Je legendou české kardiologie. Plzeňský rodák profesor Jiří Widimský dosáhl během svého kariérního života až na její vrchol, patří k nejvýznamnějším osobnostem kardiologie u nás a velkou prestiž si získal také v zahraničí.

V hlavním městě žije už téměř sedmdesát let, ale na Plzeň, svoje rodné město, nedá dopustit. Právě jeho vztah k Plzni a západním Čechám byl hlavním tématem rozhovoru, který vznikal v obývacím pokoji jeho rodinné vilky v pražské Krči jen pár dnů před jeho devadesátými narozeninami, které neobyčejně svěží a aktivní král české kardiologie Jiří Widimský senior oslavil poslední březnový den. Během dvou hodin milovník vážné hudby a velký fanoušek fotbalistů plzeňské Viktorie přesvědčil, jak skvělým je vypravěčem a vtipným glosátorem. Jeho poutavé vyprávění z doby dětství a mládí, ve kterém se vyznává ze své lásky k rodičům i k rodnému městu, se musí dobře poslouchat každému Plzeňanovi. 

Pane profesore, kde v Plzni stojí vᚠrodný dům? 
S rodiči jsem bydlel v našem domě na Palackého náměstí číslo 27, který stojí přes ulici proti budově nedávno postaveného Nového divadla. Můj otec vlastnil tiskárnu, byl jsem jedináček a on samozřejmě chtěl, abych po něm tiskárnu v budoucnu převzal. Studoval jsem gymnázium, vyučil jsem se i sazečem, ale už tehdy jsem věděl, že profese tiskaře není pro mne. 

Jak se vyučený sazeč dostane
k medicíně? 
K mému otci chodíval na večerní pokec jeden jeho známý, který mi jednou přinesl v němčině knihu s názvem Biologie des Menschen (Biologie člověka). Já se během druhé světové války naučil hned několik jazyků, osm let jsme na gymnáziu měli například řečtinu a latinu, a také samozřejmě němčinu. Kniha byla výtečně napsaná, přečetl jsem ji jedním dechem a hned jsem měl jasno: chci dělat medicínu, a nic jiného. 

Kde jste chodil v Plzni do školy? 
Navštěvoval jsem klasické gymnázium na Husově třídě, které se později sloučilo s reálným gymnáziem. Dodnes s láskou i s odstupem desítek let vzpomínám na naše skvělé profesory. Zvláště jsem si vážil profesora Špeldy, který nás učil matematiku a fyziku. Měl jsem kamaráda a spolužáka Karla Rodinu, oběma nám nedělala matematika žádné potíže. S písemnou prací jsme byli oba brzy hotovi a pak jsme napovídali spolužákům. Jenže profesor Špelda na to záhy přišel, a když jsme s Karlem jako první odevzdali písemku, okamžitě nás posílal na chodbu, abychom nemohli ve třídě napovídat (směje se). 

Pane profesore, jaký je vᚠvztah ke sportu? 
V době studií na gymnáziu jsem se věnoval kanoistice. V Plzni byly dva vodácké kluby, ten můj se jmenoval Klub českých turistů (KČT) Plzeň-vodáci, ten druhý byl Radbuza Plzeň. Jako dorostence nás vedl pan Nekola, trénovali jsme denně dvě hodiny a jezdili po proudu řeky Radbuzy až do města a proti proudu pak až k jezu do Doudlevec. Nejdříve jsem jezdil na deblkanoi se Slávou Jánským, výborným kanoistou. Naším největším úspěchem bylo třetí místo na mistrovství protektorátu Čechy a Morava. Sláva se stal později mistrem republiky a připravoval se na olympijské hry v Londýně. Já po válce s kanoistikou kvůli medicíně skončil, pár let jsem dělal rozhodčího. 

V Plzni byly tehdy dva ligové fotbalové kluby, kterému z nich jste fandil? 
Naše gymnazijní třída byla rozdělena na dvě poloviny. Hádali jsme se mezi sebou, protože půlka fandila SK Plzeň (pozdější Lokomotiva. pozn. red.) a druhá polovina držela palce Viktorii. Já byl viktorián, chodil jsem na ligové zápasy na hřiště v Luční ulici. Návštěvy se pohybovaly kolem pěti šesti tisíc diváků, když do Plzně přijela Sparta nebo Slavia, přišlo jich deset dvanáct tisíc. 

Už skoro sedmdesát let žijete v Praze, komu fandíte dnes?
Mé srdce patří pořád Viktorii. S potěšením sleduji, jak fotbal v Plzni stoupá stále vzhůru, mám velkou radost z nového stadionu a z toho, že skoro pokaždé je vyprodán. Mám rád Pavla Horvátha, vím, že teď nastupuje i za Domažlice. Když dávají Plzeň v televizi, nenechám si to ujít.

Kdo podle vás vyhraje letos mistrovský titul, Sparta nebo Viktoria?
Sparta ho přece nemůže vyhrát, to je logické (směje se). Titul získá Viktorka, náskok pěti bodů je slibný, podle mne jí bude stačit.

Kompletní rozhovor s fanouškem Viktorie Plzeň profesorem Jiřím Widímským si můžete přečíst na internetových stránkách Plzeňského deníku.