Své první fotbalové kroky v dospělém fotbale udělal v druhé nejnií soutěi a jetě pár let zpátky byl hráčem druholigového Ústí, z něho hostoval v divizních týmech. Pak ale přiel turbulentní vzestup, zisk titulu a účast v Lize mistrů! Seznamte se s Mariánem Tvrdoněm.
Vyrůstal jsem na sídliti v Nitře, kde můj táta trénoval mláde, take jsem měl k fotbalu vdy hodně blízko. Ale zkouel jsem i badminton, karate nebo pláový volejbal, nikdy jsem u toho fotbalu nebyl nějak fixovaný, popisuje své fotbalové začátky.
Hrát jsem začal v Čermáni, co je klub z Nitry. Nejdřív jsem hrál na hrotu, ale zhruba ve 13 nebo 14 letech mi trenéři řekli, jestli si nechci zkusit zachytat a u jsem v brance zůstal. V dorostu tátovi zavolali ze Zlatých Moravců, které hrály 1. dorosteneckou ligu, e jim vypadl gólman, tak jsem tam el na hostování, vzpomíná.
Pak jsem začal chodit na tréninky s áčkem a chtěli mě koupit natvrdo, ale Čermáň za mě chtěla hodně vysoké výchovné, take jsem el zpátky. A protoe u mi skončil dorostenecký věk, el jsem do áčka. Tehdy to byla 3. nebo 4. nejvyí soutě. Bylo tam ale hodně brankářů, tak mi řekli, a si najdu jiné angamá, pokračuje ve svém příběhu.
Tehdy Mariánovi bylo 17 let. Oslovil mě Ivan Varga, starosta Jelence, který hrál skoro nejnií soutě, a tvrdil, e si zachytám a e tam je dobrá parta. Tak jsem el s tím, e nemám co ztratit. Tam se mi dařilo a viml si mě agent, který pořádal takové zájezdy Slováků do Česka, kde vdy hráli zápasy a chodili se na ně dívat četí agenti, prozrazuje, jak jeho kariéra nabrala rychlý vývoj.
My tehdy hráli v Orlové u Frýdku-Místku s místním klubem, utkání se mi povedlo a přila mi nabídka na zkouku z Ústí nad Labem. Tou jsem proel, přičem se u ádné výchovné Čermáni platit nemuselo, protoe se jednalo o přestup do zahraničí. Ale byl jsem tam a jako trojka, take mě poslali na hostování, vypráví 194 centimetrů vysoký brankář.
Postupně jsem hostoval v Děčíně, kde jsem pomohl zachránit divizi, v Chomutově, který působil jako farma Teplic, take často chytali jejich kmenoví hráči a já odehrál asi pět zápasů. Poté jsem proel jetě Brozany a Mohelnicí s tím, e jsem celou dobu trénoval jak v druholigovém Ústí, tak tam, kde jsem zrovna hostoval, popisuje svou tehdejí tréninkovou zátě.
Pak jsem v Ústí zůstal, začal chytat a dařilo se nám. Tehdy tam jako trenér působil Jirka Jaroík a po něm David Jarolím, kteří nám předávali své ligové zkuenosti a bylo to pod nimi celkově super. Následovala první nabídka do nejvyí soutěe z Baníku Ostrava, odkud mi volal kouč Kozel, e by měl zájem. Ale pak ho odvolali a zájem opadl, říká.
Mrzet ho to ale vůbec nemuselo, jeliko přiel zájem z Viktorky. Tehdy u tady působil Michal Bílek a Matú Kozáčik, který mi volal, e chtějí, abych přiel na zkouku a pak uvidíme. Vůbec jsem nepřemýlel a el jsem! Pak jsem v přípravě odchytal pár zápasů a koupili mě s tím, e budu trojka za Jindrou a Hruounem. Já bych sem ale el dělat klidně i čtyřku nebo pětku, byla to pro mě zkrátka obrovská čest, má jasno.
Za svůj výkon a parádní zákroky proti Bohemians si vyslouil ocenění pro hráče zápasu.
První půl rok jsem chodil spí za béčko a poté jsem se s Hruounem začal střídat na lavičce. První zápas jsem odehrál s Pardubicemi, kdy se Jindra zranil a já el na posledních 30 minut. Vyhráli jsme 4:0 a celý kotel řval moje jméno. Je to krásný pocit. Člověk ví, e někam patří a e je v opravdu velkém klubu, usmívá se.
A pak následoval zápas Baníkem, kdy u bylo rozhodnuto a my po něm mohli slavit mistrovský titul. To bylo obrovská euforie, vdy jsem přiel z druhé ligy a po roce jsem vyhrál mistrovský titul. Předtím jsem první místo nezískal pomalu ani na ádném turnaji a najednou jsem mistr České republiky (smích). Neskutečná věc.
Po zápase za mnou přiběhli tři fanouci a řekli mi, a sundám dres, tak jsem jim ho dal a a pak mi dolo, e jsem si ho přece chtěl nechat (smích), ale udělalo jim to radost, bylo vidět, jak tady lidé tím fotbalem ijou, sdílí svůj záitek.
Po sezóně skončil Hruoun a přiel Martin Jedlička, s ním jsme si to zase nastavili tak, e se budeme na lavičce střídat vdy po dvou zápasech, popisuje rozdělení rolí v týmu a vysvětluje i svůj přístup v brankářské konkurenci. Vdy přeju tomu gólmanovi, co zrovna chytá, aby udrel nulu, je to nejlepí vizitka pro ná tým gólmanů, je vidět, e na sobě pracujeme. Take kdyby místo mě chytal Jedla, přál bych mu to!
Mezi tři tyče se slovenský brankář postavil v době, kdy Jindřicha Staňka vyřadilo ze hry zranění. Tehdy za mnou přili trenéři, e jsem během repre pauzy vypadal na tréninku dobře, mám jejich důvěru a el jsem chytat proti Bohemce. Tam jsme sice nevyhráli, ale byl to první zápas ve Viktorce, v něm jsem měl hodně ostrých zákroků. Navíc to bylo v Ďolíčku, take to byla těká zkouka.
Svým výkonem si vyslouil důvěru i v dalím zápase, který se nehrál nikde jinde ne ve slavné Allianz Areně. Na Bayernu to byl velký ok, ale byl jsem za to fakt rád, trenéři mi věřili, cítil jsem se dobře říkali mi, e jsem dobře zachytal na Bohemce a e hráči Bayernu jsou stejní lidé jako my, i kdy asi lepí fotbalisté, směje se.
Řekli mi, a dělám ve na 100 % tak jako v lize a jdu si to uít. A bylo to úasné, záitek na celý ivot! Ligu mistrů jsem jako malý kluk sledoval v televizi a najednou jsem jí proíval na vlastní kůi. Na začátku jsem se sice bál, e budu hodně ve stresu a budou se mi klepat nohy, ale kdy jsem vyel na hřitě, opadlo to, ohlíí se 28letý gólman, jen si po utkání vyměnil dres s Manuelem Neuerem. A nejen to.
Premiérový start v Lize mistrů si odbyl na slavném stadionu Bayernu Mnichov.
Společně s Petrem Čechem to byl vdycky můj vzor. Na Instagramu a YouTube jsem sledoval jeho zákroky a přál si být jako on. A najednou jsme stáli na stejném hřiti! Po zápase jsem si řekl o dres a on mě vzal s sebou do kabiny. Tam se mě ptal na mé pocity ze zápasu, řekl, e jsem to zvládl dobře a popřál mi, a se mi daří. V kabině jsem si plácnul se vemi kustody a maséry, co bylo moc příjemné. Byla to velká čest a krásné gesto, nadeně se ohlíí za záitkem.
Nyní u se ale kouká zase dopředu. Chceme opět získat titul a zabojovat o evropské poháry. A aby na nás pořád chodilo hodně lidí. Jsem tu druhým rokem a jsem tu moc rád. Stojí tu za námi fanouci, celá kabina i trenéři, uzavřel.