Sezonu 2024/2025 rozebral šéftrenér mládeže Viktorie. Štěpán Havránek mluvil o jednotlivých kategoriích, zraněních, reprezentaci nebo také o studiu profesionální trenérské licence.

Jaká to pro Vás byla sezona?

Náročná po všech stránkách. To ať časově, tak z hlediska objemu práce. Vznikl nám nový tým, což je osmnáctka. Práce se přidala a je to náročnější. Na druhou stranu nebyla náročná v tom, že bychom museli něco hasit. Všechny týmy měly konstantní výkonnost.

Béčko se letos umístilo na druhém místě. Co na to říkáte?

Trochu jsme sklidili ovoce díky práci z minulých let. Před sezonou došlo k minimálním změnám, to byl jeden z faktorů. Letos to bude jiné, jelikož se tým obmění. Máme tam skvělé trenéry, kteří odvádí výbornou práci. V zápasech jsme lépe připraveni, než naši soupeři a je to dobře. Na podzim nám hodně pomohli kluci z A-týmu. Těší mě, že po celou dobu jsme měli jasnou tvář a nevybavuji si, že by nás soupeř přehrál. Naopak si vybavuji zápasy, které jsme nezvládli kvůli efektivitě. Samozřejmě ke konci jsme byli zklamaní, že jsme nedosáhli na baráž a případný postup. 

Devatenáctka se letos umístila na sedmém místě. Jak se na to díváte?

Odráží to realitu a kvalitu, kterou letošní devatenáctka měla. Pokukovali jsme po lepším umístění, na druhou stranu to koresponduje s vývojem celé sezony. Stávalo se nám, že těžké zápasy jsme zvládali, ale s papírově slabšími týmy jsme ztráceli.

Ročník 2006 se rozloučil s mládežnickým fotbalem a posouvá se do toho dospělého. Co od nich očekáváte?

Už na jaře někteří sbírali první zkušenosti v B-týmu, ať už to byl Víťa Klimeš, Kuba Chalupa nebo David Toman. Dokonce pravidelně nastupovali a patřili k lepším hráčům. Tímhle posunem jsme samozřejmě devatenáctku oslabili z hlediska individuálních výkonů. Bude to všechno na nich, protože dorostenecký a dospělý fotbal jsou velmi rozdílný. Záleží na tom, jak se adaptují, každopádně potenciál mají všichni.

Osmnáctka se ze všech kategorií umístila nejlépe, a to na čtvrtém místě. Pokud bychom se vrátili na začátek sezony, tato kategorie vznikla právě loňské léto. Co Vás k tomu vedlo?

Vyhodnotili jsme si po několikaleté zkušenosti, kdy jsme osmnáctku skládali z hráčů z devatenáctky a sedmnáctky, že půjdeme zkusit model samostatného týmu. V historii už tady ten tým také byl. I když je to zatím roční zkušenost, jsme rádi, že jsme tento krok udělali. Hráči ví, do kterého týmu patří a mají samostatný tréninkový proces. Hrají pravidelné cykly. Když to tak nebylo, mikrocykly a rozložení zátěže nám nelícovaly. V devatenáctce jsme měli dva týmy a stejně jsme museli zátěž dělit. V nové osmnáctce beru pozitivně hlavně to, že se hráči posouvají. V některých klubech je tato kategorie vnímána jako podřadná, slyším hlasy, že sedmnáctka je víc. To tak není. Osmnáctka je kvalitativně těžší soutěž, než sedmnáctková celostátní liga.

Berete to tedy jako zjednodušení fotbalového života pro hráče i trenéry?

Pro trenéry je to práce a od toho tu jsou. Je to trenérská práce a musí zvládat obě situace. Líbí se mi to právě z hlediska hráčů. Vědí, že patří do osmnáctky. Nikde však není psáno, že během sezony nemůžou skočit o krok výš. I letos se nám to stalo s Radkem Büchnerem nebo Tondou Šnebergerem. Další důkaz, že osmnáctka má smysl je, že hráči ty posuny výš následně zvládají. V ničem nestrádají, naopak se zlepšují.

Kategorie U17 měla z hlediska umístění podobnou sezonu jako U19. Sedmnáctce se však nepovedl vstup do jara. Co bylo třeba změnit?

V průběhu nás postihla řada zranění a nemocí. Hráči velice často vypadávali z přípravy, a proto jsme nechytili začátek. Z tohohle pohledu se zimní příprava nepodařila, to říkám férově. Postupem času se tým vracel do procesu a získával kvalitu a soudržnost. Druhá polovina jara byla lepší, to potvrzuje výkonnost a výsledky.

Myslíte tedy, že pokud bude tým zdravý, bude příští rok daleko lepší?

U tohohle týmu hlavně vnímáme, že je tam řada kluků, kteří jsou biologicky nedotažení. Víme, že v osmnáctce a devatenáctce fyzicky dojedou. Mají poměrně velký potenciál, čekáme až dozrají a zvednou výkonnost. Tenhle tým se bude zlepšovat.

V kategorii U16 je to vždycky složité, jelikož se jedná o první rok v dorostu. Na druhou stranu během jara měla tato kategorie dobré výsledky a na Memoriálu Vlastislava Marečka obsadila třetí místo.

Je to klasická sezony šestnáctky. Začátek soutěže je hodně o zvykání si. Poté začínají zápasy zvládat daleko lépe. Tým je dobře vedený a v průběhu sezony udělal jeden z největších progresů. Myslím, že se v létě vhodně doplnil. Mám radost, že všichni hráči dostali prostor. Každý hráč měl svou roli. Třetí místo na Memoriálu Vlastislava Marečka je skvělý úspěch.

Když se přesuneme k žákům, řada je na U15. Letošní sezona byla všelijaká. Jak je možné, že tým, který loni hrál o první místo ve čtrnáctce, se letos tolik trápil?

On je také poměrně velký rozdíl mezi U14 a U15. Patnáctka je dorazový ročník a fotbal je z hlediska taktických věcí dál. Tým byl v průběhu sezony hodně na houpačce. My jsme přehrávali například Spartu a Slavii, ale pak byli zápasy, které jsme nezvládli. Dostali jsme se do horní osmičky a na jaře to bylo také hodně o zraněních a nemocech. Táhlo se to celé jaro. Byla to sezona blbec. Ale určitě to nebyla neúspěšná sezona. Vidím tam zajímavé hráče, a když zůstane tenhle tým pohromadě a zdravý, bude lepší a bez problémů.

Čtrnáctka zažila svou klasickou sezonu bez výraznějších problémů, souhlasíte?

Asi ano. Kluci přechází z malého na velké hřiště. Tým je ve fázi budování, přišlo spoustu nových hráčů. Chvíli trvá, než přijdou na své role a ukáže se, kdo je lídr týmu. Na nejlepší týmy nemáme, to víme. Jsme silní směrem dopředu, dozadu cítíme deficit. Na tom musíme pracovat. Máme hráče na zkoušku i domluvené nové hráče a v patnáctce budeme top třem týmům zase o kus blíže. 

Co byste řekl o sezoně mladších žáků?

S oběma týmy jsme se dostali do horní skupiny a ukazuje nám to absolutní kvalitu mužstva proti nejlepším. Tady se nemůžeme bavit o výsledcích, ale o výkonech. Jádro a osa týmů nejsou špatné. Řešíme i dále příchody nových hráčů a vylepšení týmů. Třináctka hraje turnaje na velkém hřišti a ukazuje nám to, jak to zvládají. Nově zde máme člověka, který nám v tomto úseku skautuje hráče a věřím, že jsme letos udělali velký krok. 

U spoustu kategorií jste zmínil zranění. Čím si to vysvětlujete?

Je naší prací analyzovat si to a problém najít. Musíme udělat zpětnou vazbu do tréninkového procesu. Je laciné říct, že se to stává a přejdeme to. S kolegy to chceme řešit a snažit se o to, aby se zranění neopakovala. Ke sportu sice patří, ale naším úkolem je eliminace zranění. Musíme vědět, kde být důslednější a s odborníky tomu předejít. Pracujeme na tom a připravujeme se s tím na novou sezonu.

Jste spokojen s počtem reprezentantů v letošní sezoně?

Vždycky by jich mohlo být více. Těší mě i počet reprezentantů, kteří jsou v širších nominacích. Spousta kluků jela letos na sraz poprvé. I z osmnáctky máme hráče, kteří jdou hrát za nároďák. To zase potvrzuje, že to byl správný krok. Ve všech reprezentacích máme tři, čtyři kluky v plné nebo širší nominaci. Samozřejmě bych chtěl, aby takový počet byl jen v plné nominaci.

Za zmínku stojí reprezentace do 17 let, která se dostala na mistrovství Evropy a světa. Součástí týmu byl i Adam Novák, který se ale krátce před evropským šampionátem zranil.

To jsou okamžiky, kdy mě to bolí za kluky. Patří do základní sestavy a určitě by si tam zahrál. Tým ho vnímá jako jednoho z vůdčích typů. Patřil by mezi významné hráče. Bohužel dostal na kempu před EURem zánět do paty a o šampionát přišel. Když jsem se to od trenéra dozvěděl, bolelo mě to. Přeji mu, aby byl zdravý a věřím, že pojede na mistrovství světa v Kataru.

Od jara sdílíte svou kancelář s Karlem Radou. Spolupracujete spolu, nebo to jsou dva rozdílné světy?

Rozdílné světy to určitě nejsou. Karla obrovsky respektuji za jeho úspěchy v hráčské i trenérské kariéře. Jsem rád, že tady s ním můžu sedět a pracovat. Přemýšlíme společně o různých modelech jak propojit mužský a ženský fotbal. Plánujeme, že se budou potkávat všichni trenéři a budeme řešit metodické záležitosti. Chceme to více propojit. Samozřejmě v regeneraci či kondičních věcech musíme pracovat odděleně, jelikož jde o jiné fyzické predispozice.

Jak jste se těšil na volno, než se to všechno zase rozjede?

Vyhlížel jsem dovolenou. Loni jsem ji neměl a v září na mě padla únava a vyždímanost. Měl bych být plný elánu a já nebyl. Měl bych pracovat jako zdroj energie pro lidi kolem mě, motivovat je a vytvářet klima. Nebyl jsem toho schopný a letos jsem tu dovolenou opravdu vyhlížel. Na další čas z toho vypadnu, všechno máme nachystané a od 7. července do toho vletím v plné síle. Sezona je opravdu dlouhá a je třeba se na to připravit, nejen fyzicky, ale i psychicky.

V letošní sezoně jste se Vy, Josef Parlásek a Ondřej Šiml dostali na studium profesionální licence. Jak Vám zatím jde studium?

Považuji za úspěch, že má jeden klub tři trenéry na profi licenci. Je to potvrzení kvalitní trenérské práce ve Viktorii. Na české podmínky tady máme kvalitní trenéry, za kterými si stojím. Studium je náročné hodně. Tři dny jsme na kurzu, pak se vrátíme zpět do procesu a znovu. Myslím, že mě to odborně a profesně posouvá. Věřím, že i oba mé kolegy a nakonec z toho bude profitovat nejen samotný trenér, ale i hráč a v neposlední řadě i klub.