Útočník, který měl v popisu práce střílet góly. A pokud možno hodně gólů. Z dálky, třeba i z malého vápna, prudkými střelami nebo pomalými šouráky, které se sotva dokutálely do sítě. Ale platily. To všechno on uměl velice dobře a kluby měly o jeho služby eminentní zájem. On však měl slabost jen pro dva.

Je v elitní sestavě renomovaného Klubu ligových kanonýrů, do kterého vstoupí fotbalista, jen když nastřílí sto prvoligových gólů. Podle oficiální statistik klubu nastřílel ve 142 utkáních 138 gólů (53 za Viktorii, 81 za Zlín, 4 za Gottwaldov).

Vladimír Hönig se narodil 11. ledna 1921 v Plzni a už mezi kluky střílel hodně gólů. Svědkem lítých bojů byly škvárové plácky, kde se to mydlilo hned po škole celé odpoledne, až do samotného večera. Snil o tom, že jednou bude jako hvězdy plzeňské Viktorie, které jako čtrnáctiletý sledoval v Luční ulici v roce 1935 v utkání Středoevropského poháru s Juventusem Turín a představoval si, že si jednou takový skvělý mač také zahraje.

Za čtyři roky už v Luční za Viktorii nastupoval. V osmnácti letech začal hrát s Dědičem, Bešákem, Vlčkem, Bínou, Perkem, Hyrmanem a dalšími. Funkcionáři si ho vyhlédli, protože byl důrazným útočníkem, nebál se vůbec obránců a střílel hodně gólů. První sezonu 1939 - 1940 jich nastřílel v první lize osm a tu další šest. Po dvou ligových sezonách v Plzni překvapivě skončil a přestoupil do Zlína, kde si funkcionáři dali za cíl s podporou továrníka Bati narušit hegemonii pražských klubů.

Vlastně se jim to skoro podařilo, protože v sezoně 1942 - 1943 skončil Zlín na třetí příčce. A jak si vedl Vladimír Hönig v novém působišti? V sezoně 1941 - 1942 nastřílel 19 gólů a o ročník později dokonce 24 gólů. V Plzni z toho bylo doslova pozdvižení. "Proč jenom jsme si nechali takového střelce utéct," lamentovali funkcionáři Viktorie. Přesvědčovali jeho plzeňskou rodinu i hráče samotného, naslibovali nějakou tu korunu navíc a podařilo se jim nakonec elitního střelce po dvou moravských letech získat zpět do mateřské Viktorie.

A udělali dobře. Hned v sezoně 1943 - 1944 nastřílel 23 gólů a v tabulce střelců se umístil na třetí příčce. Další sezonu se trefil do černého šestnáctkrát a v těchto válečných letech se s Viktorií dvakrát probojoval do finále Českého poháru. A ve finálových duelech s pražskou Spartou v roce 1944 Vladimír Hönig doslova zářil. Doma Viktoria prohrála 2:4, Hönig dosáhl oba góly a v odvetě v Praze na Letné před návštěvou 30 000 diváků se schylovalo k velké senzaci. Sestava Viktorie: Lacina - Berka, Mestl - Bešák, Bína, V. Svoboda - Perk, R. Sloup, Hönig, Šamberger, Štekl předvedla především v prvním poločase obdivuhodný výkon a vedla 3:1.

Za zmínku stojí citace z dobového tisku. "V dosud nejlepším finále Českého poháru vynikala Viktoria technikou, elánem a rychlými akcemi. Díky akcím skvělého Höniga vedla v poločase 3:1." Po přestávce Sparta zabrala, Plzeň trefovala už jenom tyče a břevna, domácí vstřelili tři góly, vyhráli 4:3 a pohár byl jejich. Vladimír Hönig však byl hodnocen jako nejlepší hráč celého finálového dvojutkání.

Konec druhé světové války zastihl kanonýra ještě v Plzni, ale sezonu 1946 - 1947 prožil už, kde jinde než opět ve Zlíně. Prakticky tam po Plzni našel druhý domov. V tomto prvoligovém ročníku nastřílel úctyhodných 25 gólů a v tabulce kanonýrů skončil hned za Josefem Bicanem (43 gólů). Za Zlín v dalších letech střílel góly i o soutěž níž. Pod názvem Gottwaldov se tým v roce 1953 do první ligy na rok vrátil, Hönig nastřílel poslední čtyři góly, ale to už byla labutí píseň talentovaného střelce, který si zahrál i jednou reprezentačně.

V roce 1946 v květnu na Letné Československo podlehlo 0:2 Jugoslávii a plzeňsko - zlínský ostrostřelec byl u toho. O tom, že i přes porážku uspěl, svědčí komentář Svobodného slova: "Z útočné formace Říha - Ant. Bradáč - Hönig - Kopecký - Zmatlík, byl Hönig jasně nejlepší, i když ani on rychlostí a důrazem na Jihoslovany nestačil. Jako střelec se Hönig také neprosadil, což bylo dáno hlavně proto, že na něho nikdo nepracoval, jako to dělají v klubu. Je to velmi dobrý hráč, zejména před brankou, ale musí mít vedle sebe hráče, kteří mu umožňují jeho hru. Proti Jugoslávii je neměl."

Ani takové hodnocení mu nezajistilo další start v dresu národního mužstva. Přesto je trvale zapsán v historii našeho, ale hlavně plzeňského i zlínského fotbalu. Mohl dosáhnout ještě větších úspěchů, ale ke dnu ho srazila velká korupční aféra. Měl smůlu. Přišel tak o další desítky prvoligových utkání a gólů. Zemřel 8. dubna 1999 ve věku 78 let.


PAVEL HOCHMAN

FOTO:

  • Viktoria v roce 1944 před semifinálovým utkáním Českého poháru v Praze na Letné se Slavií. Plzeňští vyhráli 7:6 a Vladimír Hönig vstřelil čtyři góly! Zleva Jaroslav Bešák, František Berka, Rudolf Sloup, Vladimír Hönig, Václav Bartoš, Karel Mestl, Miloslav Štekl, Vladimír Perk, Václav Svoboda, Miloslav Beneš, Vladimír Bína.
  • Vladimír Hönig v dresu Viktorie na Spartě.