Každý z nás v průběhu svého života zažije situaci, kdy je absolutní nutností zachovat se správně a kdy sebemenší chyba může mít fatální následky. Dispečerka Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje Věra Romová tuto vypjatou situaci zvládla, navzdory tomu, že k dispozici měla pouze telefonní sluchátko a na jeho druhé straně vystrašenou šestiletou holčičku. Společně dokázaly zachránit lidský život.

Telefony v dispečerském středisku plzeňské záchranky na Klatovské třídě vyzvání prakticky neustále, tento byl ovšem výjimečný. „Když jsem zvedla sluchátko, ozval se hlas vyděšeného dítěte. Byla to malá holčička volající o pomoc pro svou maminku, která leží na zemi. Holčička byla samozřejmě těžce stresovaná, ale dokázala říct své jméno, adresu a na všechny otázky, které jsem jí pokládala, odpovídala perfektně. Odpovědi byly stručné, věcné, bez většího zdržení. Během chvilky jsem měla veškeré podklady k tomu, abych na místo vyslala posádku, následně jsem zůstala s dítětem na telefonu. To bylo pro danou chvíli velmi důležité, protože to dítě ví, že má s někým kontakt a může někomu sdělit svoje starosti,“ popisuje hovor s malou Nikolkou Věra Romová.

„Během doby, co se mnou holčička spolupracovala, se pomalu zbavovala stresu. Ke konci hovoru, kdy už jsem sledovala, že naše posádky jsou skoro na místě, reagovala naprosto neuvěřitelně. Sama sice nedokázala mamince pomoct, ale udělala maximum pro to, aby se jí dostalo té pomoci co nejdříve. Jakmile na místo dorazil lékař, slyšela jsem, jak s ním sama navázala hovor. Báječné dítě, klobouk dolů před ní, je moc šikovná,“ říká jedna z plzeňských hrdinek. „Jsem přesvědčená, že rodiče s tou holčičkou tímto směrem pracovali. Byla opravdu připravená, odpovídala na všechny důležité otázky. Mnohdy ani dospělí takhle perfektně nespolupracují,“ chválí malou Nikolku Věra Romová. Na linku 155 často volají děti, ovšem ve většině případů jim o bezprostřední pomoc nejde. „Setkáváme se s dětskými volajícími často, ale převážně se jedná o zneužití tísňové linky. Je výjimkou, když takhle malé děti zavolají ve vší vážnosti s prosbou o pomoc pro své rodiče nebo prarodiče,“ dodává.

Vyřešit naléhavou situaci s člověkem, který se rozhodne přivolat záchrannou službu, není nikdy jednoduché. „Je to hodně o našich zkušenostech. Většinou se jedná o člověka ve stresu a v tomto případě musel být ten stres ještě umocněn tím, že se jednalo o dítě, které bylo doma samo s maminkou,“ říká Věra Romová. Práce s dětmi má svá specifika, která zkušená dispečerka dodržela. „Holčičku, která volala v takto naléhavé situaci, jsem za sebemenší maličkost chválila a dávala najevo svou podporu. Důležité bylo zůstat s ní kontaktu, nepřerušovat hovor a dát jí pocit, že se má ve své těžké situaci o koho opřít,“ popisuje.

S šestiletou Nikolkou se měla paní Romová možnost setkat. „Byla jsem na radnici, když přebírala vyznamenání od primátora města Plzně. Je to úžasné dítě,“ uzavírá s úsměvem na rtech hrdinka Věra Romová.