Fanoušci Viktorie, kteøí chodí fandit do Doosan Areny, zajisté potkávají pøed každým zápasem dorostence plzeòského klubu, od kterých si mohou koupit bulletin Viktorián. Kromì tìchto prodavaèù ale mùžou narazit také na netradièní kolportérku Pavlínu Hrachovou. Velká fanynka Viktorie je na invalidním vozíku a bulletiny prodává od letošní sezóny.

Fanoušci Viktorie, kteøí chodí fandit do Doosan Areny, zajisté potkávají pøed každým zápasem dorostence plzeòského klubu, od kterých si mohou koupit bulletin Viktorián. Kromì tìchto prodavaèù ale mùžou narazit také na netradièní kolportérku Pavlínu Hrachovou. Velká fanynka Viktorie je na invalidním vozíku a bulletiny prodává od letošní sezóny.

„Døív jsem chodila na fotbal a než zaèal zápas, tak jsem se nudila. Napadlo mì, že bych mohla zaèít nìco dìlat, nìjak pomáhat. Zkusila jsem oslovit lidi z Viktorie a ti mi se vším vyšli vstøíc. Teï dorazím na stadion hodinu pøed zápasem, dostanu bulletiny a prodávám. A musím øíct, že mì to baví a hlavnì pomáhá.“

Bìhem zápasu Pavla kouká na fotbal z platformy pro vozíèkáøe, která se nachází kousek od støídaèky Viktorie. Mùže si tak dopøávat hodnì pøíjemný pohled na høištì. „Poprvé jsem byla fandit na zápase Evropské ligy mezi Plzní a Schalke 04. Byl to krásný zážitek a od té doby chodím v podstatì pravidelnì. Lávka pro vozíèkáøe je tady v Doosan Arenì opravdu výborná. Sedíme kousek od naší støídaèky a slyšíme tøeba i to, jak trenér pokøikuje na hráèe. Jsou tam nìkdy i peprnìjší výrazy, ale s tím se bez problémù dokážu srovnat,“ usmívá se sympatická rodaèka ze Staòkova. Již nìkolik let žije v Plzni a fotbal je její nejvìtší vášní. Na vlastní oèi by nejradìji vidìla souboj Viktorie s Realem Madrid. „To by byl splnìný sen vidìt v Plzni hvìzdy Realu, to je vedle Viktorie mùj oblíbený klub. Ráda bych ale také zkusila výjezd na nìjaký venkovní zápas. Pokud by šlo o evropské poháry, tak nìkam do Anglie.“

Jak už bylo napsáno, Pavla není pouze divaèkou domácích zápasù, ale také prodavaèkou bulletinù. Pøiznává, že zaèátky byly tìžké. „Bála jsem se lidi oslovit, ze zaèátku jsem byla spíš taková atrakce. Teï už ale je pár fanouškù, kteøí jdou speciálnì za mnou a prohodí i pár slov. Z toho mám radost. Já jsem vždycky mìla problém kohokoliv oslovit. Prodej bulletinù je tak pro mì do jisté míry urèitou terapií, která mi postupnì pomáhá v komunikaci také v bìžném životì.“ Také s kolegy – kolportéry z øad plzeòských dorostencù už si Pavlína vytvoøila pohodový vztah. „Jsou strašnì milí. Pomohou, ochotnì vyhoví jakékoliv mojí prosbì, zeptají se na plány na víkend. Praví mladí gentlemani,“ pøedstavuje mladé plzeòské nadìje z kategorií U14 až U19.

Bulletiny Viktorián navíc Pavla sbírá a pozornì proèítá. Dalo by se tak øíci, že se z ní stává expert na plzeòský fotbal. A samozøejmì jako vìtšina fanynek má i svého oblíbence. „Mám ráda Dana Koláøe. Není to ale v žádném pøípadì tak, že bych mìla vylepené po pokoji jeho plakáty. Prostì se mi líbí jako fotbalista. Ve Viktorce mám však ráda celý tým. Líbí se mi, že fungují jako dobrá parta, jsou schopni si na høišti pomoci. Hroznì ráda si pak proèítám jakékoliv materiály ze zákulisí nebo napøíklad ze soustøedìní. Takové nahlídnutí za oponu. Pøedstaví mi kluky jako normální lidi, co mají to štìstí živit se tím, co milují.“ Sama Pavla zatím práci stále hledá. „Není to jednoduché, ale nestìžuji si. Co se má stát, stane se. Mám vystudovánu Rodinnou školu pøi Jedlièkovì ústavu v Praze, práce se nebojím. Vìøím, že v nìkteré pozici budu moct brzy nìkomu pomoci.“

V osobním životì Pavlína nepøedstavuje typickou dívku svého vìku. Ráda ète, ale také kouká na horory a poslouchá metal. Kromì fotbalu se také zajímá o závodní motorky. I když je na invalidním vozíku, ona sama nepovažuje svùj život za komplikovaný. „Mám dìtskou mozkovou obrnu a to kvùli tomu, že jsem se narodila pøedèasnì. Na vozíku jsem tak celý život, což je asi lepší, než kdyby se mi nìco stalo až tøeba déle. Èlovìk je s tím smíøený, nic jiného nezná, takže mu to ani nepøijde divné.“

Pavlínu mohou fanoušci potkat pøed domácími zápasy u hlavních turniketù Doosan Areny. Mohou si u ní zakoupit bulletin, nebo si jen tak popovídat. „Stále se uèím, že se není tøeba bát. Jsem ráda, pokud se kdokoliv staví na kus øeèi – a snažím se nepùsobit moc zakøiknutì. Aèkoliv tenhle rozhovor mì stál poøádný kus odvahy. To bylo horší než jakýkoliv horor,“ louèí se usmìvavá kolportérka.