V prvním kole nového ročníku Gambrinus ligy přivítá Viktoria Plzeň v Doosan Areně populární pražský klub Bohemians 1905. Několik hráčů hrálo v minulosti za oba kluby, určitě nejznámějším je Jiří Sloup, který nedávno oslavil šedesáté narozeniny.

V prvním kole nového ročníku Gambrinus ligy přivítá Viktoria Plzeň v Doosan Areně populární pražský klub Bohemians 1905. Několik hráčů hrálo v minulosti za oba kluby, určitě nejznámějším je Jiří Sloup, který nedávno oslavil šedesáté narozeniny. Byli ale i trenéři, kteří zanechali stopu v Bohemians i ve Viktorii. Jedním z nich byl třeba Svatopluk Pluskal, držitel stříbrné medaile z MS 1962 v Chile. Nejvýraznější zápis do historie obou klubů však udělal Jiří Rubáš. Připomeňme si v následujících řádcích jeho hráčskou, ale především trenérskou kariéru. Vždyť svého času patřil mezi nejuznávanější trenéry Československa.

Narodil se 5. února 1922 v Rokycanech, kde také začal poznávat fotbalovou abecedu. Už jako dorostenec hrál od roku 1938 za tamní divizní mužstvo v útoku a když po čtyřech letech přestoupil do Bohemians, přeškolili ho na záložníka či obránce. Zelenobílý dres vršovického týmu oblékal třeba s Plánickým, Vedralem, Karešem a to byla obrovská škola. V sezoně 1943 - 1944 hostoval ve Viktorii Žižkov, ale poté se vrátil do Bohemians a vydržel tam až do roku 1954. Celkem sehrál v první lize 160 utkání, ve kterých nastřílel 22 gólů. "Nejlepší v zpomínky mám na zápas v Bratislavě s ŠK, což je dnešní Slovan. Vyhráli jsme tam s Bohemkou 3:2 a noviny mě druhý den označili za nejlepšího hráče utkání," vzpomínal Jiří Rubáš v roce 1992 při oslavě svých sedmdesátých narozenin.

Výborné výkony ho přivedly i do reprezentace. Za áčko Československa sehrál v letech 1949 - 1952 šest mezistátních zápasů a za béčko odehrál v letech 1948 - 1950 dvě utkání. Excelentní byl duel Československo - Maďarsko v roce 1949 na Strahově, kdy naši reprezentanti vyhráli před návštěvou šedesáti tisíc fanoušků 5:2 a Jiří Rubáš měl okole sebe takové borce, jako třeba Marka, Pažického a legendárního Josefa Bicana. "To byla slavná výhra. V té době se nám příliš nedařilo, ale s Maďary nám vyšlo úplně všechno. A to proti nám hráli i Boszik s Puskásem. Fandové nám dlouho aplaudovali," vrátil se k svému nejslavnějšímu reprezentačnímu startu, ale zároveň také připomenul svůj reprezentační výbuch. "V utkání béček, shodou okolností také s Maďarskem, jsem si dal na Letné vlastní gól a prohráli jsme 0:1."

Když v roce 1954 s aktivní činností skončil, začal hned v Bohemians trénovat a nakonec tam vydržel nepřetržitě čtrnáct (!) dlouhých let. Okamžitě se zařadil mezi naše nejnáročnější trenéry a měl skvělé výsledky. Ve Vršovicích vychoval celou plejádu výborných fotbalistů: Motl, Kos, Pohůnek, Hubálek, Trčka, Píša, Kopsa, Knebort, Jarabinský a v roce 1968 oblékl do ligového dresu i Antonína Panenku. V roce 1969 odešel trénovat do Baníku Ostrava a po jedné sezoně se v roce 1970 objevil v Plzni.

Převzal prvoligového nováčka s hráčským kádrem J. Čaloun, Hop, Žalec, Knesl, Süss, Brusnický, Bakič, Špinka, Pleško, M. Štrunc, Michálek, Plass, Bachner, Kamír, Sudík, Hoffmann, Herbst, Bican, Ziegler. Mužstvo sice hrálo líbivý fotbal, ale inkasovalo laciné góly a po roce sestoupilo. Vyhrálo však Český pohár a reprezentovalo republiku v Poháru vítězů pohárů. Historie dvou zápasů s Bayernem Mnichov je dostatečně známa a především v tom prvním předvedla druholigová Škoda Plzeň výborný výkon a Beckenbauer a spol. se na hubenou výhru 1:0 hodně nadřeli. Ve druhé lize si plzeňský tým vedl velmi dobře a přestože Jiří Rubáš plánoval návrat mezi elitu do tří let, stalo se tak už po jediném roce. "Chtěl jsem aby se mužstvo po sestupu během tří let stabilizovalo a vytvořily se všechny podmínky pro dlouholetou účast v první lize. Samozřejmě, že postup neodmítneme když se nám to podařilo hned po roce," říkal tehdy Jiří Rubáš.

Do mužstva postupně přicházeli Kořínek, Gomola, vrátil se Standa Štrunc z pražské Dukly, dále Fojtík, Forman, Pressl, Kříbala, Uličný, Kašpar a další hráči. V sezoně 1972 - 1973 skončila Škoda Plzeň v první lize třináctá, za rok čtrnáctá a v roce 1975 dokonce desátá, přestože po podzimu byla na sestup. To už ale Jiří Rubáš odcházel do Ostravy, odkud do města piva přišel Tomáš Pospíchal. Na severu Moravy slavil Jiří Rubáš velké úspěchy. Hned v roce 1976 získal s Baníkem Ostrava titul mistra Československa, hrál Pohár mistrů evropských zemí, kde přešel přes norský Viking Stavanger a v dalším kole ho vyřadil Bayern Mnichov po výsledcích 2:1 a 5:0. Německý velkoklub už tak podruhé vystavil Jiřímu Rubášovi stop ve fotbalové Evropě. Potom se mu splnil velký sen. V roce 1978 usedl na lavičku pražské Sparty, se kterou uhrál v prvním roce svého působení páté místo, v další sezoně desáté a v roce 1981 skončila Sparta v lize čvrtá, přestože měla tehdy, co do kvality, průměrný ligový kádr. Přesto musel Jiří Rubáš ze Sparty odejít.

Po dvou sezonách v Rakovníku se v roce 1984 vrátil do Plzně, Škodovku převzal ve druhé lize a v červnu 1986, přesně po dvou letech, mužstvo opět dovedl do nejvyšší soutěže. Tehdy ve Štruncových sadech hráli Václav Lavička, Mikeš, Vandas, Kalabus, Kovačič, Chaloupka, Forman, J. Sloup, Homola, Nádraský, Kohout, Vašák, Krs, Kubata, Paul, Kopřiva, Hodina. V té době bylo Jiřímu Rubášovi 64 let a chtěl s vrcholovým fotbalem skončit. "Snad, až si trochu odpočinu, najdu si nějaký malý klub, protože mám fotbal rád, ale trénovat v první lize je už nad mé síly," uvedl po postupu Škodovky mezi elitu a trenérské žezlo předal Václavu Rysovi.

Velkým trenérským kladem Jiřího Rubáše bylo, že si totiž všude kam přišel, vytvořil kamarádský hráčský kolektiv, ke kterému přistupoval bez falše a při plnění úkolů, které bezvýhradně vyžadoval, byl nesmlouvavý, přísný a tvrdý. Neváhal třeba přeřadit do béčka jednu z opor mužstva Karla Süsse pro porušení životosprávy. To bylo v roce 1972, Karel to vzal za správný konec, začal sekat dobrotu a za nějaký čas se vrátil do ligového kádru. Jiří Rubáš byl zastáncem útočného fotbalu, nátlakové hry, nikdy nemiloval vysloveně obranné systémy, i když si byl vědom, že důsledná obrana je základem moderního fotbalu.

Zřejmě nejlepší utkání pod jeho vedením sehrála Škodovka v listopadu 1972 doma proti vedoucímu mužstvu první ligy Tatranu Prešov. Soupeř z východu republiky hrál v té době moderní, progresivní fotbal a byl u nás dáván za vzor. Novináři pěli ódy na hru Bubenka, Komanického, Igora Nováka a dalších. Plzeňský tým ale zahrál v tomto duelu perfektní fotbal: dokonalý pohyb s míčem i bez něj, rychlé pasy, nabíhání do volných prostorů a pohotová střelba. Výsledkem byly krásné góly Plasse, Bicana a Michálka. Výhra 3:1 byla senzací a jednoznačně nesla rukopis trenérské práce Jiřího Rubáše. Takových vydařených mačů pod jeho vedením však bylo víc.

Jiří Rubáš měl Plzeň hodně rád, i když už byl ve fotbalovém důchodu, jezdil pravidelně na setkání plzeňské staré gardy. Zemřel v Praze 15. května 2005 ve věku 83 let. Do historie Viktorie Plzeň se zapsal celkovým sedmiletým trenérským působením a především dvojnásobným postupem plzeňských borců mezi elitu.