V úterních ranních hodinách zemřel po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 85 let Jiří Lopata. V historii Viktorie je zapsána řada renomovaných kanonýrů a on je jedním z nich. Přestože na nejvyšší fotbalové scéně nezářil příliš dlouho, řadí se k nejlepším koncovým hráčům v historii klubu. Narodil se 21. prosince 1936 na plzeňské Roudné a jako kluk to neměl příliš daleko na stadion v Luční ulici.

Tady propadl kouzlu fotbalového míče. Viděl na vlastní oči Spartu, Slavii a další slavná mužstva. Sám aktivně začal v žácích Přehýšova, v době učení kopal za Holýšov, jehož dres oblékal i v mužstvu dospělých. Hrál 1. B třídu a v roli pravého křídla se mu díky dobré fyzičce a pohotovosti začalo dařit střelecky. Dosáhnout v jednom utkání čtyři pět branek pro něj nebylo nic zvláštního.

Zákonitě musela přijít nabídka z vyšší soutěže. Tehdy druholigový plzeňský Spartak si Jiřího Lopatu vyhlédl v sezoně 1959 - 1960. Začátek měl přímo skvělý. Z postu pravého křídla nastřílel Mladé Boleslavi tři góly a Chomutovu čtyři. V tabulce druholigových kanonýrů skončil třetí za Kadrabou a Majerem. Přišla sezona 1960 - 1961, Spartak splnil přání svých příznivců a po devíti hubených letech postoupil do první ligy. Jiří Lopata už z pozice středního útočníka nastřílel 24 druholigových gólů a navíc ho spoluhráči zvolili svým kapitánem.

Prvoligový podzim 1961 patří k nejúspěšnějším v historii klubu. Před zimní přestávkou byl Spartak v roli nováčka na třetím místě s tříbodovou ztrátou za vedoucí Duklou Praha a Jiří Lopata nastřílel 13 gólů. Na jaře 1962 to už plzeňskému týmu tolik nešlo, skončil nakonec devátý a jeho kanonýr dosáhl šestnácti gólů.

V čem spočívaly přednosti Jiřího Lopaty? Jeho hra byla jednoduchá, ale velice nebezpečná. Měl úžasně chytrý pohyb ve velkém vápně, kde se najednou objevil na nejvýhodnějším střeleckém místě. Prostě, oplýval vrozeným střeleckým čichem na góly. Atletické tréninky se sprinterem Jiřím Sequensem mu přinesly i potřebnou rychlost. Byl velkým postrachem brankářů, které po jeho prudkých jedovkách pálily ruce. Překonával je ze všech pozic. Placírkou, nártem, bodlem, hlavou...

Střelecky se mu opravdu dařilo. Velkou zásluhu na tom měli také Zdeněk Böhm, František Homola, Jaroslav Trykar a další, kteří mu šance nezištně připravovali. V další sezoně 1962 - 1963 se Spartaku už nedařilo a po dvou letech sestoupil do druhé ligy. K záchraně nepomohlo ani dalších 11 gólů Jiřího Lopaty. Ten potom často mířil do černého i ve druhé lize. Když přejmenovaná Škoda v roce 1967 opět postoupila mezi elitu, hrál už jen za béčko na postu stopera a patřil ve třetí lize k oporám.

Potom Jiřímu Lopatovi nastala kariéra trenérská. Cheb přivedli spolu s Františkem Plassem poprvé v historii do první ligy, s pražskou Duklou si zahrál evropské poháry, v Plzni vedl druholigovou Škodovku, do jejíž sestavy zapracoval talentovaného Pavla Nedvěda. Trenérsky mimo jiné působil na Kypru, v Nitře, vedl Bohemians a plzeňský 1. FC. 

Čest jeho památce.

Autor textu: Pavel Hochman