Pavel Vrba po utkání s Baníkem Ostrava zářil spokojeností. Zapsal se znovu do dějin plzeňské kopané, jako první trenér v historii klubu zvedal nad hlavu trofej pro vítěze Gambrinus ligy. Přesto se rozhodující krůček nerodil nijak lehce.

Pavel Vrba po utkání s Baníkem Ostrava zářil spokojeností. Zapsal se znovu do dějin plzeňské kopané, jako první trenér v historii klubu zvedal nad hlavu trofej pro vítěze Gambrinus ligy. Přesto se rozhodující krůček nerodil nijak lehce. „Našich prvních pět minut bylo kvalitních, Baník jsme zatlačili. Z ojedinělé standardky jsme si vlastně dali gól sami. Toto samozřejmě zápas ovlivní, ztratili jsme na jistotě. Naštěstí se nám ale podařilo výsledek do konce první půle otočit. Ve druhém poločasu jsme čekali na brejkové situace, abychom mohli zápas rozhodnout. To se nám také podařilo, když Pavel Horváth vstřelil branku ze standardky. Konec zápasu jsme už kontrolovali. Jsem rád, že jsme to zvládli,“ usmíval se plzeňský kouč.

Oslavy, které proběhly po finálním hvizdu přímo na hřišti ve Štruncových sadech, si náležitě vychutnal. „To jsou zážitky, které prožíváte jednou za x let. Jsou mimořádné a zvláště v tomto týmu. Myslím, že na nás, že získáme titul, byl před startem ročníku kurz 20:1. Byli jsme tedy stejný favorit jako kulhavý kůň na Liverpoolské. Je to mimořádný výsledek,“ prohlásil spokojeně. „Trenéři budou mít oslavu spíše v užším kruhu vedení. Máme ale s hráči naplánovanou společnou večeři. Nyní mají ale volnost a ať se baví. Rok byl velmi náročný, a tak si to nyní snad pořádně užijí. Sám asi něco budu muset také vypít, na druhou stranu mě čeká ráno cesta domů autem. Nechci přijít o řidičák. Jezdit do Plzně vlakem by mě asi zabilo,“ smál se.

Plzeňský trenér se dnes dočkal zisku třetího titulu ve třetím klubu. „V Baníku jsem byl spíše dělník, asistent Franty Komňackého, který měl všechno na svých bedrech. Je vynikající trenér. Emoce v Žilině a Plzni jsou stejné. Žilina byla ten rok na Slovensku mimořádná, hrálo tam šest reprezentantů. Kvalita tam byla na slovenské poměry opravdu velká. Samozřejmě jsme na Slovensku neměli také tak silného protivníka, jakým byla v české lize Sparta,“ porovnal Vrba své největší úspěchy.

„V podzimní části jsme byli chváleni za ofenzívu, ale naopak kritizování za defenzívu. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi tento fotbal líbí. Ve druhé polovině sezóny už to takové nebylo. Možná to bylo dáno tím, že proti nám hráli soupeři ze zavřené obrany a to ovlivnilo i naši hru. Před čtyřmi roky se jezdilo do Plzně vyhrávat, nyní tomu je již jinak. Kvalita se změnila a jsem rád, že je Plzeň řazena mezi mužstva, která mohou hrát o nejvyšší příčky. Mám také radost, že se splnilo to, s čím jsem sem šel. Je vidět, že kádr, který tu je, je velmi silný a jsem rád, že s těmito fotbalisty mohu spolupracovat. Někteří hráči, kteří svým bývalým klubům nebyli dost dobří, zde hrají výborně,“ zhodnotil Pavel Vrba nejlepší ročník v historii Viktorky. „A kdy mi bylo nejhůře? Asi po dvou předehrávkách jara, kdy jsme remizovali s Libercem a poté prohráli na Bohemce. Kdyby se to hrálo na jaře, možná by to bylo lepší. Ztratili jsme pět bodů, náš náskok se smrknul na čtyři. Tlak tu samozřejmě byl, neboť jsme věděli, že Sparta je těsně za námi. Rozhodující byl asi domácí zápas se Spartou, který jsme vyhráli. Myslím si, že to rozhodlo celou soutěž a po tomto utkání mi bylo nejlépe,“ zapřemýšlel se kouč Viktorky, který se zapsal do dějin západočeského klubu zlatým písmem.