Na západ Čech přiel v červenci 2017 z praských Bohemians. Od té doby získal Milan Havel s Viktorkou dva tituly, zahrál si Ligu mistrů i Evropskou ligu. Svůj osud se západočeským týmem spojil na dalí tři roky. Co zail v těch předelých si můete přečíst v naem rozhovoru.
Milane, ve
Viktorce jsi od července 2017. Jak vzpomíná na svůj příchod sem na západ Čech?
U je to hodně dlouhá
doba, ale vzpomínám na to rád. Mám to pořád před očima. Upeklo se to hrozně
rychle. Byl jsem s Bohemkou na soustředění v Německu a za nějakých
pět hodin jsem byl na soustředění v Rakousku s Viktorkou. Přijel jsem
v noci, vzbudil jsem Hejdise, ze kterého jsem měl ze začátku straný
respekt. Vzpomínky jsou to krásné a v hlavě je budu mít do konce ivota.
Po svém příchodu
si vlastně hned slavil titul.
Je to tak. Byl to
neuvěřitelně rychlý skok. Kdy si to vezmu, tak my jsme s Bohemkou zachraňovali
ligu v posledním kole. Poté mě čekalo Euro jednadvacítek a za rok jsem s Viktorkou
slavil titul. Navíc na podzim jsme neprohráli nějakých estnáct zápasů, z toho
jsme čtrnáctkrát v řadě vyhráli. Poté následovala Liga mistrů. Ten rok byl
neskutečný. Plus hráči, kteří tu byli jako byl David Limberský, Roman Hubník,
Marek Bako, Dan Kolář, Matú Kozáčik, Milan Petrela a dalí. To byli páni fotbalisti a já měl to
obrovské těstí, e jsem je mohl zaít.
Za Viktorku u si
odehrál 170 zápasů. Pokukuje po metě dvou set zápasů?
Bylo by to krásné, určitě
bych to rád splnil. I kdy čísla mi takhle nic moc neříkají. Spí se mi
vybavují vzpomínky a opravdu sem chodím rád kadý den. Čísla jsou pro mě
druhořadá, ale určitě bych to rád splnil.
Zahrál sis tu Ligu
mistrů a Evropskou ligu. Na jaře na tebe čeká Konferenční liga. Těí se, e si
odkrtne vechny tři evropské poháry?
Je pravda, e Evropskou
konferenční ligu jsem jetě nehrál. Samozřejmě nejprestinějí byla Liga
mistrů. Tu si přeje zahrát od mala kadý fotbalista a ani já jsem to neměl
jinak. Měl jsem tu čest si ji tady za Viktorku zahrát dvakrát. Přál bych to zaít
kadému, protoe ty záitky jsou opravdu neskutečné. A teď se těím na osmifinále Konferenční ligy, kluci to na podzim zvládli skvěle a tohle pro nás vechny bude velký svátek. I pro nae fanouky.
Kdo byl pro tebe
největí soupeř?
Těko z toho vybírat.
Ti soupeři byli opravdu kvalitní vichni. Nechci nikoho podceňovat, ale nejčerstvějí
vzpomínky mám na poslední Ligu mistrů. Nejhůř se mi určitě hrálo proti Bayernu
Mnichov. Ti byli opravdu odskočení. Byl to fičák.
Kdo z hráčů konkrétně?
Musím říct, e jsem měl
těstí, protoe za tu mojí karieru jsem potkal opravdu top hráče. Nebylo to jen
v Lize mistrů, ale i v reprezentaci jsem si zahrál proti Ronaldovi.
To řadím moná úplně nejvýe. Zail jsem Sergia Ramose, Roberta Lewandowskiho,
Marcela. Prostě spoustu ohromných borců. Nerad bych na někoho zapomněl, ale
úplně top asi nikoho nemám. Ale určitě nejhorí vzpomínky budu mít na Maného.
Ten se opravdu bránil těko.
Budí tě jetě teď
ze spaní (smích)?
Ne, to ne (smích).
Proč vůbec číslo 24?
Je to trochu náhoda. To číslo jsem dostal, kdy jsem přiel z dorostu do A-týmu. Od té doby ji mám. Samozřejmě jsem měl i jiná čísla například v nároďáku nebo na hostování, ale ta dvacet čtyřka je pro mě číslo, se kterým jsem začínal ve velkém fotbale a pokud to půjde, tak ho budu mít vdycky.
S Viktorkou bude spojený dalí tři roky, jaké to pro tebe je?
Ve Viktorce se cítím skvěle, mám to tady jako druhou rodinu. Váím si důvěry klubu a budu to chtít vrátit výkony na hřiti.