Včera se doil osmdesáti let bývalý brankář kody Plzeň ze edesátých a sedmdesátých let Vladimír alec. Do Plzně přiel jako talentovaný brankář v říjnu 1967 a patří k celé řadě Slováků, kteří v naem klubu působili.
Narodil se 12. října 1946 v Gajarech u Malacek, které jsou jeho mateřským klubem. Chytal zde v ácích a jeden rok v dorostu. "Byl jsem na internátu v Holíči a do tamní Jiskry jsem přestoupil jetě jako dorostenec v estnácti letech. Půl roku jsem chytal jetě za dorost, potom mě ostarili, co se muselo řeit a v Bratislavě a já chytal za áčko třetí ligu," vzpomíná po letech na svoje začátky. V době vojenské sluby v letech 1965 - 1967 chytal za suickou Rudou hvězdu. "Hráli jsme třetí nejvyí soutě, co byla po první a druhé lize divize, a měli jsme výborné mustvo. Hráli jsme o postup, který nám vdy nějak unikl. Hráli tam se mnou pozdějí ligisté: Valent z Bohemians, Kiss z VSS Koice, Hambálek z praské Slavie, ale i Jozef Bakič, se kterým jsem hrál u v Holíči, a později po vojně jsme se setkali v Plzni. Stopera hrál Honza Veverka, pozdějí velmi známý rozhodčí a funkcionář.
Na jeden zápas v barvách RH, která se pak přejmenovala na Duklu Suice, má zvlátní vzpomínku." Hráli jsme pohárový zápas s Duklou Praha, na který přilo v Suici snad pět tisíc diváků. Praané nastoupili v kompletní sestavě i se Standou truncem v útoku. Mně se podařilo zachytat velmi dobře, uhráli jsme bezbrankovou remízu a vypadli jsme a na penalty. Kdy zpětně vojnu hodnotím, tak se mi tam v brance mimořádně dařilo." Výborný gólman byl samozřejmě v hledáčku klubů z vyích soutěí, a protoe suičtí vojáci hráli často přátelské zápasy s tehdejí kodovkou, vědělo se o něm i v Plzni, kam nakonec hned po vojně v roce 1967 přestoupil.
Po příchodu do truncových sadů byl plzeňskou trojkou, nebo v brance se střídali v té době Frantiek Čaloun s Jiřím Hopem. Později se vypracoval na post náhradního brankáře a v této roli kryl delí čas záda Josefu Čalounovi. "Hodně často jsem chytal za béčko, při ligových zápasech jsem v roli dvojky seděl na lavičce já nebo Jirka Hop. Ten se na mě jeden čas zlobil, asi si myslel, e ho chci předběhnout. Já sice v duchu snil, e bych se tou jedničkou někdy stát mohl, ale uvaoval jsem reálně. Kdy jsme v roce 1970 postoupili do první ligy, nevyel mi zápas v ilině a od té doby jsem u trenéra Rubáe upadl takřka v nemilost. V brance ligového týmu se objevoval spíe sporadicky a převáně chytal za béčko. V nejvyí soutěi odchytal za kodu ve třech sezonách celkem třináct utkání.
V polovině sedmdesátých let ze kody Plzeň odeel, přestoupil do Sokola Letná, kde chytal deset let. "Pomohl jsem na Letné vychytat postup do krajského přeboru, a potom jsem odeel do Potravin Plzeň a za ně jsem chytal jetě v 54 letech. Pak jsem ale musel kvůli zlomené noze skončit. Chytal jsem za béčko Potravin proti béčku Zátií, nebo - li Vodním stavbám, jejich útočník na mě běel sám, dal si hodně dlouhého fóra, já míč normálně odkopl, a kdy u byl někde na druhé polovině hřitě, ten útočník na mě úplně zbytečně narazil, kost praskla, rána jako kdy rupne suchá větev a bylo po fotbale." Vladimír alec v dalích letech vak zůstal fotbalu věrný nejen jako divák. "Asi sedm let jsem hrál za starou gardu Lokomotivy, teď u se jenom chodím dívat.
PAVEL HOCHMAN
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
.jpg)
