V utkání 28. kola Gambrinus ligy hostila Viktoria Plzeň ve Štruncových sadech první květnovou neděli severočeský Jablonec. Přinášíme vám klubový zpravodaj věnovaný tomuto...

V utkání 28. kola Gambrinus ligy hostila Viktoria Plzeň ve Štruncových sadech první květnovou neděli severočeský Jablonec. Přinášíme vám klubový zpravodaj věnovaný tomuto utkání.

Jak to vidím já Jiří Kohout

V minulém týdnu došlo v našem klubu k výrazným změnám na trenérských postech u obou dospělých mužstev. Angažováním Karla Krejčího k prvoligovému týmu FC Viktoria Plzeň jsem se ze dne na den posunul od týmu U17 k nejstaršímu dorosteneckému družstvu U19. Nutno říci, že je to pro mě velká čest stát se hlavním trenérem U19 v klubu jako je FC Viktoria Plzeň. Nejstarší dorost se pohybuje v nejvyšších patrech tabulky, předvádí dobrý fotbal a mým úkolem bude v těchto výkonech nadále pokračovat. Pravda je ta, že o budoucnost plzeňského fotbalu obavu nemám, protože nám vyrůstá spoustu nadějných hráčů, čehož důkazem jsou časté nominace do všech mládežnických reprezentačních výběrů. Největší pozornost fanoušků Viktorky však logicky směřuje především k výsledkům našeho „A“ mužstva, a ty jsou po skvělém podzimu na jaře rozpačité. Dnes naši hráči nastoupí proti Jablonci, který v minulém kole doma porazil Olomouc 2:0 a získal alespoň částečný klid v záchranářských bojích. Družstvo trenéra Komňackého sice ještě vyhráno nemá, ale domácí výhrou se dotáhlo na dva body od Plzně. Naopak nám se v minulém kole nepodařilo bodovat proti rozjeté Mladé Boleslavi. Já bych opravdu v dnešním zápase přál hráčům Viktorky a oběma novým trenérům, aby zlomili černou sérii bez vítězství a Jablonec jsme doma porazili. Všichni v našem klubu jistě udělají maximum pro to, aby se do Štruncových sadů opět chodilo na pohledný fotbal a tři body v nedělním utkání zůstaly doma.

Trenér dorostu U19

Jiří Kohout

Sponzorskou ligu vyhrál MEDIA TEAM

3. ročník sponzorské ligy se stal triumfem týmu novinářů. MEDIA TEAM tak vyhrál po druhé v krátké historii této dlouhodobé soutěže, která vznikla s myšlenkou, aby se sponzoři a partneři plzeňského fotbalu setkávali i jinak, než na tribuně při ligových utkáních.

MEDIA TEAM vyhrál naprosto zaslouženě, když především v průběhu jara dokázal dohnat ztrátu na nakonec druhou Viktorii Plzeň. Ta měla problémy hlavně s docházkou, několik zápasů musela odložit a některé dokonce prohrála kontumačně. Třetí místo díky lepší bilanci ze vzájemných zápasů s Importexem obsadila Plzeňská Teplárenská, těsně pátý zůstal Daikin, na šesté příčce skončil tým Porsche.

Na závěrečném setkání hráčů mužstev s vedením FC Viktoria Plzeň převzali z rukou marketingového manažera Jaromíra Hamouze a ředitele soutěže Vasila Feduně ocenění i nejlepší střelci. V závěrečné družné besedě o sportu se spolu s vedoucími týmů dohodli, že Sponzorská liga bude po úpravě hracího systému pokračovat v dalších letech vyřazovacími zápasy play off.

Milan Matejka: Recept na lepší výsledky je jediný. Tvrdá práce

Novou tváří v plzeňské Viktorii je asistent trenéra A týmu Karla Krejčího ing. Milan Matejka. Jednačtyřicetiletý kouč přišel do Plzně od staršího dorostu karlovarských Buldoků. „Když jsem dostal nabídku, chvilku jsem váhal. Ve Varech jsme měli perfektní partu kluků a nerad odcházím od rozdělané práce. Nakonec mě ale role asistenta u ligového mužstva zlákala. Karlovarským dorostencům jsme přesto slíbil, že jakmile skončí liga, ještě se vrátím a letošní soutěž dokopeme společně,“ líčí Matejka.

Matejka je rodilý Pardubičák. Ve městě perníku, kde žil dvacet let, také začínal s fotbalem. „Hrál jsem tu do dorostu, než jsem odešel na vysokou školu do Žiliny,“ rekapituluje. „Tam jsem hrál půl roku za juniorku, ale nakonec jsem dal přednost studiu. Fotbal mě ale lákal dál a proto jsem se vydal na trenérskou dráhu,“ vysvětluje.

Když Matejka skončil vysokou školu, zamířil na vojnu do Karlových Varů a udělal si všechny trenérské licence. Tady také působil jako kouč ve všech mládežnických kategoriích. „Začínal jsem úplně u těch nejmenších a postupně jsem šel výš,“ vysvětluje. Už má za sebou také působení u mužů, konkrétně v druholigovém Sokolově jako asistent koučů Pulpita, Kočího a Abrháma. „S trenérem Abrhámem jsme dojeli podzim a já dostal nabídku vést v Sokolově juniorku a zůstat i jako asistent u áčka. Rozhodl jsem se ale vrátit do Karlových Varů ke staršímu dorostu. Dvě funkce bych jen hodně těžko zvládal a navíc mě to táhlo pomoci tam, kde jsem trenérsky vyrůstal.“

To ještě netušil, že letošní hektickou sezonu nedokončí ani ve Varech. „Když teď přišla nabídka z Plzně, vzal jsem to jako výzvu s tím, že tu s Karlem Krejčím dokončíme sezonu. Pak uvidím co dál, jestli třeba přijde nějaká nabídka pracovat u mládeže v Plzni. To ale zatím neřeším. Teď jsem tady jako asistent u ligového týmu a chci svou práci dělat co nejlíp.“

Působit v první lize je pro Matejku přece jen velký zásah do života. „Znamená to pro mě samozřejmě větší časové vytížení, než dosud, úplně jednoduché není ani dojíždění z Karlových Varů. Mám ale výborné rodinné zázemí, skvělou manželku a dva syny. Kluci hrají fotbal a manželka nás všechny podporuje. Už si zvykla, že i v televizi jde většinou kopaná, takže jsme si pořídili dvě televize a nehádáme se,“ usmívá se Matejka.

Matejka převzal s Karlem Krejčím plzeňský tým v herní i výsledkové krizi. „Snažíme se tréninky trochu odlehčit, trošku provětrat klima. Je ale jasné, že to není otázka jednoho nebo dvou dnů,“ ví asistent, který už musel s Karlem Krejčím „zkousnout“ porážku 0:3 v Mladé Boleslavi. „Jediným receptem na to, jak nepříznivou sérii zlomit, je tvrdá práce ze strany hráčů i nás trenérů. Bez ní to nejde.“

S Karlem Krejčím si Milan Matejka lidsky i pracovně „sednul“, přestože se před pár dny ještě neznali. „Ale samozřejmě jsem sledoval jeho výbornou práci, kterou tu odváděl se starším dorostem. Myslím, že mohu říct, že si rozumíme. Hlavního trenéra budu vždycky podporovat, nemám ale ani problém v případě rozdílných názorů přijít a diskutovat. Vůbec si myslím, že je potřeba spolu hodně mluvit. Vždyť jsme přece jeden tým. A chceme být úspěšný tým,“ uzavírá Matejka.

Juniorka přehrála Vlašim

Nečekané, ale o to příjemnější vítězství vybojovala juniorka Viktorie pod vedením nového kouče Jiřího Skály v duelu s druhým týmem tabulky Vlašimí.

V dresu juniorky se představili hráči prvního týmu Šmejkal, Rada, Vrzal, Šiml a Ticháček a už v sedmé minutě se radovali z první branky. Standardní situaci rozehrál Šiml a ve skrumáži před brankou míč kdosi tečoval – 1:0! O dvě minuty později mohli hosté srovnat, ale na brankové čáře zachraňoval Chvojan.

V úvodu druhého poločasu se prosadil plzeňský Staněk a zvýšil na 2:0. Hosté sice vzápětí snížili šťastnou brankou Vebra, definitivní podobu výsledku dal opět domácí hráč – v 78. minutě skóroval Antonín Presl, když využil chyby při rozehrávce a vystihl malou domů. V nastaveném čase mohl znovu Presl přidat čtvrtý gól, ale jeho dělovka se jen lehce otřela o břevno branky hostí.

Spokojenost po utkání nezakrýval nový trenér juniorky Jiří Skála a vyzdvihl především spolupráci jednotlivých řad. „V defenzívě jsme podali taktický výkon. Přidali jsme důraz a  agresivitu, což v některých chvílích dělalo soupeři velké problémy. Těší mě pochopitelně i výborná hra dopředu a střelecká produktivita. To, že jsme dokázali vstřelit tři branky, znamená do dalších zápasů velké plus. Kluci by mohli získat více důvěry sami v sebe,“ uvedl kouč Skála.

V příštím utkání čeká na Viktorii Varnsdorf.

FC Viktoria Plzeň B - FC GRAFFIN Vlašim 3:1 (1:0), branky Viktorie Šiml, Staněk, Presl Viktoria Plzeň B: Ticháček – Chvojan, Rada, Bauer, Bárta – Šmejkal, Staněk (81. Trantina), Šiml, Vrzal (59. Puchmertl), Leitl (90. Dvořák) – Presl. Trenér J. Skála

Fotbalové celebrity míří do sadů

Už jen dva týdny dělí plzeňské fotbalové fanoušky od výjimečné akce. Městský stadion ve Štruncových sadech bude v neděli 18. května od 13.45 hodin dějištěm výjimečného fotbalového duelu, ve kterém se bývalí reprezentanti ČSSR utkají se Starou gardou Viktorie Plzeň. Hlavním smyslem charitativního utkání je přispět na dobrou věc – výtěžek zápasu bude věnován ve prospěch Onkologického a radioterapeutického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni.

Vyznávám rekreační sport

Primář Onkologického a radioterapeutického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni doc. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., patří mezi osobnosti, jejichž tvůrčí potenciál daleko přesahuje hranice medicíny. Ve své profesi se věnuje pacientům, kteří trpí nádorovým onemocněním, rakovinou. Zajímá se však také o politologii, literaturu, cestuje, hovoří několika světovými jazyky, má rád dobré jídlo a ani sport mu není cizí. Dokonce hrával závodně kolovou.

Pan primář Fínek osobně významně podporuje připravovanou fotbalovou dobročinnou akci a je jedním z těch, bez kterých by se zřejmě setkání internacionálů ČR se Starou gardou Viktorie Plzeň neuskutečnilo.Jak byste nyní definoval svůj vztah ke sportu?

Můj otec, ekonom a středoškolský profesor, vždy říkal, že má jednu kladnou vlastnost: zásadně nesportuje. Tato genetická úchylka se u mne projevila, ovšem nikoliv dominantně, a proto vyznávám sport rekreační - cyklistiku a lyžování. Možná, že kdybych vstoupil do bazénu, tak se ani do 15 minut nezačnu topit. Manželka v mládí běhala Jizerskou padesátku a ještě i dnes mi na 100 metrech na běžkách o 50 metrů uteče. Zato dcera, studentka filozofie, má panickou hrůzu z toho, že by se při nějaké činnosti mohla zapotit.

Jaký je Váš vztah k fotbalu?

Na fotbale jsem byl naposledy s otcem ve svých čtyřech letech, právě ve Štruncových sadech. Tehdy jsme hráli s Maďarskem. Nyní se sem chystám po 46 letech.

Kdo je podle Vás nejznámějším fotbalistou?

Jednoznačně rozhodčí Dagmar Damková.

Jaký je Váš největší sportovní výkon?
V Tibetu jsem se v roce 2001 dobelhal do výše pěti tisíc metrů nad mořem.

Škoda, že si z toho moc nepamatuji. Zato si však velice dobře vybavuji výškovou nemoc z oné noci.

Jaké máte sportovní přání?

Vylézt na horu Uhuru, neboli Kilimandžáro, místními nazývané Kili.

Kde prožijete dovolenou?

Už několik let chodíme do Dolomitech. I v nadmořské výšce nad 2500 metrů podávají pestré obědy se slušným vínem.

Kdo je Vaším sportovním vzorem?
Přítel RNDr. Milan Paulík, CSc., primář Imunologické laboratoře Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze, který navzdory vyšší tělesné hmotnosti leze po Dolomitech se mnou.

Žačky FC Viktoria obhájily titul mistryň!

Jediná porážka v sezóně a nevídané skóre

Mladší žačky FC Viktoria Plzeň dokázaly obhájit vítězství v soutěži a znovu se staly mistryněmi republiky! Jejich triumf okořenila skutečnost, že v celé sezóně utrpěly jedinou porážku – v posledním kole 0:1 s AC Sparta Praha, kterou ale Plzeňanky doma porazily vysoko 5:0!

„Po loňském titulu i letos naše děvčata zářila prakticky bez mediální pozornosti. Přitom titul vyhrála podruhé za sebou,“ neskrýval zklamání z nezájmu novinářů trenér Zdeněk Rada. Jen málo fotbalových mužstev se může pochlubit tak impozantním skóre - ve čtrnácti zápasech nastřílely mladší žákyně FC Viktoria Plzeň svým soupeřkám 240 gólů a inkasovaly jen třikrát! 3.

„Chtěl bych poděkovat všem hráčkám, které celou sezónu podávaly výjimečné výkony. Na výsledcích se to jednoznačně projevilo,“ dodal trenér Rada.

Na výsledku se podílely tyto hráčky: Votíková, Jahnová, Tajstrová, Šebestová, Krejčiříková, Dubcová, Svitková, Rosprimová, Pacandová a Králová.

Není náhoda, že tento kolektiv byl vyhlášen Nadací sportující mládeže jako nejlepší ve své kategorii. „Děvčata hodně mrzelo, že po posledním zápase, který se hrál v Praze, nebyl nikdo z Komise fotbalu žen schopen předat vítězkám pohár ani medaile,“ posteskl si na závěr za všechny fotbalové hrdinky trenér a vedoucí družstva mladších žaček Zdeněk Rada.

Dorost získal s Brnem (jen) bod

S cílem vyhrát nastupovali nejstarší dorostenci Viktorie k dalšímu utkání Celostátní ligy s Brnem. První poločas přinesl rušný fotbal s šancemi na obou stranách, ale bez gólového efektu. Nejblíže úspěchu byli po dvaceti minutách Plzeňané – po rohu Vitouše ale hlavičkoval Matas jen do tyče brněnské branky.

Ve druhém poločase pokračovala Plzeň v aktivní hře, četné ale příležitosti zůstávaly stále nevyužity. Neuspěli Vitouš, Mudra ani Štverák. V 56. minutě se mohli domácí konečně radovat. Blažek vhodil z autu dlouhý míč ke Štverákovi a ten střelou bez přípravy otevřel skóre utkání. O deset minut později mohl po mohutném závaru před brněnskou brankou zvýšit na 2:0 Štverák, ale jeho střela těsně minula tyč. Zákonitě udeřilo na druhé straně – v 71. minutě po rohovém kopu hosté vyrovnali na 1:1. I tak mohla Viktoria strhnout vítězství na svoji stranu - po přihrávce Mandouse se dostal k míči Darida, obešel dva obránce Brna a vystřelil – brankář Brna míč neudržel, ale ten se od tyče odrazil zpět do pole. V nastaveném čase si ještě přáli domácí penaltu po zákroku na Vitouše v pokutovém území Brna, ale utkání skončilo nerozhodně 1:1.

„Odehráli jsme solidní zápas, dobře jsme kombinovali a byli po celé utkání lepší. Po vedoucí brance jsme ale bohužel nedokázali vstřelit uklidňující druhý gól a naopak jsme inkasovali. Z výsledku jsem zklamaný, předvedená hra však byla v pořádku,“ řekl po utkání trenér Jiří Kohout.

U19

FC Viktoria Plzeň – 1. FC Brno 1:1 (0:0)

Sestava Viktorie : Houdek – Blažek, Nový, Matas, Mandous – Mudra, Dvořák, Vitouš, Puchmertl – Čtverák, Mašek (76. Darida). Trenér Jiří Kohout.

Jak jsme hráli s Jabloncem

Historické zápisy duelů Plzně a Jablonce procházel Václav Přibáň

Jablonec působí v české nejvyšší soutěži 14. sezonu, když chyběl jen v té premiérové 1993/94. Tím se řadí hned za šestici klubů, které odehrály všechny prvoligové ročníky. Dva ročníky (1974-76) strávil také v československé ligové soutěži, kde se utkal i s Plzní, ale řadu let předtím i poté byly vzájemné zápasy jen druholigové.

Během let 1963-72 to bylo celkem sedm sezon. K nejzajímavějším výsledkům patřily dvě vysoké plzeňské domácí výhry z roku 1966 6:1 a 4:1, výhra 1:0 na jablonecké půdě dvě kola před koncem postupové sezony 1969/70, ale také prohra 0:2 v posledním utkání ročníku 1971/72, která však na dalším plzeňském návratu do 1. ligy (tentokrát na osm let) již nemohla nic změnit.

O dva roky později obsadil Jablonec ve 2. lize druhé místo za Třincem a poprvé v historii si zajistil účast v 1. lize. Odstartoval ji dvěma domácími výhrami, nejdříve nad Spartou (ta nakonec sestoupila) 3:1, poté nad Žilinou 2:1 a po dvou kolech vedl tabulku! V Plzni se představil až v posledním podzimním kole a domácí, kteří v té době tabulku uzavírali, zvítězili 2:1. V závěrečném kole jablonečtí doma vyhráli stejným poměrem – a tím se i zachránili, když obsadili 11. místo těsně za Plzní.

Také sezonu 1975/76 zahajoval Jablonec dvěma domácími zápasy (výhra a remíza) a ve vzájemných střetnutích se opět opakovaly těsné výhry domácích – v Plzni 1:0 a na jaře v Jablonci 2:1. Ale hned o týden později si jablonečtí přivezli z Košic rekordní debakl 1:10(!!), když ve 2. poločase inkasovali osmkrát! A v předposledním kole na Slavii, která byla na 1. místě (!) dostali naloženo 1:7… Nováček předchozí sezony sestoupil (úplně stejně dopadl i Třinec).

Po plzeňském sestupu v roce 1980 se celých šest let oba kluby utkávaly v národní lize a z osmi zápasů v sezonách 1980-84 vyhrála Plzeň pouze jeden (2:1 v září 1981)! Kolo před koncem podzimní části 1983 si plzeňští odvezli z Jablonce debakl 0:4 a po 14. kole měli již 26 obdržených branek (čtvrtý nejvyšší počet v soutěži) a ani jediný zápas s čistým kontem… Severočeši vyhráli i jarní utkání v Plzni (1:0, z penalty), ale přesto během celých třiceti kol nebyli v tabulce ani jednou před Plzní… Konečné 10. místo však znamenalo oproti předešlým rokům obrovský pokles, který ještě zdaleka nekončil!

Už v sezoně 1984/85 se Jablonec udržel jen díky sestupu dvou slovenských celků z 1. ligy, když obsadil předposlední místo jen o bod před sestupujícím Ústím nad Labem. V dalším ročníku ale už skončil beznadějně poslední s pouhými osmi body (skóre 17:77) a třináctibodovou ztrátou na 15. Žatec. Deset let po sestupu z 1. ligy tak opustil i druhou nejvyšší soutěž, se kterou se po šesti letech loučila i Plzeň, ale pro změnu opačným směrem (v 1. lize však vydržela jen jeden rok a pak po dalším postupu se opakovalo totéž). V těchto dvou sezonách vyhráli plzeňští všechny čtyři zápasy – 3x o gól a v září 1985 v Jablonci vysoko 4:0.

Po šesti „třetiligových“ letech začal Jablonec svou obnovenou druholigovou premiéru v srpnu 1992 opět domácím „dvojzápasem“ a této výhody naplno využil, když zdolal oba západočeské zástupce, na úvod Cheb 2:0 a hned nato Plzeň 2:1. Domácí rozhodli pět minut před koncem, kdy už Viktoria hrála bez vyloučeného Miroslava Janoty. Plzeňský obránce si vše vynahradil v jarním utkání v Luční ulici vstřelenou brankou na konečných 3:1. Vše ale mohlo být jinak, v úvodu druhé půle za stavu 1:1 totiž hosté zahodili penaltu! Tento rok postupovalo do 1. ligy šest klubů, Jablonec skončil na sedmém, tedy prvním „nepostupovém“ místě.

Sezonu 1993/94 zahájil Jablonec také dvěma zápasy v domácím prostředí a oba vyhrál vždy 4:0! Ve 3. kole v Teplicích utrpěl jedinou prohru v soutěži (0:1), se kterou se rozloučil devíti výhrami v řadě a po osmnáctileté přestávce si opět vybojoval prvoligovou příslušnost.

I svá úvodní dvě utkání v nejvyšší české soutěži sehráli jablonečtí v roli domácích, po prohře 2:3 s Ostravou pak porazili Drnovice 3:1. V Plzni se představili v 9. kole, o výhře Viktorie rozhodla branka Miloše Slabého. V jarním zápase v Jablonci domácí dlouho vedli, ale plzeňští, kteří dohrávali bez vyloučeného Petra Vlčka, dokázali dvě minuty před koncem zásluhou Miroslava Janoty vyrovnat (1:1). Viktoria tím ukončila šňůru deseti proher v řadě na hřištích soupeřů. Od tohoto roku naopak načala dlouholetou černou sérii právě proti Jablonci.

V 1. kole sezony 1995/96 rozhodl gól Luďka Zelenky ze 4. minuty (bylo to jeho premiérové utkání v nejvyšší soutěži), v 1. jarním kole v Plzni vstřelil jedinou branku Pavel Medynský (nyní trenér druholigové Čáslavi). Tento zápas byl sehrán na naprosto nezpůsobilém terénu, něco podobného se již ve Štruncových sadech nikdy neopakovalo.

Opakovaly se však další jablonecké výhry s čistým kontem. Na podzim 1996 3:0 (skóre otevřel již ve 3. minutě Radim Holub) a na jaře 1997 v Plzni 1:0 brankou posledně jmenovaného hráče.

Až v poslední listopadový den v závěrečném podzimním kole uhrála doma Viktoria alespoň bezgólovou remízu a přezimovala na 15. místě se čtyřbodovou ztrátou. Přesto se jí podařilo ligu zachránit kolo před koncem, takže zápasu v Jablonci se přijela již jen „zúčastnit“. Domácí vyhráli snadno 2:0, ještě v 1. půli skóre uzavřel opět Radim Holub.

V sezoně 1998/99 už se však plzeňským další porážky s Jabloncem staly osudnými a znovu se hrálo až v posledním kole. V Jablonci si domácí zopakovali výhru 2:0 (2. gól padl v 90. minutě z penalty za faul na Milana Bartesku, který v severočeském klubu působil v letech 1998-2001). Plzeň jako jediná z celé ligy na podzim 1998 nepřivezla z utkání venku ani jediný bod a proti Jablonci neskórovala sedmkrát v řadě!

V závěrečném ligovém kole se ve Štruncových sadech odehrálo jedno z nejčernějších utkání plzeňské fotbalové historie. Jablonci k záchraně stačila remíza, neboť nemohl skončit hůře než 14., nakonec se ukázalo, že Plzni mohla stačit také, vše ale bylo úplně jinak. Už po poločase domácí prohrávali 0:2, ve druhé půli zahodili i penaltu a krátce nato ze stejné situace skóroval Radim Nečas (vstřelil i druhý gól). Viktoria se sice nevzdala, kontaktní branka Miloše Slabého na 2:3 v 90. minutě už ale přišla pozdě, navíc rozhodčí Lubomír Puček nenastavil ani minutu…

Sezona 2000/01 přinesla několik podobností s těmi předchozími. V Jablonci vyhráli domácí potřetí v řadě 2:0, mezi střelce se znova zapsal Radim („Emil“) Holub, bylo to zase v 15. kole a Viktoria opět sestoupila. Nic na tom nezměnila ani její výhra 2:1 v závěrečném kole, po téměř sedmi letech a deseti zápasech bez vítězství. V tomto ročníku dostala Plzeň rekordních 65 gólů (z toho venku 47!). Návrat do 1. ligy přišel až po dvou letech.

Na podzim 2003 ukončila Plzeň sérii pěti porážek na jablonecké půdě, ale s remízou 1:1 tentokrát spokojenost být nemohla. Domácí hráli více než dvě třetiny zápasu bez dvou vyloučených hráčů a Viktoria nejen že vedení 1:0 nezvýšila, ale naopak o něj přišla (z penalty)! Stejným výsledkem skončil i jarní zápas v Plzni a byl to poslední bod Viktorie v této sezoně, kterou zakončila sedmi porážkami…

Po zatím posledním návratu do ligy v sezoně 2005/06 se Plzni proti Jablonci opět nedařilo (1:3 a 1:2). Jarní domácí prohra odstartovala další černou sérii deseti zápasů bez výhry (došlo také k výměně trenérů). V tomto utkání plzeňští zahodili penaltu a nevyužili ani vyloučení jabloneckého hráče. Stejným poměrem 1:2 prohrála Viktoria i v Jablonci v listopadu 2006.

Zlom nastal až v roce 2007, kdy Plzeň vyhrála 2x po sobě 1:0 (branky padly vždy až v závěru, oba střelci již ve Viktorii nepůsobí), v květnu ve Štruncových sadech a v listopadu vůbec poprvé v historii nejvyšší soutěže na hřišti Jablonce! Z dosavadních 23 prvoligových zápasů plzeňští ještě nikdy nevyhráli 1. poločas…

Dnešní utkání je v 1. české lize jubilejní dvacáté. Po podzimních patnácti kolech dělilo oba kluby 11 míst a 14 bodů, nyní už jen tři místa a dva body. V jarní tabulce získal Jablonec 3x více bodů než Plzeň (18:6), dvanáctibodový rozdíl je i v tabulce pravdy (0/-12).

FK Jablonec 97

Vedení klubu

Ředitel klubu:            Aleš Pangrác

Sportovní ředitel:      Petr Flodrman

Technický ředitel:     Vladislav Kavan

Ekonom klubu:          Pavel Peřina

Sportovní sekretář:   Tomáš Bárta

Marketingový manažer:       Ing. Jolana Půbalová

Realizační tým

Trenér:           František Komňacký

Asistent trenéra:       Josef Weber

Trenér brankařů:       Radim Straka

Vedoucí týmu:           Petr Majer

Lékař: Libor Hanuš

Masér:            Zdeněk Novosad

Kustod:          Aleš Češek 

Soupiska A mužstva

Brankáři:

Jiří Bobok      (1977)

Ondřej Bočok            (1988)

Michal Špit    (1975)

Obránci:

Milan Fukal    (1975)

Jiří Homola    (1980)

Tomáš Huber            (1985)

Jiří Krejčí        (1986 )

Jaroslav Laciga        (1982)

Luboš Loučka           (1982)

Petr Zábojník (1980)

Záložníci:

Jakub Adam  (1985)

Miroslav Baranek     (1973)

Pavel Eliáš    (1986)

Josef Hamouz           (1980)

Anes Haurdić            (1990)

Filip Klapka   (1981)

Tomáš Michálek       (1977)

Jan Šisler      (1988)

Jiří Valenta    (1988)

Igor Žofčák    (1983)

Útočníci:

Lukáš Fujerik            (1983)

Adam Hloušek          (1988)

Muris Mešanović      (1990)

Tomáš Necid            (1989)

Dušan Nulíček           (1988)

Pavol Straka (1980)