Ve středu zemřel po dlouhé těké nemoci ve věku 86 let brankář Frantiek Čaloun. Plzeňská Viktoria měla ve své bohaté historii celou řadu vynikajících brankářů, Frantiek Čaloun byl ale jenom jeden, stal se plzeňskou legendou.
Narodil se 12. května 1938, s fotbalem začínal v Tatranu Suice, kde vydrel a do nástupu na vojnu, kterou absolvoval v tachovské Dukle. U tam na sebe upozorňoval velkým brankářským umem. Vynikal mrtností, elegancí, efektními zákroky a skvělou brankářskou technikou. Pokud stál mezi třemi tyčemi, tak těko dostával góly. Na brankové čáře byl toti vynikající.
Proto si ho v roce 1959 vyhlédl tehdejí druholigový Spartak Plzeň, který usiloval o postup do nejvyí soutěe. Nová posila musela nejdřív o místo v sestavě zabojovat s výborným Janem Benediktem, ale u v dalím druholigovém ročníku stál Frantiek Čaloun v brance jako jednička. Měl také v roce 1961 velký podíl na postupu Spartaku do první ligy, kam se plzeňský klub vrátil po devíti dlouhých letech. Byl oporou, dokázal vychytat skvělé střelce, dařilo se mu hlavně na Slovensku, v Bratislavě chytil třeba penaltu Jiřímu Tichému z RH nebo Jánu Popluhárovi ze Slovanu.
Spartak ale po dvou sezónách z první ligy sestoupil a plzeňský brankář byl oporou i ve druhé lize. Kdy se v roce 1967 u koda Plzeň mezi československou fotbalovou elitu vrátila, nestál v brance nikdo jiný, ne Frantiek Čaloun. Opět vychytal pro svůj klub řadu utkání, patřil k trvalým oporám týmu s okřídleným ípem na prsou. Přesto kodovka po roce opět spadla. Svého času o něm uvaovali i stavitelé reprezentačního mustva. V té době vak u nás bylo hodně výborných brankářů. Jen namátkou: Viliam Schrojf, Imrich Stacho, Pavel Kouba, Frantiek Schmucker, Anton vajlen a třeba i později plzeňský Frantiek Hlavatý, který ho někdy v brance vystřídal.
Fanouci měli Frantika Čalouna hodně rádi, do hry toti vkládal i pověstné komické kousky, které naopak vadily trenérům. Přestoe měl problémy se svým zlobivým ramenním kloubem, chytal v plzeňském dresu devět let. Tři prvoligové sezóny a est druholigových, dohromady 260 utkání, z toho 70 prvoligových.
Jeho slabí chvilky na brankové čáře by se daly snadno spočítat, bylo jich hodně málo, těch výborných, kdy spoluhráče podrel, vak bylo nepočítaně. A to měl proti sobě takové ostrostřelce, jakým byl třeba Rudolf Kučera z Dukly, Václav Maek ze Sparty, Adolf Scherer s RH Bratislava, Miroslav Wiecek z Baníku Ostrava nebo Laco Pavlovič z Preova. Navíc se tehdy hrál útočný fotbal, hodně se střílelo z kadé pozice, a na výjimky se příli nebetonovalo, a o to měli gólmani těí ivot.
Výborný fotbalista, znamenitý sportovec a také pozitivně laděný člověk Frantiek Čaloun se do posledních chvil svého bohatého ivota těil z úspěchů milované Viktorky a jetě nedávno byl pravidelně vidět na jejích zápasech. Teď u se na červenomodré viktoriánské barvy bude dívat z fotbalového nebe.
AUTOR: PAVEL HOCHMAN
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
