Souboj plzeňské Viktorie v Evropské lize s Dinamem Záhřeb s sebou nese také jednu velkou historickou pikantnost. Soupeře totiž spojuje také útočník, který střílel ligové góly za oba kluby. A nebyl to střelec ledajaký. Vždyť jugoslávský a chorvatský útočník Wölfl je jedním z nejlepších střelců tamní fotbalové historie. Než se jím stal, působil přes dva roky ve Viktorii Plzeň.

Franjo Wölfl se narodil 18. května 1918 v Záhřebu. Jeho prvním klubem byla Concordia Záhřeb, za kterou hrál ligu dospělých ještě jako dorostenec v šestnácti letech. V létě roku 1935, kdy se Viktoria potkala ve Středoevropském poháru s Juventusem Turín, se objevil v Plzni. Údajně se zde učil mechanikem, zda ve Škodovce nebo u jiné firmy se zjistit nepodařilo. Jako sedmnáctiletý se poprvé dostal do kádru Viktorie v sezoně 1935/1936. Proti Juventusu si ještě nezahrál, ale v první lize nastoupil a hned se uvedl hattrickem proti Moravské Slavii Brno, nad níž Viktoria zvítězila 6:0! V sestavě byl ještě v dalších šesti utkáních, ale další trefu do černého už nepřidal.

V další sezoně vstřelil ještě dva góly a tím svoji střeleckou bilanci ve Viktorii s pěti góly uzavřel. V ročníku 1937/1938 sehrál v Plzni už jen jediné utkání a vrátil se domů do týmu Gradanski Záhřeb. V tomto klubu působil v letech 1938–1945. Po válce přestoupil do Dinama Záhřeb, kde nastupoval až do roku 1953. Původně hrál na postu záložníka, ale proslavil se především jako útočník.

V jugoslávské a chorvatské nejvyšší soutěži nastřílel ve 225 zápasech úctyhodných 216 branek. Stal se mistrem Jugoslávie i mistrem Chorvatska, navíc i úspěšně reprezentoval – je držitelem stříbrné medaile z OH v Londýně z roku 1948. Po ukončení hráčské kariéry se stal také úspěšným trenérem na klubové i reprezentační úrovni. Zemřel 8. července 1987 ve věku 69 let.

Při pohledu na statistiku 216 gólů v domácí soutěži se zdá být jeho 5 branek za více než dva roky ve Viktorii zanedbatelnou záležitostí, ale je třeba si uvědomit, že Franjo Wölfl nebyl v Plzni trvale členem základní sestavy. Do Luční ulice přišel jako sedmnáctiletý v polovině třicátých let, kdy základní jedenáctku opanovali velmi kvalitní a především zkušení borci.

Brankář Václav Dědič, v poli hráli například Bohumil Mudra st., Jaroslav Bešťák, Anton Bíro, Jaroslav Vlček, excelentní střelci Václav Horák s Ladislavem Čulíkem, dále Karel Hess, Josef Bedrníček, a především mozek mužstva Vladimír Bína. Byli zde i cizinci Lájos Pali, Géza Csapo a Friedrich Müller. A trenéři Jindřich Protiva s Rudolfem Křenkem byli staří praktici. Zcela jistě při určování základní sestavy dávali přednost zkušenostem před talentovaným mládím. Přesto se Franjo Wölfl s pěti vstřelenými ligovými góly zapsal do historie plzeňské Viktorie a jeho účinkování v Plzni pomohlo nastartovat jeho budoucí skvělou kariéru.