Minulý víkend uzavřely Viktoriánky zápasem s Pardubicemi Nadstavbu o záchranu v 1. lize žen. Nakonec v ní skončily na druhém místě a v nejvyšší soutěži se udržely. Podle trenéra Daniela Prokopa ale měly jeho svěřenkyně na víc. Nejen o nenaplněných ambicích ale i o klíčových hráčkách nebo o zmenšující se propasti mezi jeho týmem a pražskými S se pro klubový web rozpovídal trenér Daniel Prokop.

S čím jste šli do sezóny?

Chtěli jsme do horní čtyřky. Ale od začátku sezony jsme se potýkali s absencemi stěžejních hráček. Často nám tudíž na hřišti chyběla zkušenost. V kompletní sestavě jsme odehráli prakticky jen poslední zápas s Pardubicemi.

Sezonu jste zakončili v sobotu výhrou 8:0 nad zmíněnými Pardubicemi, které za celou sezonu získaly jen 9 bodů a skončily poslední, jak byste to utkání zhodnotil?

Pardubice mají mladý tým, zápas byl z naší strany v pořádku, chtěli jsme vyhrát. To už jsme měli v Liberci, kdy jsme byli lepší, ale neproměnili jsme spoustu šancí a pak dostali hloupý gól. Proti Pardubicím jsme to napravili, hráli jsme kompletní a holky si to užily. Byl to výborný útočný výkon, proměňovali jsme příležitosti... Takhle bychom měli hrát pokaždé.

Po podzimu jste skončili pátí z osmi, což pro vás znamenalo nadstavbu o záchranu. Nakonec jste skončili na jejím druhém místě. Jak hodnotíte základní část ligy?

Konec základní části jsme zakončili na Slovácku, kde jsme prohráli gólem dvě minuty před koncem. Tam kdybychom neprohráli, hrajeme skupinu o titul. Ale hráli jsme v improvizované sestavě, v útoku nám chyběly tři hráčky, takže jsme hráli defenzivně. Byl to zápas na nulu, ale my nakonec inkasovali. Bylo to takové hořké. Pak jsme ještě měli šanci, ale o našem nepostupu do skupiny o titul rozhodl jediný gól. S Brnem jsme měli stejně bodů, stejný rozdíl ve skóre, ale Brno dalo o jednu branku víc do sítě Liberce.


Miroslava Mrázová má podle trenéra Prokopa našlápnuto k velké kariéře. 

Co je největším pozitivem, který jste si z uplynulého ročníku odnesli?

Určitě to, že jsme se kvalitou přiblížili Spartě a Slavii, už od nich nedostáváme deseti dvanáctigólové příděly jako to bývalo, což je velký úspěch. Hráli jsme se Slavií 0:2, 0:3 a v semifinále poháru dokonce jen 0:1, což je super výsledek. A se Spartou to už rovněž nebylo tak jednoznačné.

Přesto pražská S 1. lize žen dominují, jak velký je rozdíl mezi nimi a ostatními týmy?

Hlavní rozdíl je v kvalitě kádru, my máme třeba 3-4 velmi kvalitní hráčky, zatímco oni jich mají 10. V tomhle se s nimi rovnat nemůžeme a v dohledné době to asi ani nepůjde, obzvl᚝ když nám pravidelně přebírají naše odchovankyně. Ale ty nůžky se svírají, ještě před čtyřmi lety jsme od nich schytávali debakly, ale teď se to vyrovnalo. Momentálně je za nimi Slovácko, my a řekl bych, že i Liberec.

Jaký zápas z dosavadní sezóny se vám v kladném slova smyslu vryl do paměti?

Stoprocentně ten poslední s Pardubicemi. Holkám se dařily věci, které chceme, aby se jim dařily i v jiných zápasech. Asi to bylo tou uvolněností – byl to poslední zápas, žádné nervy, žádný tlak, vše rozhodnuté – pak dokázaly prodat co umí. A potom bych řekl zápas na Slavii v semifinále poháru. Tam jsme Pražanky dlouho drželi v šachu a v závěru byli odvážní a chtěli jsme s výsledkem něco udělat. Na holkách byla vidět obrovská chu udělat překvapení.


Kapitánka Simona Pacandová je v pouhých 25 letech druhou nejstarší
hráčkou týmu.


A je nějaký, na který byste nejraději zapomněl?

To jsou dva. Pardubice, kdy jsme v 15. minutě vedli 2:0 a nakonec remizovali 3:3 a pak v Brně, kde jsme si rovněž brzy vypracovali dvoubrankový náskok a prohráli 2:4. Tam jsme totálně selhali, nezvládli jsme to především v hlavách.

Co je největší předností vašeho týmu?

Máme kreativní hráčky, se smyslem pro kombinaci a jsme na tom dobře i s rychlostí, Ale musíme být kompletní. Dalším plusem je to, že nᚠtým je velmi mladý, máme jen jednu starší hráčku, Petru Markelovou, které je 37 let, a druhá je až 25letá Simona Pacandová, jinak je to všechno kolem dvaceti let. To je naše velká výhoda.

A v čem naopak vidíte slabinu?

Řekl bych, že jsme až moc hodní. Chybí nám větší agresivita, nejsme soubojový tým, spíše technický.

Nejlepšími střelkyněmi nadstavby byly Jana Beštová a Mirka Mrázová (obě vstřelily 4 góly v 6 zápasech), v základní části Mrázová se 7 brankami ve 14 zápasech. Jak hodnotíte jejich přínos?

Mrázová je stěžejní hráčka, je to fotbalistka, kterých na českých trávnících moc neběhá. Taky je o ní obrovský zájem z ostatních klubů. Myslím si, že pokud ji vydrží zdraví, tak má našlápnuto k velké kariéře. Jelikož ji znám, tak vím, že charakterově je úplně skvělá. Jana Beštová bohužel chodí do práce, která ji zabírá hodně času, takže chápu, že ten fotbal je pro ní vedlejší, ale má veliký potenciál.

Kdo tvoří základní kostru vašeho týmu?

Když to vezmu odzadu, tak je to Kateřina Šrámková, která k nám přišla ze Sparty, potom určitě útočnice Mirka Mrázová, dále Bára Polcarová, která tedy již přestoupila do Sparty, ale ještě v Plzni zůstala hostovat, a kapitánka Pacandová. Nyní bych chtěl, aby tu roli začala přebírat Karin Pelikánová, která přišla z Anderlechtu. Myslím si, že to je fotbalistka s velkým potenciálem. Stoprocentně má na to, aby zaujala velkou roli.


Karin Pelikánová je jednou z mnoha nadějí ženského týmu FCVP.


Kdo z vašich svěřenkyň dostává pozvánky do národních týmů?

Stabilní součástí české reprezentace je Miroslava Mrázová, do U19 se probojovala Jaroslava Pavlíčková, za slovenský nároďák pak hrají Zuzana Lukáčová a Karin Pelikánová, která v něm dokonce plní roli kapitánky.

Plánujete nějaké posily?

Nějaká jména jsou v jednání, pořád každopádně jedeme filozofii mladých hráček. Na rozdíl od Sparty a Slavie, jež naopak sázejí spíše na zkušenosti a mladším holkám moc prostoru nedávají.

Už máte naplánované přátelské zápasy na léto?

23. června hrajeme s dorostem Tlučné, 31. června vyzveme v Blšanech Duklu plus máme rozjednané další tři přáteláky. Jeden bude s Norimberkem a další dva se soupeři z Čech.

S čím půjdete do příští sezony?

Cíl je jasný: sebrat Slavii a Spartě nějaké body a poprat se o třetí místo se Slováckem. Nemůžeme si klást malé cíle vzhledem k tomu, jak dobrým týmem disponujeme.