Je to těžko uvěřitelný příběh. Sehrál za plzeňskou Viktorii v roce 1935 pouhé čtyři zápasy a ve třetím z nich vstřelil v jejích barvách v duelu Středoevropského poháru slavnému Juventusu Turín gól. Regulérní trefu sice rozhodčí neuznal, přesto se odchovanec pardubického fotbalu Vilém Červený zapsal nesmazatelně do historie plzeňského klubu.

Narodil se 7. prosince 1908 v Malšovicích, které jsou dnes součástí Hradce Králové. Ještě jako kluk se s rodiči přestěhoval do Pardubic, kde jeho otec provozoval koželužnu. Mladý Vílém začal hrát za mládežnické týmy SK Pardubice, ale v šestnácti letech přestoupil k rivalům do AFK Pardubice, kde rychle patřil k nejnebezpečnějším útočníkům. Například v roce 1927 sehrál za AFK 35 zápasů a nastřílel v nich 57 gólů!

Bylo jasné, že na východě republiky dlouho nezůstane a také po něm v roce 1930 rychle sáhla pražská Sparta. Tam se ale příliš neprosadil a v sezoně 1930 – 1931 sehrál pouze jeden ligový zápas. Vstřelil v něm sice dva góly, po sezoně však odešel do Teplitzer FK. Tam už byl úspěšnější, ve třech sezonách odehrál 25 ligových utkání, ve kterých nastřílel 17 gólů.

Poté zamířil do pražských Bohemians, kde v sezoně 1933 – 1934 nastoupil v lize do šestnácti zápasů a vstřelil jeden gól. Následovalo angažmá ve francouzském SC Nimes, tam prožil většinu sezony 1934 – 1935. Závěrem tohoto ročníku už byl ale v plzeňské Luční ulici, když podepsal přestup do Viktorie.

Poprvé se Vilém Červený v jejích barvách objevil 12. května 1935 na pražské Letné v ligovém souboji se Slavií. Debut měl výborný, ve 14. minutě vstřelil dokonce vedoucí gól, ale Vlastimil Kopecký a Jiří Sobotka skóre otočili a Pražané zvítězili 2:1. Viktorka nastoupila v sestavě Dědič – Bešťák, Mudra – Hess, Bíro, Vlček – Horák, Červený, Zoubek, Bína, Bedrníček. Do konce ligy nastoupil ještě v domácím duelu proti AFK Kolín, který Viktorka zvládla vítězně 3:1.

Konečným umístěním na páté příčce získala Viktoria právo startu ve Středoevropském poháru, tehdy nejvyšší klubové soutěži v Evropě a vlastně i ve světě. Los však byl pro ni nemilosrdný, přisoudil jí Juventus Turín, mistra Itálie majícího ve svém středu několik mistrů světa z předchozího roku.

Téměř 20 000 diváků bylo doslova našlapaných na vyprodaném stadionu v Luční ulici. Viděli strhující boj. Sestava Dědič – Wanna, Mudra – Bešťák, Bíro, Vlček – Horák, Čulík, Červený, Hess, Bína se v bojovnosti překonávala. Vladimír Bína vstřelil hlavou vedoucí gól, Borel vyrovnal, za chvíli šli hosté Gabettem do vedení, ale ještě do přestávky Antonín Bíro z trestného kopu srovnal na 2:2.

Viktorka byla i po přestávce lepší, měla kombinační převahu, Karel Hess vstřelil vedoucí gól, vzápětí však Tiena srovnal na 3:3. Tlak Viktorky ale narůstal, právě Vilém Červený krásnou technickou střelou rozvlnil síť v brance Juventusu počtvrté, diváci jásali, ale maďarský rozhodčí Iványi Iváncsics gól k nevoli všech neuznal. Nikdo nevěděl proč… Navíc odpustil Italům penaltu za jasnou ruku Rosetty v trestném území. Přesto konečný výsledek 3:3 byl světovou senzací.

Utkání se hrálo 16. června 1935 a za týden byla v Turíně odveta. Viktorka nastoupila ve stejné sestavě jako v Plzni, tedy i s Vilémem Červeným v útoku. Tentokrát však nehrál v jeho středu, ale na levé spojce, prohodil si místo s Karlem Hessem a útočný herní projev týmu byl horší než v domácím střetnutí. V duelu v Plzni Vilém Červený v centru velmi dobře rozděloval míče, což v Turíně chybělo. Však také Viktoria za úmorného vedra 35 stupňů prohrála 1:5 a byla ze Středoevropského poháru vyřazena. Historický zápis však v Evropě učinila!

A jaký byl další osud Viléma Červeného? Za plzeňskou Viktorku už nikdy nenastoupil, odehrál všehovšudy čtyři zápasy a dost! Ještě v létě přestoupil do švýcarského SC Kreuzlingen, kde prožil sezonu 1935 – 1936. Potom se vrátil do vlasti, v letech 1936 – 1938 nastupoval za SK Baťa Zlín v divizi a pomohl mu k postupu do ligy.

V době protektorátu fotbal nehrál, pomáhal v podniku svého otce a zároveň vystudoval svazový trenérský kurz. Trénovat začal v SK Hulín, po válce vedl na Slovensku Kežmarok a Humenné. V roce 1947 odešel trénovat do Norska a dosáhl zde řady úspěchů. Se Skied Oslo (1947) a FK Sarpsbork FK (1949) vyhrál norský pohár. Vedl celkem sedm norských klubů a kariéru ukončil na konci šedesátých let. Během svého trenérského působení získal i norskou státní příslušnost.

Vilém Červený zemřel 14. února 1977 v Oslu, kde je také pochován. Jeho působení v plzeňské Viktorii bylo sice krátké, ale zároveň protknuté účastí v nejpopulárnější evropské klubové soutěži.

PAVEL HOCHMAN