápasů v Lize mistrů máme šest výher, to je úžasné," pochvaloval si šťastný trenér Pavel Vrba.

Velkou postavou obou utkání s Kodaní byl stoper Marián Čišovský, přestože měl drobné zdravotní potíže. "Soupeř byl i tady favoritem, nám se ale podařilo zopakovat výkon z Kodaně. Postup do Ligy mistrů se mi podařil snad na pátý pokus a v době, kdy už jsem to rozhodně nečekal. Jsem za to rád," vyprávěl po vzrušujícím duelu vytáhlý borec. Střelec vyrovnávacího gólu Marek Bakoš pochválil výkon soupeře. "Kodaň hrála fantasticky, stále nás tlačila. Naštěstí se mi podařilo vyrovnat. Byl to skvělý centr od Petra Jiráčka. Pak už to bylo super. Je to fantastické. Velká euforie, teď už si to naplno užijeme."

Postup Viktorie do základní skupiny zaskočil i některé pražské sdělovací prostředky, ale nakonec se radost projevila i v jejich řádcích. "Žádný šprým, zase máme velký tým," hlásaly titulky. Báječný výkon Viktorie nadchl i hokejovou hvězdu Jaromíra Jágra, který napínavé drama sledoval u televize. "Musím říct, že jsem hned po utkání vyskočil z gauče, tleskal jsem a měl jsem skoro i slzy dojetí. Plzeň hrála fakt skvěle, moc se mi to líbilo. Konečně jsem si našel i ve fotbalové lize klub, kterému můžu fandit."

Podstatu úspěchu vystihl internacionál a bývalý kouč Plzně František Straka. "Bylo vidět, že Viktoria má zkušené hráče, kteří jsou už několik let pohromadě. To je základ číslo jedna. Není to mančaft posbíraný během pár týdnů. On funguje už třetí rok, včetně trenéra, a je to znát. Musím říct, že před tímto týmem smekám. Smekám před trenérem Vrbou, smekám před realizačním týmem, smekám před celým kolektivem. Podali naprosto super výkon, který hřeje. Plzeň prostě ukázala, že se dá hrát skvělý fotbal na takové úrovni i mimo Prahu."

A jak byl pro Viktorii Plzeň příznivý další los? Ve skupině H ji čekali giganti FC Barcelona, AC Milán a běloruský Borisov. Hráči i fanoušci se měli na co těšit.

Statečný výkon na milánském San Siru

Do základní skupiny Ligy mistrů vstoupila plzeňská Viktoria remízou 1:1 s běloruským Borisovem v pražském Edenu. Bakoš sice zajistil před přestávkou vedení, ale ve druhé půli Bressan skóre srovnal. A už tu byla cesta na druhý duel do milánské arény se slavným AC. S Viktorií přicestovalo do Milána na čtyři tisíce fanoušků a v kotli zaplněném 66 859 byli náležitě slyšet. Plzeňský celek nastoupil 28. září 2011 v sestavě Čech - Rajtoral, Čišovský, Bystroň, Limberský - Horváth, Jiráček - Petržela, Kolář (90. Darida), Pilař (76. Fillo) - Bakoš (68. Ďuriš).

Z pohledu Viktorie začal zápas neuvěřitelně. Už ve třetí minutě Pilař skvěle odcentroval na volného Bakoše, ale jeho prudkou hlavičku brankář Abbiati vytáhl na roh. Kdyby padl gól, utkání by zřejmě nabralo zcela jiný směr. Přesto hosté předváděli nadále velmi kvalitní výkon. Blízko gólu ještě byl ještě Horváth, ale střelecká smůla se lepila na kopačky. Bezbrankový poločas dával na půdě vysokého favorita plzeňskému týmu naději na dobrý výsledek. Klíčovým okamžikem však byla přísně nařízená penalta osm minut po přestávce. Prý za hraní rukou stopera Čišovského. Ibrahimovič ji samozřejmě proměnil a domácí byli na koni. Střelec úvodního gólu ještě přihrál Cassanovi na druhou branku a bylo rozhodnuto. Snížit mohl pět minut před koncem Ďuriš, ale v koncovce se neprosadil ani on.

Prohra 0:2 nebyla pro Viktorii žádnou katastrofou, po takovém průběhu utkání však mrzela. Vždyť hostující celek měl třináct střeleckých pokusů. Tak trochu rozhořčený Marián Čišovský popsal penaltový přestupek. "Moje ruka nesměřovala k míči, ale naopak. Ani si nemyslím, že jsem ji měl daleko od těla, i když mně to rozhodčí tvrdil. Byl jsem překvapený, když penaltu odpískal." Trenér Pavel Vrba nechtěl příliš klíčový moment utkání rozebírat. "Nechci hodnotit rozhodčího, na to jsou tu jiní, ale cítíme, že to bylo přísné rozhodnutí." Plzeňský kouč se raději věnoval průběhu utkání. "Přál jsem si, abychom takovému velkému mužstvu vstřelili branku. Bohužel se nám to nepodařilo, přestože jsme k tomu měli hodně blízko. Ale na San Siru jsme předvedli, v čem je naše síla. Hráčům jsem za jejich výkon poděkoval. Určitě se nemají za co stydět."

Výkon v Miláně si pochvaloval i majitel klubu Tomáš Paclík. "Z našeho vystoupení mám velmi dobrý pocit. Ukázali jsme, že do prestižní Ligy mistrů patříme zaslouženě. Na našem mužstvu se projevují zkušenosti získané v každém utkání. Myslím si, že proti AC Milán jsme odehráli z mého pohledu zatím nejlepší zápas v této soutěži a byli jsme AC naprosto vyrovnaným soupeřem. Tušili jsme v průběhu celých devadesáti minut, že můžeme bodovat a při troše štěstí jsme i mohli."

I noviny přiznávaly, že Viktoria podala statečný výkon. "Plzeňský celek předvedl sympatický výkon, ale Champions League je fotbalová univerzita, na které se platí pekelně drahé školné. Poznali, že při utkání se slavnějším, bohatším a tudíž vlivnějším soupeřem nemohou počítat s tím, že rozhodčí bude oběma stranám měřit stejně. I proto možná neuhráli lepší výsledek, ale svým výkonem rozhodně nezklamali." Po dvou odehraných utkáních byla Viktoria Plzeň v tabulce H skupiny Ligy mistrů na třetím místě.

Čestná porážka na půdě suverénní Barcelony

Jestliže v Miláně povzbuzovalo fotbalisty Viktorie čtyři tisíce plzeňských fanoušků, k dalšímu střetnutí Ligy mistrů do Barcelony se jich vydalo na šest tisícovek. Všichni chtěli na vlastní oči vidět souboj Viktorie s nejlepším klubovým světovým mužstvem současnosti. Mohutný Nou Camp zaplnilo 19. října 2011 celkem 74 376 diváků, kapacita stadionu byla naplněna ze 75%. Španělští fanoušci očekávali vysoké vítězství svých miláčků, vždyť v předchozím utkání Ligy mistrů dokázali vyhrát na půdě Bate Borisov 5:0.

Na utkání se velmi těšili i samotní plzeňští hráči. "San Siro v Miláně bylo sice krásné, ale tohle je ještě výš. Strašně se na to těším a jsem zvědav, až tady bude řvát osmdesát tisíc lidí. Na Nou Camp jsem se vždycky chtěl podívat, možná nejvíc ze všech stadionů na světě. A teď jsem tady," uvedl před utkáním plzeňský záložník Petr Jiráček.

Sestava Viktorie z tohoto utkání bude provždy zapsána zlatým písmem v její historii: Čech - Rajtoral, Čišovský, Bystroň, Limberský - Jiráček, Horváth - Petržela (86. Darida), Kolář, Pilař (75. Fillo) - Bakoš (58. Ďuriš). Ti všichni si zahráli v tomto historickém duelu. Barcelona předvedla svůj typický fotbal, plný přesné kombinace, její herní projev byl prakticky bez slabin. Za celých devadesát minut měli španělští hráči držení míče v 71%, přihrávali si až do pokutového území, a tam se snažili o střelecké zakončení.

Sám král Messi mohl vstřelit alespoň tři góly, dvě jeho akce skončily na tyči, ale už po deseti minutách přihrál milimetrově přesně na vedoucí gól Iniestovi. Vysoké úrovni utkání však přispěla i Viktoria. I při síle domácích se snažila o kombinaci, neuchylovala se k bezduchému odkopávání. Jakmile měli hosté míč, šli do útoku, chtěli něco vymyslet a na druhou stranu velmi dobře bránili. Přitom se po celém světě ví, jak se Barcelona velmi těžko brání. Už, už se zdálo, že Viktoria odejde poražena nejtěsnějším výsledkem, ale osm minut před koncem se před brankou prosadil Villa a uzavřel účet utkání - 2:0 pro Barcu.

Velice čestná porážka Viktorie s fotbalovými mistry. "Hra Barcelony připomíná umělce při výkonu nějaké show. Přes počáteční předehru si postupnými kroky připravuje své číslo. Její způsob, jakým rozebírá soupeře, jedno jestli jde o Plzeň, Villareal nebo Real Madrid, je nenapodobitelný. Protivníci sice vědí, čím mohou eliminovat její přednosti, jenže přijde zápas a ten má stejný průběh jako většina předchozích. Barcelona drží míč a obléhá obranný val soupeře. Potom přichází vyvrcholení. Na pár vteřin spouští na plné obrátky svůj kolotoč. Na dva tři doteky je za obranou ve vyložené šanci," popsal druhý den deník Sport hru Barcelony.

O tom, že i proti Viktorii hrál španělský celek v této formě, svědčí i potvrzující slova brankáře Marka Čecha. "Akce Barcelony jsou provedeny v úžasné rychlosti. Stalo se mi poprvé, že jsem tolikrát v jednom utkání nepostřehl, kteří hráči soupeře se do akce zapojili. A pokud jde o góly, někdo dostane víc, někdo méně. My jsme dostali jen dva, což je úspěšný výsledek. Ale myslím si, že jsme si to za odvahu zasloužili."

V odvetě s Milánem vydřela Viktoria remízu

Po vystoupení v Barceloně hrálaViktoria v pražském Edenu odvetu. Rychlý Petržela propásl sólo od půlky hřiště, velmi přísně byl po dvaadvaceti minutách vyloučen Čišovský a potom začal kralovat božský Messi. Vstřelil tři góly, čtvrtý přidal Fabregas a plzeňský celek prohrál 0:4. V dalším duelu skupiny Ligy mistrů Viktoria vyhrála v Minsku nad Borisovem gólem Bakoše 1:0, značně si tím přiblížila třetí místo a postup do vyřazovací části Evropské ligy. Před sebou ale ještě měla závěrečné vystoupení v LM doma proti AC Milán.

Pražský Eden byl 6. prosince 2011 našlapaný až po střechu. Téměř 20 000 diváků chtělo vidět, jak si Viktoria povede v odvetě s dalším světovým gigantem. A třaskavý duel opravdu stálo za to sledovat ho přímo v hledišti. Sestava Viktorie: Čech - Rajtoral, Čišovský, Bystroň, Limberský - Horváth, Jiráček (28. Darida) - Petržela, Kolář (67. Ďuriš), Pilař (85. Hora) - Bakoš. Tento tým sehrál fantastický zápas, odvaha ho zdobila od úvodní minuty. Velké utkání hrál Petržela, levý obránce Taiwo nevěděl, kam dřív skočit. Po jeho akci měli velké šance Bakoš a Kolář. Další tutovku měl po centru Horvátha na kopačce Pilař, ale pálil z voleje nad břevno.

Ve 26. minutě skončil zápas pro Jiráčka. Sudí nepotrestal jasný faul Bonery a český reprezentant opustil hřiště se zraněným kotníkem na nosítkách. Nahradil ho mladíček Darida a počínal si na trávníku odvážně. Skvělí diváci hnali Viktorii neustále dopředu a ofenzivní fotbal Západočechů sklízel aplaus nadšených ochozů. V úvodu druhé půle však přišla velká a studená sprcha. Dvakrát chyboval stoper Čišovský a Milán najednou vedl po střelách Pata a Robinha o dva góly. A to ještě Pato nastřelil tyč. Na druhé straně orazítkoval tyč Petržela, odražený míč poslal do sítě Kolář, ale gól neplatil pro ofsajd.

Minuty ubíhaly a zdálo se být vše ztraceno. Viktoria však stále dřela a dočkala se zasloužené odměny v době, kdy to už nikdo nečekal. V předposlední minutě snížil Bystroň a v nastaveném čase se dostal ve vápně k míči Ďuriš a za obrovského jásotu nadšených fanoušků poslal míč okolo brankáře do sítě a vyrovnal na konečných 2:2! Po závěrečném hvizdu se na trávníku i v hledišti slavilo.

Trenér Pavel Vrba měl osmačtyřicáté narozeniny, ke kterým dostal krásný dárek. "Jsem šťastný, že jsme vydřeli remízu a konečně dali velkoklubu také branku. Pokazili jsme trochu první poločas, do ničeho jsme sice Milán nepustili, ale měli jsme zachovat větší klid v našich šancích. Začátek druhé půle nám nevyšel, dvakrát jsme inkasovali, ale v závěru se nám vyplatilo riziko, se kterým jsme do něj šli. Výsledek 0:2 nebo 1:2 by nic neřešil, bylo by to o ničem. Při standardkách chodil do vápna i náš brankář, nakonec se to vyplatilo. Mužstvo ukázalo charakter. Před soutěží jsem říkal, že s pěti body budu spokojený. Mohlo jich být možná víc, možná i méně. Ale hlavně jsme rád za postup do Evropské ligy."

Nad herním projevem Viktorie plesaly i noviny. "Příjemné je zjištění, jakým způsobem se v prestižní soutěži Západočeši prezentovali. Přestože narazili na světové giganty Barcelonu a AC Milán, nesnížili se k tuhé defenzívě, nestala se z nich destruktivní četa, která čeká na to, co předvede soupeř, a při troše štěstí uhraje třeba bod. Naopak. Šli si to s každým rozdat, chtěli se prosadit útočnou hrou, která je Viktorii vlastní. Právě to je jediná cesta, jak v Evropě uspět. Fotbal je divadlo, fanoušci chtějí vidět zajímavý děj. Když už ne góly, tak šance, střely, tyče břevna, hezké akce. To jim Plzeň nabídla. A včera s infarktovou zápletkou dvojnásob," napsal po utkání deník Sport.

Závěrečné pořadí základní skupiny H v Lize mistrů bylo pro plzeňský celek příznivé. Podle očekávání byla první Barcelona se ziskem šestnácti bodů, druhý AC Milán získal devět bodů, třetí se umístila Viktoria s pěti body a poslední byl Borisov se dvěma body. Velkým úspěchem plzeňského klubu byl postup do jarní části Evropské ligy.

Schalke postoupilo až po prodloužení

Los Evropské ligy se s Viktorií příliš nemazlil. FC Schalke 04, věhlasný německý klub založený už v roce 1904, vítěz Poháru UEFA, sedminásobný mistr ligy a pětinásobný vítěz německého poháru byl v duelu s plzeňským celkem velkým favoritem. První utkání se hrálo ve Štruncových sadech 16. února 2012 a vlastně se jím otevírala zrekonstruovaná Doosan Arena. Přesně 11 435 diváků viděli Viktorii nastoupit v sestavě Čech - Rajtoral, Čišovský, Procházka, Limberský - Horváth, Darida - Petržela (66. Ďuriš), Kolář (89. Wágner), Pilař - Bakoš (80. Berger).

Viktoria zahájila utkání hodně odvážně a vůbec nebylo znát, že na rozdíl od soupeře není tolik rozehraná. Do velké šance se probíjel Pilař, ale obránce mu stačil na poslední chvíli míč ukopnout. V dalších minutách domácí brankář Čech svůj celek dvakrát podržel při střelách Huntelaara, ale ve 22. minutě vybuchly naplněné ochozy nadšením. Viktoria zahrávala roh, Horváth svým centrem našel Daridu, který vystřelil levačkou k tyči a otevřel skóre utkání. Za chvíli posílal Kolář do šance Bakoše, ale brankář byl o něco rychlejší než plzeňský útočník.

Ještě před přestávkou mohl dvakrát přidat další gól Rajtoral, ale první bombu gólman zlikvidoval a druhý pokus zlikvidovala obrana na poslední chvíli. Ve druhé půli zvýšilo Schalke iniciativu, domácí však měli další dobré příležitosti. Petrželovu ránu brankář vyrazil a střela Daridy mířila jen těsně vedle. A tak se na druhé straně prosadili patnáct minut před koncem hosté. Šťasným střelcem vyrovnávacího gólu byl Huntelaar. Až do konce se už nic nepřihodilo a remíza 1:1 samozřejmě vyhovovala před odvetou víc hostům.

"Odehráli jsme dobré utkání, lidé se bavili, škoda toho inkasovaného gólu. I tak jsme byli silnému Schalke vyrovnaným soupeřem, jenže své šance jsme neproměnili," litoval po zápase záložník Milan Petržela. Výkon svého mužstva si pochvaloval i kouč Pavel Vrba. "Na to, že jsme dva a půl měsíce neabsolvovali žádný soutěžní zápas, jsme odehráli velmi dobrý duel. Schalke je velice kvalitní soupeř a my jsme s ním dokázali držet krok. Věřím tomu, že i v Gelsenkirchenu jsme schopni uhrát takový výsledek, který nás posune dál."

Plzeňský trenér byl jen malinko od pravdy. V odvetě 23. února 2012 hrála Viktoria ve složení Čech - Rajtoral, Čišovský, Ševinský, Limberský - Procházka, Darida - Petržela, Kolář, Pilař - Bakoš. Hráči Schalke, trenér i němečtí žurnalisté si mysleli, že je odveta pouhou formalitou. Nikdo si žádné komplikace nepřipouštěl. O to větší šok jim připravil průběh utkání. Kanonýr Huntelaar sice už v 8. minutě poslal domácí celek do vedení, ale Viktoria se nevzdala. Bojovala jako lev. A to i po hodině hry, kdy se naprosto zbytečně nechal vyloučit Bakoš.

Přes 50 000 diváků sledovalo fantastický závěr velkého dramatu. Dvě minuty před koncem se snesl míč k volnému Rajtoralovi, který prudkou střelou vyrovnal na 1:1. V prodloužení však už Viktorii docházely síly. Huntellar vstřelil další dva góly, Schalke zvítězilo 3:1 a postoupilo. Kanonýr večera však vysekl plzeňskému celku velkou poklonu. "Jsem překvapen, jakým způsobem se prezentovali fotbalisté Plzně. I v deseti se pořád snažili hrát fotbal a dařilo se jim to. Byl to pro nás velký a nečekaně těžký soupeř."

Senzační výhra nad Atléticem znamenala první místo

Spanilá jízda Evropskou ligou na podzim 2012 stojí za popsání. Vstup do kvalifikačních bojů na půdě gruzínského Rustavi byl velmi dobrý. Viktoria vyhrála 3:1 po dvou gólech Horvátha a jednom Koláře, zvládla vítězně i odvetu, kdy se o výhru 2:0 střelecky zasloužili Ďuriš s Daridou. V další cestě stál polský Ruch Chorzów. Venku po brankách Štípka a Ďuriše vyhrála Viktoria 2:0 a doma svého soupeře doslova rozstřílela. Vítězství 5:0 zařídili třemi góly Ďuriš a po jednom přidali Bakoš s Hanouskem. V belgickém Lokerenu Viktoria padla 1:2 gólem z penalty v nastaveném čase. Jediný gól vstřelil Bakoš, který potom v domácí odvetě rozhodl o výhře 1:0 a tím i o postupu Viktorie do základní skupiny Evropské ligy.

Los přisoudil plzeňskému celku slavné španělské Atlético Madrid, portugalskou Coimbru a izraelský Hapoel Tel Aviv. Skupinu zahájila Viktoria domácím vítězstvím 3:1 nad Coimbrou, když střelecky se prosadili Horváth, Ďuriš a Rajtoral. Na půdě madridského Atlética se Viktoria dlouho držela, ale nakonec prohrála 0:1 gólem v 93. minutě. V Tel Avivu si Viktora vybojovala tři body důležité pro další vývoj ve skupině. Vítězství 2:1 zařídili góly Horváth a Rajtoral. Domácí odveta s izraelským celkem byla v podání plzeňských borců lahůdkou. Dvakrát Kolář, jednou Štípek a Bakoš stanovili účet 4:0. Pro postupovou jistotu v podobě remízy 1:1 si Viktorie zajela do Coimbry. Gól střílel z penalty Horváth.

A už tu byla domácí odveta s Atléticem Madrid, která byla posledním utkáním ve skupině a zároveň přímým soubojem o první místo. Ve čtvrtek 6. prosince 2012 se v Plzni zastavil čas. Na stadionu bylo 11 067 diváků a Viktoria se jim představila v sestavě Kozáčik - Řezník, Čišovský, Procházka, Limberský - Horváth (90. Ševinský), Darida - Rajtoral (74. Zeman), Kolář (88. Štípek), Ďuriš - Bakoš. Viktoria se pustila do svého slavného soupeře bez respektu. Bakoš připravil šanci Řezníkovi, jehož střela minula branku o pouhé centimetry.

Další šanci vymyslel Horváth, který vysunul Rajtorala a z jeho přihrávky hlavičkoval Bakoš z vyložené šance do brankáře. Ve 26. minutě však už naplněné ochozy explodovaly nadšením. Daridův rohový kop prodloužil hlavou Ďuriš, na míč si naběhl Procházka a poslal ho nohou přesně pod břevno. Viktoria vedla 1:0 a hrála velmi dobře. Po obrátce Španělé přidali na tempu, snažili se za každou cenu vyrovnat, ale domácí borci hráli velmi dobře takticky a v defenzivní činnosti se nedopouštěli téměř žádných chyb.

Velmi dobře zachytal i Kozáčik a zrodil se skvělý úspěch. Výhra 1:0 nad velikým soupeřem patří k nejslavnějším úspěchům ve více než stoleté historii Viktorie. "Mám obrovskou radost, je to pro nás všechny úžasný výsledek. Musím poděkovat mužstvu nejen za dnešek, ale i za výkony v průběhu celého podzimu jak v pohárech, tak i v domácí soutěži. Jsem na hráče hrdý, co dokázali. Byl to mimořádný půlrok, a věřím, že v tom budeme pokračovat," prohlásil trenér Pavel Vrba, který dostal k devětačtyřicátým narozeninám od mužstva ten nejlepší dárek.

Navíc mu kapitán Pavel Horváth předal jako další dárek oblíbený sobí svetr. Sám kapitán si výhru rovněž vychutnával. "Soupeř ukázal velkou kvalitu, my jsme ale hráli srdcem, využili jsme z minima šancí maximum. Zvítězili jsme zaslouženě, chtěli jsme vyhrát víc než soupeř. Ten nás napadal okamžitě po ztrátě míče a bylo těžké přes něj konstruktivně přejít. Museli jsme hrát dopředu na dlouhé centry a spoléhat na odražené míče. Teď si dám pivo, sladkého pití už bylo dost. Máme za sebou poslední utkání roku, tak se samozřejmě těším na dovolenou."

Dlouho, předlouho trvaly ve Štruncových sadech ovace nadšených fanoušků. Skvělou atmosféru podtrhl i slavnostní ohňostroj. I přes velkou zimu se nikomu nechtělo domů, každý si uvědomoval, že právě prožívá něco úžasného a výjimečného. Viktoria Plzeň skončila v základní skupině Evropské ligy na prvním místě se ziskem třinácti bodů, druhé Atlético Madrid mělo na kontě dvanáct bodů, třetí Coimbra získala bodů pět a poslední Hapoel Tel Aviv měl čtyři body.

Viktoria šokovala Neapol, stop vystavili až Turci

Los vyřazovací části Evropské ligy byl pro Viktorii nemilosrdný. Určil ji za soupeře druhý celek italské ligy SSC Neapol. Příliš optimismu v plzeňských řadách před prvním utkáním pod Vesuvem nebylo. Hoté však připravili šok celé fotbalové Evropě, vyhráli 3:0! A zcela zaslouženě. Sestava Kozáčik - Řezník, Čišovský, Procházka, Limberský - Horváth, Darida - Rajtoral (85. Fillo), Kolář, (90. Hejda), Kovařík - Bakoš (59. Tecl) podala skvělý výkon. Italové byli sice prvních dvacet minut nebezpečnější, ale hrozili jen ze standartních situací a s těmi si obrana Viktorie poradila. Naopak Plzeň se stále více osmělovala a na konci první půlhodiny udeřila. Po akci Limberského a jeho centru se dostal k míči Darida a napálil ho polovysokou střelou prudce k tyči.

Poločasové vedení bylo výborné, ale hotovo ještě nebylo ani zdaleka. Neapol se po obrátce snažila s výsledkem něco udělat, chvílemi se dostala do velkého tlaku, ale góly padaly na druhé straně. Rajtoralův ještě nebyl uznán, ale jedenáct minut před koncem po přihrávce Kovaříka týž hráč chytrým dloubákem přehodil gólmana a Viktoria vedla 2:0. To však ještě nebylo všechno. V samotném závěru přišla perfektní akce střídajících hráčů: Fillo našel Tecla a ten mazácky stanovil konečný výsledek 3:0. "První zápas

dopadl skvěle, nesmíme však nic podcenit. Už jsme se několikrát přesvědčili, že kdybychom dostali gól, můžeme znervóznět," uvedl po utkání jeden z nejlepších hráčů na hřišti David Limberský.

I odveta však dopadla skvěle. Dne 21.února 2013 byla sice v Plzni velká zima, chvílemi i sněžilo, ale vyprodaná Doosan Aréna sálala nadšením nad výkonem hráčů Viktorie. Sestava byla stejná jako v Neapoli, stejné bylo i střídání: Rajtorala vystřídal v 82. minutě Fillo a za Bakoše šel na hřiště v 57. minutě Tecl. Navíc minutu před koncem Koláře vystřídal Štípek. Viktoria měla celý zápas pod kontrolou a soupeře nepustila do jediné vyložené šance. Skóre mohl otevřít už v prvním poločase Bakoš, ale po přihrávce Horvátha mířil zblízka vedle levé tyče. Po šesti minutách hry druhé půle se však Štruncovy sady rozbouřili nadšením poprvé. Kovařík levačkou propálil vše, co mu stálo v cestě a Viktoria vedla 1:0. Definitivně z Evropské ligy poslal Neapol střídající Tecl, který parádně obstřelil italského brankáře. Výhra 2:0 a celkové skóre 5:0 hovořilo za vše.

Plzeňští borci po utkání zářili štěstím. "Postoupit přes Neapol se skóre 5:0 je trošku neuvěřitelné, ale jsem rád, že se nám oba zápasy takhle povedly. Do odvetného utkání jsme šli s pokorou a s tím, že nemáme nic vyhrané. Věděli jsme, že se v odvetě nemusíme nikam hnát. Nakonec se nám podařilo vstřelit dva góly. Diváci byli fantastičtí, skvěle fandili celých devadesát minut. Zápas si nesmírně užívali a jsem rád, že jsme utkání zvládli už kvůli nim," říkal autor druhého gólu Stanislav Tecl.

Tažením Viktorie v druhé nejpopulárnější klubové soutěži Evropy vystavil stopku až turecký Fenerbahce Istanbul. Plzeňský celek nezvládl především domácí duel, který po výborném výkonu soupeře prohrál 0:1. V odvetě v Istanbulu před prázdným hledištěm prohrával 0:1, Darida však vyrovnal na 1:1 a ke vstřelení druhého postupového gólu příliš nechybělo. I přes vyřazení si Viktoria za celé tažení Evropskou ligou 2012 - 2013 vysloužila uznání odborníků i fotbalové veřejnosti. Byl to skvělý úspěch!

Výhra v Hradci znamenala druhý mistrovský titul

Když v sezoně 2011 - 2012 nevyšla Viktorii v posledním kole v Liberci jen o pár centimetrů mistrovská obhajoba, chtěla se o návrat titulu mistra republiky do Plzně pokusit v sezoně následující 2012 - 2013. A dílo se podařilo. Od úvodního domácího duelu s Hradecm Králové, který plzeňský tým vyhrál 3:0 až po poslední střetnutí se stejným soupeřem na jeho půdě a se stejným vítězstvím, to však byla hodně strastiplná cesta. Chvílemi na ni svítilo slunce, ale byla také provázeny hromy a blesky nepřízně jiných. Od čtrnáctého kola se však Viktoria usadila v čele Gambrinus ligy a vydržela tam až do konce, přestože se její náskok před pronásledovateli měnil. V závěru soutěže o titul bojovala už jenom s pražskou Spartou.

Před předposledním kolem měli svěřenci trenéra Pavla Vrby pětibodový náskok a v případě výhry nad Libercem, mohli slavit titul. To se všek nestalo. Vyprodaná Doosan Arena zažila za trvalého deště velké zklamání. Hosté vedli gólem Rabušice, osm minut před koncem vyrovnal střídající Štípek a ve čtvrté minutě nastaveného času šokoval domácí tým vítěznou trefou Hušek. Liberec vyhrál 2:1 a protože Sparta brala všechny body za vítězství v Teplicích 3:0, ztenčil se náskok na pouhé dva body a o mistru mělo rozhodnout až poslední kolo.

Týden do utkání v Hradci Králové se zdál být nekonečný, ale Viktoria se na rozhodující boj velice dobře připravila. Na silně podmáčený terén a za stálého deště nastoupila sestava Kozáčik - Řezník, Čišovský, Procházka, Limberský (73. Tecl) - Horváth, Darida - Rajtoral (90. Štípek), Kolář, Kovařík - Bakoš (62. Ďuriš) plná odhodlání a také hodně rychle veledůležitý duel rozhodla. Z prvního útoku se dostal míč do vápna domácích, Rajtoral ho přistrčil na hranici velkého vápna Daridovi a ten přesnou střelou k tyči rozjásal spoluhráče a na dvě tisícovky plzeňských fanoušků. To běžela teprve první minuta a na konci desáté se Viktoria radovala opět. Na rohový kop z levé strany si naběhl stoper Procházka a hlavičkou překonal domácího brankáře podruhé.

Za pár minut mohl skóre navýšit Bakoš. Řítil se sám na branku, prostřelit však strážce hradecké svatyně se mu nepodařilo. Hosté ale na hřišti kralovali a drželi otěže utkání pevně v rukou. Tři minuty po přestávce se rozhodlo definitivně. Velký závar před domácí brankou zakončila tečovaná střela Bakoše do břevna a odražený míč dopravil do sítě další stoper Čišovský - 3:0. Ve zbytku utkání měli hosté hru pod kontrolou, další velké šance propásli Tecl a Darida. Po závěrečném hvizdu nebrala radost hráčů, celého realizačního týmu a všech příznivců Viktorie konce. Hráči převzali zlaté medaile za prvenství, kapitán Pavel Horváth zbrusu nový pohár pro vítěze Gambrinus ligy a následovala triumfální cesta do Plzně. Na náměstí vítalo po půlnoci nového mistra České republiky kolem pěti tisícovek nadšených fanoušků.

Trenér Pavel Vrba hodnotil celou sezonu jako velice těžkou. "Při prvním titulu jsme všechny překvapili a v jednu chvíli měli náskok asi dvanácti bodů. V této sezoně už bylo všechno těžší. Byl na nás vytvářen větší tlak než před dvěma lety. Vzhledem k tomu, co se dělo, si určitě tohoto titulu vážím víc. Vždycky se nám povedlo oklepat v situaci, když nám to nešlo. Ukázala se obrovská vnitřní síla mužstva i celého klubu. Ještě víc nás to drželo pohromadě. Dokázali jsme na to zareagovat na hřišti, vrátili se nám zkušenosti, které jsme získali."


Výborný výkon v odvetě na Bayern nestačil

Pět mnichovských zásahů poznamenalo tak trochu Viktorii i v lize v Teplicích, kde prohrála 0:1 a na vedoucí Spartu už ztrácela šest bodů. Vše si však vynahradila ve 13. kole. Doma roznesla Jablonec 6:1, když po dvou gólech stříleli Horváth s Teclem a po jednom Kolář s Wágnerem. Zdálo se, že se mužstvo dostává do formy. Pře odvetným utkáním s Bayrnem se připomínala záležitost stará 42 let. Tehdy se druholigová Škoda Plzeň v Poháru vítězů pohárů utkala dvakrát s Bayernem, doma před návštěvou 30 000 diváků prohrála 0:1, venku 1:6 a byla vyřazena. Vedení klubu pozvalo v den současného utkání plzeňské aktéry utkání v roce 1971 do hotelu Marriott k přátelské besedě. Zúčastnil se ji majitel klubu Tomáš Paclík, dále náměstek hejtmana Plzeňského kraje Jiří Struček a radní města Plzně Irena Rottová. Z tehdejší Škodovky byli přítomni Jiří Hop, Josef Čaloun, Václav Kořínek, Zdeněk Michálek, Zdeněk Bartoš, Zdeněk Pleško, František Sudík, Václav Kamír, Ivan Bican, Jiří Hoffmann, František Plass a lékař mužstva Luboš Slavík.

Stejně jako před dvaačtyřiceti lety, byl i tentokrát příjezd světových hvězd do Plzně pro město velkou událostí. Hráči i realizační tým se ubytovali v plzeňském hotelu Golden Fish a stali se středem pozornosti fotbalových fanoušků, především sběratelů autogramů. Trenér německého celku Pep Guardiola, který už hrál proti Viktorii s Barcelonou před dvěma roky, už spřádal plány, s čím na soupeře vyrazí. "Stále mám před Plzní respekt. Je to účastník Ligy mistrů a v této soutěži hrají zkušené mančafty, každé utkání je proto nebezpečné. Viktoria vyhrála poslední zápas v lize 6:1, nebude to pro nás jednoduché, ale vidím šanci se s předstihem kvalifikovat do osmifinále. Osobně se domnívám, že po každé porážce se mužstvo snaží zlepšit, proto si myslím, že Plzeň pro nás bude těžším soupeřem než v prvním zápase."

Kouč domácích Pavel Vrba se snažil své svěřence na odvetu dokonale připravit. Utkání na Bayernu jim pustil dokonce dvakrát. "Poprvé, aby se z toho poučili. Podruhé za trest, aby viděli, jak tam hráli. Z toho se musíme do odvety poučit. Musíme být důslednější, aktivnější, postavíme ofenzívnější rozestavění. Budeme hrát, na co máme a uvidíme, na co to bude stačit. Všechno je však otázkou kvality, vždyť v minulé sezoně Bayern vyřadil Barcelonu celkovým skóre 7:0." Na odvetu byli natěšeni především fanoušci, utkání bylo beznadějně vyprodáno, byť nejdražší lístek stál 3 800 korun. Bayern do sektoru hostí dostal 600 vstupenek, ale do Plzně dorazilo německých fanoušků daleko víc a sháněli vstupenky na poslední chvíli před stadionem.

Vědělo se, že nenastoupí David Limberský, který prodělával virózu. Samotné utkání bylo skvělým představením a dokázalo, že historie se opakuje. Stejně jako v roce 1971 jejich předchůdci, i teď podali hráči Viktorie výborný výkon, ale prohráli stejným výsledkem 0:1 a navíc inkasovali gól rovněž ve druhé části hry a na stejnou svatyni. Už ve třetí minutě vyprodaný stadion bouřil. Tecl šel před brankou po centru Rajtorala velice odvážně do souboje, ocitl se na zemi, ale španělský sudí penaltu neodpískal. Na druhé straně Kozáčika zachránila po střele Schweinsteigera tyč. Viktoria hrála výborně, celé mužstvo bylo neustále v pohybu a hráči dobře kombinovali. Ve 36. minutě přišla velká příležitost domácích. Horváth zasprintoval po levé straně, přesným centrem levou nohou našel Koláře, jenže rozběhnutý záložník ve vyložené šanci mířil hlavou nad branku. Po skončení poločasu vyprovodilo publikum domácí hráče aplausem.

Na začátku druhého dějství přežila Viktoria velkou šanci Bayernu, když střelu Lahma směřující do branky odvrátil Čišovský. Po hodině hry poslal hostující trenér na trávník Mandžukiče a měl šťastnou ruku. Po jedné akci se střídající hráč ocitl zcela volný a hlavou překonal Kozáčika - 0:1. Stav utkání se už do konce nezměnil, přestože Viktoria dřela a nechtěla se před skvělými fanoušky smířit s porážkou. Teclovu gólovou střel však brankář Neuer vyrazil a Bayern vítězství udržel. Plzeňský tým však odehrál výborný zápas. Bojoval nadoraz a s velkým nasazením, žádný souboj nebyl pro jeho hráče předem ztracený. Velké utkání hráli především kapitán Pavel Horváth a rychlonohý záložník Milan Petržela. Bayern si tak dvě kola před koncem zajistil postup do osmifinále Ligy mistrů a Viktoria byla v tabulce nadále poslední.

Vrba v Plzni končí, Viktoria statečně bojuje v Anglii

Až příliš se toho událo mezi domácím duelem s Bayernem a odvetou s Manchesterem City. Ve čtrnáctém ligovém kole Viktoria góly Petržely a Čišovského porazila venku Mladou Boleslav, národní celek České republiky i s pomocí střídajících Rajtorala a střelce jedné z branek Hořavy porazil v přátelském utkání 2:0 Kanadu a v utkání Poháru České pošty zvítězila Viktoria v Domažlicích 3:0. Pohárové utkání se hrálo v sobotu 16. listopadu, ještě po něm při rozhovoru televize s trenérem Pavlem Vrbou nic nenasvědčovalo tomu, že by měl v Plzni skončit, ale už v pondělí vydaly sdělovací prostředky pro všechny fanoušky Viktorie neuvěřitelnou zprávu: "Pavel Vrba se stane prvním lednovým dnem příštího roku novým trenérem národního týmu. Využil výstupní klauzule ve smlouvě. Po mimořádně úspěšném angažmá na západě Čech tak po více než pěti letech končí." V Plzni bylo z tohoto naprosto neočekávaného kroku hodně smutno, vedení FAČR a pražská média vůbec neskrývaly nadšení.

Na odchod k 15. prosinci se připravoval trenér, který Viktorii dovedl k vítězství v národním poháru (2010), dvakrát k titulu mistra ligy (2011, 2013), k vítězství v národním Superpoháru (2011), k postupu do osmifinále Evropské ligy (2013) a dvakrát k postupu do základní skupiny Ligy mistrů (2011, 2013). Zároveň se po dobu účinkování v Plzni stal čtyřikrát trenérem roku České republiky (2010, 2011, 2012, 2013). V první lize vedl Viktorii ve 157 zápasech za sebou, z kterých 93 vyhrál. Příznivci plzeňského klubu si kladli otázku, zda půjde vůbec nejúspěšnějšího kouče v historii klubu nahradit.

Fotbalový živit však běžel dál. V patnáctém kole Gambrinus ligy vyhrála Viktoria v Brně 3:1, když o góly se podělili Horváth z penalty a dvakrát Tecl. Ještě před utkáním v Manchesteru noviny rozebíraly, kdo že to vlastně Viktorii bude trénovat. Luboš Kozel z pražské Dukly nabídku odmítl a volba měla padnout na jednoho z dvojice Dušan Uhrin mladší, Zdeněk Zeman. Zatím se ještě stávající kouč Pavel Vrba chystal s Viktorií na svůj poslední výlet do Anglie. "Jsem rád, že Anglii ještě zažiju. Nějakým způsobem jsem se rozhod, je to moje osobní záležitost, ovšem věřím, že Plzeň bude dál pokračovat v Evropské lize, a to znamená skončit v tabulce třetí. Doufám, že jsme se poučili z Mnichova, kde jsme odehráli jedno z nejbojácnějších utkání za čtyři roky v pohárech. Teď jsme si ukázali u videa, při kterých momentech bychom mohli být nebezpeční. Přestože hráči City jsou špička, věřím, že se do nějakých šancí dokážeme dostat a něco proměnit."

Kapitán Pavel Horváth si před utkáním zafilozofoval: "Přirovnal bych to k našemu zápasu Českého poháru, kdy proti nám nemají soupeři také co ztratit a hrají lépe než v mistrovské soutěži. Všichni víme, kdo je favorit a jak dopadl první zápas. My se ale nevzdáváme a budeme bojovat, protože víme, že jakýkoli bodový zisk by nám pomohl." Před utkáním bylo skutečností, že s výjimkou zemí bývalého Sovětského svazu ještě v duelu základní skupiny Ligy mistrů na hřišti soupeře Viktoria nevstřelila gól. V tomto směru ani před utkáním s Manchesterem City nebylo příliš optimismu. Odtud si soupeři většinou odvážejí příděly. Optimistou byl naopak domácí záložník Samir Nasri. "My jsme teď v dobré náladě, s Plzní chceme vyhrát, i když jsme se už kvalifikovali do osmifinále. Ale láká nás první místo ve skupině. Plzeň sice doma s Bayernem prohrála 0:1, ale my jsme doma silní a na vlastním hřišti patříme mezi jeden z nejlepších celků v Evropě. A není to jen těch šest gólů Tottenhamu. Určitě vyhrajeme." Na utkání se těšilo i 1 200 fanoušků z Plzně.

V dramatických devadesáti minutách sahala Viktoria po senzaci. Hned v úvodu měla velké šance. Hořava šikovně přistrčil míč Rajtoralovi, který pronikl v šestnáctce až před Harta, ale místo střely volil přihrávku, na kterou nikdo nedosáhl. Za chvíli zatáhl míč Kolář, na penaltě našel Ďuriše, ale ten střelou minul tyč. Na druhé straně ve vlastním vápně zahrál rukou Rajtoral a nařízenou penaltu bezpečně proměnil Agüero - 1:0. Těsně před přestávkou se však zaslouženě radovala i Viktoria. Kolář po sprintu středem hřiště přihrál míč Hořavovi, novopečený český reprezentant za hranicí šestnáctky ostře vypálil přesně k tyči a vyrovnal na 1:1.

Drama pokračovalo i po přestávce a hrál se oboustranně výborný fotbal. Míč ze své sítě musel lovit Kozáčik. Pochybě obrany si neobsazený Nasri počkal na centr u tyče a z voleje ho překonal - 2:1. Za čtyři minuty však bylo znovu skóre srovnáno. Po rychlém protiútoku Viktorie nejdřív Kolář vystřelil z pětadvaceti metrů a Hart s námahou vytěsnil míč nad břevno, za chvíli opět Kolář přihrál Teclovi a ten se trefil do černého - 2:2. Ještě dvanáct minut před koncem sahala Plzeň po bodu, ale v závěru anglický celek ještě dvakrát udeřil. Nejdříve střídající Negredo a v závěru stanovil konečný účet Džeko. Vzhledem k tomu že CSKA doma prohrálo s Bayernem 1:3 o třetím místě a postupujícím do Evropské ligy se mělo rozhodnou v prosinci v posledním utkání v přímém souboji Viktorie s CSKA.

CSKA skvělý závěr a postup Viktorie

Listopad se přehoupnul do prosince a trenér Pavel Vrba oznámil, že si bere k reprezentaci i asistenta Karla Krejčího. Posledním ligovým zápasem v Plzni byl pro oba dva duel šestnáctého kola s Příbramí, který Viktoria zvládla a po gólech Horvátha a Petržely zvítězila 2:0. Do Plzně už směřoval kouč Dušan Uhrin mladší, smlouvu po utkání s CSKA podepsal na dva a půl roku, ale oficiálně měl mužstvo převzít až se zahájením zimní přípravy. Pavel Vrba se definitivně loučil pár dní po své padesátce utkáním s moskevským CSKA. Karty byly vrženy zcela jasně. Viktoria byla zatím v Lize mistrů v tabulce poslední bez jediného bodu na kontě. CSKA bylo před ní se třemi body z prvního vzájemného utkání, které vyhrálo 3:2. Jelikož při rovnosti bodů rozhodovaly vzájemné zápasy, Viktoria k postupu potřebovala vyhrát 1:0 nebo 2:1, při výsledku 3:2 by se prodlužovalo, po případě přišly na řadu penalty, výhry 4:3 a vyšší posílaly do evropského jara ruského soupeře.

Situace byla napjatá, v tabulce na tom byli lépe zatím hosté a také přicestovali do Plzně v roli favorita. "Už kvůli fantastickým fanouškům budeme chtít s týmem utkání zvládnout. Celé město si to zaslouží. Loučení s fanoušky jsem zažil už po utkání s Příbramí a teď věřím, že vyhrajeme a po zápase půjdeme poděkovat ochozům. Byla by to krásná tečka za mým působením v Plzni," přál si končící trenér Pavel Vrba. Připravovala se také bezpečnostní opatření, o kterých informoval tiskový mluvčí klubu Pavel Pillár. "Do Plzně se chystá velké množství fanoušků soupeře. Chceme předejít možným problémům a tak přístupová cesta pro fanoušky hostů bude od ostatních návštěvníků oddělena pevnými zábranami. Utkání je hodnoceno jako rizikové. Všechny složky bezpečnostního systému jsou připraveny. Věříme, že se duel obejde na stadionu i ve městě bez větších problémů."

Fotbaloví experti většinou věřili v úspěšný výsledek a v postup Viktorie. "Plzeň má kvalitní a sehraný celek, jenže kluci s CSKA mají výhodu, že jim stačí nerozhodný výsledek. A zkuste si to představit, jaké by to bylo, kdyby šli Rusové do vedení. Přeji Plzni, aby uhrála postupový výsledek," nechal se slyšet vicemistr Evropy 1986 a bývalý manažer reprezentace Vladimír Šmicer. Bývalý útočník Sparty Marek Kincl si také přál postup, ale zároveň varoval: "Rusům v poslední době stoupá forma. Cesta k postupu rozhodně nevede přes bláznivou ofenzivu. Plzeňáci musí poctivě pracovat vzadu a čekat na šanci. A za žádnou cenu nesmí opakovat hloupé chyby z prvního zápasu v Petrohradu, které je stály body. Postup bych Viktorce přál." Podzimní část mistrovských soutěží už skončila a veškerá pozornost národa se soustředila na plzeňské střetnutí. Jeho průběh si dovolil předpovídat i Jakub Dovalil, ternér reprezentace do 21 let. "Plzeň je schopná zápas s CSKA zvládnout a postoupit. Pro český fotbal by to byla dobrá zpráva, už jen kvůli pohárovému koeficientu. V prvním zápase v Rusku si Plzeň ověřila, že proti CSKA hrát jde, i když mají silný a stabilizovaný celek. Mají zažité automatismy a hlavně vyrovnanou výkonnost. To ale neznamená, že by byla Plzeň bez šance. Navíc se hráči budou chtít rozloučit s trenérem Vrbou co nejlepším výsledkem. Když budou hrát svůj fotbal, prosazovat se po křídlech a povedou se jim standartky, postoupí do Evropské ligy."

Tak jak reprezentační kouč jedenadvacítky předpověděl, se také stalo. Ale velký úspěch se rodil v potu tváře a velice těžce. Vyprodaný stadion viděl neuvěřitelné drama od první do poslední minuty. Os počátku se Viktoria pustila do útočení a už ve třetí minutě byl sám před brankou Petržela, ale než si stačil zpracovat míč, Tošič mu ho ukopl. Blízko gólu byl i Kolář, jeho prudké střele levou nohou chybě snad metr, aby skončila v brance. Do obrovské šance se dostal Tecl, který vypálil z hranice velkého vápna k tyči a brankář Akinfejev vyškrábl míč prsty na roh. Postupové ambice si mohla Viktoria zkomplikovat po třiceti minutách hry. K míči se dostal na hranici ofsajdu Musa, stoper Čišovský se zastavil, leč sudí nechal pokračovat ve hře a nigerijský útočník běžel sám na Kováčika. Ten však předvedl fantastický zákrok a šanci zmařil.

Drama pokračovalo i po přestávce. Brzo přišel na hřiště japonský záložník Honda, ale gól mohl padnout do sítě jeho mužstva. Horváth poslal oblouček do šestnáctky a Tecl v pýdu hlavičkoval jen pár centimetrů nad břevno. Okamžitě z protiútoku udeřili hosté: Hondův centr ke vzdálenější tyči si zpracoval Musa a překonal zblízka Kozáčika - 0:1. Za tohoto stavu i nejvěrnější fandové přestávali věřit v postupový výsledek, přesto domácí hráče neustále povzbuzovali. Dzagojev zezadu fauloval Procházku a byl vyloučen. 4trnáct minut před koncem svitla naděje: Horváthův centr poslal do sítě hlavou Kolář - 1:1. Viktoria vycítila šanci, osm minut před koncem přišel na hřiště Wágner a v úplném závěru, v nejvhodnější okamžik se opřel do míče a jeho střela skončila v síti - 2:1. Nakonec ještě zahrával Honda trestný kop, ale nebezpečí bylo zažehnáno a přišel postup! Krásnější rozlučku si odcházející trenér nemohl přát. Jásající ochozy skandovaly dlouho po utkání jeho jméno.

krajinská senzace poslala Viktorii do osmifinále

Výsledek prvního utkání příliš nadějí na postup Viktorii nedával, ani věrní fanoušci v něj už ani nevěřili. Klub uvolnil na půlroční hostování do pražské Dukly Marka Hanouska, který na Kypru utrpěl zranění a na rehabilitaci, doléčení a případné rozehrání to měl výhodnější v klubu na Julisce. Jarní start do Gambrinus ligy absolvovala Viktoria v Ostravě, kdy po dvou gólech Tecla dokázala zvítězit 2:1. V utkání se však zranil brankář Kozáčik, kterého vystřídal Bolek, a u prvního gólmana to vypadalo na delší absenci. Nejen z toho byly v Plzni před odvetou obavy. Šachtar se v prvním utkání představil jako výborný celek, jdoucí cílevědomě za svým cílem: postupem do osmifinále Evropské ligy. Plzeňský trenér Dušan Uhrin před utkáním uvedl: "Nechci mluvit o naději, všechno bude záležet na tom, jak budeme hrát. stačí nám jakékoliv vítězství nebo i remíza 2:2."

Hráči Viktorie si i přes ne zrovna příznivý výsledek v prvním utkání věřili. Za všechny to vyjádřil kapitán Pavel Horváth. "Ještě zdaleka není rozhodnuto. Stoprocentně to bude taktické. V určitých fázích prvního zápasu jsme jim ukázali, že fotbal hrát umíme. My je respektujeme a myslím, že oni dobře vědí o naší síle. I pro ně je jasné, že nic není rozhodnuto. Pohárové play off se nehraje na jeden zápas, není to pouze devadesát minut, ale nejméně sto osmdesát. Pořád je v odvetě dost času na to, abychom napravili nezdar z prvního zápasu. Věřím tomu, že jsme schopni si vytvořit takovou pozici, abychom mohli přemýšlet o postupu." Plzeňský záložník si také před utkáním zavtipkoval. "V prvním utkání mi věnovali dost velkou pozornost, často jsem byl na zemi. Je jasné, že se bojí, abych jim neutekl, neudělal tři čtyři hráče a nezakončil."

Při samotném utkání to vypadalo, že dobrá předzápasová nálada kapitána Viktorie přinesla jeho mužstvu štěstí u v samotném dulelu. Šachtar začal velkým náporem a neustále se rychlou kombinací tlačil před branku plzeňského celku. V osmnácté minutě stálo při hostech štěstí. Teixeira ve výhodné pozici v šestnáctce vystřelil, ale Čišovský míč srazil. Potom ale Viktoria zasadila soupeři velice těžkou ránu. Na odražený míč si naběhl Kolář, vystřelil a míč skončil s pomocí teče jednoho z obránců za zády šokovaného brankáře Pjatova - 0:1. Byl to pro ukrajinský celek smrtící úder a za čtyři minuty se dostavil druhý. Pravý záložník Petržela se na opačné straně velkého vápna dostal k míči a křížnou střelou levou nohou ke vzdálenější tyči napnul síť podruhé - 0:2!

O přestávce si Šachtar i jeho příznivci uvědomovali, že hostům k postupu stačí i remíza 2:2 a vstřelit za poločas tři góly byl nadmíru složitý úkol. Přesto se o něj hráči pokusili. Ukrajinské mužstvo vyvinulo velký tlak. Hráči Viktorie na hranici sebeobětování v čele se skvělým brankářem Bolkem čelili spoustě šancí soupeře, dvakrát hosty zachránilo břevno. Až dvě minuty Luiz Adriano snížil na konečných 1:2, ale na víc už Šachtar neměl. Závěrečný hvizd, ruce hráčů i fanoušků Viktorie letí nahoru a všichni jásají: "Postoupili jsme do osmifinále!!!"

V odvetě s Lyonem nechybělo Viktorii k postupu příliš

Evropská mise se pro Viktorii v sezoně 2013 - 2014 zdála být u konce, pro odvetu v Plzni se ji příliš šancí nedávalo. Zvláště když se plzeňskému týmy v Gambrinus lize nepodařilo doma ani porazit Slovácko. Urodila se jen bezbranková remíza a zdálo se, že pokles formy má trvalejší charakter. Deník Sport rozebíral stávající situaci v celostránkovém článku pod titulkem "Pozor, Plzni svítí alarm." Pitval situaci v mužstvu ze všech možných stran a celkový dojem pro čtenáře byl jasný: jakoby pražské periodikum Viktorii už pomalu odepisovalo.

Hráči se naštěstí soustředili jen a jen na sebe a prioritní pro ně byla odveta s Lyonem. Většina z nich neviděla situaci beznadějně, přestože si hráči uvědomovali, že náskok soupeře je velký. Naděje však umírá poslední a několikrát v minulosti se v pohárech podařilo různým celkům ztrátu 1:4 ještě vymazat. "Hodně by nám pomohlo vstřelit brzy první gól zápasu. To by nás stále ještě drželo ve hře o postup do dalších bojů v Evropské lize. Tříbrankový náskok soupeře v hlavách samozřejmě máme a víme, že nám může pomoci výhra 3:0. To ale samozřejmě bude hodně těžké, to si uvědomujeme. Trenér nám vysvětloval taktické záměry a my se budeme snažit plnit je na hřišti. Také cítíme únavu z rychlého sledu zápasů, ale spíše než únava fyzická, je to únava psychická."

Všichni v Plzni se ale snažili myslet pozitivně s cílem pokusit se o postup zabojovat. I kapitán Pavel Horváth si uvědomoval, že náskok soupeře je vysoký, ale přihodit se může cokoli. "Nemáme co ztratit. Byť se nám poslední týden nepovedl, jak jsme chtěli, musíme udržet pozitivní náladu. Nevidím důvod, proč bychom měli být negativní. Máme před sebou, aspoň doufám, dobrý zápas a věřím, že nás nastartuje k dalším dobrým výsledkům. Není lehké porazit mužstvo jako Lyon 3:0. Ale fotbal je fotbal. Pokud se nám podaří brzy skórovat a neinkasovat, tak bude zápas otevřený. Bylo by sice nesmysl pouštět se bezhlavě do ofenzivy, ale musíme čekat na šanci a z ní dát gól. Věřím, že když budeme dobře napadat rozehrávku soupeře, tak se zaskočíme. Když prohrajeme, tak vypadneme, nic horšího se stát nemůže." Francouzský celek byl po prvním zápase velkým favoritem na postup, vždyť si vytvořil třígólový náskok, ale jeho trenér Rémi Garde to tak neviděl a své svěřence varoval před podceněním soupeře. "Pořád jsme jenom v půlce. Hráči byli po vítězství v Lyonu ve velké euforii, ale snažil jsem se je uklidnit, aby se soustředili na odvetu, která bude těžká. Plzeň je silná a doma bude ještě silnější."

Francouzský kouč dokonale odhadl situaci. Jeho tým musel tvrdě bojovat o přijatelnou porážku, která ho nakonec poslala do čtvrtfinále. Porážku však odvrátit nedokázal. Viktoria nastoupila překvapivě bez kapitána Pavla Horvátha, který začal na střídačce, a na hřišti ho nahradil slovenský záložník Patrik Hrošovský. Plzeň se pustila do soupeře bez respektu a během prvního poločasu si vytvořila několik dobrých brankových příležitostí. Hned v úvodu poslal míč před branku Ďuriš a nabíhající Kolář minul branku snad jen o milimetry. Zaplněná Doosan Arena mohla jásat i po akci Petržely, který se ve velkém vápně uvolnil, ale zblízka pálil nad břevno. Hřmělo však i na druhé straně, ale Tolisso trefil jen tyč. Největší šanci v první části utkání však zazdil Čišovský, kterému hlavou přihrával Tecl, jenže osamocený slovenský stoper trefil pouze brankáře. Nevyužitá tutovka bolela o to víc, když Lyon v posledních vteřinách nastavení prvního poločasu skóroval. Gomis obelstil v šestnáctce Čišovského a střelou ke vzdálenější tyči překonal Bolka.

O postupujícím do čtvrtfinále se zdálo bát definitivně rozhodnuto. Po přestávce se však děly věci! Fotbalisté Viktorie se nevzdávali a během dvou minut otočili skóre ve svůj prospěch. Nejdříve poslal Hrošovský ideální přihrávku Kolářovi, který umístil míč k tyči a vyrovnal - 1:1. A za dvě minuty nacentroval Petržela a nabíhající Tecl rozvlnil síť francouzské branky podruhé - 2:1! Viktoria hrála skvělý fotbal a dokonale se rehabilitovala za výkon a porážku v Lyonu. Diváci byli ve varu. Když Dabo fauloval ve vápně Ďuriše, nařídil sudí penaltu a tribuny bouřily. Jenže domácí obrovskou příležitost snížit náskok Lyonu na rozdíl jedné branky nevyužili. Tecl pokutový kop neproměnil! Plzeňský tým maximálně bojoval do posledních vteřin dramatického duelu. A měl další velké příležitosti. Lyon však několikrát zachránil vynikající brankář Lopes. Lapil bombu Čišovského pod břevno z třiceti metrů a u tyčky vytěsnil hlavičku střídajícího Wágnera. Výhra 2:1 byl výborný výsledek, znamenal však vyřazení z pohárové Evropy.

 
© FC VIKTORIA Plzeň & eSports.cz, s.r.o. & Beneš & Michl
facebook |  twitter |  Google+ |  YouTube |  RSS kanál