Po 100 letech klubové existence přiel první mistrovský titul. V to památné odpoledne porazila Viktoria na domácím hřiti v rámci 29. kola ostravský Baník 3:1 a dokonala plzeňský fotbalový zázrak. Ve čtvrtek 2. dubna odvysíláme od 17:30 na YouTube záznam tohoto utkání, nyní na něj můete zavzpomínat v rozhovoru se současným asistentem trenéra a tehdejím útočníkem Markem Bakoem.
Ačkoli se toho tehdy od Viktorky tolik nečekalo, jak velký psychický tlak cítil člověk před výkopem?
Ta situace byla specifická. Pamatuji si, e jsme se poprvé bavili o titulu u v půlce sezony. Před zápasem s Baníkem jsme vyhráli 1:0 v Teplicích a pomalu nám začalo stoupat očekávání, e by se mohl podařit velký úspěch pro Plzeň. Nehovořil bych o tom tedy jako o nějaké nervozitě, ale spíe očekávání, e kadý chtěl, u aby ten zápas začal. Koncentrovali jsme se a mysleli na to, a u to začne a pustí nás na hřitě. Ten čas před zápasem byl fakt dlouhý.
Před tím zápasem jste 11krát v řadě neprohráli, take jste se cítili v herní pohodě?
Pamatuji si, e tam byly zápasy, kdy jsme ztratili výhry. Například se Slavií jsme vedli 2:0, ale v 88. a 90. minutě dostali gól a skončilo to 2:2. Jeden nebo dva takové zápasy nám unikly, take jsme to u chtěli dokončit co nejdříve. Ten duel v Teplicích nám zajistil, e stačí vyhrát nad Baníkem a bude hotovo. Byl to psychický moment toho týmu, taková zkouka. Teď u vichni víme, e jsme to ustáli, vydreli a zvládli.
U v páté minutě přiel takový ok z vlastního gólu Limberského. Jak velká rána to byla v ten moment?
V tom zápase jsme chtěli věřit, e to zvládneme a vyhrajeme. Přiel plný stadion a chtěli jsme potěit diváky, chtěli jsme to zvládnout. Limba měl před zápasem nějaké zdravotní problémy a řeilo se, jestli vůbec bude hrát. Nakonec se rozhodl, e hrát půjde a zrovna on si tečoval ten vlastní gól. Říkali jsme si takové Jeii, zase to můeme pokazit a nahánět v posledním kole. To nás natěstí více nastartovalo a potom u jsme hráli dobře. A nejene jsme hráli dobře, ale proměnili i ance, které se nám naskytly.
Skóre se obrátilo celkem rychle. Během esti minut dva góly, hned bylo lépe?
Petr Jiráček dal na 1:1, pak mi přihrával na gól a bylo to 2:1. Dýchalo se lépe, ale stále byla vidina toho, e člověk to nechtěl ztratit, měli jsme to v hlavách. Gól na 3:1 dal pak Horvi z trestného kopu, ten byl takový ulevující a u jsme věděli, e to je velmi blízko. Za stavu 3:1 u tam nebyly takové obavy o výsledek, byl více klid a lo to cítit na týmu, e se to dohrálo do vítězného konce.
Sám jsi vstřelil vítěznou branku. Vybaví si jetě po letech ten moment, jak ten gól padl?
Vím, e mi el míč od Petra Jiráčka před brankáře, já naznačil střelu, zasekl jsem to, a vletělo to do prázdné branky. V zápase máte mnoho moností zakončení, mě napadla ta mylenka zaseknout míč v milisekundě, měl jsem okolo sebe dost prostoru. A bylo to správné řeení. Určitě se dalo střílet hned, ale pro mě bylo jistějí si to zaseknout a dávat do prázdné branky. Vybavuji si to, je to jeden z těch pamětnějích ligových gólů. Tehdy byly smontované provizorní tribuny, tak jsme to zrovna před tou jednou oslavili.
A teď zavzpomínej na závěrečný hvizd, kdys u byl na střídačce. Jaké pocity tě ovládly?
Úleva. Velká úleva. Tým byl tak silný, e ustál tlak a zvládnul to. Dosáhli jsme něčeho, co bylo před sezonou nepředstavitelné. Pak jsme se potkávali s fanouky, byly oslavy na náměstí, člověk si to více a více uvědomoval. Byla to úleva a pak si to člověk hrozně uíval.
Pak přily dalí čtyři tituly a úspěchy na evropské scéně. Dovedli jste si to po prvním titulu představit?
Nebylo to představitelné před tím titulem ani těsně po něm. První Liga mistrů, pak boje v Evropské lize, zase titul, zase postup do Champions League, lo to vechno postupně. Kadý chtěl vyhrávat dalí a dalí zápas, čím se vytvářela cesta k úspěchům. Dlouhodobějí plány jsme tolik neměli, chtěli jsme vyhrávat dalí ligový zápas, dalí předkolo Champions League, dostat se do skupiny... Psal se takový příběh, kterým ije plzeňský fotbalový klub a dodnes.
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
