Kvůli tomu, že byl Silvestr, nebrali mnohdy ostatní obyvatelé domu jeho upozornění na požár vážně. Kouř šířící se panelákovou chodbou ale všechny brzy přesvědčil o opaku. „Cestou jsem bouchal na všechny dveře a snažil se upozornit sousedy, že v bytě nad nimi hoří. Když jsem vyběhl až k bytu, ze kterého se valil kouř, vyrazil jsem dveře a uvnitř uviděl starší paní. Mohlo jí být kolem sedmdesáti let. V tu chvíli jsem zůstal stát jako opařený. Kompletně celý byt byl v plamenech, naskytla se mi podívaná, kterou jsem do té doby znal jen z akčních filmů,“ popisuje Sutnar. „Paní byla dezorientovaná a evidentně v šoku. Nejdřív jsem na ní zkoušel mluvit, ale vůbec na mě nereagovala. Tak jsem ji chytil a snesl dolů. Její byt byl během několika vteřin zničený. Za chvíli přijeli hasiči a ti se do bytu dostali jen pomocí žebříku, neboť chodba byla plná kouře,“ vypráví jeden z plzeňských hrdinů. „Celý vchod byl nakonec evakuován a vyklubala se z toho docela velká akce s několika hasičskými auty,“ dodává.

Se ženou, které dozajista zachránil život, už ale do kontaktu nepřišel. „Moc by mě zajímalo, jak paní dopadla a jestli je v pořádku. Neměl jsem moc možností se s ní spojit, od známých jsem se dozvěděl, že se po mě paní ptala a snad mi i zkoušela volat. Ale kontakt na ní jsme nedohledali. Rád bych se s ní sešel a popovídal si, jak se to celé seběhlo,“ přeje si Radek Sutnar. Silvestrovský večer navždy změnil jeho život. „Uvědomil jsem si, že lidský život je omezený určitým časem a může se stát něco, co člověku zabrání užívat si ten život tak, jak by si přál. S odstupem času jsem si uvědomil, že některé hodnoty jsou v životě důležitější než ostatní,“ říká Radek Sutnar.

„Důležité je nebýt lhostejný a pomoct druhému člověku. Myslím si, že spousta lidí by zareagovala stejně, protože jsem na vlastní kůži poznal, že se jedná o instinktivní záležitost, kterou má v sobě snad každý z nás,“ zůstává skromný plzeňský hrdina Radek Sutnar.