Existují fanoušci, kteří na fotbal zavítají jen jednou za čas. Opakem jim jsou ti, kteří nechtějí vynechat ani jednu příležitost navštívit utkání svého oblíbeného klubu. Podobnou filozofii vyznává také vozíčkář Jakub Svěrák, který patří mezi skalní fanoušky Viktorie a navzdory svému hendikepu se snaží být všude tam, kde Viktorka hraje. Nevynechal ani zápasy evropských pohárů v Miláně, Neapoli nebo na půdě španělského Villarrealu.

Poprvé navštívil Viktorii na jejím stánku před třiceti lety. „Myslím, že to byla sezóna 1986/87 a hráli jsme se Spartou. Od té doby jsem fotbaly navštěvoval pravidelně. Na první výjezd jsem jel šestadevadesátém roce na pohár na Duklu Praha. Když je to možné, jezdím za Viktorkou i na venkovní hřiště, ale je to kvůli dopravě vždy trochu složitější,“ popisuje Jakub Svěrák. Díky plzeňskému fotbalu se podíval také po Evropě. „Do zahraničí jezdím rád a ještě radši spojuji cestování s fotbalem. Když to vezmu od začátku, byl jsem v Miláně, Barceloně, na Schalke, v Neapolu, Mariboru, Manchesteru, Lyonu, na Bayernu nebo teď naposledy ve Vídni a na Villarrealu. Je toho docela dost, celkem by to mělo být asi deset výjezdů. Vynechal jsem pouze východní lokality a trochu mě mrzí, že jsem se nedostal do Istanbulu. Tam bych se rád podíval,“ vypráví Jakub.

Velký dojem na něj udělal výjezd na jih Španělska nebo návštěva Manchesteru. „Ve Španělsku jsme návštěvu zápasu spojili s výletem do Valencie a Vila-realu. Tam to bylo hodně pěkné. Skvělá byla i Anglie, kde jsme navštívili třeba Liverpool nebo stadion Manchesteru United. Společně s dalšími vozíčkáři založili fanouškovskou skupinu ‚VOZEJK FANS‘. „Na fotbal nás jezdilo jen pár, byli jsme společně na Schalke nebo v Barceloně. Domluvili jsme se a vlastně jen pro zábavu si udělali prapor, abychom byli trochu vidět. Nechali jsme si vyrobit i speciální šály, takže jsme to zase o kousek posunuli. Člověk se pozná s ostatním lidmi, pobaví se, zažije trochu srandy a podívá se na dobrý fotbal,“ říká jeden z plzeňských hrdinů.

Navzdory životu na vozíku se Jakub rozhodl, že si dopřeje zážitky z největších fotbalových stánků Evropy. Velkou podporu má v rodině a přátelích. „Je to hodně o kamarádech, kteří mi jsou ochotni pomáhat. Chtěl bych jim moc poděkovat za všechno, co pro mě dělají. Rodiče jsou oba zarytí fanoušci, takže ti mě při mých cestách také podporují,“ těší Jakuba Svěráka. „Hodně se mi líbí místa pro vozíčkáře na Slovácku, kde můžeme sledovat fotbal z vyvýšeného místa za brankou. Naopak moc dobře vyřešené to nemají v Mladé Boleslavi. Tam, když si lidé stoupnou, není nic vidět. Ale to není problém jen domácích klubů, například v Neapoli se mi na stadionu moc nelíbilo. Sao Paulo je už letitý stadion, takže tam to nebylo nic moc. Úplný opak je Německo, kde jsme si užívali absolutního komfortu,“ popisuje rozený Plzeňan.

„Snažím se nevynechat žádné utkání, v létě si podle zápasů plánuji i dovolenou,“ usmívá se Svěrák, který má do zbytku letošní sezóny jedno velké přání. „A jsou všichni hráči zdraví a když se to povede, věřím, že v průběhu jara ten titul urvou,“ zůstává odhodlaný Jakub Svěrák.