Ve věku sedmdesáti let zemřel v neděli 19. června Josef Čaloun. Brankářská legenda Viktorie Plzeň odela do fotbalového nebe pouhý den po svých narozeninách. Fotbalový elegán a dentlmen svedl ve své kariéře spoustu velkých vítězných zápasů, statečně se pral i se zákeřnou nemocí, aby jí nakonec v nerovném boji podlehl.
Za áčko národního mustva Československa sice neodchytal ádný oficiální mezistátní utkání, přesto jeho dres oblékl. Stejně tak nosil na sobě dres olympijského mustva. Josef Čaloun patřil v sedmdesátých letech k výborným brankářům. Odborníci ho řadili k nejlepím v republice.
Vojnu absolvoval v Dukle Tábor, kdy s ním hrál i pozdějí plzeňský spoluhráč Karel Süss. Po vojně odeel do prvoligových Pardubic, kde si hodně zapamatoval první zápas. "Hráli jsme v Bratislavě na Interu a já za stavu 3:0 pro domácí střídal Liku. Dostal jsem jetě dalí dva góly," vzpomíná na nepříli astný prvoligový debut. V roce 1970 přestoupil do Plzně, kde před ním působil bratranec Frantiek.
Josef Čaloun se stal okamitě oporou kodovky. Měl výbornou brankářskou techniku a na brankové čáře byl téměř nepřekonatelný. O jeho reflexivních zákrocích se zdálo mnoha renomovaným kanonýrům. V naí nejvyí soutěi odchytal 261 zápasů a je jedním z plzeňských borců, kteří měli na sobě nejcennějí dres se lvíčkem na prsou. V roce 1977 byl vyhláen nejlepím brankářem ligy a úspěně chytal za olympijský tým. Absolvoval přípravné zápasy i turné po Jiní Americe.
Nakonec vak v roce 1980 na OH do Moskvy nejel. "Z nějakých důvodů dostal nakonec přednost Netolička a já tak přiel o zlatou medaili," litoval po letech. Kromě působení v olympijském týmu si Josef Čaloun zachytal i za A - celek Československa. "Byl to přátelák s Borussií Dortmund a hráli jsme hrozně. Dostali jsme 1:6 a já u se potom do A reprezentace nikdy nepodíval." V plzeňské kodovce vak odváděl trvale kvalitní výkony, po sestupu z nejvyí soutěe byl oporou mustva i ve druhé lize.
Z Plzně odeel v roce 1983 do Svéradic, kde se stal duí mustva a hrajícím trenérem. Podílel se na postupu venkovského klubu do II. ČNFL a poznal po vrcholovém fotbalu i jak se dýchá v niích soutěích. V plzeňské Viktorii vak pracoval stále. A u jako vedoucí mustva, nebo trenér brankářů. Třeba v roce 1994 se podílel na velice pěkném pátém místě v první lize. Měl lví podíl na výchově a přípravě svého syna Michala, který se brzo stal oporou v brance Viktorie a svého času patřil k naim nejlepím gólmanům. Jetě nedávno byl členem realizačního týmu Viktorie v roli trenéra brankářů a podílel se tak na úspěích plzeňského celku. Také se věnoval přípravě gólmanů v divizní Doubravce. Viktoria vyjadřuje jeho rodině a blízkým nejhlubí soustrast.
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
