Pětadvacetiletý stoper je sice původem z Pobřeí slonoviny, ale reprezentuje barvy beninského národního týmu, rodnou zem svého otce. Mohamed Tijani se před svým zraněním začal pomalu zabydlovat i v sestavě Viktorie Plzeň, kam nakoukával čím dál častěji a nyní ji vyhlíí svůj návrat na trávník. Díky letnímu přestupu na západ Čech si navíc splnil svůj sen hrát Ligu mistrů.
Jak se ti zatím ve Viktorce zatím líbí?
Líbí se mi tu. Mám rád vechny hráče, trenéry, zaměstnance… Se vemi máme opravdu dobrý vztah. Celý klub je jako jedna velká rodina. Podle toho, co jsem zatím mohl zaít, tak je to v současnosti nejlepí český tým. Jsem zde opravdu astný, zahráli jsme si Ligu mistrů a jsme první v lize. Je super, e tu můu být.
Proti Bayernu jsi odehrál své první zápasy v Lize mistrů. Jaké to pro tebe bylo?
Upřímně? Tenhle moment ani nedokáu popsat. Kdy jsem byl mladí a díval jsem se na fotbal v televizi, chtěl jsem hrát Ligu mistrů a teď se mi to splnilo! Je to sen kadého kluka. Kdy jsme se dostali do UEFA Champions League, celou noc jsem probrečel těstím. Je to opravdu speciální záitek.
Dolehla na tebe ta atmosféra, stadion, jméno soupeře či velká jména na hřiti?
Nebyl jsem nervózní, ale jasně, hráli jsme proti gigantovi. Snaili jsme se hrát ná fotbal, i kdy proti nám stál opravdu silný protivník. My jsme ale také dobrý tým, jinak bychom přeci nebyli v Lize mistrů.
Byl to zatím největí moment tvojí kariéry, nebo jeden z největích?
Ano, byl to největí moment mé kariéry. U jsem hrál Evropskou ligu, ale tohle je jiné. Liga mistrů je opravdu výjimečná.
Mohamed Tijani v souboji s Ericem Maximem Choupo-Motingem z Bayernu Mnichov.
Jaké to bylo, kdy jsi poprvé slyel hymnu Ligy mistrů?
To ani nejde popsat musí to cítit! Je to takový pocit jako: Jo, teď jsem tady, tak pojďme na to!
V Česku jsi nejprve začínal ve Vykově. Jak velký rozdíl to byl přejít z Madridu právě do malého českého města?
Je to obrovský rozdíl. Ale kdy jsem byl ve Vykově, tak jsem zde potkal druhou rodinu. Trenér mě bral jako svého syna, vichni se ke mně chovali skvěle. Díky tomu to pro mě bylo jednoduí.
Jak vzpomíná na to působení ve Vykově ze sportovního hlediska?
Snaili jsme se postoupit do druhé ligy, ale bylo to těké, protoe tým byl v přestavbě a pořád se tam střídali hráči. Ale pro mě to byl velký krok vpřed, dařilo se mi tam a cítil jsem se dobře.
Pak si tě vyhlédla Jihlava, byl to pro tvoji kariéru dalí krok vpřed?
Určitě. Budu se opakovat, ale Jihlava pro mě byla dalí rodina. Vichni se snaili, aby se zde kadý hráč cítil dobře. Doteď jsem se spoustou lidí v kontaktu s ředitelem klubu, trenéry i hráči.
Ten jetě větí následoval, kdy si tě vyhlédla Slavia. Tam jsi ale tolik nehrál a hostoval nejprve v Liberci a poté v Teplicích. Jaké to pro tebe bylo období?
Ve Slavii jsem moc nehrál, ale také to byla dobrá zkuenost. S Libercem jsem si zahrál Evropskou ligu, to byly skvělé momenty. Potom jsem se zranil a el jsem na půl roku do Teplic. Musím říct, e to v tu dobu byl nejlepí tým pro mě. Vichni mě hecovali a snaili se mě po zranění dostat co nejrychleji na nejvyí level. Neříkám, e se mi povedlo dostat na svou nejlepí herní úroveň, ale opravdu mi straně moc pomohli. Mám k nim velký respekt, a jetě jednou jim za vechno děkuji.
Kdy přila nabídka z Plzně, měl jsi jasno?
Po dlouhém zranění a dobré sezoně v Teplicích nepotřebujete nad takovou nabídkou přemýlet dvakrát. Okamitě jsem řekl svému agentovi, e se mě nemusí znovu ptát. Hned jsem to řekl své rodině a ta stejně jako vichni s přestupem souhlasila.
Co si myslí, e je tou nejsilnějí zbraní, kterou současný tým Plzně má? Co stojí za naimi úspěchy?
Největí zbraní je to, e je to rodinný klub. Občas musíte být přímo součástí, abyste rozuměli různým věcem. Upřímně, nikdy jsem neviděl takový tým, jakým je Viktorka. Prezident klubu za námi chodí do kabiny, směje se s námi a je po naem boku opravdu často, stejně tak trenéři, zaměstnanci… Jak říkám, je to tady jedna velká rodina, která vytváří silnou soudrnost. Jsem tady opravdu astný.
S kým v týmu se nejvíc zasměje?
S Jhonem Mosquerou a Modouem Ndiayem, ti jsou pro mě jako bratři. S Mosquerou u se znám nějakou dobu, navíc oba mluvíme panělsky. S Modouem jsme taky pořád spolu. Pokud mě někdy uvidíte v centru Plzně, nejspí to bude s ním (smích). Oba jsou zde moji nejlepí kamarádi.
S Jhonem Mosquerou po vyhraném souboji s Baníkem Ostrava.
Ty nemá problémy s dorozumíváním, take komunikace asi nebyla ádný problém. Kolika jazyky se domluví?
S tím není nikdy ádný problém, no. Mluvím anglicky, panělsky, portugalsky, francouzsky a troku česky (smích).
Pojďme teď trochu zavzpomínat. Ty jsi z Pobřeí slonoviny. Jaké to bylo tam vyrůstat?
Nebylo to úplně jednoduché. Pocházím z rodiny, která neměla moc peněz. Občas jsme se museli o vechno prát, i o jídlo. Moji rodinu ale zboňuji. Naučil jsem se toho od nich straně moc a vychovali mě tak, abych byl astný, i kdy jsme neměli moc peněz. Být astný je pro mě doteď nejdůleitějí věc v ivotě.
V kolika letech jsi začal s fotbalem a jaké to bylo?
Kdy jsem byl malý, tak jsem prostě el na ulici kopnout si do míče bez bot. Hrál jsem do té doby, ne se za mnou mamka rozběhla a dala mi za to facku (smích). Ale kolik mi bylo, to u ti neřeknu, protoe nevím.
Má nějaký zajímavý příběh z tvých fotbalových začátků?
Jednou mi táta přinesl kopačky a řekl mi: Musí si je vzít, protoe vichni to nosí. Odpověděl jsem mu, e je nechci, protoe se v nich necítím dobře. Bylo těké pro mě hrát fotbal v kopačkách (smích).
Kdy jsi vyrůstal, měl jsi představu, co bys dělal jiného, kdyby ses nestal fotbalistou?
Upřímně, hned jak jsem začal s fotbalem, vichni mi říkali, e jsem v něm dobrý. Uvědomoval jsem si, e to miluju. Přestal jsem chodit do koly a soustředil jsem se jen na fotbal. I kdy jsme kvůli tomu měli rozepře v rodině, tak mě nemohli zastavit, protoe fotbal byl pro mě vím. Neměl jsem ádná zadní vrátka.
Měl jsi nějaký fotbalový vzor?
Jasně, vdycky jsem měl rád Sergia Ramose a Thiaga Silvu. Pro mě jsou to i teď nejlepí obránci světa. Z těch současných se mi líbí Virgil van Dijk z Liverpoolu, ale Sergio Ramos je Sergio Ramos. Umí dávat góly v posledních minutách zápasu, na hřiti je tak trochu blázen a jeho styl prostě obdivuji.
Do Česka jsi přestoupil jako krátce plnoletý mladík z madridského Rayo Vallecano. Jaké to bylo se sem přestěhovat? Na co sis musel nejvíc zvykat, co tě tu naopak nejvíce oslovilo a překvapilo?
Bylo to těké, protoe Rayo Vallecano je velký tým a v Madridu je ivot fajn. Ale kdy se vám ve fotbale naskytne nějaká příleitost, musíte jí chytit za pačesy. Ve Vallecanu jsem se zranil a následně mi nechtěli dát profesionální kontrakt. Na to jsem nepřistoupil, a tak se nae cesty rozely. Byla to ale dobrá zkuenost. Nikdy ve svém ivotě se nepřestanete učit něčemu novému. Pak jsem tedy el do Vykova, po dvou letech podepsal ve Slavii a nyní po čtyřech letech jsem v nejlepím českém klubu.
Také hraje za národní tým Beninu, kde sbírá první starty. Co to pro tebe znamená hrát na mezinárodní úrovni?
Jako fotbalista má sny, které si chce splnit a reprezentace je jedním z nich. Kdy mi zavolali z Beninu poprvé, řekl jsem si, e je čas poznat svoji zemi. Můj táta se mě pořád dokola ptal: A co Benin? Moc si přál, abych za ně hrál.
189 centimetrů vysoký stoper u si odbyl i debut za národní tým Beninu.
Jak moc je to jiné hrát zápasy v Africe od těch tady v Evropě?
Není to jednoduché kvůli počasí i spoluhráčům. V národním týmů stále potkáváte nové tváře, se kterými nehrajete pořád. Musíte se neustále někomu přizpůsobovat. Ale je to v pohodě. Kdy chcete být velkým hráčem, musíte být na tohle vechno připraven. Ne vechno je tak, jak to chcete vy.
Na závěr trochu odbočíme od fotbalu co dělá, kdy zrovna nemá trénink nebo zápas?
Koukám se na fotbal (smích).
Opravdu? Nejsi unaven z tolika zápasů, které sám hraje?
Ne, nejsem. Ve svém volném čase si chci při odpočinku pustit v televizi fotbal. Někdy si k tomu zapnu i počítač a koukám se třeba na tři zápasy najednou. Baví mě sledovat panělskou, anglickou, ale i německou nebo francouzskou ligu. V Premier League bych si rád jednou zahrál… Ale samozřejmě si najdu čas i na jiné koníčky. Chodím do posilovny, nebo běhat.
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
