Areál v Luční ulici v pátek krátce před třináctou hodinou. Závěrečný hvizd rozhodčího Hrubeše končí zápas nejstaršího dorostu Viktorie s Bohemians. Viktoria vítězí 2:0. Na...

Areál v Luční ulici v pátek krátce před třináctou hodinou. Závěrečný hvizd rozhodčího Hrubeše končí zápas nejstaršího dorostu Viktorie s Bohemians. Viktoria vítězí 2:0. Na hrací ploše propuká veselí. Je zde možno vidět jak slzy štěstí, tak i vítězné opojení. To vše zapříčinila výhra Viktorie nad Bohemians, která znamenala podruhé v historii klubu, mládežnický mistrovský titul. Stalo se tak po dlouhých 57 letech.

Úlevu a neskonalou radost z dosaženého úspěchu, nezakrýval po utkání trenér Jiří Kohout, který tým převzal v průběhu jarní části po Karlu Krejčím, který šel vypomoci prvoligovému áčku. „Jsem hrozně šťastný. Vyhrát celostátní ligu se nepoštěstí každý rok.“ Pro jednatřicetiletého trenéra je to bezpochyby vrchol jeho dosavadní kariéry. „To bezesporu. To jsou chvíle, na které bude člověk vzpomínat po celý život.“ Viktoria měla nastartovaný ročník parádně a po většinu sezony šlapala na paty vedoucí Sigmě. Kdy začal trenér věřit, že by to nemuselo být „pouze“ druhé místo. „Rozhodující byl zápas v Olomouci, kde jsme vyhráli a od té chvíle jsme to měli ve vlastních rukou. Pak jsme začali věřit, že by to mohlo být ještě lepší než druhé místo.“  Podle kouče zdobila hráče během celého roku týmová práce. „Přestože jsem u týmu pouze dva měsíce, tak jako trenér mladšího dorostu jsem jezdil společně na zápasy a sledoval všechna utkání. Kluci celou sezonu táhli za jeden provaz, byla to ukázková týmová práce. Díky ní jsme to dotáhli až k titulu.“

Téměř tři čtvrtiny sezony vedl „devatenáctku“ trenér Karel Krejčí. Neuspokojivé výsledky áčka a trenérské změny jej odvedly od „jeho“ týmu k prvoligovému trenérskému debutu. A tak ani Krejčí nemohl chybět při utkání sezony. Ve druhé části přišel své bývalé svěřence podpořit přímo na lavičku. Jak on prožíval chvíle po závěrečném hvizdu rozhodčího Hrubeše? „ Je to fantastické. O tom jsme před rokem, kdy jsme sem přicházeli, snili. Už výsledky v přípravě naznačily, že by to mohla být výjimečná sezona. Jsem hrozně moc rád, že to dnes úspěšně vyvrcholilo, přestože si to možná ještě teď neuvědomujeme, je to úžasný úspěch celého týmu, všech trenérů. Zapomenout nesmím ani na vedení klubu a majitele, kteří nám vycházeli během celé sezony maximálně vstříc a vytvořili nám ideální podmínky, díky nimž jsme tam, kde jsme.“

Hrdinou utkání s Bohemians, ale nejen s Bohemians, byl brankář Daniel Houdek. Svým spoluhráčům byl během sezony oporou a často svými zákroky přiváděl útočníky soupeřů k beznaději. „Je to úžasný pocit. Díky perfektní partě, díky trenérům jsme celý rok zmákli a je to doma, je to tady. Po padesáti sedmi letech má Plzeň titul. Nevím jak lépe vyjádřit své pocity. Prostě nádhera!“  I Houdek viděl jako klíčový moment výhru v Olomouci. „Pak jsme začali věřit, že by to mohlo vyjít. Bylo to hodně těžké utkání, které nám dodalo sebedůvěru a když teď Olomouc prohrála se Spartou, řekli jsme si, že musíme v pátek vyhrát a oslavit to doma. To se podařilo,  je to fantazie.“

Titul je o to cennější, že prakticky celé jaro hrála Viktoria bez dvou klíčových hráčů. Pro zranění jí totiž chyběli oba útočníci Rudolf Herák a Tomáš Štverák, tedy hráči, kteří si na své konto připsali devatenáct branek. Jaké bylo sledovat své spoluhráče pouze z tribuny, či z lavičky. „To bylo  hrozné. Už když jsem se zranil, požádal jsem kluky ať to pro mě vyhrají. Podařilo se. Jsem děsně moc rád, že jsem tu mohl být, že jsem si to mohl s klukama společně vychutnat a pořádně oslavit titul.“

Emotivně prožíval zápas i sportovní manažer Viktorie Plzeň Adolf Šádek. Ten nechyběl ani při jednom domácím utkání, zápasy jezdil sledovat i na hřiště soupeřů. Je tedy logické, že cítil určitou sounáležitost s týmem. „ Jsou to úžasné pocity, báječné chvíle. Vždyť tohle si neprožije a nevychutná každý. Být mistrem ligy se nepodaří každému. Je perfektní, že kluci tu možnost dostali a že ji využili. Myslím si, že si ji budou vychutnávat nejen dnes, ale i v dalších letech se budou moci prezentovat tím, že jsou mistři ligy. Je to skvělý pocit nejen pro hráče, trenéry, ale i funkcionáře a všechny lidi z Plzně. Všem co se na tom podíleli patří velký dík. Titul je to po sedmapadesáti letech a to je opravdu skvělý pocit pro všechny.“ V posledních patnácti letech se o titul „dělilo“ pouze  pět klubů (Sparta, Slavia, Ostrava, Olomouc, Brno), dneškem se na listinu vítězů zapsala i plzeňská Viktoria. „Co k tomu říci. Je to skvělé.“ Mohou hráči očekávat nějaké ocenění od klubu? „Já si myslím, že v nějaké formě rozhodně ano. Předpokládám, že budou pozváni od klubu na nějakou velmi solidní večeři, kde jim poděkujeme.“