Na západ Čech přišel v červenci 2017 z pražských Bohemians. Od té doby získal Milan Havel s Viktorkou dva tituly, zahrál si Ligu mistrů i Evropskou ligu. Svůj osud se západočeským týmem spojil na další tři roky. Co zažil v těch předešlých si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Milane, ve Viktorce jsi od července 2017. Jak vzpomínᚠna svůj příchod sem na západ Čech?

„Už je to hodně dlouhá doba, ale vzpomínám na to rád. Mám to pořád před očima. Upeklo se to hrozně rychle. Byl jsem s Bohemkou na soustředění v Německu a za nějakých pět hodin jsem byl na soustředění v Rakousku s Viktorkou. Přijel jsem v noci, vzbudil jsem Hejdise, ze kterého jsem měl ze začátku strašný respekt. Vzpomínky jsou to krásné a v hlavě je budu mít do konce života.“

Po svém příchodu si vlastně hned slavil titul.

„Je to tak. Byl to neuvěřitelně rychlý skok. Když si to vezmu, tak my jsme s Bohemkou zachraňovali ligu v posledním kole. Poté mě čekalo Euro jednadvacítek a za rok jsem s Viktorkou slavil titul. Navíc na podzim jsme neprohráli nějakých šestnáct zápasů, z toho jsme čtrnáctkrát v řadě vyhráli. Poté následovala Liga mistrů. Ten rok byl neskutečný. Plus hráči, kteří tu byli jako byl David Limberský, Roman Hubník, Marek Bakoš, Dan Kolář, Matúš Kozáčik, Milan Petržela a další. To byli páni fotbalisti a já měl to obrovské štěstí, že jsem je mohl zažít.“

Za Viktorku už si odehrál 170 zápasů. Pokukuješ po metě dvou set zápasů?

„Bylo by to krásné, určitě bych to rád splnil. I když čísla mi takhle nic moc neříkají. Spíš se mi vybavují vzpomínky a opravdu sem chodím rád každý den. Čísla jsou pro mě druhořadá, ale určitě bych to rád splnil.“

Zahrál sis tu Ligu mistrů a Evropskou ligu. Na jaře na tebe čeká Konferenční liga. Těšíš se, že si odškrtneš všechny tři evropské poháry?

„Je pravda, že Evropskou konferenční ligu jsem ještě nehrál. Samozřejmě nejprestižnější byla Liga mistrů. Tu si přeje zahrát od mala každý fotbalista a ani já jsem to neměl jinak. Měl jsem tu čest si ji tady za Viktorku zahrát dvakrát. Přál bych to zažít každému, protože ty zážitky jsou opravdu neskutečné. A teď se těším na osmifinále Konferenční ligy, kluci to na podzim zvládli skvěle a tohle pro nás všechny bude velký svátek. I pro naše fanoušky. “

Kdo byl pro tebe největší soupeř?

„Těžko z toho vybírat. Ti soupeři byli opravdu kvalitní všichni. Nechci nikoho podceňovat, ale nejčerstvější vzpomínky mám na poslední Ligu mistrů. Nejhůř se mi určitě hrálo proti Bayernu Mnichov. Ti byli opravdu odskočení. Byl to fičák.“

Kdo z hráčů konkrétně?

„Musím říct, že jsem měl štěstí, protože za tu mojí karieru jsem potkal opravdu top hráče. Nebylo to jen v Lize mistrů, ale i v reprezentaci jsem si zahrál proti Ronaldovi. To řadím možná úplně nejvýše. Zažil jsem Sergia Ramose, Roberta Lewandowskiho, Marcela. Prostě spoustu ohromných borců. Nerad bych na někoho zapomněl, ale úplně top asi nikoho nemám. Ale určitě nejhorší vzpomínky budu mít na Maného. Ten se opravdu bránil těžko.“

Budí tě ještě teď ze spaní (smích)?

„Ne, to ne (smích).“

Proč vůbec číslo 24?

„Je to trochu náhoda. To číslo jsem dostal, když jsem přišel z dorostu do A-týmu. Od té doby ji mám. Samozřejmě jsem měl i jiná čísla například v nároďáku nebo na hostování, ale ta dvacet čtyřka je pro mě číslo, se kterým jsem začínal ve velkém fotbale a pokud to půjde, tak ho budu mít vždycky.“

S Viktorkou budeš spojený další tři roky, jaké to pro tebe je?

„Ve Viktorce se cítím skvěle, mám to tady jako druhou rodinu. Vážím si důvěry klubu a budu to chtít vrátit výkony na hřišti.“