Proel oběma praskými S, dva roky působil na Kypru, kde se setkal v jednom celku s bývalým viktoriánem Honzou Rezkem. S ním společně sledoval zápasy plzeňské Viktorie v pohárové Evropě. Tou dobou vak jetě gólman Matú Kozáčik nemohl tuit, e za několik měsíců bude hájit její čest a slávu a probojuje se s ní a do osmifinále Evropské ligy.
Proel oběma praskými S, dva roky působil na Kypru, kde se setkal v jednom celku s bývalým viktoriánem Honzou Rezkem. S ním společně sledoval zápasy plzeňské Viktorie v pohárové Evropě. Tou dobou vak jetě gólman Matú Kozáčik nemohl tuit, e za několik měsíců bude hájit její čest a slávu a probojuje se s ní a do osmifinále Evropské ligy.
Fotbalové začátky pod otcovým dohledem a po boku bratra
První fotbalové krůčky udělal Matú po boku bratra a také pod dohledem otce. Taka nás k fotbalu vedl. Ján, můj starí bratr, se k němu dostal dříve, hrál tenkrát jetě klasického stopera. Za Dolný Kubín jsem poté začal nastupovat i já, vzpomíná na své začátky. Ani současná plzeňská jednička, jak to u gólmanů bývá, nenala okamitě svůj post na hřiti mezi třemi tyčemi. Abych pravdu řekl, ani přesně nevím, kdy se to zlomilo. Kdy jsem začínal v áčcích, moc se neřeilo, kde hrajete. Nebylo to nijak směřované k tomu, e budu gólman. Na jednom ákovském turnaji se tenkrát něco přihodilo, já jsem si to el zkusit a od té doby jsem v brance, tvrdí. Byla to vlastně taková náhoda, dodává vzápětí. Dolný Kubín, město leící kousek od iliny s necelými dvaceti tisíci obyvateli, postupně začal být oběma bratrům malý. Ján se dostal do iliny, ale prodělal dvě operace kolena. Poté s fotbalem skončil a nepokouel to dále, prozrazuje. To Matúovi se ozval, kdy končil základní kolní docházku, fotbalový klub z Koic. V jeho ivotě tak nastalo několik změn najednou.
Z Dolného Kubína do Koic, z áků do dorostu, ze základní koly na gymnázium
Kdy jsem se dostal do Koic, akorát jsem vycházel základní kolu a el jsem z osmé třídy na střední. Přemýleli jsme se, kam půjdu dále do koly. Nakonec padla volba na Gymnázium v Koicích, kde se hrál také skvělý fotbal. Kdy jsem tam přestupoval, zrovna Koice hrály jako první slovenský klub Champions League. Byl tam výborný mančaft i zázemí, pochvaluje si jetě dnes. Novým domovem se Matúovi stala středokolská kolej. Tam jsem byl skoro celý týden. Vycházelo to pak větinou tak, e jsem domů jezdil kadý druhý víkend. Bylo to tam moc dobré. Poznal jsem skvělé lidi, se kterými jsem občas v kontaktu dodnes. Vlastně jsem se s těmi samými lidmi potkával ve kole i na hřiti, protoe jsme byli fotbalová třída. Pokud se vidíte dennodenně čtyři roky, tak se logicky nějaké vztahy naváou, vzpomíná na své začátky v Koicích. Několik mých tehdejích spoluhráčů se dokonce ukázalo v první a druhé lize v Česku. Nemyslím si ale, e by někdo z nich el někam dále do zahraničí, přemýlí nad osudy svých kamarádů z dorosteneckého týmu Koic. Z působení v koických mládenických celcích vzpomíná na dvojici trenérů, která ho tehdy vedla. Lidé v Česku budou znát Jaroslava Olenára, který během své aktivní kariéry chvíli působil i ve Spartě. Výborným trenérem byl také pan Polomský, chválí je. Talentovanému gólmanovi se nedařilo pouze na zeleném paitu. Byl úspěný také v povinnostech kolních. Výsledky ve kole jsem měl dobré, s tím jsem neměl nikdy problém. Nakonec jsem ale poslední půlrok středokolského studia dokončoval dálkově, protoe jsem tou dobou u působil ve Slavii, kam jsem těsně před pololetím přestoupil. Jednou za měsíc jsem tak jezdil vlakem z Prahy do Koic dělat různé zkouky. To se mi povedlo a nakonec jsem také úspěně odmaturoval, líčí své poslední měsíce na koickém gymnáziu. Po bezproblémových středokolských letech tak logicky začal uvaovat o monosti studovat vysokou kolu. Přemýlel jsem o Fakultě tělesné výchovy a sportu. Měl jsem tam i podanou přihláku, ale pak jsem tam ani nedělal zkouky. Trénoval jsem toti s dorostem, béčkem a poté i prvním týmem Slavie. S dvoufázovými tréninky by se to nedalo skloubit, take jsem o tom více nepřemýlel, tvrdí.
Celý fotbalový příběh Matúe Kozáčika můou vichni fanouci najít v novém čísle magazínu Viktorián vydanému k utkání s 1. FK Příbram.