Stal se symbolem nejen plzeňského fotbalu a jeho jméno je často tím prvním, které zazní z úst začínajících áčků, kdy se jich zeptáte, kdo je jejich sportovním vzorem. Pavel Horváth se stal osobností, její význam daleko překračuje hranice fotbalových trávníků. Ve středu 22. dubna 2015 oslaví plzeňský fotbalový génius rovnou čtyřicítku.
Před čtyřiceti lety zrodil praský Břevnov budoucí legendu. V průběhu let působil Horváth ve pičkových klubech české nejvyí soutěe i věhlasných zahraničních velkoklubech. V roce 2008, kdy mu bylo třiatřicet, spojil svou kariéru s klubem FC Viktoria Plzeň, v jeho dresu nyní slaví kulaté jubileum. Někdy ráno nebo večer se cítím na čtyřicet, ale v podstatě pořád jsem v kolektivu mladích a někdy i výrazně mladích lidí, co mi pomáhá. Potěila mě nae recepční paní Červená, která věděla, e mám narozeniny, ale blahopřála mi osmatřicetinám, usmívá se Pavel Horváth. Co se týče těla, asi bych se na čtyřicet mohl cítit, ale co se týče mylení a hlavy, tak tam mi čtyřicet určitě není. I kdy ivotních zkueností mám dost, za čtyřicet let jsem toho zail spoustu a v některých situacích na věci nahlíím jinak, ne jak bych se na ně díval před patnácti nebo dvaceti lety, dodává.Jak ale přemýlel Pavel Horváth před deseti lety? Co se mu honilo hlavou při oslavě třicátých narozenin? Já byl v té době v Japonsku a vím, e jsem se tam bavil o prodlouení smlouvy. Měl jsem mylenky na to, e bych tam ukončil kariéru, ale jetě jsem tuil, e bych mohl hrát dál. Byla tu varianta, e bych se vrátil do Jablonce, kde jsem začínal, ale dopadlo to tak, e jsem el do Sparty. V podstatě na přelomu roku, kdy jsem u váně přemýlel o své poslední sezóně, jsem přestoupil do Viktorky. A jsem tu u sedmou sezónu. Já jsem si ve fotbale vdycky něco naplánoval a v podstatě nikdy mi to nevylo, přemýlí čtyřicetiletý fotbalista. To, e jsem si kariéru takhle prodlouil, je fantastické, ale kdy se bavíme s fyzioterapeuty a s dalími lidmi, kteří na mě nahlíejí z lékařského hlediska, tak jen kroutí hlavou. To, e jsem to s mými fyzickými proporcemi a chodidly, která jsou opravdu plochá, dotáhl ve vrcholovém sportu a ke čtyřicítce, je moná na nějakou studii, směje se Horváth.
Následující věty ale pronáí s kamennou tváří, uvědomuje si toti, e ukončení aktivní kariéry můe přijít dřív ne se závěrečným hvizdem posledního mistrovského zápasu. Jsem u tři týdny zraněný a od doktorů vím, e jsem mimo hru v podstatě u definitivně. Ten kotník je opravdu ve patném stavu. Budu věřit tomu, e kdy se nám potěstí a podaří se získat titul v nějakém předstihu, tak se mi povede dostat se s nějakým obstřikem kotníku do kádru a naposledy si lápnout na hřitě. Takhle jsem si to vysnil já, ale reálně to je spíe tak, e se na trávník u asi nepodívám. V létě bych stejně skončil a bohuel to asi přijde o nějakou tu chvíli dřív. Moje manelka mi ale říkala, e jsem si u snad svoje odehrál, a má samozřejmě pravdu. Nějaký rok u jedu přesčas, ale jsou to přesčasy příjemné, říká Horváth, který se jen těko brání přicházejícím vzpomínkám a emocím.