Patřil ke generaci hráčů Viktorie, která se v šedesátých letech pohybovala střídavě mezi elitou Československa v první a ve druhé lize. V největším plzeňském klubu prožil deset let. V pondělí 6. dubna Miloš Vacín náhle zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let.

Do tehdejšího Spartaku Plzeň přišel v létě roku 1961, kdy se klubu podařilo po devíti letech opět postoupit mezi fotbalovou elitu Československa. Jedenadvacetiletý útočník plzeňské Lokomotivy měl patřit mezi posily prvoligového nováčka. Byl členem širšího kádru a často se dostával i do základní sestavy. Výrazněji se začal projevovat na jaře 1962, na Kladně vstřelil svůj první prvoligový gól. Spartak ale prohrál 2:4, tak z něj sám příliš velkou radost neměl. Do konce sezony přidal ještě další gól v Prešově, kde ale Plzeň opět prohrála, tentokrát 1:3. Teprve třetí Vacínova trefa do černého proti Královopolské Brno znamenala podíl na výhře 3:0.

Spartak se v první lize udržel a v sezoně 1962–1963 se Miloš Vacín zapsal do střelecké listiny už pětkrát. A dokázal mimo jiné překonat brankáře obou pražských "S." Slavia se tehdy jmenovala Dynamo, ve Štruncových sadech sešívaní prohráli 1:2 a Vacín vstřelil druhý gól, když po sólu překonal brankáře Jonáka. Když do Plzně přijela Sparta (tehdy Sokolovo) s Kvašňákem, Vojtou a Krausem v sestavě, nikdo nečekal, že se utkání promění v exhibici domácího týmu. Spartak ve složení Fr. Čaloun – Janiga, Tóth, Mudra – Bíba, Homola – Vacín, St. Štrunc, Lopata, Böhm, Beránek zahrál jako z partesu a svého soupeře z Letné deklasoval 5:0. Jiří Lopata vstřelil hattrick, další góly přidali Zdeněk Böhm a právě Miloš Vacín. Ani jeho pět gólů však nestačilo k záchraně a Spartak po dvou letech sestoupil.

Následovaly čtyři roky ve II. lize, kde se Miloš Vacín časem přeškolil z útočníka na spolehlivého obránce. V nové roli vynikal vlastnostmi, které jeho hru zdobily už v útoku: rychlostí a důrazem. V kádru Škody Plzeň byl i v postupové sezoně 1966–1967, další rok okusil opět atmosféru nejvyšší soutěže, a v mužstvu zůstal i po sestupu. Následovaly další dvě sezony v druholigové společnosti, kdy si zahrál i za béčko, a když se Škodovka v roce 1970 opět do první ligy na jeden rok vrátila, byl Miloš Vacín stále v širším kádru. Po dalším sestupu v roce 1971 odešel do Kaznějova jako hrající trenér. V poslední době se radoval z úspěchů Viktorie, o kterých se mu nikdy ani nesnilo. Teď už se na svůj klub dívá z fotbalového nebe. Čest jeho památce.

Autor: PAVEL HOCHMAN