Trenérská legenda Viktorie Plzeň Zdeněk Michálek oslavil sedmdesáté narozeniny. Při této příležitosti mu pogratulovali i zástupci klubu a osobně mu přišli popřát i hráči. Mezi nimi například David Limberský, kterého právě trenér Michálek dostal před lety do plzeňského áčka.

Jak jako čerstvý sedmdesátník vzpomínáte na léta ve Viktorii Plzeň?
„Určitě v dobrém. Prožil jsem tu velký kus života, vždy jsem si jen na chvíli odskočil trénovat jinam – do Německa, v Rakovníku, v Příbrami… Pak ke konci kariéry menší kluby. Například jsem postoupil s Domažlicemi a s Tachovem do třetí ligy, což pokládám za velký úspěch. Když se člověk dostane s takovými kluby výš, tak cítí, že odvedl dobrou práci. Na druhou stranu se tu teď tak dívám a závidím. Pamatuji, jak jsme 90 % tréninků v zimní přípravě odtrénovali na škváře, kde je nyní parkoviště. Celé to zázemí a okolo se nedá vůbec srovnávat s tím, co jsme prožívali my.“

Když tedy přijdete na ten stadion a podíváte se na něj, jak to vnímáte?
„Nedá se to srovnávat. Někdy v letech 1968 – 1970 sice chodilo 30 tisíc diváků a atmosféra byla krásná, ale nyní je to tady uzavřené bez atletické dráhy. Fotbalový stadion, jak má být. Nic lepšího hráči u nás nemohou najít.“

Na jakou partu jako trenér vzpomínáte v Plzni nejraději?
„Dan Šmejkal, Zdeněk Bečka, Jirka Skála, Robert Vágner… To byli hráči, s nimiž jsme udělali v lize páté místo. Naprostá většina týmu byli odchovanci a vytvořila se skvělá parta. Nechci na nikoho z nich zapomenout, byli tam výborní hráči. V závěru jsem také například vytáhnul z mládeže Martina Filla s Davidem Limberským, na které také rád vzpomínám, byli to dříči. A vlastně ještě jsou.“

Viktorku jste pětkrát vytáhl do nejvyšší soutěže…

„Je to tak. Byl ale problém v tom, že se mužstvo velmi často oslabovalo a museli jsme to doplňovat hlavně z dorostu. Hráči odcházeli do Slavie a do Sparty, jakmile se zvedli, tak šli. Hráče jsme nemohli moc kupovat, hlavně museli přicházet z mládeže.“

Vy jste byl u slavného zápasu Viktorie s Bayernem Mnichov, pamatujete si na něj?

„To bylo v roce 1971. Hráli jsme doma před velkou návštěvou, Bayern byl tehdy nejlepší světové mužstvo. Hráli za něj velicí fotbalisté a my hráli druhou ligu, přesto to bylo vyrovnané utkání a prohráli jsme smolnou brankou jen 0:1. Na ten zápas se nedá zapomenout.“

Jak se fotbal za tu dobu vyvinul?
„Je to rychlejší, hráčské individuality jsou na velké úrovni. Fotbal se hodně vyvinul, hraje se například hodně na držení míče. Kvitoval jsem dobu, kdy ještě hrál Pavel Horváth – ten dovedl z první dát přihrávku za obranu, což je velmi těžké. Vznikají tím brankové příležitosti. Napodobovat se ho zkouší třeba Patrik Hrošovský, ale je to samozřejmě velmi obtížné.“

Je v Evropě nějaký tým, který hraje dle vašeho gusta?

„Já odjakživa fandím Realu Madrid. Hrají přímočarý fotbal a mají kvalitní hráče. Rád se dívám také na Bayern Mnichov.“

Věříte, že se do Plzně vrátí Liga mistrů?

„Já myslím, že ano. Kvalita kádru je stále taková, že by se tam mohla Viktorka opět dostat.“


Fotogalerie