V klubu je teprve od 9. ledna ale už nyní se jeví přinejmenším jako zajímavá posila. Na soustředění ve španělském Benidormu udivoval svým pohybovým nadáním a ukázal, že mu rozhodně není cizí ani orientace ve vápně a střílení branek, což ostatně prokazoval i v Karviné, odkud do Plzně přišel. 20letý nigerijský útočník Rafiu Adekunle Durosinmi nám popsal nejen svou cestu z Afriky do Evropy, zvykání si na české počasí, ale třeba i jak je na tom s češtinou. 


Rafi, jak se ti zatím tady ve Viktorce líbí?
„Je to skvělé! Hráči jsou přátelští, to samé trenéři, realizační tým, vedení klubu, prezident. Jsou moc milí.“

Jak ses dozvěděl, že má o tebe Viktorka zájem? A jaká byla tvoje reakce?
„Dozvěděl jsem se to asi před půl rokem. Můj agent za mnou přišel a řekl, že o mě má Viktoria zájem. A já mu řekl, že je to super, byla by to pro mě skvěla příležitost. Jsem moc šastný, že jsem dostal takovou šanci. Sledoval jsem zápasy Viktorie v Lize mistrů, je to opravdu velký tým a já musím udělat maximum pro to, abych se dokázal prosadit a třeba si tady tu Ligu mistrů jednou zahraju taky.“

Když jsi přišel do Viktorky, vybral sis číslo 17. Proč?
„Když nemůžu mít 7, chci nějaké dvouciferné číslo se sedmičkou.“

Takže číslo 7 je tvé šastné číslo?
„Je to tak.“

Jaké byly tvé fotbalové začátky? A hrál jsi odmala v útoku?
„Ano, začínal jsem v šesti letech. Chodil jsem na tréninky s rodinou, s mým bratrem, který mě bral na hřiště. Trénovali jsme spolu. Ze začátku mě to tolik nebralo ale později jsem si řekl: Dobře, tímhle bych se mohl živit. A od té doby jsem měl hlavu nastavenou tak, že budu profesionální fotbalista.“

Mohl bys popsat, jak ses dostal z Nigérie až do Česka? A jak těžké byly začátky v Evropě?
„Bylo to docela náročné. Poprvé mě agent viděl v 15 letech, sledoval mě, přišel za mnou do akademie. Ani jsem nevěděl, že mě sledoval. Říkal jsem si, dobře, ten člověk sem chodí, možná kvůli mně, ale nemluvil se mnou. Tak jsem prostě dál tvrdě trénoval a pak si mě zavolal trenér a říká: Ozval se mi tvůj agent. Ptal jsem se, kdo to je a pak jsme si povídali. A on řekl, že až mi bude 18, tak by mě chtěl vzít do České republiky, do Karviné. Byl jsem tam na testech a bylo to velmi náročné. Byl jsem tam na tři měsíce a zranil jsem se a byl jsem mimo asi na dva měsíce. Mrzelo mě to, říkal jsem si, že to třeba vyjde příště. Ale měl jsem štěstí, Karviná mi pomohla se uzdravit a jsem jim za to moc vděčný. Pak jsem začal makat ještě víc a oni řekli, že mě chtějí.“

Jak sis zvykal na počasí v Evropě? Jak těžké to pro tebe bylo?
„To bylo hodně náročné. Byla mi velká zima. Nikdy předtím jsem takové počasí nezažil. Tohle bylo poprvé. Nemohl jsem hrát, měl jsem úplně zmrzlé nohy. Párkrát jsem ani nemohl zůstat na hřišti, protože mi byla strašná zima.“

A už sis na to alespoň trochu zvykl?
„Jo, trochu jo.“

V Karviné ses potkal s Modouem, jenž je opět tvým spoluhráčem. Pomáhal ti v prvních týdnech ve Viktorce?
„Jo, hodně jsme se bavili. Říkal mi, jak to tady chodí, jak budeme hrát, co po nás chtějí trenéři a tak obecně mi radil se vším. Za to jsem mu vděčný.“

Tvé celé jméno je Rafiu Adekunle Durosinmi. Prozradíš nám, jaký má význam?
„Ano, Adekunle je královské jméno, protože pocházím z královského rodu. Adekunle znamená něco jako: Přítomnost koruny.“

Tví spoluhráči ti na trénincích říkají Rafi. Mᚠi nějakou jinou přezdívku?
„Moji přátelé mi říkají Zino.“

V ČR už žiješ nějakou dobu. Co tvoje čeština? Znᚠnějaká slova kromě nadávek?
„Jo, něco znám. Třeba jak říkáte: Ahoj, Jak se máš? Dobře a ty? A taková slova jako rychle, v klidu, nahoru, dozadu… Takových slov znám dost.“

Takže fotbalové pokyny nejsou žádný problém?
„Určitě nejsou.“

Rafiu Adekunle Durosinmi
Datum a místo narození: 1. ledna 2003 v Lagosu
Výška: 192 cm
Váha: 85 kg
Bilance ve FNL: 15 zápasů / 3 góly / 5 asistencí

Jaký je tvůj nejoblíbenější fotbalový klub?
„Manchester United.“

S jakou fotbalovou legendou by sis rád zahrál?
„S Davidem Beckhamem.“

Oblíbený sport vedle fotbalu?
„Tenis.“

Nejsilnější fotbalový zážitek?
„První zápas na Slavii.“ (Gól a výhra Karviné 1:0)

Jaká písnička tě před zápasem dostane do nálady?
„To záleží, jak se zrovna cítím. Podle toho si pustím písničku. Často prostě poslouchám hity.“

Mᚠnějaké předzápasové rituály?
„Jen se vždy pomodlím k Bohu, než vstoupím na hřiště.“