Puma banner vlevo
Legendární František Plass slaví 75. narozeniny
18.04.2019
P. Hochman
Novinky

Legendární František Plass slaví 75. narozeniny

Pamětníci se na něj chodili dívat už v dobách, kdy hrál jako dorostenec za dospělé v plzeňském ČSAD. Labužníci chodili na Slovany hlavně kvůli němu. Upoutával pozornost svým atletickým zjevem a nevídaným fotbalovým talentem. Míč mu nepůsobil vůbec žádné potíže, hrál si s ním, jako by ho dostal už do kolébky. Prostě talent se vším všudy. Jeden z nejlepších fotbalistů Československa šedesátých a sedmdesátých let se 18. dubna dožívá pětasedmdesáti let.

Zástupci klubu popřejí Františku Plassovi před nadcházejícím domácím utkáním s Duklou Praha, na které jsou vstupenky stále v prodeji. Přijďte popřát potleskem jedné z největších klubových legend i vy!

S fotbalem chtěl jako žáček začít na Petříně, ale kamarádi ho přetáhli do blízkého ČSAD, dnes SK Smíchov. Odtud se dostal poprvé do československé reprezentace na dorostenecký turnaj UEFA v Rumunsku, což bylo neoficiální mistrovství Evropy a naši chlapci v roce 1962 překvapili, přivezli bronzové medaile. V ČSAD ho také potkala první velká smůla, když mu v témže roce na podzim zlomili v Mariánských Lázních nohu a přišla první nucená přestávka.

V lednu 1963 přestoupil v devatenácti letech do prvoligového Spartaku, okamžitě zapadl do základní sestavy, ale hned ve druhém jarním utkání s Prešovem v březnu utrpěl zlomeninu nohy podruhé. Doktoři mu prorokovali konec s vrcholovým fotbalem, jiní by s takovými zraněními možná opravdu končili, František Plass nikoliv. Spartak sestoupil, zcela jistě i proto, že hrál bez zraněného Plasse. On sám v létě 1963 narukoval do Slaného, místní Dukla právě postoupila do druhé ligy a borec takových kvalit se jí náramně hodil.

Tady oblékala zelené sukno řada později známých fotbalistů, mezi nimi i ten který potom nahradil Františka Plasse v národním mužstvu – Václav Migas. Oba spolu hráli v záloze, velmi dobře si rozuměli a vytvořili nejlepší druholigovou středovou řadu. Leč přišla další Plassova smůla, v prosinci 1964 zněl lékařský nález: infekční žloutenka. Následoval předčasný odchod z vojny, tvrdá dieta a opět herní přestávka. Nucenou pauzu si postupně krátil a už na jaře 1965 nastupoval na část druholigových duelů plzeňského týmu. Rychle začal nad ostatními opět vynikat, dominoval doma i na cizích hřištích, a když Škodovka postoupila v roce 1967 opět do první ligy, byl její výraznou oporou. Rychle se vypracoval mezi nejlepší fotbalisty poválečného Československa.

K jeho vynikajícím herním vlastnostem patřila univerzálnost, schopnost zahrát na jakémkoliv místě, měl vynikající předvídavost, přesnou přihrávku, výborně hrál hlavou a uměl přesně vystřelit. Za každého stavu bojoval ze všech sil a dovedl strhnout i své spoluhráče. Vystřídal místo stopera, středního útočníka, záložníka, ale nejplatnějším byl zřejmě na postu volného hráče – libera. Tam mohl plně uplatnit vlastní přebohaté přednosti.

Na jaře 1968 ho trenér Jozef Marko poprvé povolal do národního mužstva. Československo porazilo v Bratislavě 3:0 Jugoslávii a 3:2 Brazílii, v obou utkáních zahrál Plass vynikající hru a nároční bratislavští diváci ho pasovali za nástupce svého miláčka Jána Popluhára v obraně národního mužstva. Za áčko Československa sehrál 11 oficiálních mezistátních zápasů, oblékal reprezentační dres dorostenců, juniorů i olympioniků. Mnoho fanoušků si často kladlo otázku, proč těch reprezentačních startů nebylo víc?

Nemá smysl teď vzpomínat, že o Františka Plasse měly v té době zájem Sparta, Slavia i bratislavský Slovan, tři nejpopulárnější kluby v republice, zájem byl i v zahraničí, ale on zůstal doma v Plzni. A odtud to do reprezentace bylo vždycky dál než z hlavního města. Nemá cenu teď vzpomínat, proč v devětašedesátém roce trenér Marko vinil Plasse z inkasovaných gólů v kvalifikačním utkání o MS 1970 v Mexiku s Maďarskem, když celá republika viděla, jak celé mužstvo bezhlavě útočilo a jen jediný Plass zůstával vzadu, sám však na rychlé maďarské útočníky nestačil. Do Mexika nejel, stejně jako před tím v osmašedesátém na olympiádu, neboť už byla rozehrána zmíněná kvalifikace na MS.

Za všechny to vyjádřil populární trenér a uznávaný odborník Rudolf Vytlačil, který po MS 1974 v NSR v Gólu napsal: „Kdekdo teď tleskal Beckenbauerovi, také já ho považuji za geniálního fotbalistu, ale neběhá v Plzni zrovna takový Beckenbauer – Franta Plass a neodepsali jsme ho jednou provždy za jedno nezdařené utkání s Maďary, které nakonec nezkazil on sám? Teď už je na Plasse pozdě, ale určitě to není jeho vina!“ To řekl o Plassovi trenér, kterého uznával celý svět. Před tím ve dvaasedmdesátém roce se plzeňský kapitán do národního mužstva vrátil, ale jen na dva zápasy. Víc jeho služeb reprezentační stavitelé nepotřebovali.

Fotbal byl jeho životem, s Plzní prožíval vzestupy a pády, dominoval v památném duelu s Bayernem Mnichov. V roce 1976 odešel ze Škodovky z funkce asistenta trenéra Tomáše Pospíchala do RH Cheb. Zde nejdřív hrál a potom začal trénovat. Nejdřív s Karlem Kolským, následně působil v roli hrajícího kouče, aby poté vytvořil trenérskou dvojici s dalším Plzeňanem Jiřím Lopatou. Podařil se jim husarský kousek, dostali RH Cheb poprvé v historii do první ligy.

Už v roli hlavního trenéra málem postoupil se svou Škodovkou do první ligy, trénoval Chomutov, Blšany, pražskou Duklu, Ústí nad Labem, znovu Cheb, Karlovy Vary, Tachov a další kluby. Byl vynikajícím hráčem, kvalitním trenérem v řadě klubů, nejvýraznější hráčskou stopu však zanechal v historii plzeňského fotbalu. Za všechny spoluhráče, svěřence, fanoušky přejeme všechno nejlepší!

Profil Františka Plasse

Narozen:

18. dubna 1944 v Plzni

Hráč

  • ČSAD Plzeň (1954–1962)
  • Spartak Plzeň (1963)
  • Dukla Slaný (1963–1964)
  • Spartak, Škoda Plzeň (1965–1976)
  • RH Cheb (1976–1977)

V 1. lize 163 startů a 16 vstřelených gólů

Reprezentant

  • za dorost Československa: 7 oficiálních startů (1962)
  • za juniory Československa: 4 oficiální starty (1964–1967)
  • za olympioniky Československa: 4 oficiální starty (1967–1968)
  • za A mužstvo Československa: 11 oficiálních startů (1968–1972)

Ocenění

Umístění v oficiální anketě odborníků v časopisu Stadión o nejlepšího fotbalistu Československa:

  • 1966: 23. místo
  • 1967: 14. místo
  • 1968: 4. místo
  • 1970: 17. místo
  • 1971: 29. místo
  • 1972: 9. místo
  • 1973: 19. místo
  • 1974: 31. místo

Nejlepší fotbalista Československa v anketě internacionálů deníku Mladá fronta o nejlepšího fotbalistu, atleta a plavce roku (1968)

Cena fair play (1968)

Bronzová medaile z dorosteneckého turnaje UEFA (mistrovství Evropy – 1962)

Vítěz Českého a finalista Československého poháru (1970–1971)

Účastník Středoevropského poháru (1970–1971)

Účastník Poháru vítězů pohárů (1971–1972)

Člen jedenáctky století Viktorie Plzeň a za Pavlem Horváthem druhý nejlepší Viktorián století (anketa fanoušků Viktorie v roce 2011)

Trenér

  • RH Cheb asistent (1976–1981)
  • Škoda Plzeň (1981–1984)
  • VTŽ Chomutov (1985–1987)
  • JZD Blšany (1988–1992)
  • Dukla Praha (1992)
  • Ústí nad Labem (1993–1994)
  • Slavia Karlovy Vary (1994–1995)
  • Union Cheb (1995–1996)
  • SK Rakovník (1996–1997)
  • FK Tachov (1997–1998)
  • Sportovní a podnikatelská střední škola v Plzni, šéftrenér mládeže (1998–1999)
  • FK Nepomuk (2000)
  • Viktoria Plzeň asistent (2000–2001)
  • Sokol Měčín (2006–2007)

Funkcionář

  • Škoda Plzeň sekretář (1987–1988)
  • Chmel Blšany vyhledávač talentů a pomocník trenérů (s přestávkami 1988–2007)

Národní mužstvo Československa na mezinárodním turnaji v Karlových Varech v létě 1968. Stojící zleva Alexander Horváth, František Plass, Juraj Szikora, Vladimír Hagara, Ladislav Kuna, Jozef Adamec, sedící zleva Ján Pivarník, František Veselý, Jaroslav Pollák, Alexander Vencel, Dušan Kabát. /archiv Pavla Hochmana/

 
© FC VIKTORIA Plzeň & eSports.cz, s.r.o. & Beneš & Michl
facebook |  twitter |  Google+ |  YouTube |  RSS kanál
×
Dnes v 19:00 | Muži
FC Viktoria Plzeň
Olympiakos FC