2 zápasy 3. předkolo Evropské ligy – Viktoria - Besiktas Istanbul 1:1 (Limberský – Delgado z PK), Besiktas – Viktoria 3:0 (Quaresma, Delgado, Hološko).

První utkání proti Besiktasi v Praze na Letné ve mně evokovalo vzpomínky na zápasy evropských pohárů v dresu Sparty, takže mi to nepřišlo nic nového. V prvním zápase jsme soupeře hodně zaskočili, vedli jsme a Besiktas z našeho pohledu smolnou penaltou vyrovnal na 1:1. Na to, že spousta kluků v mužstvu hrála evropské poháry poprvé, jsme ukázali, že na to máme.

2011

– 12 zápasů 2. předkolo LM: Pjunik Jerevan – Viktoria 0:4 (Bakoš 2, Horváth z PK, Kolář), Viktoria – Pjunik 5:1 (Bakoš 2, Kolář 2, Pilař – Malakjan), 3. předkolo LM: Trondheim – Viktoria 0:1 (Pilař), Viktoria – Trondheim 3:2 (Bakoš, Kolář, Petržela – Lustig, Prica), 4. předkolo LM: FC Kodaň – Viktoria 1:3 (Ottesen – vlastní, Pilař, Fillo), Viktoria – FC Kodaň 2:1 (Bakoš, Ďuriš – Boloňas), skupina LM: Viktoria – BATE Borisov 1:1 (Bakoš – Bressen), AC Milán – Viktoria 2:0 (Ibrahimovič z PK, Cassano) FC Barcelona – Viktoria 2:0 (Iniesta, Villa), Viktoria – 
FC Barcelona 0:4 (Messi 3, Fábregas), Borisov – Viktoria 0:1 (Bakoš), Viktoria – AC Milán 2:2 (Bystroň, Ďuriš – Pato, Robinho).

Těžko vybírat jedno utkání, protože to byl tak silný zážitek, že si pamatuji všechny zápasy, navíc jsem ve všech nastoupil, od prvního utkání v Jerevanu až po zápasy ve skupině, třeba včetně Borisova, AC Milán a Barcelony. Zlomový podle mne byl souboj s Trondheimem, kdy jsme v prvním zápase udělali dobrý výsledek, ale doma v odvetě to po prvním poločase vypadalo špatně. Já ale věřil, že máme kvalitu na to, abychom přes Trondheim přešli.

Byly to nervy, ale nakonec se nám to podařilo. Proti Kodani asi málokdo od nás čekal, že postoupíme, ale my si věřili a zvládli jsme to. Pamatuji si, že v odvetě v Edenu bylo tenkrát hrozné horko, připadalo mi, že je snad 100 stupňů (směje se). První poločas jsem se nemohl vůbec nedechnout, jaké bylo dusno.

2012

– 14 zápasů Šestnáctifinále EL: Viktoria – Schalke 04 1:1 (Darida – Huntelar), Schalke 04 – Viktoria 3:1 po prodloužení (Huntelar 3, Rajtoral), kvalifikace EL – 
2. předkolo: Metalurgi Rustavi – Viktoria 1:3 (Tatanašvili – Horváth 2. Kolář), Viktoria – Rustavi 2:0 (Ďuriš, Darida), 
3. předkolo EL: Ruch Chorzów – Viktoria 0:2 (Štípek, Duriš), Viktoria – Chorzów 5:0 (Ďuriš 3, Bakoš, Hanousek), 4. předkolo: KSC Lokeren – Viktoria 2:1 (Harbaoui, Miloš Marič z PK – Bakoš), Viktoria – Lokeren 1:0 (Bakoš), skupina EL: Viktoria – Akadémica de Coimbra 3:1 (Horváth, Ďuriš, Rajtoral – Wilson Eduardo), Atlético Madrid – Viktoria 1:0 (Rodrígues), Hapoel Tel Aviv – Viktoria 1:2 (Maman – Horváth, Rajtoral), Viktoria – Hapoel 4:0 (Kolář 2, Štípek, Bakoš), Coimbra – Viktoria 1:1 (Edinho z PK – Horváth z PK), Viktoria – Atlético Madrid 1:0 (Procházka).

Rok 2012 byl pro mne zvláštní tím, že jsem toho kvůli zlomenině lýtkové kosti v evropských pohárech moc nenahrál. Nastoupil jsem v souboji s Rustavi a pak přišla dlouhá přestávka. V hlavě mi utkvěla hlavně domácí odveta s Lokerenem, kterou jsem sledoval z tribuny jako divák, a Baky (Marek Bakoš) v něm dal gól hlavou a poslal nás do skupiny Evropské ligy. Nastoupil jsem až v utkáních proti Hapoelu a v odvetě doma proti Atlétiku Madrid.

Vzpomínám si na domácí zápas s Hapoelem, který jsme vyhráli 4:0, a já v něm vstřelil dva góly. Zvládli jsme i poslední utkání doma s Atlétikem, ve kterém soupeři už o nic nešlo. Dali jsme gól ze standardky a pak už jsme jednobrankový náskok uhájili a nakonec jsme vyhráli i skupinu.

2013

– 16 zápasů Šestnáctifinále EL: SSC Neapol – Viktoria 0:3 (Darida, Rajtoral, Tecl), Viktoria – SSC Neapol 2:0 (Kovařík, Tecl), osmifinále EL: Viktoria – Fenerbahce Istanbul 0:1 (Webö), Fenerbahce – Viktoria 1:1 (Salih Ucan – Darida), kvalifikace LM – 
2. předkolo: Viktoria – Željezničar Sarajevo 4:3 (Kolář 2, Čišovský, Rajtoral -Tomič, Selimovič, Bučan), 3. předkolo: Nomme Kalju – Viktoria 0:4 (Čišovský 2, Ďuriš, Hejda), Viktoria – Kalju 6:2 (Horváth 3, Tecl, Hořava, Wágner – Quintieri 2), 4. předkolo: Viktoria – NK Maribor 3:1 (Čišovský, Darida, Ďuriš – Mejač), Maribor – Viktoria 0:1 (Tecl), skupina LM: Viktoria – Manchester City 0:3 (Džeko, Touré, Agüero), CSKA Moskva – Viktoria 3:2 (Tošič, Honda, vlastní – Rajtoral, Bakoš), Bayern Mnichov – Viktoria 5:0 (Ribéry 2, Alaba, Schweinsteiger, Götze), Viktoria – Bayern 0:1 (Mandžukič), Manchester City – Viktoria 4:2 (Agüero z PK, Nasri, Negredo, Džeko – Hořava, Tecl), Viktoria – CSKA 2:1 (Kolář, Wágner – Musa).

Co do počtu zápasů byl rok 2013 naším nejúrodnějším v evropských pohárech, odehráli jsme celkem šestnáct utkání. A hned v tom prvním ve vyřazovací části Evropské ligy v Neapoli jsme o sobě dali pořádně vědět, vyhráli jsme nad velkým favoritem a ještě na jeho hřišti 3:0. Předvedli jsme svoji sílu a ukázali, že evropské poháry nehrajeme náhodou, což jsme potvrdili výhrou 2:0 v domácí odvetě. Moc mě mrzí souboj s Fenerbahce v osmifinále, doma jsme padli 0:1, ale v Istanbulu v utkání bez diváků jsme sahali po postupu. Měli jsme šance, ale nakonec to skončilo 1:1. K postupu do čtvrtfinále nám chyběl jediný gól.

V létě jsme pak začali kvalifikaci o Ligu mistrů se Sarajevem, což, jak se později ukázalo, byla nejtěžší překážka v naší druhé cestě do Ligy mistrů. Doma jsme vyhráli divokým výsledkem 4:3 a před odvetou v Bosně to nevypadalo moc dobře. I když jsme od dvacáté minuty hráli bez vyloučeného Vency Procházky, zápas v bouřlivém prostředí jsme zvládli, vyhráli 2:1 a postoupili dál. Při vší úctě k dalším soupeřům, estonskému Kalju i slovinskému Mariboru, to už byly hratelnější týmy, než jakým byl Željezničar Sarajevo. Ve skupině pak přišly zápasy se slavnými kluby Manchesterem City, Bayernem Mnichov a CSKA Moskva. Pro nás i pro fanoušky silné a nezapomenutelné zážitky, opět ve skupině třetí místo a postup do jarní části Evropské ligy.

2014

– 6 zápasů Šestnáctifinále EL: Viktoria – Šachtar Doněck 1:1 (Tecl – Luiz Adriano), Šachtar Doněck – Viktoria 1:2 (Luiz Adriano – Kolář, Petržela), kvalifikace EL – 3. předkolo: Petrolul Ploješť – Viktoria 1:1 (Mutu – Kolář), Viktoria – Petrolul Ploješť 1:4 (Pilař – Teixeira, Mutu, De Lucas, Tamuz).

Rok 2014 byl naopak na zápasy v evropských pohárech chudý rok, vlastně jsme v něm sehráli jen šest utkání. Přitom začátek roku byl velice slibný, vyřadili jsme silný Šachtar Doněck a po roce znovu postoupili do osmifinále Evropské ligy.

Je ale třeba říci, že v souboji s Doněckem jsme měli i kus štěstí. V Plzni to skončilo 1:1, soupeř hrál to, co potřeboval. V odvetě v Doněcku si domácí mysleli, že nás přejedou, ale nám se podařilo vstřelit dva góly. Šachtar nás potom neskutečně mačkal, ale stálo při nás štěstí a hlavně díky Boličovi (brankář Petr Bolek) jsme vyhráli 2:1 a senzačně postoupili.

První utkání v Lyonu jsme podělali, podlehli jsme 1:4, ale i přesto jsme měli doma v odvetě na postup. Kdyby dal tehdy Standa Tecl gól z penalty, tak si myslím, že jsme Lyon udělali a postoupili. Ale to jen kdyby.

V létě jsme pak nezvládli kvalifikaci Evropské ligy s Ploještí, i když to po prvním zápase vypadalo dobře, remizovali jsme v Rumunsku 1:1. Pamatuji si, že jsem hrál jen pár minut a v nastaveném čase se mi podařilo vstřelit vyrovnávací gól. V odvetě jsme dostali hloupou první branku ze standardky, a to byl podle mne klíčový okamžik zápasu. Pak se trefil Mutu, dostali jsme ještě třetí gól do šatny a bylo vymalováno. Odvetu jsme prostě nezvládli.

2015

– 9 zápasů Kvalifikace LM – 3. předkolo: Maccabi Tel Aviv – Viktoria 1:2 (Itzhaki – Mahmutovič, Petržela), Viktoria – Maccabi Tel Aviv 0:2 (Zahavi 2, 1 z PK), 
4. předkolo EL: Viktoria – Vojvodina Novi Sad 3:0 (Kopic 2, Vaněk), Vojvodina Novi Sad – Viktoria 0:2 (vlastní, Ďuriš), skupina EL: Viktoria – Dinamo Minsk 2:0 (Hořava, Petržela), Villarreal – Viktoria 1:0 (Baptistao), Rapid Vídeň – Viktoria 3:2 (Hofmann, Schaub, Petsos – Ďuriš, Hrošovský), Viktoria – Rapid Vídeň 1:2 (Holenda – Schobesberger 2), D. Minsk – Viktoria 1:0. Viktoria – Villarreal ?

Letos jsme hráli už potřetí o Ligu mistrů, ale tentokrát nám to nevyšlo. Nechci se vymlouvat, ale podle mne je čím dál těžší se do Ligy mistrů probojovat, i když náš soupeř Maccabi Tel Aviv se tam nakonec dostal, když jim to vystřílel Zahavi. My jsme se na to, abychom přes Maccabi přešli, hodně zaměřili. Zvládli jsme první zápas v Izraeli, kde jsme vyhráli 1:0. V odvetě doma jsme byli ještě v 83. minutě za stavu 0:1 na postup. Jenže pak se přihodilo něco, co se nám nestane možná dalších deset let, kdy Limba udělal penaltu, byla to taková penalta nepenalta. Tohle se ale ve fotbale prostě stává, jediná situace rozhodla postupu soupeře.

Pak jsme ale dokázali přejít přes Novi Sad a přišlo dalších šest zápasů v Evropské lize. Myslím si, že jsme se všichni tak trochu namlsali předchozími sezonami a moc teď ani nedoceňujeme, že hrajeme během pěti let už počtvrté základní skupinu evropských pohárů, což je podle mne úspěch. I přesto, že se nám nepodařilo postoupit do jarní části Evropské ligy.

Deset nej Daniela Koláře

Nejsilnější zážitek: Vybrat jen jeden, to nelze. Nejsilnějším zážitkem pro mne určitě bylo nastupovat na San Siru proti AC Milán se Seedorfem či Ibrahimovičem, na Nou Campu proti Barceloně s Messim a nebo proti Bayernu, Manchesteru City či Atlétiku Madrid. Tyhle zážitky vám nikdy nezevšední.
Nejdůležitější můj gól: Bylo jich více, třeba v kvalifikaci Ligy mistrů v Kodani jsem vstřelil první branku, doma pak v kvalifikaci Ligy mistrů proti Sarajevu jsem dal dva góly a vyhráli jsme 4:3, a pak ve skupině doma proti CSKA jsem vyrovnával na 1:1.
Nejhezčí stadion: San Siro. Nebyl to nejhezčí stadion, ale nejvíce na mne zapůsobil. Není už nejmladší, kabiny nic moc, pohled zvenčí i zevnitř je ale ohromující, třeba ty kolmé tribuny jsou nevídané.
Nejhorší stadion: Asi v Chorzówě, kde byl stadion před rekonstrukcí. Zato polští fanoušci byli skvělí, povzbuzovali hlasitě celý zápas a na hrůzně vypadajícím stadionu dokázali vykouzlit vynikající atmosféru.
Nejlepší atmosféra: Podle mne na San Siru, Italové fotbal milují, je pro ně vším. A pak také v Německu na Bayernu a na Schalke, kde byla rovněž skvělá atmosféra. Pekelné to bylo i v Sarajevu.
Nejcennější výsledek: Doma s Bayernem 0:1. Když si uvědomíme, jak je Bayern silný a jaké má hráče, tak dostat jeden gól je výborný výsledek, co by za to jiné týmy daly. Navíc jsme měli i několik šancí, sehráli jsme důstojný zápas.
Největší radost: Po každém postupu do skupiny, což se nám během šesti sezon povedlo celkem čtyřikrát, z toho dvakrát do Ligy mistrů, což je slovy nepopsatelný pocit.
Největší zklamání: Nejvíce mě štve vyřazení od Macabi, to je nejčerstvější. Moc mě mrzí také vyřazení v osmifinále Evropské ligy s Lyonem, kdy jsme v domácí odvetě měli spoustu šancí a bylo v našich silách i přes porážku 1:4 ve Francii postoupit dál. Jsem dodnes přesvědčen, že ten náskok Lyonu se dal dohnat. Hodně zklamaný jsem byl také po vyřazení s Fenerbahce.
Nejsilnější soupeř: Tady je to jasné, v každém případě Barcelona, Bayern Mnichov a Manchester City. A pak ještě AC Milán na San Siru.
Nejlepší hráč: Hrál jsem proti hvězdám Barcelony, Bayernu nebo Manchesteru City, ale na mne udělal největší dojem Zlatan Ibrahimovič v dresu AC Milán. V mužstvu, kde byla spousta skvělých hráčů, kteří toho měli hodně za sebou, byl on jednoznačným lídrem. Bylo vidět, že na něj ostatní spoluhráči hodně spoléhají, a on si vlastně na hřišti dělal, co chtěl. Udělal na mě obrovský dojem.