V létě už to bude pět let, co je 25letý středopolař součástí Viktorie Plzeň. Pavel Bucha na západě Čech za tu dobu zažil oslavy titulu i dvakrát skupinu Ligy mistrů. Na co doteď nejraději vzpomíná? A proč je pro rodáka z Mělníka tolik důležitá regenerace? Tento rozhovor jste si mohli přečíst také v zápasovém magazínu Viktorián.

Do Viktorky jsi přišel v roce 2018. Jaký pro tebe byl největší zážitek za těch necelých pět let v klubu?
„Hned co jsem přišel, tak jsem zažil na podzim Ligu mistrů. Celkově to tedy byly tři takové nejsilnější momenty, a to určitě poslední titul a dvě skupiny Ligy mistrů.“

Jak sis užíval své první mistrovské oslavy?
„Nejsem úplně slavící typ, ale užil jsem si to moc. Když se sešlo skoro celé město na náměstí a oslavovali jsme to s fanoušky, bylo to super.“

Říkáš, že nejsi slavící typ. Takže se to spíš odehrává v tobě, že si to užíváš zevnitř?
„Jo. Emoce nijak zvlášť nedávám najevo, nedokážu se na veřejnosti tolik bavit.“

A když přijdeš domů a jdeš spát, tak máš dobrý pocit? Říkáš si, že to je to, co jsi chtěl dokázat?
„Přesně tak. Titul byl jeden z mých snů a cílů, takže jsem se cítil opravdu šťastný.“

Zažil jsi dvě Ligy mistrů. Znal jsi na sobě při druhé účasti, že ses někam posunul a věděl jsi, o co už jde? Nebo jaký byl ten rozdíl?
„Byl to markantní rozdíl. Při první Lize mistrů jsem byl v týmu nováček a rozkoukával jsem se, navíc v dospělém fotbale jsem toho neměl moc odehraného. Přišel jsem do klubu, kde se zrovna vyhrál titul a hned se postoupilo do Ligy mistrů. Vůbec nic jsem v ní neodehrál, takže pro mě to byl čistě zážitek. Ta druhá byla o něčem jiném. Prošli jsme třemi předkoly, velmi těžce jsme si ji vybojovali a pak jsme si ji i zahráli.“

Na co nejraději vzpomínáš z poslední účasti v Lize mistrů?
„Na zápasy na venkovních hřištích. Schytali jsme evropské velikány, takže jsme hráli na samých krásných stadionech. Barcelona je navíc už odmala můj oblíbený tým. Vždycky jsem se na ně rád koukal a třeba před třemi lety jsem tam byl i jako jejich fanoušek, takže zápas na Camp Nou byl pro mě splněný klukovský sen.“

Když dáš gól, tak slavíš stejně jako Serge Gnabry. Jaký byl pocit se s ním potkat?
„Všechny takové hráče bylo zajímavé potkat a střetnout se s nimi na hřišti. Ke Gnabrymu ale úplně tolik nevzhlížím jako k ostatním, spíš bych zmínil Frenkieho de Jonga nebo Pedriho z Barcelony, z Bayernu Mnichov potom Joshuu Kimmicha – hráče, se kterými hraju typologicky podobnou pozici.“

Jak sis ty zápasy vyhodnocoval? Když to třeba nebylo úplně ono, řekl sis, v čem musíš přidat a podobně?
„Určitě. Je to výborné zrcadlo pro mě i pro celý tým. V Lize mistrů vidíš vlastní nedostatky, protože se střetáváš s nejlepšími kluby v Evropě. Dokud to půjde, tak mám ambici hrát fotbal na nejvyšší úrovni. Vzal jsem si z toho spoustu věcí i srovnání, co se týče práce hry s balonem, rychlosti rozhodování a přemýšlení, že musíš být sebevědomý… Všechna ta mužstva byla někde jinde.“

Ty jsi jeden z posledních, co po tréninku odchází z kabiny. Pracuješ na sobě i individuálně? Přidáváš si nějaké speciální cviky?
„Rád zůstávám déle na hřišti a kopnu si pár balonů navíc, nejsem úplně typ člověka, co by se zavřel v posilovně. Spíš se zaměřuji na regeneraci, protože si vždycky odjedu trénink naplno a pak to svému tělu chci vrátit. Je pro mě důležité cítit se hned další den fresh.“

Víme, že tvoje specialita je ledová voda. Jak dlouho v ní vydržíš?
„Nijak si to nestopuju, nesnažím se lámat rekordy (smích). Ale nějakou dobu v ní vydržím, je mi to příjemné. Jde o to překonat počáteční šok a strach z toho, potom se dostaví uvolnění. Je to pro mě dobrá regenerace.“

Kde bereš inspiraci?
„Čtu spoustu knížek a brouzdám po internetu. Čerpám, kde se dá.“

Když jsme u regenerace, tak jak je pro tebe důležitý kvalitní spánek?
„Co se týče spánku, tak ten pořád zkoumám. Dost se o něm v poslední době bavíme s Honzou Sýkorou, který je do toho taky zapálený. Před spánkem je dobré nějakou dobu nejíst, aby člověk neusínal s plným žaludkem. Určitě bych doporučil blokovat modré světlo, nejlépe speciálními brýlemi, které se na to vyrábí. A před spaním si vyvětrat.“

Snažíš se to dodržovat každý den?
„Jasně! Spánek je hodně důležitý.“

Máš i určený čas, ve který chodíš spát?
„Ano. Je to totiž jedna z důležitých věcí, aby tělo bylo navyklé na určitý režim a aby chodilo přibližně ve stejnou dobu spát i podobně vstávalo.“

Když se blíží zápas, tak takové věci ještě zintenzivníš? Vyhodí tě to z kolejí, když se dobře nevyspíš?
„Tohle se mi snad ještě nestalo. Ani nevím, co by se muselo stát, abych se dobře nevyspal. Dávám si na to obzvlášť pozor a nedělám rozdíly, jestli je zápas nebo ne. Snažím se za každou cenu před každým spánkem dělat ty věci, o kterých jsem mluvil, abych ho měl co nejlepší a druhý den jsem se cítil co nejlépe.“