Psal se datum 15. září 1971, byla středa 19 hodin a ve Štruncových sadech za umělého osvětlení nastupoval k utkání Poháru vítězů pohárů mnichovský Bayern. S řadou světových hvězd v sestavě, členů národního mužstva NSR, které se o rok později stalo mistrem Evropy a za tři roky mistrem světa. A proti nim druholigová Škoda Plzeň, jako vítěz Českého poháru a finalista Československého poháru.

Veřejnost měla obavy z debaklu, vždy mezi mužstvy byl obrovský rozdíl. O utkání v Plzni byl obrovský zájem. Už dlouho před utkáním přicházely objednávky na vstupenky z různých míst republiky, šlágr chtěli vidět fanoušci nejen z Čech, ale i z Moravy a Slovenska. Hodně zájemců bylo i z Bavorska. Hrálo před návštěvou 30 000 diváků! Mužstva nastoupila v obvyklých sestavách. BAYERN: Maier – Hansen, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Breitner – Zobel, Roth, Schneider – Hoeness, Gerd Müller, Sünholz. Trenér Udo Lattek. ŠKODA: J. Čaloun – Špinka, Plass, Michálek, Pleško – Süss, Kamír, Bachner (70. Hoffmann) – Sudík, Bican, Ziegler. Trenér Jiří Rubáš.

Utkání mělo vynikající úroveň. Škodovka bojovala, útočila, měla vyložené šance. František Plass a Karel Süss nastřelili dokonce břevno, ale daleko zkušenější Bayern nakonec vyhrál 1:0 šastnou brankou Sünholze. Plzeň však překvapila velmi dobrým výkonem, přinutila věhlasný celek z Bavorska k tvrdé obranné práci. Nejlepším hráčem na hřišti nebyl ani „císař“ Beckenbauer, ani kanonýr Gerd Müller, ale plzeňský František Plass. Předváděl svou technickou inteligentní hru a opět dokázal, že patří mezi nejlepší fotbalisty Československa. Sám mohl vstřelit dva góly. „Podobné situace v lize proměňuji, ale štěstí se k nám ten večer obrátilo zády,“ stěžoval si František Plass. Nezapomněl ale pochválit diváky. „Byli perfektní. Neustále nás hnali kupředu a my hráli ne na sto, ale minimálně na stopadesát procent. Byla to zvláštní vznešená atmosféra, umocněná září reflektorů. Pod umělým osvětlením jsem si připadal jako na divadle.“

V odvetném utkání, které se hrálo za čtrnáct dní v Mnichově, Škodovka ještě cestou vyhrála 8:0 v Regenu, musel volit trenér Jiří Rubᚠútočnou hru. Nic jiného Škodovce nezbývalo. Plzeň brzo prohrávala, Ivan Bican stačil vyrovnat na 1:1, ale konečná porážka 1:6 znamenala vyřazení z druhé nejpopulárnější soutěže v Evropě. Přesto to byl zlatý zápis do klubové historie. „Brzy jsme prohrávali, ale podařilo se mi vyrovnat. Po přihrávce od levého křídla Zieglera jsem nohou překonal Maiera. Hrál se kvalitní a otevřený fotbal. Akce se střídaly na obou stranách, ve hře nahoru dolů jsme nedokázali opět proměňovat šance, ale domácí ano. Střelecky se dařilo Gerdu Müllerovi, který nám dal dva góly. Konečná porážka byla ale hodně krutá,“ vzpomínal na odvetu už s odstupem času Ivan Bican. Ve své době byly souboje s Bayernem zároveň se duely Středoevropského poháru s Juventusem Turín v roce 1935 nejvýznamnějšími v historii klubu.

PAVEL HOCHMAN