Letos stotříletý klub prožíval nejen slavné okamžiky, ale hrál i nižší soutěže, třeba se utkával v mistrovských zápasech se Žebrákem, Rokycany, Radnicemi, Vejprnicemi nebo Poběžovicemi.

Vzestupy a pády provázely plzeňskou Viktorii po její více než stoleté cestě už od narození v roce 1911. Pokud nestartovala v nejvyšší soutěži, působila většinou o stupínek níže, ve druhé lize, ale byly i roky, kdy klesla ještě hlouběji. Za připomenutí stojí dvě období, ve kterých Viktoria nehrála ani první a ani druhou ligu. Ale ve druhém případě stály za pádem takzvané objektivní důvody. Lépe řečeno zásahy vyšší moci.

Ve válečné prvoligové sezoně 1941 - 1942 hrají první ligu dva plzeňské týmy. Zatímco SK zažívá nejslavnější chvíle své historie a skončí na krásném třetím místě, její rival z Viktorie končí v tabulce předposlední o jediný bod za ASO Olomouc a spolu s Polabanem Nymburk sestupuje o soutěž níž. Však se také "Zelené huby," jak se SK a jejím fanouškům přezdívalo, náležitě kádru rivala Lacina, Berka, Bešák, Fail, Bouček, Simon, Vlček, Janda, Tykal, Kraus, Bína, Lavička, Moravec, Perk, R. Sloup, Šamberger, Štekl, Vališ vysmívaly. Vždy jejich zelenobílé mužstvo z Bor kralovalo nejen v Plzni. K záchraně nestačilo Viktorii ani patnáct gólů kanonýra Ládi Perka.

A protože druhá liga za protektorátu Böhmen und Mähren neexistovala, spadla Viktoria rovnou do divize. Sezona 1942 - 1943 byla v Luční ulici ve znamení divizních bojů. Za připomenutí stojí tehdejších jedenáct soupeřů v divizi českého venkova: SK Strakonice, IVO Žebrák, SK České Budějovice, SK Hořovice, Olympia Plzeň, Český Lev Beroun, SK Rokycany, Meteor České Budějovice, Petřín Plzeň, Slavoj Osek a DSK Tábor.

Než se Viktoria naučila nižší soutěž hrát, prožila několik krušných chvil. Třeba v domácím utkání s Rokycany vyhrála jen 3:2 a ještě v poločase prohrávala 0:1. Citujme z dobového tisku. "Když zahajovala Viktoria své boje ve venkovské divizi, říkalo se, ba i psalo, něco o procházce divizí a podobně. Že však tato procházka není nikterak příjemná a hlavně lehká, přesvědčili se hráči Viktorie už několikrát, a naposledy včera, kdy mohou děkovat jen štěstí. Získali nezasloužené vítězství nad hostujícími Rokycany."

Tisk se do plzeňského celku náležitě opřel. "Viktoria s mužstvem Havelka, Bešák, Bouček, Moravec, Bartoš, Bína, Rudert, Perk, Hyrman, Formánek, Štekl nepůsobila dojmem mužstva, které si dělá ambice na návrat do ligy. A hlavní příčinu nutno opět spatřovat v nemohoucím útoku, kde jediný Perk je opravdu nebezpečným pro branku soupeře a částečně Rudert, který však byl včera hodně zanedbáván. Zato Hyrman znovu dokázal, že proti tvrdé obraně je naprosto bezmocný." Ale i další borci, včetně tvůrce hry Bíny byli nemilosrdně zkritizováni. Naopak pěl tisk chválu na rokycanského soupeře. "Hosté, kteří nastoupili s mužstvem: Špicl, Nový, Landrgot, Hykeš, Švanda, Svoboda, Titl, Tycar, Smetana, Sýkora a Vaník, příjemně překvapili. Předčili domácí v rychlosti a obětavosti a hlavně - jejich hráči uměli se ku podivu mnohem lépe stavěti než domácí. Nutno po pravdě přiznat, že Rokycany při nejmenším zasloužily alespoň jeden bod."

Hosté šli do vedení Sýkorou po půlhodině hry, hned po obrátce vyrovnal na 1:1 Perk, týž hráč zajistil pro favorita vedení, Hyrman přidal třetí gól a Rokycany už jenom snižovaly Svobodou krásnou ranou ze třiceti metrů. Viktoria si ale brzo na divizi zvykla a vyhrávala doma i venku. Třeba Hořovice rozstřílela 5:1, nebo Meteor České Budějovice 4:1. Nakonec Viktoria soutěž vyhrála s náskokem dvanácti bodů před Strakonicemi, když dvacetkrát zabodovala naplno, jen dvakrát remízovala a ani jednou neprohrála. To ale nebylo ještě všechno. V boji o mistra českého venkova se Viktoria utkala s vítězem druhé divizní skupiny Polabanem Nymburk. Doma hrála jen nerozhodně 3:3, ale v odvetě dokázala Polaban v jeho vlastním prostředí porazit 2:1 a mohla slavit nejen titul mistra českého venkova, ale spolu se svým soupeřem i návrat do první ligy.

A druhá vzpomínka na působení v hlubinách je ještě zajímavější, protože v roce 1954 hrál tehdejší Spartak Plzeň jen krajskou soutěž! To stojí za bližší vysvětlení. V roce 1952 se první liga, oficiálně zvaná Mistrovství republiky hrála už podle sovětského vzoru systémem jaro - podzim. Spartak skončil na jedenáctém místě a v tabulce předběhl Židenice, Ústí a Dynamo Košice. V pohodě se měl mezi elitou zachránit. Jenže se tak nestalo! Po skončení mistrovství byla provedena rozsáhlá reforma fotbalových soutěží, které byly nadále organizovány podle průmyslových odvětví. V důsledku toho bylo osm celků ze soutěže ryze administrativním způsobem vyřazeno. Třeba i třetí Teplice a mezi direktivně z ligy doslova vykopnutými kluby byla i Plzeň. V roce 1953 hrál Spartak Plzeň jednu ze dvou skupin Celostátní soutěže, což byla druhá liga. Spartak skončil z dvanácti účastníků na šestém místě, přesto opět sestupoval do krajské soutěže!

Proč? V roce 1953 opět došlo k reorganizaci tělovýchovy a sportu. Nařízeno bylo sjednocení po linii ROH, vznikly dobrovolné sportovní organizace (DSO) a reorganizací se Spartak dostal opět administrativně dolů, až do krajské soutěže, dnes bychom řekli do krajského přeboru. Hrál ji jen tu jednu sezonu v roce 1954 a hned ji vyhrál. Pro úplnost uvádíme soupeře v pořadí, v jakém skončili: Lokomotiva Plzeň, Dynamo ČSAD Plzeň, Dynamo RPZ Plzeň, Slavoj Přeštice, RH Poběžovice, Sokol Vejprnice, RH Sušice, RH Plzeň, Spartak Rožmitál, Posádkový dům armády Plzeň B (áčko hrálo oblastní soutěž - druhou ligu), Sokol Radnice.

Pro zajímavost je třeba uvést některé výsledky Spartaku. Třeba poslednímu Sokolu Radnice nastřílel ve dvou utkáních 30 (!) gólů. V Radnicích vyhrál 7:2, když sulkovský odchovanec František Beránek, zvaný "Pejsek" vstřelil čtyři góly. Odveta skončila rekordní výhrou Spartaku poměrem 23:1, především řádili Zdeněk Sloup (7 gólů) a opět "Pejsek" Beránek (5 gólů). Nebo RH Plzeň porazil Spartak 12:2, když Beránek se trefil čtyřikrát. Jedna ze sestav pro mistrovské duely byla Folta - Šproch, Brand - Mikeš, Süss st., R. Sloup - Chmelík, Beránek, Švajner, J. Böhm, Hyha. V sestavě se objevovali ještě Ženíšek, Klement, Kočí, Zd. Sloup, hokejista Standa Sventek a další zajímavostí bylo, že některé z penalt střílel brankář Emil Folta. Spartak nastřílel ve dvaadvaceti utkáních 126 gólů, což je 5,7 gólu v průměru na jeden zápas. Taková to byla sout입

Od roku 1955 hrál Spartak Plzeň s kádrem Folta, Švajner, R. Sloup, Mikeš, Ženíšek, Šerý, Zd. Sloup, Chmelík, K. Sloup, Hyha, Růžička, Šafařík, Sventek, Brand, Brada opět druhou ligu, ze které postoupil mezi elitu Československa v roce 1961. Už ale ve zcela jiném složení. Jestliže je v současnosti plzeňská Viktoria ve špičce českého fotbalu a sklízí obdiv veřejnosti, nesmí to znamenat, že upadne v zapomenutí doba, kdy byla v suterénu.

Autor: Pavel Hochman