Zařadí se k dalím dvěma fotbalistům bývalé kody Plzeň, kteří v letoním roce dosáhli na sedmdesát let svého ivota. Po Frantiku Plassovi a Frantiku Sudíkovi oslaví ve středu 17. září sedmdesátiny Zdeněk Pleko. Patřil k oporám kodovky v první i ve druhé lize. Nastupoval na postu defenzivního záloníka nebo obránce, k jeho přednostem patřila agresivita, tvrdost, důraz v osobních soubojích a dovedl i tvrdě vystřelit. Zahrál si i v nezapomenutelných duelech s Bayernem Mnichov.
Na přezdívku "Dědek" slyí po celou dobu svého působení v Plzni, i dnes v sedmdesáti letech. "Kdy jsem přiel do kodovky, prvně mě tak oslovil brankář Josef Čaloun a u mi to zůstalo. Asi jsem na spoluhráče působil nějakým dědkovským dojmem." Narodil se v Kutné Hoře, ale s fotbalem začínal v Ústí nad Labem, kde hrál od áků a do vojny. Nejdřív ve Slavoji a potom ve druholigové Armaturce. Vojnu proil v letech 1963 - 1965 v druholigové Dukle Slaný. Hrál třeba s Frantikem Plassem, Václavem Migasem a dalími budoucími prvoligovými hráči. O vojně hovoří dobře. "Byla to pro mě velice dobrá kola, jak ivotní, tak i fotbalová."Po vojně následoval přestup do Plzně, ale nebylo to okamitě. "Asi na měsíc jsem se vrátil do Ústí a v prosinci 1965 jsem potom přestoupil do kody Plzeň. Největí zásluhu na tom měl Franta Plass, který mě znal z vojny a vedení klubu mi doporučil." kodovka se v těch letech snaila vrátit mezi elitu, ale kdy se jí to v roce 1967 podařilo, bylo to jenom na rok a následovalo známé období vzestupů a pádů. Nic příjemného to nebylo ani pro Zdeňka Pleka. "Mě navíc trenér Vlastimil Chobot po postupu do první ligy v roce 1967 přeřadil do béčka a nejvyí soutě jsem si zahrál a později za trenéra Jiřího Rubáe, kdy jsem byl stálým členem kádru áčka."
Na začátku sedmdesátých let vzniklo v Plzni velice dobré mustvo, které sice jetě jednou sestoupilo, ale potom si dvakrát jako druholigové zahrálo s Bayernem Mnichov a po návratu mezi elitu v roce 1972 hrálo první ligu dlouhých osm let. V Plzni v té době věc nevídaná. "Trenér Rubá tady vytvořil velice dobrý tým, který byl správnou partou jak na hřiti, tak i mimo ně. Dodnes na to rád vzpomínám. Pepík Čaloun, Vaek Kořínek, Franta Brusnický, Karel Süss, Ivan Bican, Franta Sudík, Vaek Kamír, Standa trunc a dalí, to byli nejen kvalitní fotbalisté, ale také výborní kamarádi. Dohromady jsme tvořili perfektní kolektiv. Největí zápasy kariéry jsem sehrál v Poháru vítězů pohárů s mnichovským Bayernem. Byl jsem v základní sestavě na postu levého beka v Plzni i potom v odvetě v Německu a bojoval jsem na trávníku se známými světovými esy. To byly nezapomenutelné záitky."
Ve kodovce byl téměř do poloviny sedmdesátých let. Následovalo ČSAD Plzeň a trénování, vychoval pro první ligu i syna Lukáe. "Po podzimu 1974 jsem přestoupil do divizního ČSAD, kde jsem hrál a později začal i trénovat. Měl jsem v rukách jak divizní fotbalisty, tak i mladé hráče. Podařilo se mi vychovat třeba Vláďu Myslíka nebo syna Lukáe. Ten hrál za 1. FC, první ligu za Viktorii, Blany a Příbram. V současné době kope za třetiligový Králův Dvůr, který je příbramskou farmou."
Zdeněk Pleko patřil k úspěným fotbalistům v historii Viktorie, sehrál řadu zápasů v první i ve druhé lize, startoval v evropském poháru proti slavnému světovému klubu. V dlouhé řadě gratulantů k ivotní sedmdesátce stojí spoluhráči, trenéři i fanouci Viktorie.
Autor: Pavel Hochman
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
