Stejně jako před rokem přicestoval do Španělska a navštívil tréninkový kemp v Benidormu i člen představenstva a jeden ze spolumajitelů klubu Martin Dellenbach. Přinášíme vám s ním exkluzivní rozhovor, v němž hodnotí minulý rok a nastiňuje i plány pro ten aktuální.

Přesně před rokem jsme seděli při rozhovoru na stejném místě. Co se od té doby změnilo?

Myslím, že od té doby to pro nás byl extrémně dobrý, skvělý rok. A co se změnilo? Společně jsme změnili spoustu věcí, jdeme krok po kroku a víme, že pořád je na čem pracovat, co posouvat a zlepšovat. Věřím, že se nám podařilo najít balanc mezi tím, jak na jedné straně dosahovat výsledků a na té druhé tím, nebát se dělat změny.

Takže rok 2024 z pohledu Viktorky hodnotíte pozitivně?

Určitě. Hráli jsme čtvrtfinále Konferenční ligy, v lize skončili v top 3, byli ve finále poháru. Pak se v létě dostali do Evropské ligy a v domácí soutěži máme více bodů než před rokem v tuto dobu. Zmínil bych i to, že jsme rok uzavřeli pozitivně i hospodářsky. Ekonomická stabilita je důležitá a dává klid do další práce s výhledem nejen na aktuální, ale i další sezony.

V září po losu Evropské ligy jste říkal, že jste zvědavý, jaké zrcadlo nám tato soutěž nastaví. Co vám ukázala konfrontace s týmy ze Španělska, Německa, Anglie…

Po losu jsem si pro sebe říkal, že cílem je získat deset bodů. Teď máme devět, a ještě zbývají dva zápasy. Takže je to možné. Když se podíváme třeba na zápas ve Frankfurtu, v 87. minutě jsem seděl na tribuně a prohrávali jsme o dva góly. Nakonec 3:3? Uf, to bylo něco.

Měl tento výsledek odezvu i v německy mluvících zemích, kde se pohybujete?

Určitě! Vždyť je to výborný bundesligový tým. A my jsme tam ukázali, že s nimi můžeme hrát, což je pro nás skvělá zpráva. To samé se dá říct o zápas s Realem Sociedad, tým ze španělské ligy a my ho doma porazili. Opačné pocity jsme pak zažili třeba na PAOKU, kde jsme kráčeli pohodlně za výhrou, a nakonec o ni v závěru přišli. To jsme zase byli všichni extrémně zklamaní. Ale takový je prostě fotbal. S Manchesterem United jsme doma prohráli, ale nechybělo mnoho a uhráli jsme remízu.

Jak jste si tento souboj osobně užil?

Z toho klubu cítíte tu obrovskou a dlouhou tradici! Ale pořád máte šanci ho obrat o body. Není jednoduché pořád vítězit jak na běžícím pásu, pro to musíš být opravdu dobrý a konstantní. A myslím, že oni u nás museli hodně přidat, aby uspěli. Občas to vidíme i u nás v lize, není jednoduché vždy porážet papírově slabší soupeře. Když to převedu na naši ligu, v tomto ohledu jsme se také zlepšili.

Jedním z cílů jste před rokem zmiňoval rozvoj hráčů. Těší vás, že třeba Pavel Šulc s Lukášem Červem patří mez důležité hráče reprezentace?

To je pro mě jedno z nejhezčích potvrzení naší cesty. Přišli jsem před rokem a půl s vizí, že nejlepší talenti v Čechách sami sobě řeknou – musím a chci do Plzně. S Červem, Šulcem, nebo třeba i Hranáčem, který před osmnácti měsíci nebyl hráčem základní sestavy, jsme ukázali, že to u nás jde. Že jim dokážeme pomoci a posunout je. Mám radost, jak se například integrovali i další mladíci jako Panoš, Paluska nebo Sojka.

Jiří Panoš byl vyhlášený nejlepším dorostencem roku. Potěšilo vás to?

Má obrovský potenciál a zároveň motivaci pro další kroky. Je to i otázkou důvěry v náš plán a naši strukturu. Extrémně fascinující pro mě byl v tomto směru náš zápas s Kryvbasem v Košicích. Po oznámení sestavy se všichni divili a ptali, jestli může hrát šestnáctiletý hráč v základu. Když jsem po devadesáti minutách procházel mix zónu, stál tam před novináři. Působil jistě, klidně. Jako by to bylo automatické. Veškeré debaty byly zapomenuty, stačilo devadesát minut. Ale jak jsem zmínil, ta cesta je dlouhá a nemůžeme zůstat na místě. Musíme s tím dál správně pracovat.

Naše rezerva bude na jaře hrát o postup do druhé ligy. Bylo by to dobré hrát druhou nejvyšší soutěž?

Absolutně. Chtěli bychom postoupit. Pro mladé hráče je to zajímavé a nabízí další možnost. Pokud nemají dostatečné minutové vytížení v áčku, mohli by je ihned dostat tady ve druhé nejvyšší soutěži. I pro naši akademii by to byl pokrok, pro hráče, kteří z ní vyjdou by to byla ideální varianta.

Jak se těšíte na první zápas s Anderlechtem, který nás v DOOSAN Areně čeká již příští čtvrtek?

Hodně. Je trochu bláznivé, že po pěti týdnech přestávky už začíná fotbalové jaro. Ale to je fotbal. Čekají nás na úvod dva pohárové zápasy a pak odstartuje i domácí liga. Náš cíl musí být pokusit se postoupit do další fáze. Pak je to, stejně jako vloni v Konferenční lize, naprosto otevřené.

Jak se vám vlastně líbí nový model s ligovou fází pohárových soutěží?

Tento model je o mnoho lepší. Máme více srovnání, více zajímavých soupeřů. Osobně bych třeba jednoho soupeře ze Španělska vyměnil třeba za italský tým, abychom si to porovnání s odlišnými styly ještě více rozšířili, ale i tak je toto pro nás naprosto super. Hráči si vyzkouší různé úrovně, vidíme, kde jsme silní a kde máme minusy oproti soupeřům z různých top soutěží. Navíc se mi líbí, že se zatím moc netaktizuje, tabulka se pořád přelévá a padá opravdu hodně gólů. A v konečném důsledku to je přeci věc, kvůli které chodíme na stadiony. Mně se tento vývoj líbí.

Otázka na závěr – co by popřál Martin Dellenbach našim příznivcům do nového roku?

Samozřejmě v první řadě pevné zdraví. Všechno, co nyní děláme, děláme, když jsme zdraví. Člověk o tom moc nepřemýšlí. Ve chvíli nemoci se ale všechny priority rychle změní. Navíc bych si přál a doufám, že se naši fanoušci čím dál více identifikují s naší cestou. Aby měli důvěru v kroky, které děláme, například u přestupů. Jsou vždy pečlivě zvážené a děláme je v první řadě pro Viktorku! Chceme dělat správná rozhodnutí pro náš klub. To v první řadě, tečka. Zároveň rozhodnutí, která jsou dobrá pro naše hráče. Protože, když jsou dobrá pro hráče, oni vám to vrátí svými výkony na hřišti, a nakonec z toho bude profitovat celý klub. Rozhodně to neděláme pro sebe. Mně je dobře, když se daří celému klubu, pak jsem spokojený. To je má filozofie.