Oba svého èasu tvoøili historii plzeòské Viktorie, tehdy v šedesátých letech se jmenovala Spartak a pozdìji Škoda, sehráli za klub s okøídleným šípem na prsou øadu velkých utkání, teï slaví významná životní jubilea. Dne 2. øíjna se Ivan Bican dožívá 65 let a jeho o pìt let starší spoluhráè Miroslav Ziegler dokráèí týž den k sedmdesátce.

Oba svého èasu tvoøili historii plzeòské Viktorie, tehdy v šedesátých letech se jmenovala Spartak a pozdìji Škoda, sehráli za klub s okøídleným šípem na prsou øadu velkých utkání, teï slaví významná životní jubilea. Dne 2. øíjna se Ivan Bican dožívá 65 let a jeho o pìt let starší spoluhráè Miroslav Ziegler dokráèí týž den k sedmdesátce.

Výraznìjší stopu v Plzni zanechal Ivan Bican, který je odchovancem pražské Aritmy, kde zaèínal s fotbalem v deseti letech a v dorostu zaujal odborníky natolik, že se v roce 1966 objevil i v dorostenecké reprezentaci. Po vojnì v Dukle Písek se vrátil do Aritmy, ale v lednu 1970 pøestoupil do plzeòské Škodovky. "V Aritmì jsem hrál s mladým Kolským, kterého chodil sledovat jeho otec Karel. Asi jsem se mu líbil, proto jsem se objevil v Plzni, kterou tehdy trénoval," vzpomíná jubilant na stìhování z hlavního mìsta..

Škodovka v té dobì hrála celostátní druhou ligu, prala se o postup a hned v prvním jarním kole hostila vedoucí Duklu Bánský Bystrica. A Ivan Bican mìl premiéru jako hrom. Probìhl s míèem od pùlky høištì a vstøelil první gól, kterým položil základ k vítìzství 3:2. Také v dalším kole v Tøinci zaøídil vstøelenou brankou vítìzství 1:0. To už o nìm vìdìl Rudolf Vytlaèil, trenér Èeského lva, což byla reprezentace Èeské republiky, nominoval ho k utkání s Horním Rakouskem a plzeòský útoèník vstøelil dva góly. "Reprezentovat, to byla pro mne velká èest, vyhráli jsem 5:0, a ty dva góly k tomu pomohli. Mìl jsem okolo sebe výborné hráèe, tøeba Samka, Vítù, Stratila nebo Honzu Gomolu s Franotu Plassem, hrálo se mi s nimi opravdu dobøe."

Škodovka postoupila mezi elitu a Ivan Bican byl i tam trvalým hráèem základní sestavy. Zažíval s plzeòským mužstvem vzestupy i pády a když v roce 1972 Škoda postoupila do nejvyšší soutìže na dlouhých osm let, patøil vìtšinou k nejlépe hodnoceným hráèùm. To už ale nehrál na postu útoèníka. "Když Kolského vystøídal na lavièce Rubáš, udìlal ze mì záložníka. Mnì to bylo celkem jedno, na jakém postu nastupuji. Chtìl jsem hrát a dobrá fyzická kondice mi dovolovala i pozici záložníka." Na høišti mìl obrovský akèní rádius, pohyboval se od branky k brance, vypichoval míèe, pøihrával, tvoøil hru a jen tak mimochodem støílel góly. V první lize jich nastøílel ètyøiaètyøicet.

V jedenasedmdesátém roce si dvakrát zahrál v Poháru vítìzù pohárù i proti Bayernu Mnichov. Doma tehdy druholigová Škodovka pøed návštìvou 30 000 divákù padla 0:1, pøestože byla svìtovým hvìzdám pøinejmenším vyrovnaným soupeøem. V odvetì v Mnichovì dokonce Ivan Bican vstøelil legendárnímu Maierovi gól. "Brzo jsme prohrávali, ale podaøilo se mi vyrovnat. Dostal jsem pøihrávku od Zieglera a trefil branku. Hrál se otevøený fotbal, my jsme ale šance nedávali, domácí ano. Nakonec jsme prohráli 1:6."

Skvìlou formu mìl na podzim 1973, kdy nasázel do sítí soupeøù devìt gólù. V domácím utkání s Brnem rovnìž skóroval, ale zároveò utrpìl tìžké zranìní. "Po gólu mi brankáø Padùch zajel do stojné nohy a naštípl kotník." Plzeò sice vyhrála 4:3, ale její opora dostala sádru. Na jaøe to už po zranìní bylo se støílením gólù horší, vstøelil jenom ètyøi. Brzo se mu však dobrá forma vrátila a to bylo pøíležitostí pro pražské kluby nalákat ho do svých služeb. "V té dobì mì chtìli Sparta, Bohemians i Slavia. S tou probíhala konkrétní jednání, ale nakonec k dohodì nedošlo a já v Plzni zùstal. A rozhodnì jsem nelitoval, protože místo v sestavì jsem mìl jisté, a to bych v Praze možná nemìl."

To platilo až do roku 1979, kdy v Plzni trénoval Jaroslav Doèkal, který Ivana Bicana vyøadil z kádru. "Když porovnám trenéry v Plzni, tak Kolský byl dobrý èlovìk, takový táta, Rubáš zase odborník, Pospíchal velice pøísný, nìkdy až za hranu, ale na všechny vzpomínám rád. Nikoliv však na Doèkala. To byl labilní èlovìk, a v žádném pøípadì ne trenér na svém místì. Kvùli nìmu jsem odešel z Plznì, øekl mi, že ve tøiceti letech nejsem perspektivní." Pøestoupil do druholigové RH Cheb, s kterou postoupil do první ligy, v jejím dresu si zahrál i derby ve Štruncových sadech a v létì 1980 v Chebu skonèil. Hrál Za Rapid Plzeò, kde zaèal i trénovat. Prošel v roli kouèe nìkolik klubù, stále pøi tom, ale staèil hrát. A fotbalem se aktivnì baví dodnes, i v pìtašedesáti støílí za starou gardu góly. Zároveò má na starosti bývalé hráèe Viktorie. Fanoušci ho mohou pravidelnì vidìt na utkáních Viktorie, jejíž historii pomáhal vytváøet, fotbal je stále jeho životem.

Další jubilant Miloslav Ziegler pochází z Èeských Budìjovic, kde zaèínal s fotbalem jako levé køídlo. Byl talentovaným borcem, už v sedmnácti letech hrál za dospìlé. Vojnu prožil v Dukle Olomouc, vrátil se do Èeských Budìjovic a úspìšnì èelil lanaøení pøedevším pražských prvoligových klubù. Neodolal však nabídce z Plznì, kam pøestoupil v lednu roku 1965. Hrála se zde sice jen druhá liga, ale po podzimu byl tehdejší Spartak v èele a poèítalo se s postupem. Hned v prvním domácím duelu vstøelil "svým" Èeským Budìjovicím gól a pomohl k výhøe 3:0. Díky své levaèce dával z postu køídla, èi spojky gólù hodnì, ale celkovì se Plzni nedaøilo tolik, jako na podzim a do první ligy postoupila nakonec pražská Slavia. Ta si také Miloslava Zieglera vyhlédla a na sklonku roku 1965 tam pøestoupil. S mužstvem z Edenu prožil øadu vydaøených prvoligových duelù, ale v sezonì 1969 - 1970 byl už opìt v Plzni a pomohl ji vybojovat nejvyšší soutìž. Útoèná vozba Süss - Kamír - Bican - Ziegler byla hodnì produktivní a sám Miloslav Ziegler byl nejlepším støelcem týmu, když pøekonal brankáøe celkem desetkrát. Kanonýrské schopnosti prokazoval i v prvoligové sezonì 1970 - 1971, kdy vstøelil devìt gólù, stejnì jako Ivan Bican. Škodovka však v nejvyšší soutìži vydržela jen jeden rok a sestoupila. Staèil si ještì dvakrát zahrát proti Bayernu Mnichov, v lednu roku 1972 pøestoupil do tøetiligových Èeských Budìjovic a za pùlku sezony za nì nastøílel 12 gólù. Na sklonku aktivní kariéry pùsobil v Prachaticích a Vodòanech a ještì v jedenaètyøiceti letech pomáhal Týnu nad Vltavou v I. A tøídì. Také Miloslav Ziegler má své pevné místo v galerii osobností plzeòské Viktorie.

Foto: Škoda Plzeò v roce 1971

Dolní øada zleva: Josef Èaloun, Miroslav Štrunc, Karel Süss, František Sudík, Václav Novotný, Jiøí Hop. Druhá øada zleva: trenér Jiøí Rubáš, Zdenìk Michálek, Jaroslav Špinka, Jiøí Hoffmann, Zdenìk Pleško, Miloslav Ziegler. Tøetí øada zleva: Karel Knesl, Zdenìk Bartoš, Václav Kamír, Ivan Bican, František Plass, pøedseda klubu MUDr. Václav Maloch. Zcela vzadu: pøedseda TJ Josef Ludvík, vedoucí mužstva Zdenìk Štrunc a masér Vratislav Homolka.